📖 Úvod
Židovská americká literatura (anglicky Jewish American Literature) je literární směr, jehož počátky lze vysledovat již v 19. století, avšak hlavní rozkvět zaznamenal ve 20. a 21. století. Rozvíjí se výhradně ve Spojených státech amerických, kde představuje významnou a svébytnou součást národní literární tvorby.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku židovské americké literatury je hluboce spjato s masivními vlnami imigrace Židů z východní Evropy (převážně Aškenázů) do USA koncem 19. a začátkem 20. století, hledajících útočiště před pogromy, sílícím antisemitismem a ekonomickou chudobou. Zatímco první generace imigrantů často psala v jidiš nebo hebrejsky, jejich děti a vnoučata, narozená již v Americe, začaly tvořit anglicky a stály tak u zrodu anglicky psané židovské americké literatury. Mezi klíčové historické a společenské události formující tuto literaturu patří Velká deprese, jež ovlivnila životy mnoha židovských rodin, a především „Holocaust“, který se stal centrálním traumatem a motivem přežití, vzpomínek, viny, ztráty a krize víry. Vznik Státu Izrael roku 1948 rovněž komplexně ovlivnil vztah Židů v diaspoře k sionismu, vlasti a jejich americké identitě, zatímco angažmá v hnutí za občanská práva v USA reflektovalo jejich vlastní menšinovou zkušenost a boj proti diskriminaci. Společenské změny zahrnovaly postupnou integraci Židů do americké společnosti, ale zároveň přetrvávající pocit “jinakosti„ a otázky sekularizace versus zachování tradic. Filozofické pozadí se vyznačuje napětím mezi židovskou tradicí a modernitou, zbožností a sekularismem. Silný vliv měl “existencialismus“ s důrazem na pocity odcizení, hledání smyslu existence v absurdním světě, svobodu a odpovědnost jednotlivce, což rezonovalo s poválečnou zkušeností. “Freudovská psychoanalýza“ rovněž ovlivnila mnoho autorů, kteří se zaměřovali na introspekci, složité rodinné dynamiky a potlačené touhy. Centrálními filozofickými otázkami byly identita, příslušnost, asimilace, antisemitismus a morálka. Nelze hovořit o jednom jediném zakladateli, spíše o postupném vývoji a generacích autorů. Za rané průkopníky anglicky psané židovské americké literatury jsou považováni “Abraham Cahan“ s románem “The Rise of David Levinsky„ (1917), zachycujícím cestu imigranta, a “Henry Roth“ s “Call It Sleep„ (1934). Skutečný rozkvět však nastal po druhé světové válce s autory jako “Saul Bellow, Philip Roth, Bernard Malamud a Cynthia Ozick“, kteří se stali hlasy židovské americké zkušenosti v hlavním proudu americké literatury. “Isaac Bashevis Singer“, ač primárně psal v jidiš, je se svými překlady do angličtiny nedílnou součástí tohoto proudu a jeho nositelem Nobelovy ceny za literaturu (1978). Židovská americká literatura se vymezuje proti představě homogenní, jednotné americké identity a zdůrazňuje pluralitu, specifika menšinové zkušenosti a často kritizuje idealizovaný obraz Ameriky jako “země zaslíbené“, odhalujíc předsudky a obtíže. Zároveň však navazuje na bohatou tradici evropské židovské literatury (jidiš, hebrejsky), přenáší její témata, humor a citlivost do anglického jazyka a amerického kontextu. Propojuje se s širší americkou literaturou, obohacujíc ji o jedinečnou židovskou perspektivu, a často využívá postupy realismu a naturalismu, doplněné o silnou dávku ironie, satiry a existenciálního tápání.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika židovské americké literatury jsou charakteristické propracovaností, hloubkou a často břitkým humorem. Typická témata a motivy zahrnují především otázky „identity“ (co znamená být Židem v Americe, napětí mezi asimilací do dominantní americké kultury a zachováním židovských tradic, pocit “jinakosti„ či dvojí identity), “rodinu“ (často vykreslená jako komplexní a dysfunkční celek, s mezigeneračními konflikty, dominantními mateřskými figurami – často stereotyp “Jewish Mother„ – a často vzdálenými otcovskými postavami), “Holocaust“ (neustále přítomné trauma, zkoumané z hlediska přežití, vzpomínek, viny, ztráty a dopadu na víru), “víru a sekularismus“ (krize víry, hledání duchovního smyslu mimo ortodoxii a proměny náboženských rituálů v moderním světě), “antisemitismus a předsudky“ (popis zkušeností s diskriminací a pocity ohrožení), “sexualitu a moderní život“ (konfrontace tradičních hodnot s proměnlivostí sexuálních vztahů, psychologické problémy postav a neurotická úzkost), “hledání smyslu života, osamělost a odcizení“ (existenciální otázky), kritické nebo ironické pojetí “amerického snu“ z perspektivy menšiny a “jidiškeit“ (neboli židovství v jeho kulturních projevech, včetně humoru, jazyka a zvyků). Obraz typického hrdiny je často složitý a introspektivní. Bývá to “intelektuál“, spisovatel, profesor