👤Eugéne Ionesco
Život ❤️
Byl klíčovou postavou divadla absurdna ⯀ Jeho hry zpochybňují smysl života a komunikace ⯀ Jeho díla se stala mezníkem v dramatické tvorbě 20. století ⯀ Zaměřoval se na jazykovou manipulaci a odhaloval prázdnotu konvenčních komunikací ⯀ Poukazoval na absurditu lidské existence ⯀ Jeho hry jsou charakteristické nonsensovým humorem a groteskními situacemi ⯀ Jeho práce zůstávají dodnes aktuální a provokativní ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Plešatá zpěvačka ⯀ Nosorožec ⯀ Židle
Současníci 👥
Samuel Beckett (čekání na Godota), Albert Camus (cizí), Jean-Paul Sartre (nevolnost), Arthur Adamov (parodie), Antonin Artaud (král se žebráky)
📖 Židle (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Židle je drama, konkrétněji absurdní drama s prvky tragikomedie, psané ve formě divadelní hry.
Téma a motiv 💡
Téma Židle se točí kolem problematiky komunikace, respektive nemožnosti skutečného dorozumění, neschopnosti sdělit podstatné a strachu ze smrti a zapomnění, hlavní myšlenkou je pak upozornění na marnost lidské existence a snahy o zanechání nějakého odkazu, motivy zahrnují samotu, stárnutí, prázdnotu existence, iluzi smysluplnosti a snahu o komunikaci, námět pak tvoří staří manželé, kteří pořádají přednášku pro neviditelné publikum, skrze niž chtějí sdělit světu své poselství.
Zařazení díla 🕑
Absurdní drama, do kterého Židle spadá, se řadí do období po druhé světové válce, kdy se v literatuře a umění projevovala deziluze, skepse a pocit absurdity existence.
Časoprostor 🕰️
Děj Židle se odehrává v kruhovém pokoji na ostrově, v neurčitém, snad budoucím čase, s atmosférou izolace a odtržení od reality.
Kompozice 📝
Kompozice Židle je založena na postupném zaplňování scény židlemi pro neviditelné hosty, čímž se stupňuje pocit absurdity a zároveň se odkrývá vnitřní prázdnota postav, formálně je hra členěna do jednoho dějství bez explicitně vyznačených scén.
Charakteristika díla 📜
Židle je drama, konkrétněji absurdní drama s prvky tragikomedie, psané ve formě divadelní hry.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěč v Židle není explicitně přítomen, děj je zprostředkováván divákovi skrze dialogy a jednání postav, vyprávěcí forma je tedy dramatická.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Židle tvoří Stařec, devadesátipětiletý muž, který touží sdělit světu své poselství, ale neschopný formulovat myšlenky a naráží na komunikační bariéry, Stařena, devadesátičtyřletá manželka Starce, která ho podporuje a organizuje přednášku, ačkoli sama je stejně zmatená a neschopná komunikace, dále Řečník, zosobnění zklamaných očekávání, který se objeví až na konci a nedokáže sdělit poselství, symbolizuje tak marnost snahy o komunikaci a zanechání odkazu, a nakonec neviditelní hosté, kteří reprezentují společnost, lhostejnost a nezájem o skutečnou komunikaci a zároveň podtrhují absurditu situace a marnost snahy o sdělení něčeho smysluplného.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk hry je absurdní a nelogický, s prvky grotesky a tragiky, kombinující spisovnou francouzštinu s hovorovými a nespisovnými výrazy, využívající opakování, nonsensové dialogy, přímou řeč, a zároveň metafory a symboly, jako prázdné židle, představující prázdnotu existence a ztrátu komunikace.
Stručný obsah 🏷
Starý pár, Manžel a Stará, žijící v rozpadajícím se majáku na opuštěném ostrově, připravuje velkolepou přednášku pro neviditelné publikum, které se postupně zaplňuje prázdnými židlemi, symbolizujícími iluzorní hosty a marnost jejich snahy o sdělení.
Podrobný obsah díla 🗒
Hra začíná v kruhovém pokoji rozpadajícího se majáku, kde devadesátiletý Manžel a devadesátipětiletá Stará vzpomínají na minulost a připravují se na příchod hostů na Manželovu přednášku, která má sdělit jeho velké poselství světu; Stará s láskyplnou, ale poněkud dotěrnou péčí se stará o Manžela, připravuje mu čaj a usměrňuje ho v jeho vyprávění, zatímco Manžel nervózně pobíhá a snaží se vzpomenout si na všechny důležité body své přednášky; postupně do pokoje přicházejí hosté, které však divák nevidí, a Stará pro ně nosí židle, které zaplňují celý prostor, vytvářejí klaustrofobickou atmosféru a symbolizují iluzorní publikum; mezi neviditelnými hosty jsou významné osobnosti, jako Císař, Krása, a dokonce i fotograf, který má zdokumentovat událost, a Manžel a Stará s nimi vedou absurdní a nesouvislé konverzace o banálních věcech, které se prolínají s útržky vzpomínek a filozofickými úvahami o smyslu života a smrti; s narůstajícím počtem prázdných židlí se stupňuje i absurdita situace a Manželova úzkost z toho, zda se mu podaří sdělit své poselství, a když je pokoj zcela zaplněn židlemi, přichází Řečník, kterého si Manžel najal, aby jeho poselství tlumočil světu; Manžel a Stará se s úlevou vrhnou z okna do moře, symbolicky končící své životy v marné snaze o sdělení, a Řečník, hluchoněmý, se pokouší promluvit k prázdným židlím, ale vydává jen nesrozumitelné zvuky, čímž se definitivně potvrzuje nemožnost komunikace a prázdnota existence.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.