📖 Úvod
Undergroundová literatura (anglicky Underground literature) je široký proud literatury, který se rozvíjel především od poloviny 20. století (50. léta) a pokračoval intenzivně v 60., 70. a 80. letech, s přetrvávajícími vlivy dodnes. Ačkoli se její projevy lišily v závislosti na kontextu, nejvýrazněji se rozvinula ve Spojených státech amerických (zejména v návaznosti na Beat Generation) a v zemích s totalitními režimy, kde představovala formu disentu a odporu – především v Československu, Polsku, Maďarsku a Sovětském svazu (tzv. samizdatová literatura), ale i v dalších státech s potlačovanými svobodami.
🌍 Kontext vzniku
Historické pozadí undergroundové literatury je silně formováno poválečnou deziluzí, studenou válkou a nástupem konzumní společnosti na Západě, zatímco ve Východním bloku šlo primárně o reakci na totalitní ideologii a represe komunistických režimů. V USA se zrodila z anti-establishmentového sentimentu 50. let, kdy se mladá generace, často označovaná jako Beat Generation, vymezovala proti konformismu, materialismu a pokrytectví tehdejší americké společnosti. Klíčovými postavami stojícími u zrodu tohoto přístupu byli autoři jako Jack Kerouac (např. Na cestě), Allen Ginsberg (Kvílení) a William S. Burroughs (Nahý oběd), kteří sice přímo nepoužívali termín „underground“, ale položili základy jeho estetiky a filozofie. Jejich díla, často psaná pod vlivem drog a s explicitním obsahem, odmítala cenzuru a společenské tabu. V Československu se undergroundová literatura a kultura zformovala v 60. a 70. letech jako radikální alternativa k oficiální kultuře a socialistickému realismu, zejména po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a následné normalizaci. Zde stál u jejího zrodu především filosof a básník Egon Bondy a následně Ivan Martin Jirous, teoretik undergroundu a umělecký manažer skupiny The Plastic People of the Universe, která se stala symbolem hudebního a literárního undergroundu. Politická situace v zemích Východního bloku byla charakterizována silnou cenzurou, potlačováním svobodného projevu, perzekucí disidentů a pokusem o totální kontrolu nad uměním a kulturou. Společenské změny zahrnovaly vzestup mládežnické subkultury, která hledala alternativní životní styly, odmítala tradiční rodinné a společenské hodnoty a často se uchylovala k drogám jako formě úniku nebo rozšíření vědomí. Filozofické pozadí čerpá z existencialismu (pocit odcizení, absurdita existence), anarchismu, anti-autoritářství, nihilismu a odmítnutí jakékoli ideologie. Undergoundová literatura se vymezovala především proti státně podporované, dogmatické a propagandistické literatuře (socialistický realismus), proti mainstreamové a komerční kultuře, proti měšťanské morálce a konformismu. Navazovala na avantgardní směry (surrealismus, dadaismus) svou revoltou, experimentátorstvím a snahou šokovat, na existencialismus svým zaměřením na osamělého jedince a smysl života, a na Beat Generation svou životní filozofií a poetikou.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou undergroundové literatury je radikální nonkonformismus a odpor proti jakékoli formě autority – politické, společenské, estetické. Typickými tématy a motivy jsou odcizení, deziluze, absurdita existence, hledání svobody (osobní i umělecké), rebelie proti systému, sex, drogy, smrt, šílenství, temné stránky lidské psýchy, marginální životní zkušenosti, chudoba, sociální úpadek a kritika konzumní společnosti. Častý je také mystický nebo transcendentální rozměr, často spojený s experimentováním s psychedelickými látkami. Obraz typického hrdiny je outsider, vyvrženec společnosti, disident, narkoman, tulák, intelektuál znechucený establishmentem, umělec bojující o svobodu projevu, nebo prostě někdo, kdo žije mimo společenské normy a odmítá materialismus. Nejedná se o klasického hrdinu, spíše o anti-hrdinu, který se snaží najít autenticitu v neautentickém světě. Obvyklým prostředím jsou městské periferie, bary, squaty, vězení, psychiatrické léčebny, bohémské byty, příroda jako útočiště nebo symbol svobody. Prostředí je často syrové, špinavé, rozpadající se, odrážející vnitřní stav hrdinů i celkovou deziluzi. Konflikty jsou převážně na rovině jedinec versus systém (stát, společnost, mainstream), vnitřní existenciální zápas, boj o přežití a o udržení si vlastní identity a integrity. Jazyk a styl jsou charakteristické svou syrovostí, vulgaritou, expresivitou, často se užívá slang, argot, nespisovná čeština, explicitní výrazy a tabuizovaná témata. Styl je často úmyslně neuhlazený, hrubý, přímočarý, vzdalující se tradiční estetice. Může být lyrický, ale často v juxtapozici s drsnou realitou. V kompozici a vyprávěcích postupech převládá nekonvenčnost: nelineární vyprávění, fragmentace, proud vědomí, deníkové záznamy, absence tradiční zápletky. Důraz je kladen na atmosféru, subjektivní prožitek a pocity. Častá je ironie, černý humor a satirická kritika. Nejčastějšími literárními žánry a podžánry jsou poezie (často dlouhé, volné verše, inspirované beatnickou poezií), próza (krátké povídky, novely s autobiografickými prvky, stream-of-consciousness romány), deníky, manifesty a eseje, které často překračují hranice literárních žánrů a prolínají se s hudbou (texty písní), výtvarným uměním (happenings, performance art) a filosofií. V zemích s totalitními režimy byl typickým „žánrem“ i samotný samizdat – ručně opisované nebo na psacím stroji psané a tajně šířené texty, které samotnou formou podtrhovaly neoficiální a rebelský charakter literatury.
