📖 Úvod
Skautská literatura (anglicky Scout literature, nebo obecněji Boy„s Own/Girls„ Own literature spojená se skautským hnutím) je literární směr, který se primárně rozvíjel od konce 19. století, s největším rozkvětem ve 20. století, a jehož vliv přetrvává dodnes. Jedná se o celosvětový fenomén, který se objevil ve všech zemích, kde se skautské hnutí uchytilo. Kolébkou je Spojené království, odkud pocházel zakladatel skautingu Robert Baden-Powell, a dále se výrazně rozvíjela ve Spojených státech amerických, Kanadě, Austrálii, ale také v kontinentální Evropě (např. Československo/Česká republika s autory jako Jaroslav Foglar, Václav Čtvrtek, Karel May, Eduard Štorch, Jan Tleskač – fiktivní postava z díla J. Foglara, který je sám archetypem skautského hrdiny; Německo s Ernstem Fahrenholzem; Francie s Georgesem Gusdorfem) a dalších zemích, kde se skautské principy zakořenily. Jde o typ literatury, který odráží a podporuje skautské ideály a principy, a je určen primárně pro mládež, ale i dospělým, kteří mají blízko k hodnotám skautingu. Český název „Skautská literatura“ přesně vystihuje její zaměření a spojení s Junákem – českým skautem.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku skautské literatury je úzce spjato se zrodem skautského hnutí na přelomu 19. a 20. století. Tato doba byla charakterizována prudkou industrializací a urbanizací, která vedla k odtržení mladé generace od přírody a praktických dovedností. Společnost pociťovala potřebu posílit morální a fyzickou výchovu mládeže, která byla často považována za příliš rozmazlenou, pasivní a postrádající smysl pro zodpovědnost a vlastenectví. Filozofické pozadí bylo ovlivněno pragmatismem a idealismem, ale také raným britským imperialismem (v díle zakladatele skautingu Roberta Baden-Powella se odrážely zkušenosti z jeho vojenské kariéry a koloniálních válek, např. z búrské války, a snaha vychovat silné a spolehlivé občany pro říši). Zakladatelem skautingu a klíčovou postavou pro skautskou literaturu je britský generál Robert Baden-Powell, který v roce 1908 vydal knihu „Scouting for Boys“ (Skauting pro chlapce), jež se stala základním kamenem hnutí a prvním zásadním literárním dílem tohoto žánru. Dalšími vlivnými osobnostmi byli Ernest Thompson Seton, zakladatel Woodcraftu, a Daniel Carter Beard, kteří přispěli k rozvoji outdoorových a přírodních aspektů skautingu v Severní Americe. V Československu stál u zrodu skautingu a jeho literatury Antonín Benjamin Svojsík, který přeložil a adaptoval Baden-Powellovy myšlenky pro české prostředí. Politická situace v průběhu 20. století měla na skautskou literaturu značný dopad – zatímco v demokratických zemích vzkvétala a podporovala občanské hodnoty, v totalitních režimech (nacismus, komunismus) byl skauting často zakazován a jeho literatura pronásledována, nebo naopak zneužívána propagandou (např. Junáci v socialistických zemích byli nuceni se transformovat do pionýrských organizací, což ovlivnilo i jejich „literaturu“). Skautská literatura se vymezovala proti pasivitě, konformismu, přílišné akademické výchově bez praktických dovedností a urbanistickému způsobu života, který vedl k degeneraci mládeže. Navazovala na tradice romantismu (láska k přírodě, dobrodružství), viktoriánské výchovné literatury, koloniální dobrodružné prózy (např. R. M. Ballantyne, G. A. Henty), „boys‘ own“ žánru, a literatury o divočině (např. James Fenimore Cooper). Cílem bylo formovat charakter, rozvíjet fyzickou zdatnost, praktické dovednosti, morální integritu a vlastenectví.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou skautské literatury jsou především typická témata a motivy jako dobrodružství, přátelství, odvaha, čest, poctivost, sebepřekonání, pomoc druhým, láska a úcta k přírodě, přežití v divočině, tábornictví, skautské zákony a slib, poznávání světa a historie, etika, morálka, spravedlnost, týmová práce a loajalita. Často se objevuje motiv cesty, putování a objevování neznámého. Obraz typického hrdiny je zpravidla mladý chlapec nebo dívka, často člen skautského oddílu, který je idealistický, odvážný, fyzicky zdatný, morálně bezúhonný, vynalézavý, loajální ke svým přátelům a organizaci, a projevuje hluboký respekt k přírodě a starším. Hrdina často prochází iniciační cestou, během níž zraje a osvojuje si nové dovednosti. Někdy se objevuje archetyp staršího, moudrého vedoucího, který hrdiny inspiruje a vede. Obvyklé prostředí je především příroda – lesy, hory, řeky, jezera, pustina, tábory, ale také exotické země. Méně často se děj odehrává ve městě, ale i tam jsou skautské principy aplikovány na řešení městských problémů. Konflikty zahrnují