📖 Úvod
Český název tohoto literárního fenoménu je Současná literatura pro děti a mládež. Nejedná se o formální literární směr s jedním původním názvem, nýbrž o deskriptivní označení aktuálního vývoje tvorby pro mladé čtenáře, přičemž v anglicky mluvících zemích se často hovoří o „Contemporary Children’s Literature“ nebo „Young Adult (YA) Literature“. Časové zařazení tohoto proudu spadá primárně do období od konce 20. století, tedy zhruba od 90. let, a intenzivně se rozvíjí po celé 21. století až do současnosti. Tento literární proud se nerozvíjí v jediné zemi, nýbrž má globální charakter s výraznými a specifickými projevy ve Spojených státech amerických, Velké Británii, Kanadě, zemích Skandinávie (Švédsko, Norsko, Dánsko), Německu, Francii, Austrálii a samozřejmě i v České republice, kde po pádu komunistického režimu došlo k obrovskému rozmachu a diverzifikaci dětské a mládežnické literatury. Každá z těchto zemí přispívá k celosvětovému obrazu současné dětské a mládežnické literatury svými jedinečnými kulturními perspektivami a literárními tradicemi, avšak sdílí základní charakteristiky dané dobou, jako je otevřenost a reflektivnost aktuálních společenských problémů.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku současné literatury pro děti a mládež je mnohovrstevné a komplexní. Historicky se tento proud utváří v době po pádu komunistických režimů ve východním bloku a po studené válce, což vedlo k celosvětové globalizaci, otevření hranic a intenzivnější kulturní výměně. Klíčovým faktorem je také prudký rozvoj informačních technologií, internetu a nástup digitální éry, které zásadně mění způsob komunikace, získávání informací a celkové prožívání dětství a dospívání. Společensky se jedná o období, kdy dochází k proměně tradiční rodiny – roste počet rozvodů, vznikají patchworkové rodiny a mění se genderové role. Společnosti se stávají multikulturnějšími a pluralitnějšími, což vede k potřebě literatury, která reflektuje a podporuje diverzitu a inkluzi. Zároveň se zvyšuje důraz na individualitu, sebepoznání a ochranu práv dětí. Ekologické povědomí a otázky udržitelnosti se stávají naléhavými tématy. Dětství přestává být vnímáno pouze jako přípravná fáze na dospělost, ale jako plnohodnotné období života se svými specifickými potřebami a prožitky, které si zaslouží autentické literární ztvárnění. Z filozofického hlediska je tento vývoj ovlivněn postmodernismem, který zpochybňuje velké narativy, absolutní pravdy a zdůrazňuje pluralitu perspektiv a subjektivitu. Vliv má také psychologie, zejména vývojová psychologie a psychologie dospívání, která pomáhá hlouběji porozumět vnitřnímu světu mladých čtenářů a jejich potřebám. Nelze hovořit o jednom konkrétním zakladateli či skupině, která by stála u vzniku tohoto směru; jedná se spíše o evoluční proces ovlivněný mnoha autory, pedagogy, psychology a především společenskými změnami, které vedly k proměně pohledu na dítě a dospívajícího. Politickou situaci charakterizuje ve většině západních zemí stabilní demokracie a svoboda projevu, nicméně s nástupem internetu a sociálních sítí se objevují i nové výzvy v podobě politické korektnosti, tlaků na inkluzivitu a občasných debat o „cancel culture“, které ovlivňují autorskou tvorbu. V České republice znamenal pád komunismu v roce 1989 zásadní zlom, který otevřel cestu k pluralitnímu nakladatelskému trhu a umožnil vydávání dříve zakázaných nebo nedostupných děl a inspiroval k tvorbě svobodné a nestereotypní literatury. Tato literatura se v zásadě vymezuje proti didaktické, moralizující a černobílé literatuře minulosti, která často podceňovala dětského čtenáře, zjednodušovala realitu a tabuizovala nepříjemná témata. Odmítá idealizaci dětství a snahu o jeho ochranu před „ošklivostí“ světa za každou cenu. Navazuje na rané snahy o realistické zobrazení dětského světa z první poloviny a poloviny 20. století (například Karel Poláček, Eduard Štorch, ale i zahraniční autoři jako Astrid Lindgrenová v některých aspektech její tvorby), na rané experimenty s rozbíjením tabu a na tvorbu, která již dříve akceptovala dětství jako plnohodnotné období a snažila se o hlubší psychologický ponor do dětské duše. Inspiruje se také postmoderními tendencemi v literatuře pro dospělé, přenáší je však do dětského světa s ohledem na věkovou skupinu čtenářů, přizpůsobujíc složitost témat a jazyka.