👥 Zastupci
Undergroundová literatura představuje široký proud, který se vymezuje proti mainstreamovým kulturním a politickým normám, často s důrazem na necenzurovaný výraz, existenciální reflexi, společenskou kritiku a život na okraji. Mezi nejvýznamnější české autory patří Egon Bondy, jehož díla jako „Invalidní sourozenci“ a „Básně“ skvěle ilustrují odpor proti komunistické totalitě, hledání autenticity a filozofickou hloubku v disentu. Ivan Martin Jirous, známý jako Magor, se s díly „Magorovy labutí písně“ a „Labutí písně“ stal klíčovou postavou českého undergroundu, kde propojoval poezii s životním postojem a vzdorem proti režimu. Vratislav Brabenec, člen The Plastic People of the Universe, skrze svou poezii, například „Cesta do města,“ reflektoval svobodu ducha a alternativní existenci navzdory útlaku. Milan Kundera ve svých raných dílech, jako je „Žert,“ sice není čistým undergroundovým autorem, ale jeho kritika totalitní společnosti a absurdního světa rezonuje s undergroundovými tématy. Mezi světové autory pak patří Jack Kerouac, jehož „Na cestě“ a „Dharmoví tuláci“ definovaly Beat Generation, oslavovaly svobodu, cestování a nonkonformitu, čímž zásadně ovlivnily undergroundovou estetiku. Allen Ginsberg a jeho „Kvílení“ je ikonickou básní, která šokovala svou otevřeností, kritikou společnosti a expresivním jazykem, stávaje se manifestem undergroundové poezie. William S. Burroughs s díly jako „Nahý oběd“ experimentoval s formou a obsahem, odrážejícími drogovou kulturu, společenskou deviaci a destrukci jazyka, což je pro underground typické. Charles Bukowski v „Poště“ a „Faktotum“ představuje syrový pohled na život spodiny společnosti, alkoholismus a prohry, což je klasickým tématem undergroundu pro jeho upřímnost a absenci idealizace. Ken Kesey a jeho „Vyhoďme ho z kola ven“ sice není přímo underground v úzkém smyslu, ale jeho kritika institucí a psychiatrického systému rezonuje s touhou undergroundu po svobodě a autenticitě. Hunter S. Thompson, zakladatel Gonzo žurnalistiky, v „Strach a hnus v Las Vegas“ kombinoval novinařinu s fikcí a halucinacemi, což bylo pro underground typické v prolamování žánrových hranic a subjektivitě. Irvine Welsh s „Trainspottingem“ reprezentuje moderní odnož, která se zabývá drogovou závislostí a životem na okraji v postindustriální společnosti, což navazuje na undergroundové tradice.
