👤Jiří Grossmann
Život ❤️
Jiří Grossmann se narodil 20. července 1941 v Praze ⯀ Byl českým komikem, humoristou, zpěvákem, textařem, divadelním autorem a muzikantem ⯀ Tvořil autorskou a hereckou dvojici s Miloslavem Šimkem ⯀ Nazpíval duety s Naďou Urbánkovou a Miluškou Voborníkovou ⯀ Jeho tvorba se Šimkem patřila k vrcholu české politické satiry ⯀ Svou jedinou filmovou roli ztvárnil v muzikálu „Zločin v šantánu“ ⯀ Byla mu diagnostikována Hodgkinova choroba, kvůli které byl propuštěn do civilu ⯀ Zemřel 5. prosince 1971 v Praze
Tvorba (příklady) ✒️
Závidím ⯀ Blues pro tebe ⯀ V tomhle teta nehraje
Současníci 👥
Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky), Ivan Klíma (Sedm životopů), Vladimír Páral (Milenci v roce jedna), Josef Škvorecký (Zbabělci)
📖 V tomhle teta nehraje (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Jedná se o drama, konkrétněji o absurdní hru s prvky tragikomedie, psanou formou dialogů s didaskáliemi.
Téma a motiv 💡
Téma hry se zaměřuje na absurditu lidské existence, byrokracii a totalitní mechanismy, s hlavní myšlenkou kritizující potlačování individuality a svobody, kde se motivy absurdity, ztráty identity, manipulace a moci prolínají s námětem, který se točí okolo dvou mužů uvězněných v nepochopitelné situaci, kdy jsou nuceni hrát hru s byrokratickým systémem, který je zbavuje jejich vlastní identity a diktuje jim role, jež musí hrát, aniž by znali pravidla hry.
Zařazení díla 🕑
Divadelní hra „V tomhle teta nehraje“ spadá do absurdního dramatu a období 60. let 20. století, které je spojeno s československým divadlem malých forem a autorskou tvorbou Jiřího Grossmanna s jeho specifickým humorem a kritickým pohledem na společnost.
Časoprostor 🕰️
Děj „V tomhle teta nehraje“ se odehrává v nedefinovaném, klaustrofobním prostoru, pravděpodobně v jakési úřední místnosti či čekárně, kde čas plyne nelogicky a zdánlivě bezvýznamně, bez konkrétních časových údajů, což umocňuje pocit absurdity a bezčasí.
Kompozice 📝
Kompozice je cyklická, s opakujícími se motivy a dialogy, formálně členěna do dvou dějství s minimem scénických změn, což podtrhuje statičnost a bezvýchodnost situace postav.
Charakteristika díla 📜
Jedná se o drama, konkrétněji o absurdní hru s prvky tragikomedie, psanou formou dialogů s didaskáliemi.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěč není v textu explicitně přítomen, vyprávění probíhá formou dialogů mezi postavami a didaskalií, které poskytují informace o scénických pokynech a akcích postav.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavami jsou Pan A, muž v obleku, který se snaží pochopit situaci a absurdní pravidla hry, ale postupně rezignuje a propadá apatii, Pan B, další muž v obleku, který se na rozdíl od Pana A podvoluje absurditě a snaží se přizpůsobit systému, i když mu nerozumí, a Hlas, anonymní a všemocný symbol byrokracie a moci, který manipuluje s oběma muži a diktuje jim pravidla hry, aniž by kdy fyzicky vystoupil na scénu, čímž se stává ztělesněním neviditelné a neuchopitelné síly.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk hry je hovorový, s prvky pražského argotu, využívá se přímá řeč, slangové výrazy, nedokončené věty, opakování slov a frází, čímž se vytváří autentický dojem z běžné konverzace, a humor plyne z absurdních situací, slovních hříček, ironie, sarkasmu a nadsázky, přičemž se objevují i metafory a personifikace.
Stručný obsah 🏷
Příběh se odehrává v Praze, kde se schází skupina přátel a známých v hospodě, aby probrali každodenní starosti, vztahy a absurdní situace, které zažívají, a to vše s humorem a ironií, přičemž se do jejich hovorů mísí i postava tajemné tety, která je sice nepřítomná, ale neustále se o ní mluví, a ovlivňuje tak dění.
Podrobný obsah díla 🗒
V hospodě U Kalicha se schází společnost stálých štamgastů – pan Vendelín s manželkou Helenou, pan Kája, pan Vašek, slečna Zuzanka, pan Josef a pan Emil, kteří se baví o všedních problémech, vztazích a absurditách života, kdy se jejich hovory točí kolem nepřítomné tety pana Vendelína, která se stává jakýmsi symbolem nepochopení a neovlivnitelných okolností, a postavy se neustále vrací k tématům jako je manželství, práce, politika, mezilidské vztahy, a to s humorem a ironií, přičemž se v jejich dialozích objevují slovní hříčky, absurdní situace a nadsázka, které odrážejí absurditu každodenního života, například pan Vendelín se neustále stěžuje na svou ženu, pan Kája vzpomíná na své mládí, slečna Zuzanka hledá lásku, a pan Josef s panem Emilem komentují dění s ironickým odstupem, přičemž humor plyne z kontrastu mezi vážností témat a lehkostí, s jakou o nich postavy hovoří, a do hry vstupují i další postavy, jako například číšník, který svými komentáři a reakcemi dotváří atmosféru hospody a dokresluje charaktery jednotlivých postav, a neustále se vracející téma tety, o které se sice hovoří, ale nikdy se neobjeví, vytváří pocit tajemna a absurdity, a zároveň je metaforou pro všechny ty vnější okolnosti a vlivy, které člověk nemůže ovlivnit, a humor se prolíná celou hrou a plyne nejen z dialogů, ale i ze samotných situací a charakterů postav, a Grossmann mistrně zachycuje atmosféru pražské hospody a každodenní život obyčejných lidí s jeho radostmi i starostmi, přičemž hra se vyznačuje svižným tempem, vtipnými dialogy a absurdními situacemi, které diváka baví a zároveň nutí k zamyšlení nad životem a jeho absurditami.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.