📖 Úvod
Transcendentalismus je americký literární a filozofický směr, který se rozvíjel především ve Spojených státech amerických, zejména v oblasti Nové Anglie, v 19. století, konkrétně od 30. let do 60. let, s vrcholem ve 40. a 50. letech. Jeho původní anglický název je Transcendentalism.
🌍 Kontext vzniku
Vznik transcendentalismu byl hluboce zakořeněn v historickém, společenském a filozofickém kontextu mladých Spojených států amerických v předvečer občanské války. Politická situace v zemi byla poznamenána rostoucím napětím ohledně otroctví a otázek státoprávního uspořádání, což často vedlo transcendentalisty k aktivnímu zapojení do abolicionistického hnutí a boje za sociální spravedlnost. Společenské změny zahrnovaly rapidní industrializaci, urbanizaci a materializaci americké společnosti, což vnímali jako odklon od přirozeného a duchovního života. Současně se formovala nová americká identita, hledající vlastní duchovní a intelektuální cestu nezávislou na evropských tradicích. Filozoficky se transcendentalismus vymezoval především proti rigidnímu kalvinistickému puritánství, které zdůrazňovalo dědičný hřích a božskou předurčenost, což omezovalo víru v lidský potenciál a svobodu. Dále se ostře vymezoval proti tehdy dominantnímu unitářství, které sice odmítlo dogmata trojjedinosti Boha a dědičného hříchu, ale stále kladlo přílišný důraz na rozum, logiku a morální zásady, opomíjejíce hlubší duchovní a intuitivní rozměr. V širším smyslu se stavěl proti osvícenskému racionalismu, který redukoval poznání na to, co je vnímatelné smysly a uchopitelné rozumem, a odmítl existenci transcendentní reality. Naopak navazoval na evropský romantismus, z něhož převzal důraz na individualismus, emoce, intuici, přírodu jako zdroj inspirace a mystiku. Inspiraci čerpal také z německého idealismu, zejména z Immanuela Kanta, jehož pojetí transcendentálních kategorií rozumu reinterpretoval jako schopnost člověka intuitivně vnímat pravdy přesahující smyslovou zkušenost. Významný vliv měly i Platónovy ideje o ideálním světě za smyslovou realitou a překlady východních filozofií a náboženství (hinduismus, buddhismus), které zdůrazňovaly jednotu všeho bytí a božství v člověku. U vzniku transcendentalismu stáli především Ralph Waldo Emerson, který je často považován za jeho „otce“ a jehož esej „Nature“ (1836) bývá označován za manifest hnutí, a Henry David Thoreau, který svými spisy i životním stylem ztělesnil mnoho jeho principů. Dalšími klíčovými postavami byli Margaret Fuller (propagátorka práv žen), Amos Bronson Alcott (pedagog a reformátor), Elizabeth Peabody a Theodore Parker. Tito myslitelé se setkávali v tzv. „Transcendental Clubu“ v Bostonu, založeném v roce 1836, kde společně diskutovali a formulovali své myšlenky.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou transcendentalismu je hluboká víra v intuitivní poznání, které je nadřazeno poznání rozumovému a smyslovému. Transcendentalisté věřili, že v každém člověku sídlí „Božská jiskra“ (někdy označovaná jako Over-Soul neboli Nadduše), která ho přímo spojuje s univerzální pravdou, s Bohem a s veškerým bytím. Z tohoto přesvědčení pramení zásadní důraz na individuální hodnotu, důstojnost a soběstačnost každého jedince. Odmítali konformitu se společenskými institucemi, církví, vládou a konvencemi, vyzývajíce k následování vlastního svědomí a k nekonformitě. Příroda pro ně nebyla jen kulisou, ale živým chrámem, zrcadlem božství a hlavním zdrojem duchovní inspirace a poznání. Trávení času v přírodě bylo vnímáno jako způsob, jak se spojit s Nadduší a objevit hlubší pravdy. S tím souviselo i odmítání materialismu a kritika konzumní společnosti, která odvrací lidi od jejich duchovní podstaty. Mnozí transcendentalisté byli též aktivními sociálními reformátory, zapojenými do abolicionismu, hnutí za práva žen a experimentů s komunálním životem (např. Brook Farm). Typická témata a motivy zahrnují přírodu (často divokou a nespoutanou, sloužící jako metafora pro duchovní pravdy), osamělost a samotu (jako cestu k sebepoznání), individualismus proti společnosti, vnitřní svobodu, božství v přírodě i v člověku, morální integritu, kritiku otroctví, práva žen, umění jako projev božského a neustálé duchovní hledání. Obraz typického hrdiny je nonkonformní jedinec, často osamělý myslitel či poutník v přírodě, který se řídí svým vnitřním hlasem a intuicí, odmítá společenské tlaky a hledá pravdu a smysl života mimo zavedené společenské a náboženské struktury. Příkladem je postava Thoreaua v jeho díle „Walden“. Obvyklé prostředí je divoká příroda (lesy, jezera, hory), venkovské usedlosti a občas experimentální komunity; město je často vnímáno negativně. Konflikty jsou převážně vnitřní – jedinec s vlastním svědomím a hledáním pravdy – ale i vnější, mezi jedincem a společností, jejíž hodnoty a konformitu odmítá. Je to také konflikt spirituality versus materialismus. Jazyk a styl je často esejistický, rétorický, filozofický a introspektivní, ale zároveň hluboce poetický a obrazný, plný metafor a symbolů čerpaných z přírody. Užívá přímé, často aforistické vyjádření s důrazem na přesnost a sílu sdělení. Kompozice je volnější, typické jsou eseje, deníky, přednášky a poezie, spíše než tradiční narativní struktury. Vyprávěcí postupy zahrnují osobní reflexe, úvahy, argumentace a meditace, často s využitím alegorií a biblických aluzí, avšak s novou interpretací. Nejčastější literární žánry či podžánry jsou esej (např. Emersonovy „Eseje“), lyrická a reflexivní poezie, deníky (jako Thoreauův „Walden, aneb Život v lesích“), filozofické traktáty a přednášky. Fikce je méně běžná, ačkoli někteří autoři ovlivnění transcendentalismem, jako Hawthorne nebo Melville, se s jeho myšlenkami vyrovnávali ve své próze, často s kritickým odstupem.
👥 Zastupci
Transcendentalismus, významný americký literární a filozofický směr 19. století, je silně spjat s autory, kteří obohatili americkou i světovou literaturu. Mezi klíčové postavy patří Ralph Waldo Emerson, Henry David Thoreau, Margaret Fuller a Amos Bronson Alcott. Čeští autoři se k transcendentalismu přímo neřadí, neboť jde primárně o specificky americký fenomen, nicméně jeho myšlenky se promítaly do širšího romantického a idealistického myšlení i v Evropě. Ralph Waldo Emerson (1803–1882) je považován za ústřední postavu a teoretika transcendentalismu. Jeho esej „Nature“ (1836) je zakládajícím textem směru, neboť v něm formuluje základní tezi o spirituálním propojení člověka s přírodou a Bohem, čímž ilustruje ústřední transcendentalistickou myšlenku. Další klíčové dílo, esej „Self-Reliance“ (1841), nabádá k nekonformitě, spoléhání se na vlastní intuici a individualitu namísto přijímání společenských norem, což je pilířem transcendentalistického myšlení o suverenitě jedince. „The American Scholar“ (1837) vyzývá k intelektuální nezávislosti a stvoření originální americké kultury, vzdalující se evropským vzorům. Henry David Thoreau (1817–1862) je praktickým ztělesněním transcendentalismu. Jeho kniha “Walden; or, Life in the Woods“ (1854) je kronikou dvouletého pobytu v prosté chatě u rybníka Walden, kde se věnoval zjednodušenému životu, pozorování přírody a introspekci, dokonale tak demonstruje transcendentalistický důraz na život v souladu s přírodou a hledání duchovní pravdy skrze osobní zkušenost. Esej „Civil Disobedience“ (1849) obhajuje právo a morální povinnost jedince odmítnout poslušnost nespravedlivým zákonům, což vychází z transcendentalistické víry v nadřazenost individuálního svědomí nad státní autoritou. Margaret Fuller (1810–1850) byla významnou literární kritičkou, novinářkou a obhájkyní ženských práv, úzce spjatou s transcendentalistickým kruhem. Její dílo “Woman in the Nineteenth Century“ (1845) je považováno za jeden z prvních feministických textů v Americe, který argumentuje pro intelektuální a duchovní rovnost žen a jejich právo na sebeurčení, čímž rozšiřuje transcendentalistické ideály individuální svobody a seberealizace na celou společnost bez ohledu na pohlaví. Amos Bronson Alcott (1799–1888) byl pedagog a reformátor, který své transcendentalistické přesvědčení uplatňoval v praxi. Jeho „Orphic Sayings“ (1840) jsou sbírkou aforismů a filosofických úvah, které reflektují jeho intuitivní a idealistický pohled na svět, typický pro transcendentalistické přesvědčení o existenci univerzální duše a božství v každém jednotlivci. Jeho pedagogické snahy a pokus o založení utopické komunity Fruitlands ilustrují snahu o praktické uplatnění transcendentalistických principů do života a vzdělávání.
