📖 Úvod
Skotská literatura (původní název: Scottish Literature) je bohatý a rozmanitý literární korpus, který se vyvíjel na území Skotska a v diaspoře po staletí. Její počátky sahají do raného středověku s díly v angličtině (staré formy angličtiny, dnes známé jako Scots), latiny a skotské gaelštiny. Zahrnuje tedy široké časové rozpětí od 12. století až po současnost. Geograficky se rozvíjí především ve Skotsku, jež je součástí Spojeného království. Historicky lze vymezit několik klíčových období: středověká poezie a próza (např. John Barbour, Robert Henryson), renesanční „Makars“ (např. William Dunbar), osvícenská éra (David Hume, Adam Smith ve filozofii, Robert Burns v poezii), romantismus (Walter Scott, James Hogg), viktoriánské a edwardiánské období (Robert Louis Stevenson, J. M. Barrie), Skotská renesance ve 20. století (Hugh Macdiarmid) a moderní a postmoderní tvorba až do 21. století.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku skotské literatury je neodmyslitelně spjato s politickým vývojem Skotska a jeho neustálým bojem o udržení kulturní a národní identity. Klíčovým momentem bylo spojení korun v roce 1603, kdy se skotský král Jakub VI. stal i králem Anglie (jako Jakub I.), což znamenalo přesun politického centra do Londýna. Zásadní pak byl Zákon o unii z roku 1707, který zrušil skotský parlament a formálně spojil Skotsko s Anglií a Walesem do Království Velké Británie. Tento akt vyvolal hlubokou krizi identity a touhu po zachování skotské odlišnosti, která se projevovala v literatuře. K tomuto politickému útlaku se přidaly i jakobitské povstání v 18. století, usilující o navrácení Stuartovců na trůn, jež s sebou nesla represe proti skotské gaelštině a klanovému systému, a později i tragické „Highland Clearances“ (vyhánění horalů z jejich půdy), které vedly k masové emigraci a úpadku gaelské kultury. Paradoxně však ve stejném období, v 18. století, probíhalo i Skotské osvícenství, jež se stalo jednou z nejvýznamnějších intelektuálních epoch v Evropě. Filozofové jako David Hume, Adam Smith (zakladatel moderní ekonomie), Francis Hutcheson, Thomas Reid rozvíjeli myšlenky empirismu, morální filozofie a osvícenského skepticismu, které měly hluboký dopad na evropské myšlení. Tito myslitelé často působili v Edinburghu, který se stal významným centrem vzdělanosti. I když nelze hovořit o jednom zakladateli skotské literatury v jejím celku, pro období romantismu byl stěžejní Robert Burns, jenž se stal národním básníkem, a Walter Scott, který vzkřísil zájem o skotskou historii a vytvořil žánr historického románu. Společenské změny zahrnovaly přechod od zemědělské, klanové společnosti k industriální, urbanizované zemi, zejména v nížinách, s prudkým rozvojem Glasgow a Edinburghu jako průmyslových a obchodních center. S tím souvisely i nové sociální problémy – chudoba, sociální nerovnosti, které se staly častým tématem literatury. Skotská literatura se často vymezovala proti anglické kulturní hegemonii a stereotypům o Skotsku, snažila se nalézt a definovat autentickou skotskou identitu, která nebyla jen folkloristickou karikaturou. Navazovala na bohatou ústní tradici balad, pověstí a lidových písní, na evropské literární směry (zejména romantismus, ale i realismus a později modernismus) a zároveň se snažila redefinovat postavení skotského jazyka (Scots) a oživit gaelštinu. Proti „kailyard“ literatuře (sentimentalizující, idylický obraz venkovského Skotska konce 19. století) se později vymezila Skotská renesance v čele s Hughem Macdiarmidem, volající po moderní, intelektuální a sebevědomé skotské literatuře.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika skotské literatury jsou hluboce zakořeněny v její složité historii a krajině. Typická témata a motivy zahrnují především hledání a zpochybňování národní identity, což je ustřední bod mnoha děl. Skotská historie, zejména období úpadku nezávislosti, jakobitských povstání, Highland Clearances, stejně jako hrdinské a tragické okamžiky, je neustálým zdrojem inspirace a reflektuje se v románech, poezii i dramatech. Krajina Skotska, od divokých a majestátních Highlands po úrodné Lowlands a industriální města jako Glasgow a Edinburgh, často funguje jako samostatná postava, ovlivňující osudy hrdinů a jejich psychiku. Motiv přírody je často spojen s pocitem divokosti, krásy, ale i neúprosnosti. Sociální spravedlnost, chudoba, třídní rozdíly a dopady industrializace jsou prominentními tématy, odrážejícími drsnou realitu života mnoha Skotů. Náboženství, zejména přísný kalvinismus, s jeho důrazem na hřích, vykoupení, předurčení a morální dilemata, hraje významnou roli v charakterech a konfliktech. Mytologie a folklór, včetně pověstí o nadpřirozených bytostech, starých bájí a balad, prostupují mnoha texty a dodávají jim jedinečnou atmosféru. Dalšími častými motivy jsou černý humor a sebeironie, které pomáhají Skotům vyrovnat se s těžkostmi, alkohol jako únik i prokletí, násilí, úpadek, nostalgie po ztracené minulosti, a téma vyhnanství či exilu, odrážející vlny emigrace. Jazyková otázka a napětí mezi skotskou gaelštinou, skotštinou (Scots) a skotskou standardní angličtinou je též klíčovým motivem a zároveň formujícím prvkem. Obraz typického hrdiny je často rozporuplný, komplexní a vnitřně rozervaný. Bojuje s vnějšími okolnostmi, jako je chudoba nebo politický útlak, i s vnitřními démony, jako je pocit viny, pochybnosti nebo snaha o naplnění osudu. Často je loajální k rodině, klanu nebo národu, ale zároveň je nespokojený, rebelský, osamělý nebo melancholický. Může to být idealizovaný bojovník za svobodu, cynický realista, zapadlý intelektuál nebo prostý člověk s hlubokým morálním kompasem. Obvyklé prostředí zahrnuje drsnou a malebnou skotskou krajinu, shon a bídu industriálních měst, historická centra, ale i venkovské komunity s jejich uzavřenými pravidly. Konflikty se často odehrávají na ose tradice versus modernita, venkov versus město, národní identita versus britská identita, jedinec versus společnost, svoboda versus útlak a víra versus pochybnost. Jazyk a styl jsou mimořádně pestré. Autoři často využívají skotský dialekt (Scots), od archaických forem po moderní městské patois, aby dodali textům autentičnost a hloubku. Skotská gaelština se objevuje buď jako součást dialogů (často s překladem), nebo jako zdroj pro specifická slova a fráze. I skotská standardní angličtina je často obohacena o regionalismy a má charakteristickou intonaci. Styl je proměnlivý – od drsného realismu, přes romantickou vznešenost, gotickou temnotu až po sociální kritiku a experimentální formy 20. století. Satira, humor (často černý a suchý) a tragédie jsou jeho nedílnou součástí. Kompozice a vyprávěcí postupy často navazují na silnou ústní tradici. Chronologické vyprávění je běžné, ale moderní autoři se nebojí ani nelineárních a fragmentárních struktur. Časté je využití lidových prvků, baladických forem a pohádkových motivů. Vnitřní monology a proud vědomí jsou populární od modernistické éry. Vždy je přítomen silný smysl pro místo a atmosféru. Nejčastější literární žánry a podžánry zahrnují lyrickou, baladickou, epickou a politickou poezii, která má ve Skotsku dlouhou tradici. Historický román, popularizovaný Walterem Scottem, je stále živý. Gotický román a horor, s autory jako James Hogg (Soukromé paměti a vyznání ospravedlněného hříšníka) a Robert Louis Stevenson (Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda), mají významné místo. Sociální realismus dominoval koncem 19. a velkou část 20. století, zobrazující život dělnické třídy. Psychologický román, krátká próza (povídky), drama a memoáry jsou též důležitými součástmi bohaté skotské literární krajiny.
