Smrt krásných srnců – rozbor knihy (2)

 

   Kniha: Smrt krásných srnců

   Spisovatel(ka): Ota Pavel

   Přidal(a): Tereza

 

1. část

  • téma a motiv

vzpomínky na dětství a dospívání autora, na problémy s židovstvím, autor zde popisuje, co potkalo jeho rodinu v předválečném, ve válečném a v poválečném období
-hlavní myšlenkou je ukázat vztah člověka s přírodou a jak je důležité mít i dobrý vztah v rodině, poukazuje na obětavost rodičů, na jejich toleranci, na jejich sny a touhy, na to, že otec byl pro své syny schopen udělat vše

název knihy je názvem třetí z povídek, u pana Proška, v místě kde oni bydlí je stráň bez kamení –) zahrada smrti—) Smrt krásných srnců

autor nechává volný konec – tatínka odváží do nemocnice a on už se nikdy nevrátí

 

  • časoprostor

prostor: děj se odehrává v těchto místech: Buštěhrad, Praha, Kročehlavy, okolí řeky Berounky ( zde chytají ryby) a další

čas: dětství malého Oty, před 2. světovou válkou, první polovina 20. století

 

  • kompoziční výstavba

převažuje chronologická, ale objevuje se i retrospektivní kompozice (vzpomínky Oty)

 

  • literární druh a žánr

druh: epika, žánr: povídka, celkem  7 , forma: próza

 

2. část

vypravěč/ lyrický subjekt

  • ich-forma – ztotožnění autora a vypravěče, z úhlu pohledu malého Oty

postavy

  • Leo Popper– otec Oty, snílek, smysl pro humor, výborný obchodník, započal svou kariéru u firmy Elektrolux, šarmantní muž, jemuž není cizí příroda, rybaření, ani krásné ženy; manželka jeho šéfa ho očaruje takovým způsobem, že zapomíná pracovat a stará se jen o to, aby ji získal; v době války se Leo vydá ulovit pro své syny, kteří musí do KT, srnce, aby se mohli před odchodem do KT pořádně najíst
  • Herma Popperová -tolerantní žena, která svému muži odpouští jeho prohřešky, vychovává 3 děti, chtěla jet k moři, Ota jí věnuje ve svém vyprávění málo pozornosti, a tak se o ní nedozvídáme příliš mnoho
  • Ota Popper – otec je jeho vzorem, příběh vypráví, zaměřuje se na osudy otce
  • Hugo a Jiří: Otovi starší bratři, později byly nuceni odejít do KT
  • Karel Prošekstrejda z Luhu, tatínkův nejlepší kamarád, pytlák a rybář
  • Holan – Proškův vlčák, pomůže tatínkovi sehnat jídlo pro syny
  • Václav Jehlička – majitel firmy DERSOL, vynálezce mucholapek BOMBA-CHEMIK, tatínek (Leo) u něj pracoval
  • Vrastislav Nechleba – slavný umělec, tatínkův přítel
  • František Korálek – manžel Irmy, generální ředitel firmy Elektrolux
  • Irma – manželka Korálka, židovka, tatínek ji bláznivě miluje, líbí se mu, pak chce, aby ji namaloval jeho přítel, malíř Nechleba, ale ten s tím neosuhlasí

 

vyprávěcí způsoby

  • vyprávěcí slohový postup, vyprávění malého Oty, syna Lea Poppera

 

  • typy promluv

přímá řeč – v dialozích postav

– nepřímá řeč

 

3. část

  • jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

– na počátku knihy je věnování mamince

– vyprávění: spisovná čeština, rozhovory a mluva otce: obecná čeština, hovorová čeština, objevuje se zde i slang (rybáři)

– použití cizích slov

– citové zabarvení – snaha zapůsobit na čtenáře, satira, příběhy jsou autobiografické
– časté použití přímé řeči s vynecháním vět uvozovacích
– vtipné a humorné se smutným podtextem, objevují se vulgarismy

– převažuje pásmo vypravěče, autor využívá doplňující informace v závorkách

– časté metafory

– jde o jakousi vzpomínkovou prozu, Ota zde melancholicky vzpomíná na to, jak mu dětství uteklo před očima

  • tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
  • užití metafor

 

4. část: Literárněhistorický kontext

  • kontext autorovy tvorby

Ota Pavel (1930 Praha -1973)
– prozaik, novinář – sportovní reportér
– vlastním jménem Otto Popper
– otec Leo Popper byl židovského původu, pracoval jako obchodní cestující
– v jeho šesti letech se rodina přestěhovala do Buštěhradu k prarodičům z rasových důvodů
– bratři Hugo a Jiří a otec byli za druhé světové války v koncentračním táboře, všichni přežili
– Ota žil s matkou v Buštěhradě, zde získal vztah k přírodě a k rybám
– r. 1956 rodina změnila jméno na Pavlovy
– oženil se se sekretářkou Věrou Novákovou, vyženil dva syny a spolu měli syna Jiřího
– pracoval jako horník, poté jako novinář-sportovní redaktor v Československém rozhlase
– byl také redaktorem periodik Stadion a Československý voják
– byl členem Svazu československých spisovatelů
– od r. 1964 trpěl duševní chorobou (maniodepresivní psychózou), r. 1966 odešel do invalidního důchodu
– závěr života strávil v psychiatrických léčebnách a v kraji svého dětství
– zemřel na srdeční infarkt v necelých 43 letech v Praze
– je pohřben na židovském hřbitově na Olšanech
– za své dílo získal cenu Víta Nejedlého a novinářskou cenu Julia Fučíka

Dílo:
– první literární pokusy, fejetony vyšly v časopise Stadion
– je autorem rozhlasových dramatizací, televizních a filmových scénářů

  • Dílo se dělí na dva tematické okruhy:
    díla se sportovní tematikou: Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha, Syn celerového krále, Pohádka o Raškovi
    – povídky a reportáže
    2. autobiografické vzpomínkové prózy: Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři
    – autorovo dětství, mládí, vzpomínky na otce, na okolí řeky Berounky

 

  • literárně/obecně kulturní kontext

1945 – 1948: radost z konce války, z osvobození od fašismu, ale pomalý nástup komunistů

1948 – 1. půlka 50. let: vítězství komunistů, stalinský kult osobnosti

– oficiální literatura s budovatelskou tématikou

– zestátňování tiskáren, nakladatelství, divadel

– svaz českých spisovatelů pod dohledem KS
– procesy se spisovateli (především katolicky orientovanými) Þ odsouzeni: František Křelina, Jan Zahradníček, Bedřich Fučík, Josef Palivec

1. půlka 50. let – 1968

-postupné uvolňování vrcholilo Pražským jarem 1968

– po srpnu 1968 konec svobodného vývoje

70. a 80. léta: normalizace = totalitní komunistická diktatura Þ 3 proudy literatury (vzájemně se ovlivňují, nakonec splývají)

 

Česká literatura po roce 1945 – oficiální proud autorů

Další autoři s židovskou tématikou:

Jan Drda– dílo :Městečko na dlani, Hrátky s čertem

Julius Fučík – komunistický reportér, dílo: Reportáž psaná na oprátce

Jan Otčenášek – dílo : Romeo, Julie a tma

Ladislav Fuks – dílo :Spalovač mrtvol

Arnošt Lustig – dílo : Noc a naděje

Bohumil Hrabal (1914–1997) – vystřídal mnoho zaměstnání-písař, úředník, skladník, traťový dělník, pojišťovák, obchodní cestující, balič papíru – od r. 1963 spisovatelem z povolání

– „pábení“ – zvláštní druh vyprávění, autentické hovory lidí pábitel – vše koná zamilovaně, touží po poznání, je posedlý vyprávěním, určitou činnost dělá se vší vervou

– mnohé knihy vyšly nejprve v exilových nakladatelstvích, poté je Hrabal přepracovával

– díla:  Perlička na dně – soubor povídek,

Pábitelé

Taneční hodiny pro starší a pokročilé – celý text je jedna dlouhá věta, ovlivněn moderní prózou

Ostře sledované vlaky – děj na konci 2. sv. války, hl. hrdina Miloš Hrma 70. léta

tzv. nymburská trilogie = Městečko u vody = Městečko, kde se zastavil čas: Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny – spojující postavou je strýc Pepin, který přijel na 14 dní a zůstal několik let

Obsluhoval jsem anglického krále – hl. hrdina Jan Dítě se chce dostat do vyšších vrstev

 


Podobné rozbory děl: