📖 Úvod
Skupina Devětsil, jejíž původní i český název je Skupina Devětsil, se rozvíjela primárně ve dvacátých a na počátku třicátých let 20. století, přičemž její vliv přetrvával i později. Hlavním působištěm této avantgardní umělecké skupiny bylo Československo, konkrétně Praha, která se stala jedním z významných center evropské meziválečné kultury.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku Devětsilu je úzce spjato s bouřlivou poválečnou dobou. Skupina byla založena v roce 1920 v Praze a u jejího zrodu stáli významní umělci a intelektuálové, mezi něž patřili například Vítězslav Nezval, Karel Teige, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Artuš Černík, Josef Sudek, Jiří Frejka, Vladislav Vančura a další. Politickou situaci v Československu charakterizoval čerstvý vznik samostatné republiky v roce 1918, který přinesl vlnu optimismu a víru v demokratický rozvoj. Společenské změny byly dramatické: konec první světové války znamenal konec starého světa a monarchií, následovala industrializace, urbanizace a technologický pokrok (rozvoj filmu, rádia, automobilismu, letectví). Mladá generace cítila potřebu radikálně se rozejít s minulostí a vytvářet umění odpovídající nové době, plné dynamiky a euforie. Filosoficky se skupina opírala o vitalismus, optimismus a vlivy marxismu, který se v té době šířil mezi intelektuály. Devětsil se razantně vymezoval proti předchozím směrům, které vnímal jako přežité a konzervativní – proti symbolismu, dekadenci, lartpourlartismu, impresionismu, realismu, naturalismu, spiritualismu a obecně proti měšťáckému konzervatismu a akademismu. Nesnášel jejich pesimismus, melancholii a odtržení od života. Naopak navazoval na impulzy z evropské avantgardy, inspiroval se futurismem (obdiv k technice, dynamice), kubismem (víceperspektivní vidění skutečnosti), dadaismem (hravost, provokace, absurdita) a především francouzským básníkem Guillaumem Apollinairem, jehož pásmo a kaligramy byly klíčovou inspirací. Na základě těchto vlivů a vlastních idejí Devětsil nejprve procházel obdobím proletářské kultury a poté formuloval svůj vlastní jedinečný směr – poetismus.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou Devětsilu, zejména v období poetismu (od roku 1924), byla snaha o vytvoření světského, radostného umění, které by bylo přístupné širokým masám a oslavovalo život. Typická témata a motivy zahrnovaly moderní velkoměsto (s jeho ruchem, kavárnami, biografy, přístavy), cestování a exotiku (Orient, vzdálené kraje), cirkus, pouť, techniku (automobily, letadla, vlaky, lodě), sport, jazz, film, fotografii a erotiku. Poetismus zdůrazňoval smyslové prožitky, hravost, fantazii, spontánnost a optimismus. Heslem bylo „umění má být zábavou“. Obraz typického hrdiny byl člověk otevřený světu, vnímavý k novým prožitkům, cestovatel, bohém, umělec, snílek, který se raduje ze života. Obvyklé prostředí bylo dynamické, často město nebo exotické kraje, a konflikty byly spíše vnitřního charakteru, spočívající v prožívání světa a jeho krás. V jazyce a stylu Devětsil experimentoval s libozvučností, zvukomalbou, hravostí, neologismy a cizími slovy. Používal bohaté metafory, personifikace a synestezie k vyjádření složitých asociací a prožitků. Kompozice byla často volná, asociativní, bez tradiční dějové linky, inspirovaná principy koláže. Vyprávěcí postupy byly spíše lyrické, popisné a reflexivní. V poezii Devětsil preferoval lyrické básně, pásma (napodobující Apollinairovo dílo) a kaligramy. V próze experimentoval s tzv. „poemy v próze“, které stíraly hranice mezi poezií a prózou, a s dalšími formami experimentální prózy. Z dramatických žánrů se objevovaly scénické pásma a avantgardní divadlo, které položilo základy Osvobozeného divadla. Později, v roce 1934, se část Devětsilu, zejména Vítězslav Nezval a Karel Teige, přiklonila k surrealismu, což znamenalo prohloubení zájmu o podvědomí, sny a automatické psaní, a přineslo i sociálně kritičtější tóny.