📈 Vývoj
Transcendentalismus se zrodil v 30. letech 19. století ve Spojených státech, převážně v Nové Anglii, s epicentrem v Massachusetts, zejména v Concordu a Bostonu. Vznikl jako reakce na tehdy dominantní racionalistické směry, jako byl unitarianismus, který sice odmítal trojjedinost Boha a kladl důraz na rozum, ale zároveň byl kritizován za svou přílišnou rigiditu a nedostatek emocionální a mystické hloubky. Transcendentalisté se inspirovali německým idealismem (zejména Immanuelem Kantem, Johannem Gottliebem Fichtem a Friedrichem Wilhelmem Josephem Schellingem), anglickým romantismem (Samuel Taylor Coleridge, William Wordsworth), a také východními filozofiemi (hinduismus, buddhismus), které zdůrazňovaly intuici, mystiku a vnitřní zkušenost jako cestu k poznání pravdy, překračující smyslové vnímání a rozum (odtud název „trans-cendental“). Počátky lze datovat do roku 1836, kdy Ralph Waldo Emerson vydal svůj klíčový esej „Nature“ a kdy se začal formovat neformální „Transcendental Club“ v Concordu, kde se scházeli intelektuálové jako Emerson, Thoreau, Fuller, Alcott a Orestes Brownson, aby diskutovali o filozofii, náboženství a sociální reformě. Období vrcholu transcendentalismu spadá do let 1830 až 1850. V tomto období vycházel časopis “The Dial“ (1840–1844), jehož redaktorkou byla zpočátku Margaret Fuller a později Ralph Waldo Emerson, který sloužil jako platforma pro šíření transcendentalistických myšlenek, poezie a esejů. Během těchto let vznikla většina kanonických děl směru, včetně Emersonových esejů, Thoreauova “Waldenu“ a Fullerové “Woman in the Nineteenth Century“. Charakteristickým rysem této fáze byly také pokusy o praktické uplatnění idealistických principů v komunitách, jako byla utopická farma Brook Farm (1841–1847) nebo experimentální komunita Fruitlands (1843–1844) založená Alcottem a Charlesem Laneem. Tyto komunity měly být vzory soběstačného, duchovně zaměřeného života, ale často narážely na ekonomické a sociální potíže. Postupný ústup transcendentalismu jako koherentního hnutí nastal po 50. letech 19. století. Důvodem bylo jednak přirozené rozptýlení a stárnutí zakládajících osobností, ale především blížící se americká občanská válka (1861–1865). Ta přesměrovala národní pozornost od individuální duchovní reformy k naléhavým politickým a sociálním otázkám, jako bylo zrušení otroctví. Mnozí transcendentalisté se aktivně zapojili do abolicionistického hnutí a dalších sociálních reforem, což znamenalo posun od teoretického idealismu k praktickému aktivismu. Myšlenky transcendentalismu se však nerozplynuly beze stopy; spíše se rozptýlily a staly se součástí širšího proudu amerického myšlení a kultury, ovlivňujícího budoucí generace spisovatelů a myslitelů. Raná fáze hnutí se více soustředila na formulaci filozofických základů a teoretických textů, zatímco pozdní fáze se vyznačovala spíše aplikací těchto principů v každodenním životě a v sociálním aktivismu. I když transcendentalismus jako takový neměl výrazné národní nebo regionální varianty mimo Novou Anglii, jeho myšlenky se šířily a rezonovaly v širším kontextu amerického romantismu a idealismu. V Evropě a jinde sice existovaly podobné proudy romantismu a idealismu, ale transcendentalismus se svou specifickou syntézou německého idealismu, anglického romantismu a východních filozofií, s důrazem na americkou individualitu a přírodu, zůstal unikátním americkým fenoménem.
💫 Vliv
Vliv transcendentalismu na pozdější literaturu a umění je obrovský a přetrvávající, ačkoliv hnutí samotné mělo poměrně krátké trvání jako organizovaná skupina. Jeho myšlenky o individualismu, sebevědomí, významu přírody a nadvládě intuice nad rozumem hluboce ovlivnily formování americké identity a kultury. Z transcendentalismu přímo vycházeli autoři jako Walt Whitman, jehož epická sbírka „Leaves of Grass“ (1855) je prodchnuta transcendentalistickým optimismem, oslavou všudypřítomného božství v každém člověku a přírodě, a demokratickým duchem, který vnímá krásu a hodnotu v každé bytosti. Také Emily Dickinsonová, ačkoliv izolovaná, sdílela s transcendentalisty důraz na individuální duchovní zkušenost a introspekci, které se projevily v její jedinečné poetice. V pozdějším období, i když s jinými estetickými cíli, ovlivnil realisty a naturalisty tím, že otevřel cestu pro americkou literaturu k prozkoumávání vnitřních životů postav a k kritickému pohledu na společnost. Pro budoucí generace se transcendentalismus stal pramenem pro environmentální literaturu a ochranářské hnutí, jelikož jeho důraz na posvátnost přírody a její nedotknutelnost rezonuje dodnes v ekologickém myšlení. Kromě literatury měl transcendentalismus zásadní vliv na politické a sociální hnutí. Thoreauova esej „Civil Disobedience“ se stala biblí nenásilného odporu a inspirovala klíčové osobnosti 20. století, jako byli Mahátma Gándhí v Indii a Martin Luther King Jr. v americkém hnutí za občanská práva, což dokládá nadčasovost a praktickou relevanci transcendentalistických ideálů. V oblasti umění sice nevytvořil specifický umělecký směr, ale jeho filozofie podporovala individualistický a originální přístup k tvorbě, který se odrážel v dílech amerických krajinářů a umělců, kteří hledali inspiraci v divoké americké přírodě. Vliv lze vysledovat i v pozdějším hnutí New Thought, které čerpalo z transcendentalistických představ o síle mysli a pozitivního myšlení. V době svého vzniku byl transcendentalismus přijímán značně rozporuplně. Na jedné straně byl oslavován mladšími intelektuály a těmi, kdo hledali alternativu k tehdejším dogmatickým náboženským a společenským normám. Byli oceňováni pro svou odvahu myslet nově, pro hloubku myšlenek a pro podporu individuální svobody. Na straně druhé se setkával s ostrou kritikou ze strany tradičních náboženských institucí, zejména unitářské církve, z níž mnozí transcendentalisté vzešli. Byl obviňován z panteismu, hereze, anarchie a z propagace nebezpečného individualismu, který podkopává společenský řád. Kritici ho často označovali za “žabí filozofii“ (frog-pond philosophy), narážející na jeho regionální původ a na vnímání jeho idejí jako naivní a nepraktické. Neexistovaly sice přímé zákazy nebo cenzura děl, ale hnutí čelilo silnému intelektuálnímu odporu a výsměchu. Utopické komunity jako Fruitlands se staly terčem posměchu pro svou neúspěšnost a excentricitu. Dnes je transcendentalismus vnímán jako jeden z nejdůležitějších a nejoriginálnějších amerických intelektuálních a literárních proudů. Emerson a Thoreau jsou kanonickými autory, jejichž díla jsou součástí povinné četby a předmětem intenzivního akademického studia. Jejich myšlenky o individualismu, ekologické odpovědnosti a sociální spravedlnosti zůstávají vysoce aktuální a inspirativní pro současné debaty. Jejich odkaz je stále živý, ačkoliv se neobjevují četné přímé filmové nebo divadelní adaptace samotného směru. Spíše jsou to díla a biografie autorů, nebo díla inspirovaná jejich filozofiemi, které nacházejí cestu na plátna a jeviště. Například kniha Jona Krakauera “Into the Wild“ (1996) a její filmová adaptace (2007) vypráví příběh Christophera McCandlesse, který se snažil žít podle thoreauovských ideálů, což je silná ozvěna transcendentalismu v moderní době. Existují také dokumentární filmy o životech a dílech Emersona a Thoreaua. Divadelní hra “The Night Thoreau Spent in Jail“ (1970) se zabývá jeho uvězněním kvůli odmítnutí placení daní. Tyto adaptace a odkazy ukazují, že esence transcendentalistických myšlenek, ať už o nutnosti návratu k přírodě, odporu proti nespravedlivé moci nebo hledání vnitřní pravdy, je stále živá a rezonuje v umělecké tvorbě i ve společnosti.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Transcendentalismus na Rozbor-dila.cz →