📖 Úvod
Současná anglická literatura (Contemporary English Literature) se časově zařazuje od konce 20. století (zhruba od 80. let) až po současnost (21. století). Rozvíjí se především ve Spojeném království (Anglie, Skotsko, Wales, Severní Irsko), ale je silně ovlivněna a obohacena autory z Commonwealthu a diaspor (např. z Indie, Pákistánu, Nigérie, Keni, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Karibiku), kteří často žijí a publikují ve Spojeném království a tvoří nedílnou součást jeho literárního diskurzu. Tento široký záběr reflektuje multikulturní povahu moderní Británie a její postkoloniální dědictví.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku současné anglické literatury je hluboce zakořeněno ve změnách, které Británie a svět prošly od konce 20. století. Politicky se jednalo o období po éře Margaret Thatcherové, která zanechala hlubokou stopu v britské společnosti, přes éru New Labour Tonyho Blaira až po koaliční vlády a nakonec konzervativní vlády, které se potýkaly s následky ekonomické krize roku 2008 a především s referendem o Brexitu a jeho důsledky. Společensky se Británie stala výrazně multikulturnější, což vedlo k novým debatám o národní identitě, imigraci, integraci a rasismu. Rozvinul se aktivismus za práva LGBT+ komunity a prohloubila se diskuse o genderových rolích a feminismu. Technologický pokrok, zejména nástup internetu a digitálních médií, zásadně změnil způsob komunikace, konzumu informací a vnímání reality. Globální události jako teroristické útoky 11. září 2001 (a následně 7. července 2005 v Londýně), rostoucí povědomí o klimatické změně a geopolitické konflikty rovněž formovaly literární krajinu. Filozoficky se jedná o éru doznívajícího a transformujícího se postmodernismu, který zpochybňuje velké narativy, pravdu jako objektivní entitu a důraz klade na relativismus, intertextualitu a dekonstrukci. Silně se projevuje postkoloniální teorie, která kriticky reflektuje dědictví britského impéria a hlasy bývalých kolonií. Nelze hovořit o jednom zakladateli, spíše o kontinuálním vývoji, který navazuje na autory jako Salman Rushdie, Julian Barnes, Ian McEwan či Martin Amis, kteří už v 80. letech přinášeli nové perspektivy a témata. Tito autoři pomohli definovat posun od dřívějších literárních směrů. Současná anglická literatura se vymezuje proti modernistickému elitářství a hermetičnosti, ale zároveň kriticky přehodnocuje i tradiční realismus 19. století a jeho zjednodušující pohled na britskou společnost. Zpochybňuje konzervativní narativy o britské historii a identitě, které ignorovaly diverzitu a komplexnost. Navazuje na postmoderní hravost, intertextualitu a experimenty 60. a 70. let, stejně jako na sociálně-kritický realismus „rozzlobených mladých mužů“ z 50. let, ale s novým, globálnějším a inkluzivnějším úhlem pohledu. Zvláštní důraz je kladen na rozvoj postkoloniální literatury, která se začala formovat již dříve, ale v tomto období získala plnou sílu a rozmanitost.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou současné anglické literatury je především nesmírná rozmanitost a žánrová hybridita, která reflektuje složitost moderního světa. Typická témata a motivy zahrnují především “identitu“ (osobní, národní, etnickou, genderovou, sexuální) a její krizi v globalizovaném a fragmentovaném světě. Dále se autoři zabývají “pamětí a historií“, často s revizionistickým přístupem, zpochybňováním oficiálních narativů a reflektováním kolektivního i individuálního traumatu, zejména v kontextu postkolonialismu. “Multikulturalismus, migrace a diaspora“ jsou ústřední témata, zkoumající střet kultur, hledání domova, integraci versus asimilaci, rasismus a xenofobii. Silná je i “sociální kritika“, zaměřená na konzumerismus, třídní nerovnosti, politickou korupci, mediální manipulaci a dopady kapitalismu. Dalším častým tématem je “technologie a digitální svět“, jeho vliv na lidské vztahy, soukromí a vnímání reality. Stále jsou živé i “existenciální otázky“, samota, odcizení a smysl života. Obraz typického hrdiny je proto velmi pestrý: může to být imigrant hledající své místo, outsider na okraji společnosti, queer postava bojující za svou identitu, osamělý intelektuál, žena konfrontující genderové stereotypy, nebo jedinec ztracený v labyrintu moderní byrokracie. Hrdinové jsou často komplexní, morálně ambivalentní, nespolehliví a potýkají se s vnitřními konflikty. Obvyklé prostředí zahrnuje především moderní britská města (zejména Londýn, ale i Manchester, Birmingham, Glasgow), s jejich rozmanitými čtvrtěmi, etnickými komunitami a sociálními kontrasty, ale také venkov, historická místa či imaginární dystopické světy. Konflikty jsou často interní (psychologické drama, krize identity), sociální (rasismus, třídní boj, genderová diskriminace), politické (střet ideologií, mocenské hry) nebo kulturní (srážka tradic a moderny). Jazyk a styl jsou velmi různorodé. Často se používá hovorový jazyk, slang, dialekty a multikulturní idiomy, ale zároveň i bohatý a sofistikovaný literární jazyk. Styl je často realistický, ale prokládaný prvky magického realismu, grotesky, fantastiky, ironie a černého humoru. Velký důraz je kladen na psychologickou hloubku postav. Kompozice bývá často fragmentární, nelineární, s prolínáním časových rovin a více perspektivami. Častá je intertextualita, odkazy na popkulturu i klasická díla. Vyprávěcí postupy zahrnují jak vševědoucího vypravěče, tak ich-formu, často s nespolehlivým vypravěčem. Oblíbené jsou vnitřní monology, proud vědomí a různé experimenty s formou. Nejčastějšími literárními žánry jsou především “román“ a jeho podžánry: psychologický román, historický román (s kritickou reflexí minulosti), postkoloniální román, dystopický román, urbanistický román, metafikce, thriller s psychologickou hloubkou. Důležitou roli hraje i “povídka“, a britské “drama“ je i v tomto období velmi silné (např. hry autorů jako Sarah Kane, Martin McDonagh). V poezii se projevuje široké spektrum stylů od tradičních forem po experimentální poezii, často s reflexí sociální reality.