📈 Vývoj
Vznik undergroundové literatury se datuje především do poválečného období 40. a 50. let 20. století, kdy se jako reakce na poválečné trauma, studenou válku, rostoucí konzumerismus a uniformitu západní společnosti (zejména v USA s Beat Generation) a totalitní útlak ve východním bloku formovala potřeba alternativního výrazu. Raná fáze v USA byla silně ovlivněna existencialismem, buddhismem a jazzovou kulturou, s autory jako Kerouac, Ginsberg a Burroughs, kteří hledali svobodu v cestování, drogách a nonkonformním životním stylu. V Československu se underground začal formovat později, především v 60. letech, jako kulturní rezistence proti komunistickému režimu, s Egonem Bondym a skupinami jako The Plastic People of the Universe, kteří se snažili žít a tvořit mimo oficiální struktury. Období vrcholu undergroundu lze zasadit do 60. a 70. let. V Americe se stal součástí širší kontrakultury, hippies hnutí a politického aktivismu, zatímco v Československu kulminoval v období normalizace po roce 1968, kdy se stal útočištěm pro disidenty a nonkonformní umělce, kteří byli cenzurováni a perzekvováni. Zde se vyvinula specifická forma samizdatové literatury a živého kulturního života v „bytových seminářích„ a na tajných koncertech. Postupný ústup undergroundu jako jednotného a masivního hnutí nastal v 80. letech s proměnou společenských a politických podmínek. V západním světě byly některé jeho prvky absorbovány mainstreamovou kulturou, jiné se transformovaly do punkové a post-punkové subkultury, která si zachovala anti-establishmentový étos, ale s odlišnou estetikou a intenzitou. Ve východním bloku se underground udržoval až do pádu železné opony v roce 1989, kdy ztratil svůj hlavní katalyzátor – boj proti totalitě. Po roce 1989 se jeho role ve veřejném prostoru změnila; autoři a umělci, kteří byli dříve perzekvováni, získali svobodu, což vedlo k rozmělnění původního smyslu “undergroundu“ jako skrytého a zakázaného proudu. Národní a regionální varianty jsou velmi výrazné: americký underground Beat Generation, český disidentský underground (silně politicky motivovaný), britský punk-rockový underground (více sociálně kritický a nihilistický), a další regionální proudy s lokálními specifiky. Žánrové varianty sahají od poezie (Ginsberg, Jirous), přes experimentální prózu (Burroughs, Kerouac), až po deníkové záznamy a eseje (Havel – dopisy).
💫 Vliv
Vliv undergroundové literatury na pozdější literaturu a umění je obrovský a mnohostranný. Její důraz na autenticitu, necenzurovaný výraz a kritiku společnosti ovlivnil celou řadu postmoderních autorů, kteří rozvíjeli témata identity, odcizení a absurdity moderního života. Z undergroundu vycházejí autoři spojením s tzv. špinavým realismem (např. Irvine Welsh, Chuck Palahniuk) a obecně celá oblast nezávislé a alternativní kultury. Undergroundová poetika a myšlení se promítly do textů hudebních skupin, do nezávislého filmu, do divadla (divadlo malých forem, autorské divadlo), do vizuálního umění (performance, happeningy) a do vzniku subkultur (punk, grunge, zine kultura). Zásadně ovlivnila také vývoj občanských a lidskoprávních hnutí, jelikož mnoho undergroundových autorů a umělců bylo přímo spojeno s odporem proti útlaku. V době svého vzniku byl underground přijímán velmi rozporuplně. V západním světě byl často kritizován mainstreamovými médii jako nemravný, nihilistický nebo bezvýznamný. Nicméně si rychle získal oddanou fanouškovskou základnu mezi mladými lidmi a intelektuály, kteří oceňovali jeho odvahu a upřímnost. Ve východním bloku byl underground aktivně potlačován a jeho autoři a příznivci byli perzekvováni, vězněni, nebo nuceni k emigraci. Díla byla zakazována, šířila se samizdatem a v disidentských kruzích. Dnes je undergroundová literatura a umění vnímáno jako klíčová součást kulturního dědictví 20. století. Je studována na univerzitách, její autoři jsou ceněni za svůj přínos svobodě slova a umělecké inovaci. Romantizuje se její rebelství a statečnost. Existuje mnoho filmových adaptací, které svědčí o jejím trvalém významu: film „Na cestě“ (On the Road) podle Kerouaca, „Nahý oběd“ (Naked Lunch) od Burroughse, „Kvílení“ (Howl) o Ginsbergovi, „Trainspotting“ podle Welshovy knihy, a v českém kontextu dokumenty jako „Magor“ o Ivanu Martinu Jirousovi, film „Havel“ reflektující dobu disentu, a filmy jako „Pusinky“ které sice nejsou přímo adaptací undergroundového díla, ale nesou v sobě jistou rebelskost a touhu po svobodě typickou pro undergroundové myšlení. Také mnoho divadelních představení vychází z tohoto období nebo využívá jeho estetiku k zamyšlení nad aktuálními společenskými tématy. Underground je dnes symbolem odporu proti establishmentu a zdrojem inspirace pro nové generace umělců a aktivistů.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Undergroundová literatura na Rozbor-dila.cz →