boj s přírodními živly (bouře, záplavy, divoká zvěř), řešení krizových situací (ztracení v divočině, zranění), střety s nespravedlností nebo zlem (zločinci, pašeráci, zrádci), a často také vnitřní morální dilemata a boj s vlastními slabostmi. Jazyk a styl je obvykle přímý, jasný, srozumitelný a přístupný širokému spektru čtenářů, zejména mládeži. Často je patrný didaktický a výchovný tón, který nenásilně předává morální poselství a praktické rady. Popisy přírody jsou barvité a evokativní, akční scény dynamické. Využívá se jednoduchá syntax, ale bohatá slovní zásoba spojená s přírodou, tábornictvím a outdoorovými aktivitami. Kompozice je převážně chronologická, často s epizodickou strukturou, kde jednotlivá dobrodružství tvoří ucelené celky. Děj má obvykle jasný začátek, střed a konec, často s prvky napětí a gradace. Vyprávěcí postupy zahrnují nejčastěji vševědoucího vypravěče, který umožňuje širší pohled na události a postavy, někdy se objevuje ich-forma pro zvýšení identifikace čtenáře s hrdinou. Důraz je kladen na akci, dialogy a popisy prostředí a praktických dovedností. Nejčastějšími literárními žánry a podžánry jsou dobrodružný román, povídka, cestopis (i fiktivní), literatura faktu pro mládež (skautské příručky, encyklopedie dovedností), deník a memoáry (zaznamenávající skutečné i smyšlené skautské zážitky). V novější době se objevují i prvky detektivky nebo fantasy. Příkladem českých autorů je již zmíněný Jaroslav Foglar s jeho „Rychlými šípy“ a dalšími díly, nebo Eduard Štorch s historickými romány, které sice nejsou přímo skautské, ale rezonují s důrazem na život v přírodě a morální hodnoty. Skautská literatura tak představuje komplexní a vlivný proud, který formoval a stále formuje celé generace čtenářů po celém světě.
👥 Zastupci
Skautská literatura je specifický literární žánr úzce spojený se skautským hnutím a jeho ideály, který se zaměřuje na výchovu mládeže skrze dobrodružství, přírodu, přátelství a morální hodnoty. Mezi nejdůležitější světové autory patří především zakladatel skautingu “Robert Baden-Powell“ s dílem “Scouting for Boys (1908)“, které nejenže definovalo principy a aktivity skautingu, ale stalo se i stěžejním textem pro formování výchovné dobrodružné literatury, jež učí mladé lidi samostatnosti, přežití v přírodě a občanské odpovědnosti. Dalším klíčovým autorem je “Ernest Thompson Seton“, jehož díla jako “Two Little Savages (1900)“ a “Wild Animals I Have Known (1898)“ přinesla do raného skautingu a woodcraftu indiánskou moudrost, lásku k přírodě a důraz na pozorování zvířat, čímž zásadně ovlivnil rozvoj skautské pedagogiky a literatury s ekologickým a outdoorovým zaměřením. Neopomenutelný je také “Rudyard Kipling“ se svou “Knihou džunglí (1894)“, která alegoricky učí o pravidlech, komunitě a přežití v divočině a stala se přímou inspirací pro věkovou kategorii vlčat ve skautingu, zdůrazňující důležitost kmenového soužití a respektu k zákonům. Mezi další světové autory, kteří silně ovlivnili skautskou literaturu, patří “Jack London“ s díly “Volání divočiny (1903)“ a “Bílý tesák (1906)“, jež ukazují drsný život v divočině, boj o přežití a zároveň pěstují morální hodnoty jako odvahu, věrnost a vytrvalost, které jsou pro skauting klíčové. V českém prostředí je pak absolutní ikonou “Jaroslav Foglar“, jehož díla jako “Hoši od Bobří řeky (1937)“, série “Rychlé šípy (od 1938)“ a “Záhada hlavolamu (1941)“ definovala ideály chlapeckého přátelství, odvahy, cti, dobrodružství v městském i přírodním prostředí a zanechala nesmazatelnou stopu v generacích českých čtenářů, formujíc jejich morální kompas a touhu po partě a objevech. I když “Karel May“ (Vinnetou, Old Surehand) byl německý autor, jeho romantizované příběhy o indiánech a přátelství s přírodou měly obrovský vliv na českou mládež a skauting, inspirující k touze po svobodě, dobrodružství a morální integritě. Dalším významným českým autorem s vlivem na skautskou literaturu je “Miloslav Nevrlý“, jehož “Kniha o Jizerských horách (1976)“, ač ne beletrie, se stala kultovním dílem pro své poselství o hlubokém vztahu k přírodě, potřebě její ochrany a putování, jež inspiruje k poznávání krajiny a ekologickému cítění. V neposlední řadě, byť ne primárně jako spisovatel beletrie, měl vliv i “Antonín Benjamin Svojsík“, zakladatel českého skautingu, který překládal a adaptoval Baden-Powellovy myšlenky pro české prostředí a jehož příručky a spisy taktéž formovaly českou skautskou literaturu a metodiku. Tito autoři svými díly formovali podstatu skautské literatury, zdůrazňující hodnoty jako čest, odvaha, přátelství, láska k přírodě, samostatnost a výchova k občanské zodpovědnosti.