👥 Zastupci
Skotská literatura, bohatá a rozmanitá, se vyznačuje silným smyslem pro národní identitu, jazykovou originalitu a hlubokým zkoumáním lidské povahy a historie. „Robert Burns“ (1759–1796) je národním básníkem Skotska, jehož díla jako “Auld Lang Syne,„ “Tam o‘ Shanter„ a “Scots Wha Hae„ mistrně kombinují skotský dialekt s univerzálními tématy lásky, přátelství, vlastenectví a přírody, čímž představuje vrchol skotského romantismu a lidové poezie. “Sir Walter Scott“ (1771–1832) je považován za zakladatele historického románu, s díly jako “Waverley,„ “Rob Roy„ a “Ivanhoe„ oživil skotskou historii a legendy, čímž upevnil romantický obraz Skotska a ovlivnil celosvětovou literaturu. “James Hogg“ (1770–1835) je známý svým psychologickým románem “Soukromé paměti a vyznání ospravedlněného hříšníka„ (The Private Memoirs and Confessions of a Justified Sinner), který hluboce zkoumá kalvinistickou teologii, dualitu a temné stránky lidské mysli, předjímajíce moderní psychologickou prózu. “Robert Louis Stevenson“ (1850–1894) patří k nejznámějším skotským autorům, jehož “Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda„ (Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde), “Ostrov pokladů„ (Treasure Island) a “Únos„ (Kidnapped) mistrně propojují dobrodružství s morálními a psychologickými dilematy, často zasazenými do skotského prostředí, čímž ilustruje univerzální témata duality a identity. “Hugh Macdiarmid“ (vlastním jménem Christopher Murray Grieve, 1892–1978) byl klíčovou postavou Skotské renesance a ve svých básních, například ve sbírce “A Drunk Man Looks at the Thistle„ (Opilý muž se dívá na bodlák), usiloval o oživení skotského jazyka a vytvoření moderní, intelektuálně náročné skotské poezie, která se vymykala sentimentálnímu obrazu země. “Muriel Spark“ (1918–2006) je významnou modernistickou autorkou, jejíž román “Nejlepší léta slečny Jean Brodieové„ (The Prime of Miss Jean Brodie) s ostrým vtipem a psychologickou hloubkou analyzuje manipulaci, idealismus a dospívání, odrážející komplexní společenské prostředí Skotska a jeho výzvy k tradičním hodnotám. “Irvine Welsh“ (nar. 1958) se proslavil románem “Trainspotting,„ který syrovým a provokativním způsobem popisuje drogovou kulturu a životní styl na okraji společnosti v Edinburghu, čímž přináší do skotské literatury drsný realismus a nekonvenční jazyk, odrážející současné sociální problémy. “Ian Rankin“ (nar. 1960) je mezinárodně uznávaným autorem detektivních románů, jehož série o inspektoru Rebusovi, například “Knots and Crosses„ nebo “Mortal Causes,“ zasazené do Edinburghu, skvěle kombinuje kriminální zápletky s hlubokým sociálním komentářem a zkoumáním skotské identity, čímž zpopularizoval žánr skotské noir literatury.
📈 Vývoj
Vývoj skotské literatury je úzce spjat s historií země, jejími jazyky (skotština, skotská gaelština, angličtina) a bojem o národní identitu. Její počátky sahají do středověku s díly jako „The Bruce“ Johna Barbourho (14. století), epickou básní opěvující skotskou nezávislost, a tvorbou „makars“ (básníků) jako Robert Henryson, William Dunbar a Gavin Douglas v 15. a 16. století, kteří položili základy bohaté básnické tradice. Raná fáze se vyznačovala silným vlivem ústní tradice a balad, stejně jako zkoumáním historických témat a náboženských motivů. Po Sjednocení korun v roce 1603 a později po Aktech o unii v roce 1707, kdy se Skotsko stalo součástí Velké Británie, došlo k útlumu skotského jazyka v psané literatuře, ale v 18. století zažívá obrození díky básníkům jako Allan Ramsay a Robert Fergusson, kteří psali ve skotštině a připravili půdu pro vrcholné dílo Roberta Burnse. Takzvaná „Ossianská poezie“ Jamese Macphersona, údajné překlady starogaelštiny, vyvolala v polovině 18. století celoevropskou vlnu zájmu o keltskou mytologii, byť se později ukázala jako padělek. Období vrcholu pro skotskou romantickou literaturu přichází s počátkem 19. století díky Siru Walteru Scottovi, jehož historické romány definovaly žánr a zpopularizovaly Skotsko po celém světě, vytvářeje romantizovaný, byť někdy idealizovaný, obraz země. Pozdější viktoriánské období přineslo autory jako Robert Louis Stevenson, který prozkoumával temnější stránky lidské psychiky a dobrodružství, a také „Kailyard School,“ skupinu autorů, kteří psali sentimentální, idealizované příběhy o venkovském Skotsku, což vedlo k reakci. Na počátku 20. století se objevil pohyb známý jako „Skotská renesance,“ vedený Hughem Macdiarmidem, který usiloval o oživení skotského jazyka a vytvoření moderní, intelektuálně náročné skotské literatury, která by se vyrovnala evropským trendům. Tato fáze odmítala sentimentálnost Kailyard a volala po kosmopolitnější a zároveň hluboce skotské literatuře. Po druhé světové válce a v druhé polovině 20. století se skotská literatura stala rozmanitější, s autory jako Muriel Spark přinášejícími modernistické prvky a ženské perspektivy. S koncem 20. a začátkem 21. století došlo k výraznému nárůstu produkce, obzvláště v žánru drsné urbánní prózy (Irvine Welsh, James Kelman) a kriminálních románů (Ian Rankin), často reagujících na sociální a politické změny spojené s devolučními snahami Skotska. Vznikají také regionální varianty, například literatura z Highlands a ostrovů, často psaná gaelštinou nebo ovlivněná keltskou kulturou, a Lowland literatura, reflektující městské a průmyslové prostředí. Současná scéna je dynamická, s autory zkoumajícími globální témata skrze skotskou optiku, stejně jako se zabývají historickými revizemi a novými formami.
💫 Vliv
Vliv skotské literatury na pozdější literaturu a umění je značný a mnohostranný. „Sir Walter Scott“ se stal celosvětovým vzorem pro žánr historického románu, ovlivnil autory jako Honoré de Balzac, Lev Tolstoj, Alexandr Puškin a James Fenimore Cooper, kteří čerpali z jeho metody propojování národních dějin s fiktivními postavami a romantizovanými zápletkami. Jeho díla formovala vnímání historie a národní identity v mnoha zemích. “Robert Burns“ ovlivnil romantické básníky nejen v Británii, ale i v celé Evropě a Americe, a jeho písně a balady se staly součástí lidové kultury mnoha národů. Jeho smysl pro obyčejného člověka a oslava přírody a citů předznamenaly velkou část romantické estetiky. “Robert Louis Stevenson“ ovlivnil žánr dobrodružné literatury, psychologického románu a hororu, s jeho “Dr. Jekyll a pan Hyde„ se stal archetypem pro zkoumání dualit v lidské povaze, inspirující nesčetné adaptace a díla s podobnou tematikou. Skotská renesance ve 20. století, s Hughem Macdiarmidem v čele, revitalizovala zájem o skotský jazyk a kulturu, inspirovala další generace k hledání autentického skotského hlasu a k propojení místní tradice s moderními literárními proudy. Vznikala tak literatura, která byla hluboce zakořeněna ve skotské realitě, ale zároveň měla ambici oslovit mezinárodní publikum. V době svého vzniku byly práce skotských autorů přijímány různě. Robert Burns byl vnímán jako národní hrdina a “rolnický bard,„ oslavovaný pro svou upřímnost a autenticitu, ačkoliv někteří doboví kritici považovali jeho jazyk za příliš vulgární nebo dialektický. Sir Walter Scott se těšil obrovské popularitě a mezinárodní slávě, byl chválen za své historické vyprávění, ale zároveň kritizován za romantizaci historie a občasnou nepřesnost. Ossianské básně Jamese Macphersona byly nejprve přijaty s nadšením jako důkaz starobylé keltské epické tradice, ale jejich následné odhalení jako padělek vedlo k rozsáhlé kritice a kontroverzi ohledně literární pravosti a národní identity. Kailyard School, která dominovala koncem 19. století, byla široce populární u čtenářů, ale později se stala terčem ostré kritiky ze strany Skotské renesance a dalších literátů, kteří ji odsuzovali za sentimentalitu, nereálný a zjednodušený obraz Skotska a za brzdění rozvoje moderní skotské literatury. Dnes je skotská literatura vnímána jako dynamická a podstatná součást světové literatury, s obrovskou rozmanitostí žánrů, témat a hlasů. Je ceněna pro svou schopnost kombinovat hluboký smysl pro místo a historii s univerzálními lidskými zkušenostmi. Moderní autoři jako Irvine Welsh a James Kelman jsou chváleni za svůj syrový realismus a inovativní práci s jazykem, zatímco autoři jako Ian Rankin dosáhli celosvětového úspěchu v žánru kriminální literatury. Skotská literatura se často adaptuje do jiných uměleckých forem: “Trainspotting„ Irvineho Welshe byl úspěšně adaptován do kultovního filmu (1996) a divadelní hry, čímž si získal celosvětovou pozornost. “Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda„ od R. L. Stevensona byl nesčetněkrát převeden na filmové plátno, divadelní jeviště a do televize, stejně jako “Ostrov pokladů.„ Romány Sira Waltera Scotta, jako “Ivanhoe„ a “Rob Roy,„ se dočkaly mnoha filmových a televizních adaptací. “Nejlepší léta slečny Jean Brodieové“ Muriel Spark byla rovněž úspěšně zfilmována (1969) a adaptována pro divadlo. Adaptace hudební tvorby Roberta Burnse jsou všudypřítomné, jeho písně jsou dodnes zpívány po celém světě. Současná skotská literatura si udržuje silnou pozici ve filmovém a televizním průmyslu, s mnoha adaptacemi moderních krimi románů a historických děl, což potvrzuje její trvalou relevanci a přitažlivost.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Skotská literatura na Rozbor-dila.cz →