📖 Úvod
Temný romantismus (původní název: Dark Romanticism) je literární směr, který se rozvíjel především v první polovině 19. století, zhruba od počátku 19. století až do poloviny 60. let 19. století. Má sice kořeny v evropském gotickém románu konce 18. století (Anglie, Německo), ale jako svébytný proud se nejvýrazněji prosadil ve Spojených státech amerických, kde představoval významnou součást amerického romantismu.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku Temného romantismu je komplexní a hluboce zakořeněné v dobových proměnách. Na rozdíl od evropského romantismu, který často oslavoval přírodu a individualismus s nádechem melancholie, Temný romantismus proniká do ještě temnějších hlubin lidské duše a existence. Vznikl jako reakce na osvícenský racionalismus a jeho optimistickou víru v pokrok, rozum a inherentní dobro lidské přirozenosti. Zároveň se v USA vymezoval i proti idealizujícímu a transcendentalistickému pojetí člověka a přírody, které propagovali autoři jako Ralph Waldo Emerson, kteří věřili v božskou podstatu člověka a jeho schopnost dosáhnout dokonalosti. Temný romantismus naopak zdůrazňoval inherentní zlo, hřích a omezení lidské povahy, často s odkazem na puritánské učení o dědičném hříchu a předurčení, které bylo silně přítomno v americké společnosti Nové Anglie. Na filozofické rovině ho ovlivnily myšlenky německé romantické filozofie, která zkoumala iracionálno, podvědomí a pojem „vznešena“ (sublime), jež vyvolává směs úžasu a hrůzy. Společenské změny zahrnovaly rychlou urbanizaci a industrializaci, která vedla k pocitu odcizení, ztrátě tradičních hodnot a nárůstu sociálních nerovností. Politická situace v USA byla poznamenána formováním národní identity, expanzí na západ a rostoucím napětím kolem otázky otroctví, což vše přispívalo k pocitům nejistoty a morální ambivalence. U zrodu tohoto směru nestál jeden konkrétní zakladatel, ale klíčové postavy, které ho formovaly a dodaly mu jeho charakteristickou podobu, byli Edgar Allan Poe, Nathaniel Hawthorne a Herman Melville. Tito autoři se inspirovali evropským gotickým románem (např. Ann Radcliffe, Horace Walpole), ale jeho prvky přetvořili a zasadili do amerického kontextu, čímž vytvořili originální a hluboce psychologický proud, který navazoval na obecný romantický důraz na emoce, individualismus a tajemno, ale reinterpretoval je skrze prizma pesimismu, hrůzy a morální komplexity. Především se vymezoval proti povrchnímu optimismu a zjednodušeným pohledům na lidskou povahu, hledajíc pravdu v temných zákoutích duše a existence.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika Temného romantismu se soustředí na temnou stránku lidské existence, morální ambivalenci a iracionálno. Typickými tématy a motivy jsou zlo, hřích, vina, šílenství, smrt, rozklad, nadpřirozeno, temné síly osudu, posedlost, pomsta, prokletí, dědičný hřích, temná stránka lidské duše, dvojnictví a groteskní krása. Autoři se často zabývají otázkami lidské korupce, psychologického rozkladu a osudových událostí, které vedou k tragédii. Obraz typického hrdiny je složitý – často se jedná o osamělého, melancholického jedince, který je rozervaný vnitřními konflikty, pronásledovaný minulostí, vinou nebo posedlostí. Může být duševně narušený, na okraji společnosti, nebo trpět hlubokou psychologickou krizí. Není to idealizovaný romantický hrdina, ale spíše antihrdina, jehož činy jsou motivovány temnými impulsy nebo nevyhnutelným osudem. Obvyklé prostředí je zlověstné, tajemné a často stísněné: gotické hrady, staré opuštěné domy, zchátralá sídla, hřbitovy, temné lesy, močály, stinná městská zákoutí nebo odlehlá a pustá místa. V USA často staré puritánské vesnice Nové Anglie s jejich represivní atmosférou. Konflikty jsou převážně vnitřní, psychologické – boj dobra a zla v duši hrdiny, člověk vs. osud, člověk vs. vlastní svědomí, člověk vs. represivní společnost nebo vs. nadpřirozené síly. Důraz je kladen na vnitřní svět postav a jejich psychologickou zranitelnost. Jazyk a styl jsou bohaté, evokativní a často symbolické, s velkým důrazem na vytváření ponuré, tísnivé nebo hororové atmosféry. Autoři využívají detailní popisy, metaforu, alegorii, symboliku a často i archaické nebo vysoce poetické vyjadřování. Kompozice bývá často složitá, s použitím nelineárních vyprávěcích postupů, retrospektiv, snových sekvencí nebo úryvků z deníků či dopisů, což umožňuje hlubší proniknutí do psychiky postav a stupňování napětí. Vyprávěcí postupy zahrnují často první osobu, přičemž vypravěč je nezřídka nespolehlivý, nebo vševědoucí vypravěč, který odhaluje nejtemnější myšlenky postav. Nejčastější literární žánry a podžánry jsou gotický román, psychologický román, hororová povídka (mistrem byl Edgar Allan Poe), ale i balady nebo tragické hry, které zkoumají morální dilemata a lidskou temnotu. Celkově se Temný romantismus snaží prozkoumat limity lidské zkušenosti a odhalit skryté pravdy, které se nacházejí za hranicemi rozumu a konvenční morálky.
👥 Zastupci
Temný romantismus, známý též jako gotický romantismus nebo černý romantismus, je literární směr, který se soustředil na temnější, iracionální a mystické aspekty lidské existence a přírody, často jako protipól osvícenskému racionalismu a optimistickým proudům romantismu. Mezi nejvýznamnější světové autory tohoto směru patří Edgar Allan Poe, jehož díla jako „Jáma a kyvadlo“ nebo „Zánik domu Usherů“ mistrně ilustrují psychologický teror, morbidní fascinaci smrtí, šílenství a rozkladem, čímž dokonale ztělesňuje ústřední témata temného romantismu. Mary Shelleyová se proslavila románem „Frankenstein aneb moderní Prométheus“, který zkoumá nebezpečné důsledky vědecké pýchy, monstrózní povahu stvoření a témata odcizení a utrpení, čímž podtrhuje temné stránky romantických ideálů. Nathaniel Hawthorne ve „Šarlatovém písmenu“ proniká do hlubin lidského hříchu, viny, pokrytectví a temnějších stránek puritánské morálky, často s využitím symbolismu a psychologické hloubky. E. T. A. Hoffmann, klíčová postava německého temného romantismu, svými díly jako „Ďáblův elixír“ či „Pískoun“ plnými grotesky, tajemna a psychologické fragmentace, stírá hranice mezi realitou a fantazií a představuje tak archetypálního autora tohoto směru. V české literatuře, ačkoliv nebyl temný romantismus samostatně kodifikován, nacházíme jeho silné prvky u Karla Hynka Máchy v díle „Máj“, které s tématy tragické lásky, vraždy, zoufalství, odcizení a fascinace smrtí a lhostejností přírody silně rezonuje s ponurými aspekty romantismu a zrcadlí psychologické utrpení protagonistů. Karel Jaromír Erben ve „Kytici z pověstí národních“ představuje sbírku balad jako „Vodník“ nebo „Polednice“, které jsou prodchnuty nadpřirozenými jevy, morálními dilematy, tragickými osudy a často krutými tresty, čímž evokují temný a fatalistický pohled na svět, typický pro tento směr.
📈 Vývoj
Temný romantismus se vyvinul v pozdním 18. a raném 19. století, převážně jako odnož širšího romantického hnutí, která zpochybňovala jeho idealistický pohled na člověka a přírodu. Jeho kořeny sahají do gotické literatury, jejíž autoři jako Horace Walpole a Ann Radcliffe připravili půdu pro zkoumání hrůzy a nadpřirozena. Období vrcholu temného romantismu spadá přibližně do let 1820–1860, přičemž nejvýraznější formy nabyl ve Spojených státech, kde se mu někdy říká „americká gotika“ (např. Poe, Hawthorne, Melville), a v Německu, kde je znám jako „Schwarze Romantik“ (Hoffmann, Chamisso). Raná fáze byla charakterizována silným vlivem gotických románů a důrazem na vnější hrůzu a tajemství, zatímco pozdější fáze se více zaměřila na psychologickou hloubku, vnitřní konflikty a morální dilemata. Postupný ústup jako samostatného proudu nastal s nástupem realismu a naturalismu v polovině 19. století, nicméně jeho témata a estetika se trvale vryly do literární tradice. Národní a regionální varianty se projevily odlišnými akcenty; americký temný romantismus se často zabýval puritánskou vinou a izolací jednotlivce, německý temný romantismus zkoumal nepochopitelné (unheimlich), snové stavy a folklorní prvky, zatímco v anglické literatuře se prolínal s širším romantismem, jak je vidět u Byrona nebo Shelleyové. V české literatuře, jak již bylo zmíněno, se nejednalo o plně vyvinutý směr, ale spíše o silné tendence v dílech Máchy a Erbena, které reflektovaly národní kontext a zároveň univerzální temné romantické motivy, jako je fatalismus, rozporuplnost vášní a krutost osudu.
💫 Vliv
Vliv temného romantismu na pozdější literaturu a umění je obrovský a dodnes patrný. Přímo z něj vychází symbolismus a dekadence konce 19. století, které převzaly fascinaci smrtí, abnormalitou, krásou groteskna a subjektivní zkušeností (např. Charles Baudelaire, Oscar Wilde). Poe je obecně považován za otce moderní detektivní i hororové literatury, a jeho práce položila základy pro autory jako H. P. Lovecraft, Stephen King a nespočet tvůrců psychologických thrillerů. Filozoficky předjímal existencialismus svou explozí odcizení, zoufalství a hledání smyslu. Ve 20. století jeho vliv nacházíme v modernismu a postmodernismu, zejména v zkoumání psychologických stavů a nespolehlivých vypravěčů. V umění ovlivnil symbolistické malíře (Odilon Redon, Gustave Moreau) a surrealisty (Salvador Dalí), kteří zkoumali podvědomí a snové krajiny. V době svého vzniku byl temný romantismus přijímán často s rozpaky a kontroverzí. Kritici ho občas odmítali jako morbidní, senzační nebo psychicky nezdravý. Poe se za života potýkal s finančními problémy a plného uznání se mu dostalo až posmrtně. Máchův „Máj“ byl původně kritizován za pesimismus a „nemorálnost„, což v kontextu národního obrození s jeho důrazem na optimismus a budování národní identity představovalo značný rozpor. Hrozila mu cenzura a zákazy, neboť se jeho témata často vymykala konvenční morálce. Dnes je temný romantismus vnímán jako klíčové období, které prohloubilo pochopení lidské psychiky a temných stránek existence. Je uznáván pro svůj dalekosáhlý vliv na populární žánry a akademicky ceněn pro svou komplexnost. Mnoho děl temného romantismu se dočkalo nesčetných filmových, divadelních a operních adaptací; “Frankenstein„ má desítky filmových verzí, Poeovy povídky byly adaptovány pro plátno i televizi, a “Máj„ i Erbenova “Kytice“ byly úspěšně zfilmovány, což dokazuje trvalou přitažlivost těchto příběhů a témat pro současné publikum.