👤Stanislav Kostka Neumann
Život ❤️
Byl jedním z nejvýznamnějších českých prozaiků přelomu 19. a 20. století ⯀ Jeho díla realisticky zobrazovala život pražské chudiny a nižších vrstev ⯀ Zaměřoval se na sociální problémy a morální dilemata ⯀ Vyznačoval se živým jazykem a přesnou charakteristikou postav ⯀ Citlivě vnímal lidské osudy a jejich složitosti ⯀ Jeho romány dodnes zůstávají cenným svědectvím o tehdejší společnosti ⯀ Patří k klasikům české literatury. ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Kniha lesů, vod a strání ⯀ Nové zpěvy ⯀ Rudé zpěvy
Současníci 👥
Karel Čapek (Povídky z jedné kapsy, R.U.R.), Jaroslav Seifert (Maminka, Město v slzách), Fráňa Šrámek (Stříbrný vítr, Splav), Božena Němcová (Babička), Alois Jirásek (Staré pověsti české, F. L. Věk).
📖 Sonáta horizontálního života (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Sonáta horizontálního života od Stanislava Kostky Neumanna je lyrickoepická skladba, konkrétně volný verš, využívající expresivní, metaforický a smyslový jazyk.
Téma a motiv 💡
Tématem Sonáty horizontálního života je oslava života v jeho plnosti, smyslnosti a dynamice, s hlavní myšlenkou spočívající v přijetí světa se všemi jeho radostmi i bolestmi, s motivy lásky, přírody, tělesnosti, koloběhu života a smrti, touhy po harmonii s univerzem, přičemž námětem je putování lyrického subjektu krajinou a životem, prožívání intenzivních pocitů a vjemů, hledání smyslu existence a spojení s přírodou i kosmem.
Zařazení díla 🕑
Neumann se řadí k českému vitalismu, secesi a moderně, jehož tvorba spadá do období přelomu 19. a 20. století.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Sonátě horizontálního života není konkrétně určen, odehrává se v jakési idealizované, mytické krajině, v cyklickém čase, který plyne v rytmu přírodních dějů a lidských emocí, s prvky věčnosti a nadčasovosti.
Kompozice 📝
Kompozice Sonáty horizontálního života je cyklická a volná, bez pevné dějové linie, formálně se skládá z volných veršů uspořádaných do jednotlivých částí, které vytvářejí mozaiku obrazů, pocitů a myšlenek, evokujících dojem hudební skladby.
Charakteristika díla 📜
Sonáta horizontálního života od Stanislava Kostky Neumanna je lyrickoepická skladba, konkrétně volný verš, využívající expresivní, metaforický a smyslový jazyk.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je lyrický subjekt, jehož identita splývá s autorem, vyprávěcí forma je ich-forma, subjektivní a emocionálně zabarvená, s častým užíváním metafor, symbolů a apostrof.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v tradičním slova smyslu v Sonátě horizontálního života absentují, ústřední postavou je lyrický subjekt, ztotožnitelný s autorem, prožívající intenzivně svět kolem sebe, milující život, přírodu a ženu, hledající smysl existence a harmonii s vesmírem, dále se v díle objevují personifikované přírodní prvky, jako je slunce, vítr, voda, země, stromy a květiny, které představují síly a energie univerza, s nimiž se lyrický subjekt snaží spojit, a symbolické postavy žen, ztělesňujících lásku, krásu a životodárnou sílu.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk Sonáty horizontálního života je spisovný, s prvky básnické řeči, využívající bohatou škálu jazykových prostředků, jako jsou metafory, personifikace, symboly, apostrofy a řečnické otázky, které dokreslují autorovy myšlenky a pocity, s občasným využitím přímé řeči pro zdůraznění vnitřních dialogů a monologů, čímž Neumann vytváří expresivní a emocionálně nabitý styl, reflektující proměnlivé nálady a úvahy lyrického subjektu.
Stručný obsah 🏷
Sonáta horizontálního života zachycuje životní cestu a filozofické úvahy lyrického subjektu, procházejícího různými etapami života, od mládí plného vášní a vzdoru, přes zralost s úvahami o smyslu bytí a pomíjivosti, až po stáří, kde se mísí vzpomínky s očekáváním smrti.
Podrobný obsah díla 🗒
Básnická skladba Sonáta horizontálního života sleduje životní pouť lyrického hrdiny, od jeho bouřlivého mládí, kdy se vzpírá konvencím a touží po svobodě a poznání, prožívá intenzivní lásky a vášně, obdivuje krásu přírody a umění, a zároveň se střetává s realitou světa, plnou bolesti, utrpení a nespravedlnosti, přes období zralosti, kdy se jeho pohled na svět prohlubuje, začíná reflektovat smysl života a pomíjivost lidské existence, hledá odpovědi na existenciální otázky, a zároveň bilancuje své dosavadní zkušenosti, lásky a zklamání, a postupně se smířuje s nevyhnutelností stáří a smrti, až po závěrečnou fázi života, kde se prolíná nostalgie za minulostí s vědomím blížícího se konce, vzpomínky na prožité chvíle se mísí s úvahami o věčnosti a transcendenci, a lyrický subjekt nachází klid a smíření s vlastním osudem, přijímajíc smrt jako přirozenou součást koloběhu života, a zároveň si uchovává v sobě plamen naděje a víry v krásu a smysl existence, ať už v pozemské či nadpozemské rovině, a tak se sonáta, metaforicky znázorňující životní cestu, uzavírá v tichém a smířlivém tónu, zanechávajíc v čtenáři dojem hloubky a komplexnosti lidského bytí s jeho radostmi, bolestmi, touhami a hledáním smyslu uprostřed neustále se měnícího světa.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.