👤 Henry James
Americko-britský spisovatel 19. a počátku 20. století.
- Období či směr: Patří k realismu a psychologickému románu.
- Témata a styl: Zkoumá vědomí postav, společenské konvence a střet Ameriky s Evropou.
- Význam: Je významný pro rozvoj moderní psychologické prózy.
- Hlavní díla (tvorba): Známé jsou romány Portrét dámy, Utažení šroubu a Daisy Millerová.
➥ Více informací o autorovi Henry James na Rozbor-dila.cz
📚 Literárně-historický kontext
Americko-britský prozaik přelomu 19. a 20. století; patří k realismu, psychologickému románu a modernistické předzvěsti.
👥 Související spisovatelé: Edith Whartonová, Joseph Conrad, Gustave Flaubert, Virginia Woolfová, William Dean Howells
📖 Utažení šroubu
📌 Literární druh, žánr a zařazení:
Jedná se o povídku, která spadá do žánru gotické fikce a psychologického hororu, vyprávěnou formou epistolární novely, jež se vyznačuje subtilní atmosférou napětí a nejednoznačnosti, vyvolávající u čtenáře pocit nejistoty a pochybností o skutečnosti popisovaných událostí.
🧭 Literární směr:
Literárním směrem, do kterého Henry James s tímto textem proniká, je naturalismus a impresionismus, čímž autor reflektuje pozdní období svého tvůrčího vývoje, v němž se stále více zaměřuje na psychologickou hloubku postav a jejich vnitřní prožívání, přičemž se snaží zachytit okamžité dojmy a subjektivní vnímání reality.
💭 Téma:
Hlavním tématem povídky je nevyjasněná záhada přítomnosti či nepřítomnosti duchů a morální odpovědnost za duševní stav dětí, přičemž hlavní myšlenkou je zpochybnění objektivní reality a zdůraznění síly lidské představivosti a její schopnosti deformovat vnímání, což je podpořeno motivy nevinnosti a zkaženosti, viny a neviny, touhy po kontrole a strachu ze ztráty kontroly, stejně jako otázkami o povaze dobra a zla, kde námětem je pečovatelka, která přijímá místo vychovatelky v odlehlém panství, kde začne prožívat znepokojující události spojené s dětmi a jejich potenciálním kontaktem s nadpřirozenými bytostmi.
🕰️ Časoprostor:
Časoprostor Utažení šroubu je zasazen do odlehlého a izolovaného anglického venkovského panství v 19. století, kde se děj odehrává převážně v interiérech starobylého domu, který je svou atmosférou a odlehlostí ideálním prostředím pro rozvoj psychologického napětí a pocitu izolace, přičemž konkrétní časové období není explicitně definováno, ale okolnosti a dobové reálie naznačují pozdní viktoriánskou éru, kdy se společenské konvence a náboženské přesvědčení stávaly předmětem kritiky a diskusí.
🧩 Kompozice:
Kompozice povídky Utažení šroubu je postavena na principu rámcového vyprávění, kde se předkládaný příběh vychovatelky, která jej sděluje skupině přátel, stává jádrem celého textu, přičemž formální členění spočívá v chronologickém postupu událostí z pohledu hlavní vypravěčky, s častými vsuvkami reflexí a pochybností, které prohlubují psychologický rozměr a podporují ambivalentní interpretaci děje, přičemž nejednoznačnost závěru je klíčovým prvkem této struktury.
🗣️ Vypravěč:
Vypravěčem povídky je hlavní postava, mladá a idealistická vychovatelka, která vypráví svůj příběh v první osobě, což znamená, že veškeré informace a události jsou prezentovány skrze její subjektivní vnímání a interpretaci, čímž se stává nespolehlivým vypravěčem, neboť její psychický stav, touhy a obavy mohou ovlivňovat její vidění skutečnosti, a tento způsob vyprávění umožňuje autorovi manipulovat s čtenářovým vnímáním a budovat atmosféru nejistoty a napětí.
