📖 Úvod
Thriller, v češtině rovněž známý jako thriller, je literární žánr charakterizovaný intenzivním napětím, vzrušením a očekáváním. Jeho kořeny sahají až do 19. století, kdy se objevovaly prvky napětí a detektivní zápletky v románech jako „Měsíční kámen“ Wilkieho Collinse nebo dílech Edgara Allana Poea, avšak jako svébytný a široce rozpoznatelný žánr se začal formovat v první polovině 20. století, s výrazným rozkvětem po druhé světové válce a během studené války. Primárně se rozvíjel v anglosaském světě, zejména ve Spojených státech amerických a Velké Británii, odkud se rozšířil do celého světa a získal globální popularitu. Nelze mu přiřadit jednoznačné časové vymezení na konkrétní století, neboť se neustále vyvíjí a adaptuje, ale jeho moderní podoba se ustálila ve 20. a 21. století.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku thrilleru je složité a odráží proměny moderní společnosti. Kořeny lze vystopovat v 19. století s gotickým románem (napětí, tajemství), senzačním románem (neočekávané zvraty, šokující odhalení) a prvními detektivními příběhy (logické rozuzlení, pátrání po pachateli). Avšak skutečný impuls pro rozmach thrilleru přišel s nárůstem urbanizace, industrializace a technologického pokroku koncem 19. a začátkem 20. století, které přinesly nové formy kriminality, složitější společenské struktury a anonymitu velkoměst, což vytvořilo úrodnou půdu pro příběhy o skrytých hrozbách. Vlivné pro zrod moderního thrilleru byly postavy jako Edgar Allan Poe (mistr psychologického teroru a detektivky), Robert Louis Stevenson s „Podivným případem Dr. Jekylla a pana Hyda“ (psychologické napětí) a John Buchan, který je často zmiňován v souvislosti s ranými špionážními a dobrodružnými thrillery, zejména jeho román „39 stupňů“ z roku 1915. Politická situace v první polovině 20. století, s oběma světovými válkami, vzestupem totalitních režimů a následnou studenou válkou, se stala klíčovým hybatelem žánru. Vznik masivních tajných služeb, ideologické konflikty, hrozba jaderné války a paranoia z komunismu či terorismu poskytly bezpočet námětů pro špionážní a politické thrillery, zkoumající zradu, konspirace a morální dilemata. Společenské změny jako ztráta důvěry v instituce, rostoucí byrokracie, pocit bezmocnosti jednotlivce tváří v tvář systémovým hrozbám a obavy z technologického zneužití (sledování, kybernetika) jen umocnily poptávku po příbězích, které tyto strachy reflektovaly a transformovaly je do napínavé fikce. Thriller se nevymezuje přímo „proti“ předchozím směrům v revolučním smyslu jako modernistické či postmodernistické proudy, spíše na ně navazuje a rozšiřuje je. Přebírá detektivní zápletku, ale často posouvá důraz z „kdo“ na „jak“ a „proč“, a především na „co se stane dál“. Navazuje na dobrodružnou literaturu v akčnosti a cestování, na gotické romány v budování atmosféry strachu a ohrožení, a na senzační romány v šokujících zvratech a morálně ambivalentních postavách. Zároveň se odklání od často idealizovaného hrdiny dobrodružných románů a představuje složitější, často zranitelné a morálně nejednoznačné protagonisty. Filozoficky se thriller často dotýká témat jako je existenciální úzkost, ztráta kontroly nad vlastním osudem, zpochybňování pravdy a reality, lidská zranitelnost a temné stránky lidské psychiky.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou thrilleru je především schopnost udržovat čtenáře v neustálém napětí a očekávání, co se stane dál. Typická témata a motivy zahrnují konspirace (politické, korporátní, náboženské), špionáž, terorismus, únosy, vraždy, útěky, honičky, závody s časem, zradu, dilemata morálky a spravedlnosti, psychologickou manipulaci a boj o přežití. Často se objevuje motiv „obyčejného člověka v neobyčejných okolnostech“, který je zatažen do nebezpečné situace, jež ho přesahuje. Obraz typického hrdiny je komplexní. Není to vždy neohrožený superhrdina; často je to inteligentní, vynalézavý, ale zároveň zranitelný a chybující jedinec, který musí překonat vlastní strach a pochybnosti. Může to být detektiv, agent, novinář, právník, lékař, ale i zcela náhodný civilista. Hrdina je často izolovaný, nedůvěřuje nikomu a bojuje proti přesile, která má zdroje, moc a zdánlivou beztrestnost. Obvyklé prostředí zahrnuje anonymní velkoměsta, mezinárodní metropole, exotické lokace, tajné laboratoře, vládní budovy, ale i klaustrofobické prostory nebo naopak rozlehlé, izolované pustiny. Konflikty jsou jak vnější (boj s protivníkem, útěk před hrozbou, fyzické násilí), tak vnitřní (psychologický tlak, morální dilemata, boj s časem, paranoia). Jazyk a styl thrilleru je charakteristický svou dynamikou a přímočarostí. Používá se rychlé tempo, stručné věty, akční slovesa a silné popisy, které mají za cíl vtáhnout čtenáře do děje a udržet jeho pozornost. Časté jsou cliffhangery na konci kapitol, které nutí čtenáře pokračovat ve čtení. Styl je často úsečný, někdy až novinářský, vyhýbající se zbytečným popisům, pokud nepřispívají k napětí. Kompozice je obvykle lineární, ale s mnoha zvraty, retrospektivami a odbočkami, které prohlubují záhadu nebo matoucí stopy. Příběh se často stupňuje, od počátečního incidentu přes sérii eskalujících událostí až po dramatické vyvrcholení a rozuzlení. Vyprávěcí postupy zahrnují nejčastěji třetí osobu s omezeným vševědoucím vypravěčem, soustředícím se na perspektivu hlavního hrdiny, což zvyšuje identifikaci a napětí. Někdy se využívá i první osoba nebo střídání pohledů více postav. Nejednou se objevuje nespolehlivý vypravěč, který čtenáře záměrně klame. Nejčastější literární žánry a podžánry zahrnují špionážní thriller (např. John le Carré), politický thriller (např. Tom Clancy), psychologický thriller (např. Gillian Flynn), právní thriller (např. John Grisham), medicínský thriller (např. Robin Cook), techno-thriller (často s prvky sci-fi), konspirační thriller, akční thriller a true crime thriller (inspirovaný skutečnými událostmi).
👥 Zastupci
Thriller jako literární směr, resp. žánr, je charakteristický budováním intenzivního napětí, pocitu ohrožení a úzkosti, často skrze rychlé tempo, cliffhangery a nečekané zvraty, s cílem emocionálně vtáhnout čtenáře do děje, kde hrdina obvykle čelí vysokým sázkám, nebezpečí a morálním dilematům. Mezi nejvýznamnější světové autory patří: Edgar Allan Poe, jehož dílo „Jáma a kyvadlo“ mistrovsky ilustruje psychologický teror a klaustrofobické napětí skrze ohrožení života a zkoumání lidské psychiky v extrémních situacích, čímž položil základy moderního thrilleru. John Buchan se svým románem “Třicet devět stupňů“ definoval subžánr “muže na útěku“ a špionážního thrilleru, plného akce, intrik a neustálého ohrožení hrdiny. Graham Greene je autorem “Třetího muže“, klasického poválečného thrilleru, který mistrně buduje atmosféru napětí a morální dilemata v zničené Vídni, kde je hranice mezi dobrem a zlem rozmazaná. Robert Ludlum ovlivnil moderní akční špionážní thriller dílem “Bourneova identita“, které představilo amnesického agenta snažícího se odhalit svou minulost a identitu, přičemž je pronásledován mocnými organizacemi, definující dynamiku žánru. John le Carré v “Špionovi, který se vrátil z chladu“ nabídl realistický a temný špionážní thriller, jenž demytizuje svět tajných služeb a ukazuje morálně pochybné a vyčerpávající stránky špionáže. Thomas Harris se proslavil “Mlčením jehňátek“, psychologickým thrillerem, který mistrně propojuje detektivní pátrání s děsivou psychologií sériových vrahů a silně ovlivnil subžánr krimi-thrilleru. Gillian Flynn modernizovala psychologický thriller románem “Zmizelá“, komplexním dílem, jež zkoumá temné stránky partnerských vztahů, manipulace a mediální hysterie, udržující čtenáře v nejistotě až do konce. Stephen King, ač primárně hororový autor, dílem “Misery“ vytvořil intenzivní psychologický thriller o spisovateli v zajetí psychopatické fanynky, brilantně ilustrující žánrové napětí skrze bezmoc a klaustrofobii. Mezi české autory, kteří se žánru věnovali, patří Miloš Urban s gotickým thrillerem “Sedmikostelí“, který mistrně pracuje s atmosférou, tajemstvím a historií Prahy, což je pro žánr thrilleru klíčové. Iva Procházková pak v “Vraždě v zastoupení“ představuje moderní český kriminální thriller, soustředící se na složitý případ a psychologické motivy postav, čímž dobře reprezentuje současnou českou produkci žánru.
📈 Vývoj
Thriller, jako svébytný literární žánr, má své kořeny v 19. století, vycházeje z gotické literatury s jejími prvky tajemství a teroru, dobrodružných románů a takzvaných „sensation novels“. Edgar Allan Poe je často považován za jednoho z otců zakladatelů, jehož povídky s důrazem na psychologické napětí a detektivní záhady položily základy žánru. Raná fáze se dále rozvíjela v dílech jako „Žena v bílém“ od Wilkieho Collinse, jež kombinovala tajemství, intriky a pocity ohrožení. Na počátku 20. století se objevil subžánr špionážního thrilleru díky autorům jako John Buchan (“Třicet devět stupňů“) a Erskine Childers (“Záhada písku“), kteří představili koncept “muže na útěku„ a politických intrik. Období vrcholu thriller zažil po druhé světové válce, zejména během studené války, kdy se špionážní thriller stal dominantním subžánrem. Autoři jako Ian Fleming s Jamesem Bondem definovali akční špionáž, zatímco John le Carré přinesl realističtější a morálně komplexnější pohled na svět tajných služeb. Vliv filmového režiséra Alfreda Hitchcocka byl klíčový pro popularizaci a formování žánru, kdy jeho filmy definovaly vizuální i narativní prvky napětí a suspense, jež se přenesly i do literatury. Postupně došlo k obrovské proměně a rozrůstání žánru. Vedle špionážních thrillerů se začaly objevovat psychologické thrillery (Patricia Highsmith, Thomas Harris), které se zaměřovaly na vnitřní konflikty, duševní rozpoložení postav a jejich patologie. V 80. a 90. letech se rozvinuly technothrillery (Tom Clancy), soustředící se na detailní popisy vojenských technologií a geopolitických scénářů, a právnické thrillery (John Grisham), odehrávající se v soudním prostředí. S příchodem nového tisíciletí se objevily nové varianty, jako jsou tzv. “domestic noir“ (Gillian Flynn, Paula Hawkins), které se soustředí na temné stránky mezilidských vztahů a rodinných tajemství, a kyber-thrillery či ekothrillery. Raná fáze byla často charakterizována jasným oddělením dobra a zla a dobrodružným duchem, zatímco pozdní fáze se vyznačuje komplexnějšími postavami, morální ambivalencí a často se prolíná s kriminální literaturou a psychologickým dramatem. Národní a regionální varianty zahrnují například americké thrillery, které bývají často akčnější a dynamičtější, zatímco britské tendují k psychologické hloubce a sofistikovanosti (Graham Greene). Skandinávský noir, ač primárně kriminální, sdílí s thrillery temnou atmosféru, sociální kritiku a zaměření na psychologii zločinu. V českém prostředí se žánr rozvíjel pomaleji, často s prvky detektivky nebo historického románu, ale v posledních letech se objevuje stále více autorů přímo se věnujících modernímu thrilleru.
💫 Vliv
Vliv thrilleru na pozdější literaturu a umění je obrovský a prostupuje mnoha žánry. Thriller se stal formotvorným prvkem pro kriminální literaturu, horor, sci-fi a historickou fikci, kterým dodává dynamiku, napětí a vysoké sázky. Bez jeho vlivu by mnoho pozdějších děl postrádalo intenzitu a schopnost udržet čtenáře v neustálém očekávání. Autoři jako Dennis Lehane, Jo Nesbø nebo Tana French ve svých dílech často čerpají z psychologických a narativních strategií thrilleru, i když se primárně řadí ke kriminální literatuře. V umění mimo literaturu je vliv thrilleru nejpatrnější ve filmu, kde se stal jedním z nejdůležitějších a nejrozšířenějších žánrů. Alfred Hitchcock je synonymem pro filmový thriller, a jeho mistrovské budování napětí ovlivnilo generace filmařů jako Brian De Palma, David Fincher, Christopher Nolan nebo bratři Coenové. Filmové adaptace thrillerů jsou nesmírně populární – například série o Jasonu Bournovi, „Mlčení jehňátek“, “Zmizelá“, “Hon na ponorku“ nebo mnohonásobné adaptace “Třiceti devíti stupňů“. Thriller se stal také klíčovým žánrem televizních seriálů, kde formáty jako “24 hodin“, “Ve jménu vlasti“ (Homeland) nebo “Line of Duty“ dokazují jeho schopnost držet diváka v neustálém napětí po dlouhé sezóny. V menší míře ovlivňuje i videohry (např. “Heavy Rain“, “Alan Wake“), kde napětí a volby s vysokými sázkami hrají ústřední roli. Hudba, zejména filmová, také často využívá specifické techniky pro budování napětí a očekávání, které jsou pro thriller typické. V době svého vzniku byl thriller, stejně jako mnoho žánrové literatury, často přijímán s despektem. Kritika jej často označovala za “pulp fiction„ nebo čistou zábavu, postrádající hlubší literární hodnotu. Autoři byli kritizováni za senzacechtivost a přílišné spoléhání na povrchní vzrušení. Přesto si žánr rychle získal obrovskou popularitu u čtenářů, což vedlo k jeho komerčnímu úspěchu a postupnému etablovaní. Konkrétní zákazy nebo cenzura se netýkaly žánru jako celku, spíše jednotlivých děl s politicky citlivým nebo explicitním obsahem. Dnes je thriller vnímán jako legitimní a vysoce respektovaný literární a umělecký žánr. Už dávno není jen “pokleslou literaturou„, ale je ceněn pro svou schopnost zkoumat komplexní lidské emoce, sociální problémy, politické intriky a morální dilemata. Je považován za důležité médium pro reflektování současných obav a úzkostí společnosti. Mnozí takzvaní “literární“ autoři dnes s oblibou do svých děl začleňují prvky thrilleru, aby zvýšili dramatičnost a čtenářskou atraktivitu. Díky své adaptabilitě a schopnosti oslovit široké publikum zůstává thriller jedním z nejvlivnějších a nejčtenějších žánrů současnosti.