📖 Úvod
Současná americká literatura (Contemporary American Literature) se časově zařazuje od druhé poloviny 20. století, konkrétně od 60. let (někdy se počítá již od konce druhé světové války) až do současnosti 21. století. Rozvíjí se především ve Spojených státech amerických.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku Současné americké literatury je hluboce zakořeněno v poválečném období a následných dekádách. Po idealismu 50. let a americkém snu, který byl často spojován s ekonomickou prosperitou a sociální stabilitou, nastalo v 60. a 70. letech období hlubokých společenských otřesů a deziluze. Studená válka a hrozba jaderného konfliktu vytvořily atmosféru úzkosti a nejistoty. Klíčovou roli sehrála vietnamská válka, která rozštěpila americkou společnost, vedla k masivním protikulturním hnutím, protestům proti establishmentu a zpochybnění autority státu. Důležité bylo i hnutí za občanská práva, které bojovalo proti rasové segregaci a diskriminaci, feminismus usilující o rovnoprávnost žen, a počátky hnutí za práva LGBT+ komunity. Tyto společenské změny reflektovaly narůstající vědomí o nerovnostech a nespravedlnostech uvnitř americké společnosti. S nástupem konzumní společnosti a médií, která formovala veřejné mínění a kulturu, se začala rozvíjet kritika materialismu a povrchnosti. Filozofické pozadí je silně ovlivněno postmodernismem, který zpochybňuje velké narativy, objektivní pravdu a univerzalismus. Vytváří se relativistický pohled na svět, roste fascinace fragmentací, intertextualitou, parodií a ironií. Dále se projevuje vliv existencialismu, zdůrazňujícího absurditu lidské existence a hledání smyslu v nesmyslném světě. Ačkoli Současná americká literatura nemá jednoho zakladatele, mnoho autorů z druhé poloviny 20. století položilo základy pro její charakteristické rysy. Mezi průkopníky a rané vlivné autory, kteří se vymezovali proti tradičním formám a optimistickým vizím, patří například Kurt Vonnegut s jeho satirou a černým humorem, Joseph Heller s kritikou byrokracie a války, Philip Roth a John Updike s jejich psychologickými sondami do amerického života, a Thomas Pynchon či Don DeLillo, kteří jsou považováni za klíčové postavy postmoderního románu. Politická situace byla charakterizována aférami jako Watergate, prezidentskými érami s výraznými společenskými dopady (např. Reaganomics), a později událostmi jako teroristické útoky 11. září, které změnily vnímání národní bezpečnosti a globálního postavení USA. Společenské změny zahrnovaly rapidní urbanizaci, nástup digitální revoluce a internetu, zvyšující se etnickou a kulturní diverzitu díky imigraci, a proměny rodinných struktur. Současná americká literatura se vymezuje proti poválečnému optimismu a iluzi amerického snu, který je často dekonstruován a kritizován. Odmítá konformitu 50. let a tradiční, realistické zobrazení světa, které bylo vnímáno jako nedostatečné pro zachycení komplexnosti a absurdity moderní doby. Navazuje na experimenty modernismu (zvláště jeho sklon k psychologické analýze a formální inovaci), existencialistická témata úzkosti a odcizení, nonkonformismus Beat Generation a prvky jižanské gotiky s jejím groteskním a morbidním pohledem na lidskou povahu. Zároveň čerpá z bohaté tradice amerického realismu a naturalismu, avšak transformuje je do nových, často kritických a experimentálních podob.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika Současné americké literatury jsou mimořádně rozmanité, odrážející komplexnost a diverzitu americké společnosti a proměnlivé kulturní a filozofické proudy. Typická témata a motivy zahrnují především demytizaci a kritiku amerického snu, který je často zobrazován jako korumpovaný, iluzorní nebo nedostupný. Dále se autoři zabývají otázkami identity – rasové, genderové, sexuální, národní – a hledáním vlastního místa v globalizovaném a fragmentovaném světě. Silná je společenská kritika konzumerismu, médií, politického systému a morálního úpadku. Častým motivem je trauma a paměť, ať už individuální (ztráty, násilí, nemoci) nebo kolektivní (války, rasismus, terorismus). Pocit odcizení (alienace) a osamělosti v moderní společnosti je recurrentní, stejně jako téma dysfunkčních rodin a složitých mezilidských vztahů. Vliv technologií a digitálního věku na lidskou interakci, realitu a etiku je stále důležitější. Postmoderní prvky přinášejí metafikci a sebereflexi – psaní o psaní, zpochybňování hranic mezi fikcí a realitou, ironie a parodie. Obraz typického hrdiny je často antihrdina, outsider, deziluzovaný jedinec, který se potýká s vnitřními konflikty a snaží se najít smysl nebo přežít v chaotickém a často nepřátelském světě. Není to již optimistický průkopník, ale spíše reflexivní, skeptická a často osamělá postava. Typické prostředí a konflikty jsou různorodé, od realistických zobrazení městských džunglí, předměstí a malých měst, přes specifické regionální krajiny (americký Jih, Západní pobřeží), až po kyberprostor nebo fantastické světy v žánrové literatuře. Konflikty jsou vnitřní (existenciální úzkost, morální dilemata), společenské (jednotlivec vs. systém, menšiny vs. majorita) a mezilidské (rodinné krize, vztahové problémy). Jazyk a styl se vyznačují mimořádnou rozmanitostí, od minimalistických a úsporných projevů (Raymond Carver) po bujný, barokní a encyklopedický styl (Thomas Pynchon, David Foster Wallace). Častá je ironie, sarkasmus a černý humor. Kolokviální a hovorový jazyk se prolíná s literárním, snaha o autentické dialogy je patrná. Metafikční jazyk, který si je vědom sám sebe a komentuje proces tvorby, je typický pro postmoderní díla. Kompozice je často fragmentární a nelineární, s častým střídáním časových rovin, perspektiv a mozaikovitým skládáním příběhu. Intertextualita, tedy odkazování na jiná díla, mýty, historii či popkulturu, je běžná. Otevřené konce a nespolehlivý vypravěč zpochybňují jednoznačné interpretace a reflektují nejistotu světa. Vyprávěcí postupy zahrnují často první osobu, umožňující hluboký ponor do subjektivního prožívání hrdiny, ale také polyfonii, střídání hlasů a úhlů pohledu. Proud vědomí se objevuje pro zachycení myšlenkových pochodů. Experimentální narativy a metafikční postupy, kdy vypravěč či postavy komentují proces psaní, jsou také běžné. Nejčastější literární žánry a podžánry jsou román (psychologický, historický, postmoderní, realistický, sci-fi, fantasy, gotický, magický realismus, autofikce), povídka (silná tradice), drama, poezie a esej. Román je dominantní, ale získává mnoho podob, od experimentálních děl přes sociálně kritické romány po žánrovou literaturu s literárními ambicemi. Grafické romány a komiksy také získávají stále větší umělecké uznání.
👥 Zastupci
Současná americká literatura, rozkvétající zejména od konce 20. století a pokračující do dneška, je mimořádně pestrý a dynamický proud, který se vyznačuje pluralitou hlasů, témat a stylů, často reflektujících komplexitu moderní americké identity, společnosti a globálních výzev. Mezi klíčové autory, kteří formovali a stále formují tento směr, patří Jonathan Franzen, jehož román “Opravy“ (The Corrections, 2001) a “Svoboda“ (Freedom, 2010) mistrně analyzují dysfunkce americké rodiny, vliv globalizace a pnutí mezi individuální touhou a společenskými normami, čímž představuje kritický a psychologicky hluboký pohled na středostavovskou Ameriku. Don DeLillo je dalším pilířem, jehož díla jako “Bílý šum“ (White Noise, 1985) a “Podsvětí“ (Underworld, 1997) zkoumají konzumní společnost, mediální vliv, paranoiu a historické trauma s postmoderní citlivostí a ironií, čímž zachycuje úzkost moderního člověka v informační době. Joyce Carol Oates, neobyčejně plodná autorka, je známá pro své romány jako “Blondýnka“ (Blonde, 2000) a “Mulvaneys“ (We Were the Mulvaneys, 1996), které se ponořují do temných stránek americké psyché, zkoumají genderové role, násilí a společenské útlaky, často s naturalistickou přesností a psychologickou hloubkou. George Saunders ve svých povídkových sbírkách jako “Desátého prosince“ (Tenth of December, 2013) a románu “Lincoln v bardu“ (Lincoln in the Bardo, 2017) s humorem, satyrou a zároveň hlubokou empatií nahlíží na absurditu každodenního života, sociální nerovnosti a složitost lidských vztahů, ilustrujíc humanismus v post-industriální krajině. Jeffrey Eugenides se proslavil romány “Sebevraždy panen“ (The Virgin Suicides, 1993) a “Hermafrodit“ (Middlesex, 2002), které zkoumají témata identity, dospívání, genderu a etnické příslušnosti skrze originální narativní struktury a hluboké psychologické studie postav. Colson Whitehead, nositel Pulitzerovy ceny, svými díly jako “Podzemní železnice“ (The Underground Railroad, 2016) a “Chlapci z Nickelova ústavu“ (The Nickel Boys, 2019) přináší silné historické alegorie a kritiku systémového rasismu a útlaku v Americe, kombinuje realismus s prvky fantastiky pro zdůraznění historických křivd. Viet Thanh Nguyen s románem “Sympatizant“ (The Sympathizer, 2015) nabízí postkoloniální perspektivu na válku ve Vietnamu a vietnamskou diasporu v Americe, zkoumá složitost identity, loajality a morálních dilemat s ironií a kritickým odstupem. Hanya Yanagihara a její monumentální román “Malý život“ (A Little Life, 2015) představuje hluboký ponor do témat traumatu, přátelství a přežití, provokativně zkoumá hranice lidské bolesti a odolnosti a zpochybňuje konvenční vnímání štěstí a utrpení. Tito autoři dohromady demonstrují šíři, hloubku a rozmanitost současné americké literatury, která se nebojí experimentovat s formou a zároveň se intenzivně zabývá palčivými společenskými otázkami.
📈 Vývoj
Vývoj současné americké literatury lze sledovat jako dynamický posun od experimentálních tendencí pozdního postmodernismu k novým formám realismu a angažovanosti, které se soustředí na sociální a identity politiku. Vznik tohoto směru se datuje přibližně do 80. let 20. století, kdy se začaly objevovat hlasy, které se chtěly vymanit z čistě formálních her a ironie postmodernismu, aniž by ztratily jeho inovativního ducha. Raná fáze byla charakterizována nástupem tzv. „špinavého realismu“ (dirty realism) s autory jako Raymond Carver, kteří psali o obyčejných lidech s tvrdou, neidealizovanou realitou, a také se rozvíjela minimalistická próza. Zároveň sílily hlasy multikulturních autorů, jako byla Toni Morrison, kteří reflektovali rasové, etnické a genderové zkušenosti, jež byly dříve opomíjeny. Období vrcholu nebo spíše intenzivní proměny nastalo v 90. letech a na počátku 21. století. V této době se objevily tendence k tzv. „nové upřímnosti“ (new sincerity), kde autoři jako Jonathan Franzen nebo David Foster Wallace (jehož díla jako “Nekonečný žert“ z roku 1996 jsou často považována za mezník) kombinovali postmoderní experimenty s hlubokým emočním a intelektuálním angažmá, reflektujícím dopady technologií, konzumu a odcizení. Došlo k postupnému ústupu čistě akademického postmodernismu ve prospěch literatury, která se snažila být přístupnější a relevantnější pro širší publikum, aniž by obětovala svou literární kvalitu. Pozdní fáze nebo současný stav, řekněme od druhé dekády 21. století, je charakterizována ještě větší diverzifikací a hybridizací. Autoři se intenzivně zabývají otázkami rasismu, feminismu, queer identity, imigrace a klimatické změny. Vidíme narůstající zájem o autofikci, experimenty s formou (např. v poezii a prozaickém hybridu), a stírání hranic mezi žánrovou a mainstreamovou literaturou. Národní a regionální varianty jsou klíčové pro pochopení americké literatury. Stále existuje silná tradice jižanské literatury (Southern Gothic), která se proměňuje a je vidět v dílech Karen Russell nebo Jesmyn Ward. Literatura západního pobřeží a středozápadu často reflektuje jiné sociální a ekonomické realita než ta východního pobřeží (zejména New York a Boston), která je často spojována s intelektuálním a kosmopolitním prostředím. Žánrové varianty se prolínají více než kdy předtím. Literární fikce se nebojí používat prvky sci-fi (cli-fi jako klimatická fikce), fantasy, detektivky nebo hororu k prozkoumání hlubších společenských témat (např. Colson Whitehead často využívá prvky fantastiky). Rozvíjí se také žánr imigrantské literatury, která se zabývá zkušenostmi prvních a druhých generací imigrantů, a queer literatura, která zpracovává identity a vztahy mimo heteronormativní rámec. Tento neustálý vývoj a prolínání ukazuje na vitalitu a přizpůsobivost současné americké literatury v reakci na měnící se svět.
💫 Vliv
Vliv současné americké literatury na pozdější literaturu a umění je obrovský a globální, čímž se stala jedním z nejdůležitějších literárních motorů 21. století. Mnoho literárních směrů, skupin a autorů po celém světě čerpá inspiraci z amerického důrazu na psychologickou hloubku, sociální angažovanost a formální inovaci. Autoři z Evropy, Asie i Latinské Ameriky přebírají americké narativní techniky, jako je vícehlasost, nelineární vyprávění, nebo prolínání žánrů, a aplikují je na vlastní kulturní kontexty. Zejména autoři, kteří se zabývají otázkami identity, migrace, globalizace a traumatem, často nalézají vzory v dílech Toni Morrison, Junot Díaz, nebo Viet Thanh Nguyena. Současná americká literatura pomohla definovat žánry jako autofikce, klimatická fikce (cli-fi), a dále rozvinula urban fantasy či magický realismus do nových podob. Vliv je patrný i v tom, jak se literární fikce otevírá prvkům popkultury a mediální kritiky, což je trend, který iniciovali autoři jako Don DeLillo nebo David Foster Wallace. Přijímání směru v době jeho vzniku bylo různorodé. Rané fáze, jako „špinavý realismus“, byly chváleny pro svou syrovou autentičnost a schopnost zachytit životy opomíjených. Postmoderní tendence byly naopak kritizovány za svou intelektuální náročnost, cynismus a občasnou odtažitost od „skutečného“ světa. Multikulturní literatura zpočátku narážela na odpor v konzervativních kruzích a bojovala za své uznání v akademickém kánonu, ale brzy si získala široké uznání, které vedlo k udělení Pulitzerových cen a Nobelovy ceny za literaturu (např. Toni Morrison). Konkrétní díla se občas stávala předmětem cenzury nebo pokusů o zákazy ve školních osnovách kvůli obsahu považovanému za nevhodný (např. sexuálně explicitní pasáže, násilí, kontroverzní pohledy na historii a rasu). Většinou však byla současná americká literatura přijímána jako živá a podnětná, vyvolávající intenzivní debaty a obohacující literární krajinu. Dnes je současná americká literatura vnímána jako mimořádně silná a relevantní síla. Její autoři pravidelně získávají prestižní mezinárodní ocenění a jejich díla jsou překládána do desítek jazyků. Stále je zdrojem kritiky a rozmanitých názorů, což svědčí o její vitalitě a schopnosti provokovat. Díky své popularitě a často silným příběhům se stává častým terčem filmových, divadelních a televizních adaptací. Příkladem mohou být filmové adaptace jako “Sebevraždy panen“ (režie Sofia Coppola), “Americká idyla“ (režie Ewan McGregor, podle románu Philipa Rotha), “Bílý šum“ (režie Noah Baumbach). V televizním prostředí pak velmi úspěšné adaptace jako “Podzemní železnice“ (Amazon Prime Video, režie Barry Jenkins), “Chlapci z Nickelova ústavu“ (filmová adaptace), nebo chystaná seriálová adaptace “Sympatizanta“ (HBO). Tyto adaptace nejen rozšiřují dosah literatury k novému publiku, ale také potvrzují nadčasovost a univerzálnost témat, kterými se současná americká literatura zabývá, a upevňují její pozici jako zásadního kulturního fenoménu.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Současná americká literatura na Rozbor-dila.cz →