🧍 Postavy:
Hlavními postavami v Utažení šroubu jsou:“ Paní, majitelka panství, která je ve vyprávění představena jako pragmatická, ale zároveň poněkud chladná a abstraktní osoba, která deleguje veškerou odpovědnost za své děti na vychovatelku, přičemž její absence a postoj naznačují emocionální odtažitost a možnou neschopnost čelit vlastním problémům,“ Pan Miles, chlapec, který je na začátku popsán jako inteligentní, okouzlující a živý, ale postupně se jeho chování stává znepokojivějším, projevujícím se v dospělé mluvě, nevhodných poznámkách a náznacích, že je pod vlivem něčeho či někoho,“ Flora, dívka, která je zpočátku nevinná a poslušná, ale podobně jako její bratr, se začíná projevovat chování, které vychovatelka interpretuje jako zkažené a ovlivněné duchy, přičemž se může jednat o její reakci na napjatou atmosféru nebo o projev vlastní nespokojenosti či nevinnosti, která je okolnostmi zkreslována,“ Pan Quint, bývalý sluha a mentor chlapce, jehož přítomnost je naznačena jako zlomyslná a zhoubná, a jehož duch je podle vychovatelky přítomen a ovlivňuje děti, přičemž se jedná o postavu ztělesňující zkaženost a perverzi, ale jeho reálná existence je sporná,“ Paní Jesselová, bývalá vychovatelka, jejíž tragický osud je opakovaně zmiňován a jejíž zjevování se vychovatelce je považováno za důkaz přítomnosti duchů a zla, přičemž je ztělesněním smutku a neštěstí, které se vznáší nad panstvím.
📄 Obsah:
V příběhu mladá a idealistická guvernantka přijíždí na odlehlé venkovské sídlo, aby se starala o dvě zdánlivě roztomilé a cudné děti, Flora a Milese, které zůstaly v péči jejich pohádkově bohatého strýce, jenž se výslovně odmítá osobně angažovat v jejich výchově, a postupně se setkává s přízraky, které ji utvrzují v přesvědčení, že jsou děti posedlé zlověstnými duchy svých předchozích vychovatelů, paní Jesselové a Petera Quintae, a že jsou tyto přízraky aktivně ovlivňují a kazí, což ji vede k rozhodnutí postavit se zlu a zachránit nevinné duše před zkázou, zatímco její interpretace událostí a postřehy o dětech se stávají stále znepokojivějšími a nejednoznačnými, až do dramatického finále, kdy se střetne s Milesem, aby ho „osvobodila“ od zlé moci, ale výsledek je nejednoznačný a nechává čtenáře v nejistotě ohledně pravdivosti jejích vidění a skutečného stavu dětí.
✍️ Jazyk:
Příběh je psán ve spisovném jazyce, charakteristickém pro literaturu své doby, s velkým důrazem na psychologickou hloubku postav a jemné nuance jejich vnitřního světa, autor využívá bohatou slovní zásobu, komplexní větné stavby a subtilní slovní hříčky, které odrážejí vysokou úroveň autorčina stylu, přímá řeč je sice přítomna, ale spíše skrytá, zprostředkovaná v delších monologických pasážích guvernantky, které odhalují její rostoucí úzkost a halucinace, což podtrhuje její subjektivní vnímání reality, autor hojně pracuje s metaforami, které slouží k vyjádření psychických stavů a latentních hrozeb, jako jsou například „temné síly“ nebo „zkáza“, které symbolizují morální a duchovní úpadek, dále se objevují prvky symbolismu, kde konkrétní předměty či události nabývají hlubšího, skrytého významu, a také zřetelné používání sugestivních popisů atmosféry a prostředí, které umocňují pocit napětí a nadpřirozeného, přičemž se vyvaruje příliš explicitnímu zobrazení hororových prvků a spoléhá se na čtenářovu imaginaci a sugestivitu jazyka, což vytváří charakteristický napjatý a znepokojivý tón vyprávění, v němž hranice mezi skutečností a iluzí jsou neustále rozostřovány.