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika současné literatury pro děti a mládež se vyznačují odvahou, otevřeností a komplexností. Typickými tématy a motivy jsou dospívání, hledání identity a smyslu života, sebepoznání, rodinné vztahy (komplikované, rozvodové, patchworkové, alternativní formy rodiny), přátelství, první lásky a sexualita, ale i psychické zdraví (deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy), šikana (tradiční i kyberšikana), drogy, alkohol, ekologie a klimatická krize, smrt, ztráta a vyrovnání se s ní, odlišnost, marginalizace a inkluze, sociální problémy (chudoba, bezdomovectví), migrace, rasismus, kyberprostor a dopady sociálních sítí. Často se objevují i fantastické prvky, dystopické vize budoucnosti, ale i historické náměty pojaté nově a citlivě. Obraz typického hrdiny je realistický, komplexní, často chybující, s vnitřními rozpory a pochybnostmi, není idealizovaný. Může to být outsider, jedinec s problémy, hledající své místo ve světě, bojující s vlastními démony nebo společenskými nespravedlnostmi. Důraz je kladen na rozmanitost hrdinů – objevují se postavy různého etnického původu, s různou genderovou identitou (LGBTQ+), sexuální orientací, s postižením nebo z odlišného sociálního prostředí, což reflektuje realitu moderní společnosti. Obvyklé prostředí je často moderní město, digitální svět internetu a sociálních sítí, škola, rodina, ale také fantastické, dystopické nebo pečlivě vykreslené alternativní světy. Prostředí je často zobrazeno realisticky, bez příkras, někdy až drsně, aby odráželo skutečné prožitky dětí a mládeže. Konflikty jsou vnitřní (boj hrdiny se sebou samým, s vlastními pocity a rozhodnutími), mezilidské (v rodině, s vrstevníky, autoritami), společenské (jedinec versus systém, předsudky, nespravedlnost) a morální dilemata, s nimiž se hrdina musí vyrovnat, často bez jasného vítěze nebo jednoduchého řešení. Jazyk a styl jsou často neformální, autentické, blízké dětské a mládežnické řeči, včetně slangu a argotu, ale zároveň mohou být stylisticky propracované a umělecky hodnotné. Autoři se vyhýbají moralizování a didaktismu, používají přímý, někdy syrový a bezobalný jazyk, nebojí se vulgárnějších výrazů, pokud slouží autentičnosti. Může docházet k experimentům s formou a narativními strukturami, jako jsou grafické prvky, chatové konverzace nebo deníkové záznamy. Kompozice a vyprávěcí postupy zahrnují nelineární vyprávění, více perspektiv (např. z pohledu různých postav), intertextualitu (odkazy na jiná díla, popkulturu), a v digitálním prostředí i hypertextualitu. Častá je první osoba vyprávění, která umožňuje čtenáři hlubší vnoření se do prožitků hrdiny a identifikaci s ním. Otevřené konce, které nutí čtenáře k zamyšlení a vlastní interpretaci, jsou běžné, protože podporují kritické myšlení a dialog. Nejčastějšími literárními žánry a podžánry jsou Young Adult (YA) literatura, která je dominantním fenoménem pro dospívající, dále různé formy fantasy (urban fantasy, high fantasy, dark fantasy, mytická fantasy), science fiction (dystopie, postapokalyptické příběhy, kyberpunk), realistická próza (často označovaná jako problémová próza), horor, detektivka a thriller, historická próza (často s moderním přesahem a důrazem na prožitek jedince), ale také komiks a grafický román, které se stávají plnohodnotnou součástí literatury pro mladé, a v neposlední řadě i obrazové knihy, které již nejsou určeny jen nejmenším, ale oslovují i starší děti s komplexními tématy prostřednictvím vizuálního vyprávění. Poezie je méně dominantní, ale stále existuje a inovuje se, často s vizuálními nebo experimentálními prvky. Celkově se současná literatura pro děti a mládež snaží reflektovat složitost moderního světa, oslovit mladé čtenáře s respektem a povzbudit je k samostatnému myšlení, kritickému uvažování a empatii vůči rozmanitosti světa i lidských osudů.
👥 Zastupci
Současná literatura pro děti a mládež je dynamicky se rozvíjející oblastí, která se vyznačuje žánrovou rozmanitostí, tematickou hloubkou a ochotou reflektovat komplexní otázky moderního světa pro mladé čtenáře. Mezi nejvýznamnější české autory patří Pavel Šrut, jehož série Lichožrouti s díly jako Lichožrouti se vracejí a Lichožrouti navždy představuje originální pohádkový svět s prvky humoru a filozofie, čímž novátorsky přistupuje k morálním dilematům. Iva Procházková je ceněna za svou hlubokou psychologickou prózu, například knihy Myši patří do nebe a Uzly a pomeranče, které citlivě zpracovávají témata ztráty, přátelství a identity, ilustrujíc směřování současné literatury k introspekci a emoční inteligenci. Petr Sís, světově uznávaný ilustrátor a autor, svými díly jako Zeď: Jak jsem vyrůstal za Železnou oponou a Tři zlaté klíče mistrně kombinuje autobiografické prvky s poetickou obrazností, přibližujíc dětem složité historické a existenciální otázky s uměleckou invencí. Daniela Krolupperová přispívá k české fantastice pro děti s díly jako Zuzanka a ježek Standa nebo Sedmilhář Josef, jež kombinují napětí s humorným nadhledem a posilují důležitost přátelství a odvahy. Robin Král je známý svými hravými verši a básnickými sbírkami jako Vítkova abeceda, které inovativně učí děti jazyku a kreativitě. Ze světových autorů nelze opomenout J. K. Rowlingovou a její sérii Harry Potter, s díly jako Harry Potter a Kámen mudrců a Harry Potter a Fénixův řád, jež redefinovala žánr fantasy a ukázala potenciál komplexního vyprávění pro masové publikum, ilustrujíc globální fenomén. Philip Pullman s trilogií Jeho temné esence, zahrnující Zlatý kompas, Jedinečný nůž a Jantarový dalekohled, posunul hranice dětské a mládežnické literatury hlubokými filozofickými otázkami o náboženství, vědě a svobodné vůli, čímž demonstruje odvážnou tematickou expanzi. Neil Gaiman svými díly jako Coraline a Kniha hřbitova přináší do dětské literatury temnější, magické realismy s morálními dilematy, čímž obohacuje žánr o subverzivní a myšlenkově podnětné příběhy. Rick Riordan s Percy Jacksonem a Zlodějem blesku revitalizoval antické mýty pro moderní mládež, propojujíc akční dobrodružství s humorem a vzdělávacím podtextem. Suzanne Collins s trilogií Hunger Games, včetně Hunger Games: Aréna smrti a Hunger Games: Vražedná pomsta, definovala žánr dystopické YA literatury, adresujíc sociální a politické problémy skrze napínavý příběh. John Green ve svých YA románech jako Hvězdy nám nepřály a Papírová města mistrně zachycuje složitosti dospívání, první lásky a existenciálních úvah, čímž ztělesňuje trend zaměření na psychologický realismus a emoční hloubku v literatuře pro mládež.
📈 Vývoj
Vývoj současné literatury pro děti a mládež je procesem dynamických změn a adaptací na proměňující se společnost a potřeby mladých čtenářů. Její vznik lze v českém kontextu datovat do období po roce 1989, kdy se s pádem komunismu otevřela možnost svobodně psát a překládat díla bez ideologických omezení. To vedlo k explozi žánrové rozmanitosti a k přílivu nových, odvážnějších témat. V globálním měřítku se počátky moderního pojetí kladou už do druhé poloviny 20. století, s autory jako Roald Dahl nebo Astrid Lindgren, kteří položili základy pro uvolnění od čistě didaktického přístupu a zdůraznili zábavnost a fantazii. Období vrcholu pro současnou literaturu pro děti a mládež nastalo zejména s přelomem tisíciletí, kdy se objevily globální fenomény jako série Harry Potter, které ukázaly obrovský komerční i kulturní potenciál tohoto žánru a přitáhly k němu pozornost nejen dětí, ale i dospělých. Tato doba se vyznačovala rozmachem fantasy a později i dystopické literatury pro mládež. Postupný ústup ve smyslu poklesu zájmu nenastal, spíše dochází k neustálé proměně a diverzifikaci. Raná fáze se vyznačovala velkým zájmem o překlady a dohánění světových trendů v post-komunistických zemích, zatímco v západním světě se experimentovalo s komplexnějšími příběhy a žánry. Pozdní fáze, tedy současnost, se vyznačuje dalším prohlubováním témat, jako jsou duševní zdraví, genderová identita, ekologie, sociální spravedlnost a inkluze. Dochází k prolínání žánrů, vzestupu grafických románů a non-fiction pro děti, a také k rozvoji digitální literatury. Národní a regionální varianty se projevují ve specifickém humoru (česká literatura často využívá absurditu a nadsázku), v reflexi místních historických a kulturních reálií a v důrazu na určité hodnoty. Česká literatura si udržuje tradici vysoké umělecké úrovně ilustrace a občas se vrací k pohádkovým motivům s moderním twistem. Globálně pak dochází k decentralizaci, kdy se objevují silní autoři a proudy z různých koutů světa, a ne jen z anglosaského prostředí. Žánrové varianty se rozšiřují od klasických pohádek a dobrodružných příběhů přes detektivky, fantasy, sci-fi, historickou fikci, realistickou prózu s tématy dospívání, až po komiksy a non-fiction knihy s důrazem na vizuální stránku. Trendem je také cílení na různé věkové kategorie s preciznějším definováním cílové skupiny (např. young adult, middle grade).
💫 Vliv
Vliv současné literatury pro děti a mládež na pozdější literaturu a umění je značný a mnohostranný. Její úspěch a tematická šíře ovlivnily i literaturu pro dospělé, kde se stále častěji objevují prvky fantasy, magického realismu nebo odvážnější narativní struktury, které byly dříve doménou dětských knih. Autoři jako Neil Gaiman nebo Philip Pullman tvoří na pomezí žánrů a jejich díla oslovují široké publikum bez ohledu na věk, čímž stírají hranice mezi dětskou a dospělou literaturou. Mladí autoři se inspirují odvahou současné literatury pro mládež otevírat složitá témata a nebojí se experimentovat s formou a obsahem. Z ní vycházejí nové vlny fantastiky, dystopií a realistické prózy pro dospělé, které reflektují podobné společenské otázky, ale v jiném kontextu. Přijímání směru v době jeho vzniku bylo různorodé. V zemích bez cenzury, jako byly západní demokracie, se objevovaly pochvaly za inovativní přístupy, rozvoj fantazie a schopnost oslovit mladé čtenáře, ale také kritika ze strany konzervativnějších pedagogů nebo rodičů, kteří se obávali přílišné „temnosti“ nebo složitosti témat pro děti. Příkladem může být počáteční odpor k některým prvkům fantasy, které byly vnímány jako příliš násilné nebo se odchylovaly od tradičních morálních hodnot. V postkomunistických zemích, jako je Česká republika, byl počáteční boom nové dětské literatury a překladů přijat s velkým nadšením, neboť představoval osvobození od ideologické zátěže a otevření se světu. Zákazy a cenzura, které byly dříve běžné, ustoupily a nastalo období svobody projevu. I dnes se občas objevují kritické hlasy, zejména ve vztahu k tématům jako genderová identita, sexuální výchova nebo přílišná explicitnost v YA literatuře, ale obecně je tento směr vnímán velmi pozitivně. Je ceněn pro svou schopnost rozvíjet empatii, kritické myšlení, slovní zásobu a imaginaci. Dnešní vnímání je takové, že jde o plnohodnotnou a důležitou součást literatury, která se nebojí bořit tabu a reflektovat aktuální společenské výzvy. Filmové, divadelní a jiné umělecké adaptace jsou nedílnou součástí jejího úspěchu a vnímání. Série Harry Potter se dočkala osmi filmových adaptací a úspěšné divadelní hry, Coraline byla adaptována do kritikou ceněného animovaného filmu, trilogie Hunger Games se stala kasovním trhákem, Percy Jackson má své filmové i seriálové zpracování a české Lichožrouti byli úspěšně převedeni na filmové plátno. Myši patří do nebe se dočkaly celovečerního animovaného filmu. Tyto adaptace nejen popularizují knihy, ale také je přenášejí do jiných uměleckých forem, rozšiřují jejich dopad a oslovují širší publikum, čímž potvrzují kulturní relevanci a trvalý význam současné literatury pro děti a mládež.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Současná literatura pro děti a mládež na Rozbor-dila.cz →