👥 Zastupci
Současná anglická literatura představuje rozmanitou a dynamickou oblast, která se formuje od druhé poloviny 20. století, s výrazným rozkvětem od 80. let, a reflektuje postkoloniální realitu, multikulturalismus, genderové otázky a složitost moderní identity. Mezi klíčové světové autory, kteří ilustrují tento směr, patří Kazuo Ishiguro, britský spisovatel japonského původu, jehož díla jako “Soumrak dne“ (The Remains of the Day) a “Neopouštěj mě“ (Never Let Me Go) se hluboce zabývají pamětí, třídní strukturou a lidskou důstojností skrze melancholické a psychologicky propracované vyprávění. Zadie Smith, britská spisovatelka jamajského původu, je známá svými romány “Bílé zuby“ (White Teeth) a “O kráse“ (On Beauty), které s humorem a ostrou sociální kritikou zobrazují multikulturní Londýn a složitost identity v globalizovaném světě. Ian McEwan, s díly jako “Pokání“ (Atonement) a “Amsterdam“, je mistrem psychologického realismu, který zkoumá morálku, důsledky lidských činů a křehkost vztahů s precizním a elegantním stylem. Hilary Mantel, autorka historických románů “Wolf Hall“ a “Předveďte mrtvé“ (Bring Up the Bodies), nově definovala žánr historické fikce díky své schopnosti oživit minulost s neobyčejnou psychologickou hloubkou a moderní rezonancí, což jí vyneslo dvě Bookerovy ceny. Julian Barnes se svými knihami “Vědomí konce“ (The Sense of an Ending) a “Flaubertův papoušek“ (Flaubert„s Parrot) prozkoumává paměť, pravdu a subjektivní vnímání s intelektuální hravostí a elegancí, reflektující post-postmoderní tendence. Salman Rushdie, britský spisovatel indického původu, s “Dětmi půlnoci“ (Midnight“s Children) a “Satanskými verši“ (The Satanic Verses), přinesl magický realismus do anglické literatury a angažoval se v tématech postkolonialismu, migrace a střetu kultur. Ali Smith, se svými experimentálními díly jako “Jak to obojí být“ (How to be both) a “Podzim“ (Autumn), prozkoumává čas, umění a současné sociálně-politické otázky s vtipem a inovativní formou. Jonathan Coe je satirickým kronikářem moderního britského společenského a politického života, často s temným humorem, jak ukazují jeho romány “Výbor pro historii Anglie“ (What a Carve Up!) a “Střední Anglie“ (Middle England). Mezi autory, kteří přestože nejsou primárně britští, výrazně obohacují anglicky psanou literaturu, patří i Margaret Atwood (Kanada) s “Příběhem služebnice“ (The Handmaid’s Tale), která silně ovlivňuje vnímání dystopických a feministických témat. České autory nelze v kontextu “anglické“ literatury označit za klíčové pro “směr“ současné anglické literatury, ale mnozí jsou anglickou literaturou ovlivněni či do ní přeloženi, nicméně pro ilustraci “směru“ samotného se soustředíme na autory píšící anglicky.
📈 Vývoj
Vývoj současné anglické literatury začal po druhé světové válce, kdy se postupně začala měnit literární krajina pod vlivem rozpadu Britského impéria, nástupu multikulturalismu a proměn společnosti. Skutečné „současné“ období se však ustavuje od 80. let 20. století, kdy dochází k výraznému rozmachu a diverzifikaci. Raná fáze, zhruba od 80. do poloviny 90. let, byla charakterizována nástupem postkoloniálních hlasů (např. Rushdie, Kureishi), „špinavým realismem“ (např. Martin Amis, raný Ian McEwan) reflektujícím thatcherovskou éru a prvními průzkumy identity a genderu. Během této doby získala Bookerova cena významný mezinárodní prestiž, která pomohla definovat a propagovat literární trendy. Vrchol a období transformace nastalo od konce 90. let a pokračuje dodnes, kdy se literatura stává ještě rozmanitější, s větším zastoupením hlasů z různých etnických a sociálních skupin (např. Zadie Smith, Bernadine Evaristo, Andrea Levy). Objevuje se žánrové prolínání, kdy se literární fikce často inspiruje science fiction, fantasy nebo detektivkou. Dominantními tématy se stávají globální otázky jako klimatické změny, migrace, dopad digitální éry, ale také trauma, paměť, mentalita a identita (genderová, sexuální, rasová, národní). Postmoderní hravost se snoubí s novým důrazem na společenskou angažovanost. Anglická literatura si udržuje mezinárodní vliv a dynamicky reaguje na proměny světa. Národní a regionální varianty jsou velmi silné; vedle anglické literatury v užším slova smyslu existuje vibrantní skotská literatura (např. James Kelman, Irvine Welsh), často s výrazným dialektem a sociálním realismem, a také irská literatura (např. Anne Enright, Sally Rooney), která se často zabývá specifickými historickými a společenskými otázkami. Mnohé z těchto „variant“ jsou však často součástí širšího „anglicky psaného“ diskurzu a získávají Bookerovy ceny a mezinárodní uznání. Dále existuje i britská literatura psaná autory z Commonwealthu, kteří přinášejí globální perspektivy a obohacují anglický jazyk a tematiku. Postupný ústup není relevantní termín pro současnou anglickou literaturu, spíše dochází k její neustálé proměně a rozšiřování, s ranými a pozdními fázemi, které se plynule prolínají a ovlivňují. Žánrově je vidět silný posun k „spekulativní fikci“, historickým románům s moderním přesahem a autofikci.
💫 Vliv
Současná anglická literatura měla a má obrovský vliv na pozdější literaturu a umění po celém světě, zejména v anglicky mluvících zemích, ale i v mezinárodním měřítku. Mnohé literární směry a skupiny z ní vycházejí nebo jsou jí ovlivněny, zejména v oblasti postkoloniální literatury, literatury identity a hybridních žánrů. Autoři po celém světě čerpají inspiraci z její inovativnosti ve vyprávění, zkoumání složitých sociálních témat a mistrovského používání jazyka. Příkladem může být obecné rozšíření magického realismu, postmoderní formální experimentace a hlubší psychologická propracovanost postav, které se staly standardem pro kvalitní literaturu. Co se týče přijetí v době vzniku, současná anglická literatura byla (a je) všeobecně přijímána s nadšením a pochvalami za svou odvahu, inovativnost a schopnost reflektovat komplexnost doby. Bookerova cena, založená v roce 1969, se stala hlavním katalyzátorem a propagátorem těchto děl, přinášející jim mezinárodní slávu a komerční úspěch. Kritika se občas objevovala ve smyslu „literatury pro Bookerovu cenu“, poukazující na jistou konformitu s porotami oceňovanými styly, nebo naopak za přílišnou intelektuální náročnost či nedostatečnou čtivost. Zákazy a cenzura byly v britském kontextu spíše výjimečné, s jednou zásadní výjimkou: “Satanské verše“ Salmana Rushdieho vyvolaly v roce 1989 mezinárodní kontroverzi, vedly k vydání fatvy, masovým protestům a skutečným hrozbám násilí, což podnítilo rozsáhlé debaty o svobodě projevu, blasfémii a multikulturalismu. Dnes je současná anglická literatura vnímána jako jedna z nejprestižnějších a nejvlivnějších na světě. Její díla jsou široce studována na univerzitách, překládána do mnoha jazyků a neustále oceňována. Vysoký počet filmových a divadelních adaptací svědčí o její popularitě a relevantnosti. Mezi nejznámější filmové adaptace patří například “Pokání“ (Atonement) Iana McEwana, “Soumrak dne“ (The Remains of the Day) a “Neopouštěj mě“ (Never Let Me Go) Kazua Ishigura, “Wolf Hall“ Hilary Mantel (minisérie), “Příběh služebnice“ (The Handmaid’s Tale) Margaret Atwood (televizní seriál, ačkoli americká produkce, kniha je klíčová pro anglicky psanou literaturu), nebo “Normální lidé“ (Normal People) Sally Rooney. Mnoho románů je také úspěšně adaptováno pro divadlo a rozhlas, což dokazuje jejich trvalou schopnost oslovit publikum napříč různými uměleckými formami. Její vliv na vizuální umění je spíše tematický, kde umělci reagují na sociální a kulturní otázky, které literatura otevírá.„`
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Současná anglická literatura na Rozbor-dila.cz →