👤Sapfó
Život ❤️
Sapfó se narodila mezi 630 př. n. l. a 612 př. n. l. na ostrově Lesbos ⯀ Byla starořeckou básnířkou a představitelkou řecké lyriky ⯀ Vedla dívčí internátní školu, kde se dívky učily poezii, hudbě a tanci ⯀ Její tvorba se zaměřovala na milostné a svatební písně ⯀ Dochovala se jediná kompletní báseň „Modlitba k Afroditě“ ⯀ Její jméno je dodnes spojováno s lesbickou láskou ⯀ Pocházela z aristokratické rodiny ⯀ Zemřela kolem 570 př. n. l. na Lefkadě
Tvorba (příklady) ✒️
Ódy ⯀ Epitalamia ⯀ Fragmenty básní
Současníci 👥
Alkman (fragmentované básně), Archilochos (jambické a elegické básně), Anakreon (lyrické básně)
📖 Ódy (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Ódy Sapfó jsou lyrickým žánrem, konkrétně se jedná o básně, jejichž výrazová forma je založena na verši a rytmu, a to s důrazem na hudebnost a melodičnost jazyka.
Téma a motiv 💡
V Ódách se Sapfó věnuje především tématu lásky, ať už jde o lásku vášnivou, nenaplněnou, žárlivou, nebo něžnou, přičemž ústřední myšlenkou je oslava krásy, intenzity citu a touhy, motivy se točí kolem milostných vzplanutí, ženské krásy, přírody, bohyně Afrodity, svatebních obřadů, touhy, žárlivosti, ztráty a smutku, a námětem básní jsou osobní prožitky a emoce autorky, stejně jako osudy a vztahy žen v jejím okolí.
Zařazení díla 🕑
Sapfó patří do období archaického Řecka a řadí se k lyrickým básníkům.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor Ód je spíše neurčitý, odehrávají se v intimním prostředí, na ostrově Lesbos, v blízkosti přírody, v prostředí ženských komunit a při svatebních obřadech, bez konkrétního historického ukotvení.
Kompozice 📝
Kompozice Ód je založena na strofické stavbě s různým počtem veršů, typické jsou sapfické strofy a variace na ně, formálně se básně člení do jednotlivých strof, které tvoří ucelené myšlenkové a emoční celky.
Charakteristika díla 📜
Ódy Sapfó jsou lyrickým žánrem, konkrétně se jedná o básně, jejichž výrazová forma je založena na verši a rytmu, a to s důrazem na hudebnost a melodičnost jazyka.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je v Ódách samotná básnířka Sapfó, lyrický subjekt, který promlouvá v první osobě a sdílí své niterné pocity a prožitky, vyprávěcí forma je tedy ich-forma.
Hlavní postavy 🕵️♂️
V Ódách vystupuje řada postav, především žen z okruhu Sapfó, jako je například Atthis, krásná dívka, která opustila Sapfó a stala se zdrojem jejího žalu a žárlivosti, dále Anactoria, jejíž krásu Sapfó přirovnává k vojsku, Gyrinna, s níž sdílí něžné city a vzpomínky, Gongyla, jejíž návrat Sapfó toužebně očekává, Kleis, dcera Sapfó, o kterou má básnířka starostlivé a něžné city, a Mnasidika, kterou Sapfó považuje za méně krásnou než Gyrinnu, ačkoli si to dívka sama o sobě myslí, kromě toho se v básních objevují i mytologické postavy, jako je bohyně Afrodita, k níž se Sapfó obrací s prosbami a modlitbami.
Jazyk a styl ✍️
Sapfó píše v archaické řečtině, v lyrickém a emotivním stylu, s využitím přímé řeči pro zdůraznění kontrastu mezi jejím vnitřním rozpoložením a zdánlivou harmonií scény, a s bohatým užitím metafor a přirovnání k vykreslení intenzity svých pocitů, jako například přirovnání svého stavu k chřadnoucí rostlině či tání vosku, a s opakováním klíčových slov a frází pro zdůraznění rytmu a naléhavosti svých emocí.
Stručný obsah 🏷
Lyrická básnířka Sapfó v ódě s vášní popisuje fyzické projevy své žárlivosti a touhy, když sleduje, jak si její milovaná dívka povídá s mužem.
Podrobný obsah díla 🗒
Óda začíná popisem idylické scény, kde Sapfó pozoruje milovanou dívku v rozhovoru s mužem, zdánlivě bezstarostnou a plnou života, avšak tento pohled v básnířce vyvolává bouři žárlivosti a touhy, kterou popisuje s až fyzickou bolestí, srovnávajíc své chřadnutí s usycháním trávy, a její nitro se změní v chaos – zrak se jí kalí, hučí jí v uších, pot ji zalévá, třese se zimnicí a je bledá jako smrt, a přesto se nemůže odtrhnout od pohledu na svou milovanou, jejíž hlas a smích ji mučí, a přemítá, zda je to láska, nebo spíše šílenství, co jí zmítá duší, a zároveň si uvědomuje, že se nemůže své milované otevřít se svými city, protože se bojí odmítnutí, a tak se uzavírá do sebe a trpí v tichosti, a zatímco pozoruje, jak se muž a dívka smějí a povídají si, Sapfó se cítí, jako by se v ní vše hroutilo a rozpadalo, její svět se zužuje na pouhý obraz milované, a s každou vteřinou, kdy s ní muž hovoří, se Sapfóina bolest stupňuje, a přesto se nemůže odvrátit, fascinována tou krásou, která ji ničí, a s každým slovem, které dívka pronese, cítí, jak se jí srdce svírá a dech se krátí, a v té chvíli si uvědomuje, že její láska je silnější než jakákoli bolest, a že by raději zemřela, než aby žila bez své milované, a tak se v závěru básně obrací k Afroditě, bohyni lásky, s prosbou o pomoc a útěchu, a doufá, že bohyně vyslyší její modlitby a přivede jí zpět milovanou, neboť bez ní nemůže žít, a Sapfó končí ódu s nadějí, že se s milovanou opět shledá, a že její láska nakonec zvítězí nad vším.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.