👥 Zastupci
Skupina Devětsil, založená v roce 1920 v Praze, představovala klíčovou sílu československé meziválečné avantgardy, usilující o revoluci v umění a životě prostřednictvím nových forem a idejí. Mezi nejdůležitější české autory patřili Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert a Karel Teige, zatímco Devětsil čerpal inspiraci z mezinárodních avantgardních směrů jako futurismus, dadaismus a surrealismus. Vítězslav Nezval, jeden z nejproduktivnějších a nejvlivnějších členů, je reprezentován sbírkami „Edison“ a “Manon Lescaut“; “Edison“ dokonale ilustruje poetistické snahy o hravost, obrazotvornost a oslavu moderní techniky a snu, zatímco “Manon Lescaut“ ukazuje jeho schopnost mistrně přetvářet klasické náměty s moderní senzibilitou a lyrickým jazykem. Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny, se nejprve připojil k proletářskému umění a poté se stal jedním z hlavních představitelů poetismu, což dokládá jeho sbírka “Na vlnách TSF“; tato sbírka se vyznačuje lehkostí, melodičností a radostí z každodenních zážitků a moderního světa, což jsou typické znaky poetismu. Karel Teige, teoretik a vůdčí osobnost Devětsilu, se projevil zejména v oblasti manifestů a kritiky, například v “Manifestu poetismu“ a knize “Svět, který voní“; jeho teoretické práce formovaly estetiku a směr celé skupiny, definovaly poetismus jako umění pro život a přetvářely vizuální stránku knih a časopisů. Konstantin Biebl je znám svými sbírkami “S lodí, jež dováží čaj a kávu“ a “Nový Ikaros“; jeho díla přinášejí exotické motivy, cestovatelské zážitky a snové vize, které se dokonale snoubí s poetistickou a raně surrealistickou estetikou. Jiří Wolker, i když raný člen a reprezentant proletářské poezie, jeho sbírka “Těžká hodina“ s básněmi jako “Balada o očích topičových“ zrcadlí sociální cítění a touhu po spravedlivém světě, což byl důležitý impuls pro počátky Devětsilu před nástupem poetismu. Vladislav Vančura, spisovatel a filmový režisér, do Devětsilu patřil především svými ranými experimenty s jazykem a formou, například v románu “Pekař Jan Marhoul“; jeho dílo ukazuje snahu o ozvláštnění a vitalitu projevu, typickou pro ranou avantgardu. Mezi další významné autory Devětsilu patřili Josef Seifert, Adolf Hoffmeister a Otakar Mrkvička, kteří obohacovali skupinu svými výtvarnými i literárními příspěvky, odrážejícími hravost a mnohostrannost poetismu. Všichni tito autoři svými inovativními díly a teoretickými přístupy zásadně přispěli k formování estetiky a filozofie Devětsilu, posunujíce hranice umění směrem k novým, moderním a svobodným výrazovým prostředkům.
📈 Vývoj
Vývoj Devětsilu v čase prošel několika fázemi, od prvotního nadšení pro proletářské umění až po vrchol poetismu a následnou transformaci k surrealismu. Skupina vznikla v roce 1920 jako volné sdružení mladých umělců a intelektuálů, kteří se snažili oprostit od tradičních forem a hledat nové vyjádření po první světové válce, inspirováno pocitem potřeby nového začátku. Raná fáze (přibližně 1920-1923) byla ovlivněna myšlenkami proletářského umění, s důrazem na sociální spravedlnost a angažovanost, což se projevilo například v rané tvorbě Jiřího Wolkera nebo Jaroslava Seiferta, a byla charakterizována kolektivním duchem a experimentováním s divadelními formami, jako bylo avantgardní divadlo Děvětislu. Období vrcholu (přibližně 1924-1929) je neodmyslitelně spojeno s poetismem, jedinečným českým uměleckým směrem, jehož teoretickým otcem byl Karel Teige. Poetismus se v Manifestu poetismu (1924) a druhém Manifestu poetismu (1928) vymezil jako umění pro radost ze života, hravost, fantazii a inspiraci moderní civilizací (film, cirkus, cestování, technika, velkoměsto). Cílem bylo proměnit poezii v hru, zbavit ji těžkosti a navrátit jí lehkost a smyslovost, což se promítlo do básnických sbírek Vítězslava Nezvala a Konstantina Biebla, ale i do divadelní a typografické tvorby. Devětsil byl silně interdisciplinární, zasahoval do literatury, výtvarného umění (koláže, fotomontáže), typografie, divadla (Osvobozené divadlo s Voskovcem a Werichem mělo kořeny v Devětsilu), filmu a architektury. Postupný ústup a proměna nastaly na přelomu 20. a 30. let, kdy se někteří členové, zejména Vítězslav Nezval a Karel Teige, začali více přiklánět k surrealismu, v reakci na změnu společenského klimatu a hlubší psychologické otázky. V roce 1934 pak Nezval založil Skupinu surrealistů v ČSR, čímž se Devětsil fakticky rozštěpil a poetismus jako směr ztratil svou hlavní platformu, ačkoli jeho vliv přetrvával. Zatímco poetismus zůstal primárně českým fenoménem, surrealismus se stal součástí mezinárodního hnutí. Devětsil se nikdy nestal pevnou organizací s přísnými pravidly; jeho národní a žánrové varianty spočívaly spíše v jeho širokém záběru a schopnosti integrovat různé umělecké formy pod střechu jedné myšlenky o moderním a svobodném umění, reagujícím na měnící se svět a snažícím se jej proměnit. Raná fáze proletářské poezie, vrcholná fáze poetismu a pozdní fáze surrealistických tendencí představují tři hlavní vývojové etapy tohoto směru, které se navzájem ovlivňovaly a plynule přecházely.
💫 Vliv
Vliv Devětsilu na pozdější českou i světovou literaturu a umění byl značný a dalekosáhlý, a to i přes jeho relativně krátké aktivní období. Skupina položila základy pro další vývoj české moderny a avantgardy. Z Devětsilu přímo vycházela česká surrealistická skupina, založená v roce 1934 Vítězslavem Nezvalem a Karlem Teigem, která navázala na jeho experimentální a snové tendence, ale posunula je do hlubší psychologické roviny, ovlivňujíc tak další generace surrealistů, jako byl Karel Hynek. Dále ovlivnil celou řadu poválečných básníků a umělců, kteří oceňovali jeho smysl pro hravost, inovaci a odvahu experimentovat s jazykem a formou; inspirace poetismem a surrealismem se projevila v tvorbě autorů jako například František Hrubín (zejména v jeho lyrice) a dalších básníků, kteří se snažili o svěží a imaginativní projev, ale i v tvorbě experimentálních divadel a literárních směrů v pozdějších desetiletích. V oblasti divadla Devětsil výrazně ovlivnil experimentální scénu, z níž přímo vzešlo Osvobozené divadlo s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, které převzalo poetistickou hravost, imaginaci a improvizaci, a položilo základy pro moderní české divadlo. Na vizuální umění, typografii a knižní design měl zásadní vliv Karel Teige, jehož práce udávaly tón české meziválečné grafické tvorbě a ovlivnily generace grafiků, jeho vliv je patrný dodnes v přístupu k vizuální komunikaci. V době svého vzniku byl Devětsil přijímán s rozporuplnými reakcemi. Raná proletářská poezie se setkala s jistým nadšením levicových kruhů, ale zároveň s kritikou z konzervativních pozic za její údajnou „propagandistickou“ povahu. Poetismus byl zpočátku chválen pro svou originalitu, vitalitu a osvěžující odklon od starších stylů, ale brzy čelil kritice za svou údajnou apolitičnost, povrchnost a únik z reality v době sílícího ohrožení fašismem, což vedlo k ostrým polemikám zejména v levicových kruzích. Mnozí kritici mu vytýkali frivolnost a nedostatečnou společenskou angažovanost. I když Devětsil přímo nečelil masivním zákazům či cenzuře v takové míře jako později surrealisté za komunistického režimu, jeho avantgardní povaha přirozeně narážela na odpor oficiálních a konzervativních kruhů, které nechápaly nebo odmítaly jeho radikální inovace. Dnes je Devětsil vnímán jako jeden z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších fenoménů české kultury 20. století. Je studován jako klíčové hnutí, které formovalo moderní českou identitu v oblasti umění, a jeho členové jsou považováni za zakladatele moderní české poezie a umělecké teorie. Nezvalova poezie, Seifertovy rané poetistické verše a Teigova teoretická díla jsou součástí povinné školní četby a akademického studia, a jsou neustále předmětem nových interpretací a výzkumů. Mnohá Nezvalova díla byla zhudebněna (např. Manon Lescaut jako opera, balet), básně Jaroslava Seiferta jsou často recitovány, a vliv Devětsilu je stále patrný v divadelních a filmových adaptacích, které se inspirují jeho estetickými principy, stejně jako v současné vizuální kultuře. Jeho odkaz žije v experimentálních divadlech, v moderní poezii a v trvalém zájmu o meziválečnou avantgardní typografii a design. Muzea a galerie pravidelně pořádají výstavy věnované Devětsilu a jeho členům, což svědčí o trvalém zájmu a uznání jeho nesmazatelného kulturního významu pro českou i širší evropskou avantgardu.