📚 Děj:
Mladá, idealistická a poněkud naivní guvernantka, jejíž jméno není v příběhu explicitně uvedeno, přijímá po důkladném pohovoru s jejím neviditelným a nesympatickým zaměstnavatelem, pohádkově bohatým panem Douglasem, který trvá na tom, že se osobně nezapojí do výchovy svých dvou sirotků, a svěří je tak do její péče na rozlehlém venkovském sídle Bly, které je obklopeno rozsáhlými zahradami a lesy a působí zároveň jako místo idylické krásy i skrytého nebezpečí, jejími svěřenci jsou desetiletý Miles, který je mimořádně inteligentní, okouzlující a charismatický, ale zároveň projevuje znepokojivé chování, jako je projevování neobvyklé zralosti, sarkastické poznámky a sklony k manipulaci, a jeho o dva roky mladší sestřička Flora, která je na první pohled něžná a poslušná, ale její chování se také stává podivným a znepokojivým, když se zdá být neuvěřitelně klidná a až nepřirozeně vyrovnaná i v situacích, které by měly vyvolávat strach či úzkost, brzy po svém příchodu začíná guvernantka vidět na panství zjevování, která se postupně stávají intenzivnějšími a znepokojivějšími, poprvé si všimne postavy muže stojícího na vrcholu věže, který se jí zdá být zlověstný a tajemný, a později začne vídat ženskou postavu u jezírka, která působí smutně a ztraceně, tyto jevy ji utvrzují v tom, že děti jsou pod vlivem zlých duchů svých předchozích vychovatelů, paní Jesselové, bývalé guvernantky, a Petera Quinta, záhadného muže s nejasnou minulostí, kteří podle ní zemřeli za nejasných okolností na panství a jejichž zkažené duše se nyní snaží ovlivnit a zničit nevinné děti, zejména Milese, jehož chování se stává čím dál tím více podezřelým, zatímco Flora je zdánlivě méně postižena, ale i její chování svědčí o tom, že něco není v pořádku, guvernantka se rozhodne děti „zachránit“ před těmito duchovními vlivy, snaží se je přesvědčit o existenci zla, které je obklopuje, a povzbudit je k odporu proti nim, přičemž její vlastní psychický stav se postupně zhoršuje, je stále více posedlá svými vizemi a přesvědčením o zlé moci, a ztrácí kontakt s objektivní realitou, začíná vést dlouhé a úzkostné monology sama se sebou i s dětmi, v nichž se snaží odhalit a potlačit zlou přítomnost, její interpretace událostí a postřehů o dětech se stávají stále více zkreslenými a paranoidními, přičemž její přesvědčení o tom, že děti vidí a vnímají stejné přízraky jako ona, je neochvějné, dochází k sérii dramatických konfrontací, z nichž nejvýznamnější je ta s Milesem, kterého se snaží v posledním, vášnivém pokusu o jeho záchranu vytrhnout z vlivu zlých sil, tento vrcholný moment však končí nejednoznačně, když Miles, po zdánlivém vzdoru a volání jména Petera Quinta, zemře v náručí guvernantky, což zanechává čtenáře v hluboké nejistotě ohledně pravdivosti jejích vidění, skutečné povahy dětí a toho, zda byla skutečně bojovníkem proti zlu, nebo obětí vlastní posedlosti a halucinací, přičemž záhadná a temná atmosféra celého vyprávění umocňuje pocit znepokojení a zanechává mnoho otázek bez jednoznačných odpovědí, což je klíčovým prvkem celé psychologické hrůzy, která spočívá v nejistotě a v rozostřené hranici mezi realitou a iluzí.
🔗 Doporučené zdroje s rozbory:
