📖 Úvod
Skupina Ra je česká literární a umělecká skupina, která vznikla v průběhu druhé světové války, konkrétně na přelomu let 1942 a 1943, a působila intenzivně zejména v Protektorátu Čechy a Morava a krátce po skončení války až do roku 1948. Její název „Ra“ je často interpretován jako zkratka slov „Realistický ateismus“, což však členové nikdy nepotvrdili jako oficiální výklad; spíše odkazovali na egyptského boha slunce jako symbol nového úsvitu či na náhodnou fonetickou volbu. Skupina Ra se rozvíjela primárně v Československu a představovala významnou avantgardní formaci 20. století, která se snažila reagovat na dobovou společenskou a válečnou krizi a revidovat principy tehdejší avantgardy, především surrealismu. Mezi klíčové osobnosti patřili teoretik a kritik Václav Zykmund, básníci Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Josef Istler a malíři Vilém Reichmann a Mikuláš Medek (ačkoliv Medek se připojil až později a v některých aspektech se od Ra odkláněl, přesto byl její myšlenkami ovlivněn). Skupina usilovala o hlubokou reflexi skutečnosti a její transformaci skrze umění, s akcentem na temné a úzkostné aspekty lidské existence v době totální války.
🌍 Kontext vzniku
Vznik Skupiny Ra je neoddělitelně spjat s historickým a společenským pozadím Protektorátu Čechy a Morava a vrcholícím obdobím druhé světové války. Společnost byla vystavena extrémnímu útlaku, cenzuře, teroru a totální nesvobodě ze strany nacistického režimu. Tento stav vedl k hluboké morální krizi, pocitu absurdity, zmaru a beznaděje. Lidé byli konfrontováni s nelidskostí, mechanizací života a hrozbou zániku, což vyvolávalo intenzivní existenciální úzkost. Filozofické pozadí tak silně rezonuje s existencialismem, i když ho Ra nepřejímala dogmaticky, a s novým typem spirituality či spíše hlubokou reflexí lidského nitra a jeho deformací. Skupina Ra se zrodila jako reakce na tuto traumatickou zkušenost. U jejího zrodu stál zejména Václav Zykmund, který formuloval teoretické základy a manifesty, a dále pak Josef Istler, Ludvík Kundera a Zdeněk Lorenc. Válečná politická situace, charakterizovaná všudypřítomným strachem, represemi a ohrožením lidské individuality, nutila umělce hledat nové výrazové prostředky, které by dokázaly postihnout rozklad světa a psychiky. Skupina Ra se explicitně vymezovala proti ortodoxnímu českému surrealismu, reprezentovanému především skupinou kolem Karla Teigeho. Zatímco Teigeho pojetí surrealismu se po roce 1938 stalo spíše intelektuální hrou s racionálními prvky a estetizací snu a automatické tvorby, Ra kritizovala jeho nedostatečnou angažovanost ve vztahu k válečné realitě, jeho přílišnou radostnost a optimismus. Ra se domnívala, že surrealismus nedokázal postihnout skutečnou hloubku válečného zmaru a nabízel jen únik. Odmítala také „krasopisnost“ a estetické konvence. Skupina Ra navazovala na některé principy francouzského surrealismu (např. práci s podvědomím, sny, fantazii), ale zároveň je transformovala do podoby odrážející temnotu doby. Inspiraci čerpala z dadaismu v jeho kritice rozumu a absurdních prvků, z expresionismu v zobrazení úzkosti a deformace, ale i z románského umění, magie a mytologie. Nesnažila se však jen o popis zmaru, ale o jeho překonání skrze tvůrčí akt, byť často paradoxně vyjadřující beznaděj.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou Skupiny Ra byla především snaha o komplexní a hlubokou reflexi válečné a poválečné reality, která se projevovala v zobrazení rozkladu světa a lidské psychiky. Klíčovým prvkem bylo vědomé a konstruované užití imaginace a podvědomí, které nebylo automatické (jako u některých proudů surrealismu), nýbrž pečlivě promyšlené a zaměřené na vytváření mýtů o době zmaru. Charakteristický byl pro Ra pesimismus, úzkost, pocit absurdity a motiv zmaru, rozkladu, ale i fascinace mechanickým světem a jeho potenciální hrozbou. Temná imaginace a groteskní vize byly používány k popisu vnitřního i vnějšího chaosu. Typická témata a motivy zahrnovaly válečnou hrůzu, smrt, zánik civilizace, prázdnotu, osamělost a beznaděj, deformované krajiny a města, hrozivé strojové prvky, mutace lidského těla a psychiky, stíny, zrcadla a odrazy, které zkreslovaly realitu, fantaskní sny, které se měnily v noční můry, a bizarní, často apokalyptické vize. Obraz typického hrdiny byl spíše antihrdinou – člověk ztracený, dezorientovaný a ohrožený v absurdním, rozkládajícím se světě. Často je to pasivní oběť událostí, která však intenzivně prožívá vnitřní úzkost a hrůzu, reflektuje absurditu a morální rozklad, aniž by byl schopen aktivně zasáhnout. Jeho niterný svět je deformovaný, plný stínů a pochybností. Obvyklé prostředí zahrnovalo klaustrofobní a stísněné prostory, opuštěné krajiny a ruiny, města po bombardování, továrny a stroje, které získávaly démonické rysy. Konflikty probíhaly mezi člověkem a nelidskou, destruktivní silou války, techniky, ale také mezi člověkem a jeho vlastními vnitřními démony, úzkostí a pocitem samoty ve vesmíru. Jazyk a styl byly často fragmentární, plné temných, drsných a úzkostných metafor, symbolů a groteskních prvků. Využívala se ironie, sarkasmus, paradox a oxymoron k vyjádření rozporů doby. Syntax byla často nekonvenční, narušující ustálené vazby, s cílem vyvolat pocit dezorientace a hlubšího významu. Kompozice a vyprávěcí postupy byly nelineární, asociativní, často skládající se z útržků a obrazů, které se prolínaly snovými a reálnými rovinami. Často se objevovaly prvky koláže (jak textové, tak vizuální ve výtvarném umění skupiny), esejistické pasáže a manifesty, které vysvětlovaly teoretické pozadí. Nejčastějšími literárními žánry byly poezie (volný verš, básně v próze, experimentální formy), teoretické manifesty a eseje, a také silně poetizovaná, fragmentární próza, která měla často charakter snových vizí či kafkovských mikropříběhů. Cílem nebylo jen šokovat, ale především vyprovokovat k zamyšlení nad rozkladem lidství a nadějí na nový začátek, byť velmi nejistý.
👥 Zastupci
Skupina Ra, významný český literární a umělecký směr, se soustředila především na domácí autory, kteří se v poválečném období snažili překonat stagnaci surrealismu a vytvořit syntézu mezi podvědomím a vědomou tvorbou, magií všedního dne a civilními prvky. Mezi klíčové postavy patřili Jaroslav Zahradníček, Ludvík Kundera a Václav Zykmund. Jaroslav Zahradníček, jeden z hlavních teoretiků a básníků skupiny, představil ve své sbírce „Větrná setkání“ (1946) poezii, která syntetizuje surrealistické prvky s hlubokou reflexí skutečnosti a předvídavým pohledem na poválečnou existenci, čímž dokonale ilustruje Ra snahu o “syntetický surrealismus„ či “magický realismus“. Ludvík Kundera, básník a překladatel, ve sbírce “Konstantina“ (1946) demonstruje ranou fázi Ra, kde se prolíná surrealistická automatická technika s hravostí a absurditou, přičemž jeho dílo je charakteristické experimentální prací s jazykem a obrazností, typickou pro rané období skupiny. Václav Zykmund, teoretik, výtvarník a básník, ve sbírce “Zhasněte hvězdy“ (1947) ztělesňuje Ra důraz na imaginativní prozkoumávání skrytých dimenzí reality a propojení vědeckého pozorování s fantastickou vizí, což představuje klíčový prvek v kolektivním úsilí skupiny o novou poetiku. Mezi další důležité literární členy patřili Zdeněk Lorenc s dílem “Čtyři zrcadla“, kde se projevuje jeho zájem o iracionální a hravé prvky v realitě, a Miloš Koreček, jehož “Pohádky z hradu za zrcadlem“ odráží skupinové směřování k osobní mytologii a fantastice. Ačkoli Ra byla primárně českou skupinou, její teoretické zázemí a inspirace vycházely z širokého evropského kontextu, především z francouzského surrealismu André Bretona, avšak s výraznou českou modifikací a snahou o vlastní definici a odklon od Bretonovy ortodoxie. Světoví autoři nebyli přímými členy, ale jejich vliv se projevoval skrze recepci a transformaci obecných surrealistických principů.
📈 Vývoj
Skupina Ra vznikla v období druhé světové války, konkrétně kolem let 1942-1943, v Brně a Praze, jako reakce na tíživou válečnou realitu a zároveň jako snaha o překonání tehdejší podoby oficiálního surrealismu. Zpočátku působila neformálně pod různými názvy, například jako „Skupina brněnských surrealistů“ či „Host do domu“, než se po válce, v roce 1945, ustavila jako Skupina Ra. Její raná fáze byla charakterizována tajnou činností, vzájemnou inspirací a přípravou teoretických východisek, která se snažila nalézt cestu mezi čistým psychickým automatismem a vědomou tvorbou, tedy „syntetizovat“ surrealistický odkaz s prvky civilismu a hlubší reflexe skutečnosti. Období vrcholu Skupina Ra zažila bezprostředně po osvobození, v letech 1945 až 1948, kdy se stala významným hlasem poválečné avantgardy. V této době vydávala své klíčové almanachy, jako byly „Roztrhané panenky“ (1946), “A zatím co válka“ (1947) a poslední “Ra II“ (1948), které představovaly teoretické texty, básnické a prozaické příspěvky, stejně jako reprodukce výtvarných děl. Skupina rovněž pořádala výstavy, například v pražském Mánesu v roce 1947, kde prezentovala svůj komplexní, multidisciplinární přístup zahrnující poezii, prózu, výtvarné umění a fotografii. Jejím cílem bylo objevit magii a skryté významy ve všední realitě a proměnit je v novou poetiku a estetiku, často nazývanou “magický realismus„ nebo “syntetický surrealismus“. Postupný ústup a proměna skupiny nastala po únoru 1948 s nástupem komunistického režimu v Československu. Jejich avantgardní, existenciálně laděné a apolitické zaměření bylo v rozporu s ideologií socialistického realismu. Skupina byla oficiálně odsouzena, její činnost zakázána, díla členů stažena z knihoven a jejich publikační možnosti silně omezeny. Tím de facto zanikla jako organizovaný celek. Členové však pokračovali ve své tvorbě individuálně, často pod povrchem oficiální kultury, přičemž jejich estetické principy a zkušenosti ovlivňovaly jejich pozdější díla v jiných kontextech (např. v překladech, literární historii nebo ve výtvarném umění). Raná fáze skupiny Ra se tedy odehrávala v utajení během války, vrchol pak v krátkém svobodném poválečném období a pozdní fáze jako skupina neexistovala, ale její duch žil dál v individuální tvorbě jejích bývalých členů, často v disentu. Ra představovala výraznou národní variantu surrealismu, která se odlišovala od francouzské ortodoxie svým důrazem na vědomou práci s imaginací a civilními prvky, čímž vytvořila unikátní český příspěvek k modernímu umění.
💫 Vliv
Vliv Skupiny Ra na pozdější literaturu a umění byl navzdory jejímu krátkému oficiálnímu působení a následnému potlačení značný, ačkoli často ne přímočarý. Její myšlenky o „syntetickém surrealismu“, „magickém realismu“ a hledání poezie ve všedním dni rezonovaly v české literatuře a výtvarném umění i po jejím zákazu. Skupina Ra sloužila jako důležitý most mezi předválečným surrealismem a poválečnými formami modernismu, inspirovala generace umělců k hlubšímu zkoumání psychologických dimenzí reality a k preciznímu pozorování okolního světa, přičemž tyto poznatky promítali do své tvorby. Mnozí pozdější autoři a umělci, ačkoli se k Ra přímo nehlásili, čerpali z jejího odkazu, a to zejména v neoficiálních a undergroundových proudech, které se snažily o autenticitu a vyjádření individuální zkušenosti v totalitním režimu. Její důraz na snové vize a skryté vrstvy skutečnosti ovlivnil například některé aspekty české poezie šedesátých let, známé jako „Druhý dech„. Konkrétně vizuální umělci spjatí s Ra, jako byli Václav Zykmund, Josef Istler a fotograf Vilém Reichmann, zásadně ovlivnili vývoj české surrealistické fotografie a malby. V době svého vzniku byla Skupina Ra přijímána s nadšením a zájmem ze strany avantgardních kruhů a kritiky, která oceňovala její inovativní přístup a pokus o vymanění se z dogmatických pojetí surrealismu. Byla vnímána jako intelektuálně podnětná a umělecky odvážná. S nástupem komunistického režimu po únoru 1948 však došlo k prudké změně v její recepci. Skupina Ra byla v oficiálních kruzích tvrdě kritizována jako “dekadentní„, “formalistická„, “buržoazní„ a “pesimistická„, její díla byla označována za neslučitelná s požadavky socialistického realismu. To vedlo k zákazu publikování jejích členů, cenzuře, stahování jejich děl z knihoven a postupnému vytlačení z veřejného uměleckého diskurzu. Někteří členové byli nuceni pracovat pod pseudonymy nebo se věnovat jiným, méně “ideologicky závadným“ činnostem, jako je překladatelství. Dnes je Skupina Ra považována za jeden z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších jevů české literární a výtvarné avantgardy druhé poloviny 20. století. Její dílo je předmětem rozsáhlého akademického zájmu, je studováno na univerzitách a opakovaně se objevuje v kontextu významných výstav o českém moderním umění. Je vnímána jako skupina, která se odvážila hledat nové cesty v náročné historické době a jejíž myšlenky zůstávají relevantní pro pochopení vývoje moderního umění v Česku. Ačkoli přímé filmové, divadelní či jiné adaptace konkrétních děl Ra jsou spíše výjimečné vzhledem k povaze jejich často intimní poezie a teoretických textů, její estetika a témata (např. prolínání reality a snu, všední magie, existenciální reflexe) nadále inspirují současné umělce a obohacují celkové vnímání českého surrealismu a moderny. Občasné retrospektivní výstavy vizuálních umělců spojených s Ra (např. Viléma Reichmanna, Josefa Istlera, Václava Zykmunda) pak přispívají k udržení živé paměti na tuto unikátní skupinu.