nebo umělec, citlivý, neurotický a plný pochybností. Často jde o muže, který se potýká se svou sexualitou, rodinnými závazky a společenskými očekáváními. Židovská žena je zobrazována jako silná, často dominantní matka, nebo jako bojovnice za svou nezávislost. Postavy se často nacházejí na rozhraní dvou světů (židovského a amerického), jsou často osamělé a hledající. Oblíbenou archetypální postavou je také “schlemiel„ nebo “schlimazl“ – smolný, nešikovný, ale dobrosrdečný člověk, který se navzdory osudu snaží. Obvyklé prostředí je zasazeno do “velkých amerických měst“, jako je New York (především Lower East Side, Brooklyn), Chicago nebo Los Angeles, často do židovských čtvrtí, synagog, rodinných domů či univerzitního prostředí. Konflikty jsou rozmanité: “mezigenerační“ (stará vs. mladá generace, tradice vs. modernita), “vnitřní“ (identita, víra, sexualita, smysl života), “společenské“ (asimilace vs. segregace, antisemitismus) a “rodinné“ (dysfunkční vztahy, očekávání, zklamání). Jazyk a styl jsou charakteristické svou intelektuální bohatostí, komplexními větami a častým používáním “černého humoru, satiry, ironie a sarkasmu“. Silný je vliv jidiš jazyka, který se projevuje v intonaci, rytmu a občasném vkládání jidiš slov a frází do angličtiny. Dialogy jsou často rychlé, vtipné a plné slovních hříček. Styl se pohybuje od realismu až po postmoderní experimenty. Kompozice a vyprávěcí postupy často využívají “ich-formu“ pro zdůraznění subjektivity a introspekce protagonisty. Nelineární vyprávění, “flashbacky“ (zejména při zpracování holocaustu nebo vzpomínek na dětství), “vnitřní monology“ a proud vědomí jsou běžné. Autoři se zaměřují na psychologickou hloubku postav a využívají alegorie, symboliku a podobenství. Nejčastějšími literárními žánry a podžánry jsou “román“ (psychologický, sociální, generační, historický), “povídka“ (s velmi silnou tradicí a mnoha významnými autory) a “esejistika“.
👥 Zastupci
Židovská americká literatura je významným proudem americké literatury, který se zabývá židovskou zkušeností ve Spojených státech, otázkami identity, asimilace, víry, tradice a vztahu k modernímu světu. Mezi nejdůležitější světové autory tohoto směru patří Philip Roth, jehož díla jako je „Portnoy„s Complaint“ (1969) nebo “American Pastoral“ (1997) zkoumají sexualitu, americkou identitu a úskalí předměstského života s nekompromisní upřímností a často kontroverzním humorem, čímž dokonale ilustruje poválečné napětí mezi tradicí a sekulárním životem. Saul Bellow s romány jako “Herzog“ (1964) a “The Adventures of Augie March“ (1953) přináší intelektuální a existenciální dilemata židovských protagonistů hledajících smysl v moderním městském prostředí, což odráží hluboké filozofické kořeny a humanistické tendence tohoto směru. Bernard Malamud se svými díly “The Fixer“ (1966) a “The Assistant“ (1957) často používá alegorické příběhy o utrpení, morální volbě a vykoupení, často s postavami čelícími chudobě a nespravedlnosti, čímž ztělesňuje témata vytrvalosti a hledání lidskosti. Isaac Bashevis Singer, přestože psal primárně v jidiš, jeho anglické překlady, například “Gimpel the Fool“ (1953) nebo “The Slave“ (1962), obohatily americkou literaturu o mystické prvky východoevropského židovského folklóru a morální příběhy, čímž ukazuje most mezi starým a novým světem. Cynthia Ozick, například s díly “The Shawl“ (1989) a “The Messiah of Stockholm“ (1987), se zaměřuje na otázky Holocaustu, židovského práva a role židovského spisovatele, což představuje intelektuálně náročnější a postmoderní pohled na židovskou identitu. Chaim Potok v románech jako “The Chosen“ (1967) a “My Name Is Asher Lev“ (1972) mistrně vykresluje konflikty mezi náboženskou tradicí a moderním sekulárním světem, zejména v rámci ortodoxních a chasidských komunit, což je klíčové pro porozumění vnitřním sporům židovské identity. Michael Chabon s díly “The Amazing Adventures of Kavalier & Clay“ (2000) a “The Yiddish Policemen“s Union“ (2007) integruje židovské téma do žánrové literatury, od komiksů po detektivní romány, a tak ukazuje současnou redefinici a rozmanitost židovské americké identity a jejího vyjádření. Grace Paley se svými povídkami, jako je “The Little Disturbances of Man“ (1959), přináší živé, autentické hlasy židovských žen z New Yorku, zdůrazňující každodenní starosti, rodinné vztahy a sociální spravedlnost s humorem a empatií. V české literatuře neexistují přímí autoři tohoto směru, neboť se jedná o specificky americký fenomén, ale vlivy a témata židovské identity jsou přítomny v dílech autorů židovského původu, kteří tvoří v češtině, jako byl například Jiří Weil, ti však netvoří součást “židovské americké literatury“ jako literárního směru.
📈 Vývoj
Židovská americká literatura začala krystalizovat na přelomu 19. a 20. století s velkými vlnami židovské imigrace z východní Evropy do Spojených států. Raná fáze se soustředila na téma asimilace, střetu kultur a dilemat imigrantů, s autory jako Abraham Cahan, jehož román „The Rise of David Levinsky“ (1917) je považován za jeden z jejích základních kamenů, popisující cestu chudého imigranta z jidiš světa na americký vrchol. Období před druhou světovou válkou a těsně po ní bylo charakterizováno dalším rozvojem, ale skutečný vrchol nastal v 50. až 70. letech 20. století, které je často označováno jako “zlatý věk“ židovské americké literatury. V této éře se židovští autoři, jako Bellow, Roth a Malamud, dostali do hlavního proudu americké literatury, získávali prestižní ocenění a formovali národní literární scénu. Jejich díla reflektovala poválečný optimismus, ale zároveň se vyrovnávala s traumaty Holocaustu, vznikem Izraele, hledáním identity v bohatnoucí Americe a napětím mezi náboženskou tradicí a sekulárním životem. Po 70. letech nastal postupný ústup od dominující pozice, ale ne úpadek; spíše transformace. Židovská americká literatura se stala rozmanitější, s autory jako Cynthia Ozick, Robert Coover (s židovskými prvky v některých dílech) a později Michael Chabon nebo Nicole Krauss, kteří prozkoumávali širší spektrum témat, včetně generačních rozdílů, mezikulturních manželství, historických reminiscencí a hlubších filozofických otázek. Místo primárního zaměření na imigrantskou zkušenost se přesunula pozornost na zkušenost druhé, třetí a čtvrté generace Američanů židovského původu, kteří se snaží definovat svou identitu v pluralitní společnosti. Žánrové varianty se rozšířily od realistických románů a povídek přes postmoderní experimenty, satirické komedie až po historickou fikci a dokonce fantasy či sci-fi s židovskými motivy. Regionálně byla tato literatura vždy silně spjata s velkými městy na východním pobřeží, zejména s New Yorkem, který byl centrem židovské imigrace a kulturního života, ale postupně se rozprostřela po celých Spojených státech.
💫 Vliv
Vliv židovské americké literatury na pozdější literaturu a umění je obrovský a trvalý. Stala se nedílnou součástí amerického literárního kánonu a ovlivnila celou řadu pozdějších autorů, kteří se zabývali tématy identity, asimilace, vykořenění a hledání smyslu, bez ohledu na jejich etnický nebo náboženský původ. Její důraz na humor, ironii, intelektuální hloubku a introspekci, často v kombinaci s postavami čelícími existenciálním úzkostem, se stal charakteristickým znakem moderní americké literatury. Z ní vycházely komediální proudy ve filmu a televizi, například tvorba Woodyho Allena nebo seriály jako „Seinfeld“ a “Curb Your Enthusiasm“, které čerpají z neurotického, intelektuálního humoru a rodinných dynamik často spojených s židovskou americkou kulturou. V době svého vzniku, zejména v 50. a 60. letech, byla tato literatura přijímána s velkým nadšením a chválou, což potvrzují četná literární ocenění, včetně Nobelovy ceny pro Saula Bellowa a Isaaca Bashevise Singera. Kritici ji vnímali jako vitální, novou sílu, která přinášela čerstvé perspektivy na americkou zkušenost. Nicméně, některé díla, především “Portnoy„s Complaint“ Philipa Rotha, vyvolala značnou kontroverzi v židovské komunitě pro jejich otevřené zobrazení sexuality a kritiku některých aspektů židovské kultury, což vedlo k obviněním z “židovské sebezášti“. Přestože se nejednalo o plošné zákazy nebo cenzuru, debaty o autenticitě zobrazení a morálních hranicích umění byly intenzivní. Dnes je židovská americká literatura pevně zakořeněna jako klasika a její autoři jsou studováni na univerzitách po celém světě. Je vnímána jako klíčový hlas, který obohatil americkou kulturu o komplexní pohled na židovskou identitu v kontextu širší americké společnosti. Mnoho děl bylo adaptováno do filmů, divadelních her a televizních seriálů. Z děl Philipa Rotha vznikly filmy jako “Goodbye, Columbus“, “Portnoy“s Complaint“, “The Human Stain“, “American Pastoral“ a minisérie “The Plot Against America“. Malamudův “The Natural“ byl zfilmován s Robertem Redfordem, “The Fixer“ s Alanem Batesem. Potokovo “The Chosen“ bylo také úspěšně adaptováno pro film a divadlo. Tyto adaptace dále upevnily místo židovské americké literatury v širším kulturním povědomí a umožnily její tématům oslovit ještě širší publikum. Její dědictví spočívá v trvalé schopnosti prozkoumávat univerzální lidské otázky skrze specifickou čočku židovské zkušenosti.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Židovská americká literatura na Rozbor-dila.cz →