📈 Vývoj
Vývoj skautské literatury je úzce spjat s historií skautského hnutí, které se zrodilo na přelomu 19. a 20. století jako reakce na industrializaci a touhu po návratu k přírodě a fyzické i morální výchově mládeže. „Vznik“ skautské literatury se datuje rokem 1908 s vydáním Baden-Powellovy příručky “Scouting for Boys“, která sjednotila dosud roztříštěné pedagogické a dobrodružné principy a dala jim pevný základ, čímž vznikl žánr dobrodružné literatury s výchovným poselstvím. “Raná fáze“ se vyznačovala silným důrazem na tábornictví, přežití v přírodě, indiánskou tematiku (díky Setonovi) a objevování neznámého, přičemž mnoho děl mělo formu příruček nebo povídkových souborů. V tomto období dominovaly překlady světových autorů, které se rychle šířily mezi vznikajícími skautskými oddíly. “Období vrcholu“ nastalo v meziválečném období a po druhé světové válce (tam, kde nebylo skauting zakázán), kdy se skautská literatura plně etablovala a rozvinula své specifické rysy. V Československu to bylo zlaté období Foglarových děl, která kromě přírody objevovala i dobrodružství městských uliček, tajemství a chlapeckých part, což představovalo jedinečnou “národní variantu“ skautské literatury, méně zaměřenou na “divočinu„ a více na budování charakteru a morálky v každodenním životě. Rozšířil se i okruh čtenářů a vznikaly specifické edice pro mládež. “Postupný ústup nebo proměna“ nastala s nástupem totalitních režimů ve 20. století, které skauting systematicky zakazovaly a jeho literaturu cenzurovaly nebo likvidovaly. V Československu byl skauting zakázán nacisty a poté komunisty, což vedlo k tomu, že Foglarova díla a další skautská literatura žily v undergroundu nebo v exilových vydáních, stávajíce se symbolem zakázaného světa svobody a morálních hodnot. Tato období však paradoxně posílila kultovní status těchto děl a zvýšila touhu po nich. Po pádu komunismu v roce 1989 nastala “renesance“ skautské literatury, kdy se znovu vydávaly klasiky a objevovali se i noví autoři inspirovaní skautskými ideály. V současnosti se skautská literatura spíše řadí mezi žánrovou klasiku pro mládež a inspiruje širokou škálu děl, od dobrodružných románů po fantasy s prvky putování a společenství. “Žánrové varianty“ zahrnovaly od počátku kromě dobrodružných románů i příručky pro táborníky, povídky z přírody, životopisné příběhy, a v moderní době se objevují i fantasy prvky či young adult literatura, které přebírají témata přátelství, objevování a morální integrity. Regionální rozdíly se projevují například v britské literatuře s důrazem na koloniální dobrodružství, v americké na divokou přírodu a v české na specifickou “foglarovskou“ poetiku.
💫 Vliv
Vliv skautské literatury na pozdější literaturu a umění je značný a mnohostranný. Její zásady a témata se staly základem pro rozvoj “dobrodružné literatury pro mládež“, “chlapeckého románu“ a významně ovlivnily i žánry jako “fantasy“ (zejména v motivech cesty, společenství a morálního boje dobra proti zlu, jako například v dílech J. R. R. Tolkiena či C. S. Lewise, byť v nepřímé souvislosti s hnutím samotným). Skautská literatura vychovala celé generace čtenářů k lásce k přírodě, přátelství a cti, což se promítlo do řady dalších autorů a děl, kteří se snaží předávat podobné hodnoty, byť v odlišných kontextech. Lze říci, že celá “young adult literatura“ částečně čerpá z archetypů hrdinů a jejich výzev, které skautská literatura etablovala. V oblasti “výtvarného umění“ měla skautská literatura velký vliv na ilustrátory, například Zdeněk Burian svými nezapomenutelnými ilustracemi pro Karla Maye, Eduarda Štorcha či Jaroslava Foglara vizuálně ztvárnil dobrodružství a podobu hrdinů pro celé generace. V době svého “vzniku“ byla skautská literatura přijímána většinou s “pochvalami“ jako vynikající nástroj výchovy k morálce, zdravému životnímu stylu, samostatnosti, lásce k přírodě a vlasti. Pedagogové a rodiče ji vítali jako alternativu k zahálce a nástroj pro budování charakteru. Nicméně se objevovala i “kritika“, která ji někdy obviňovala z přílišné idealizace, odtržení od reality nebo z jisté militarizace (vzhledem k uniformám a hierarchii). V autoritářských a totalitních režimech (nacistické Německo, komunistické Československo) byla skautská literatura a celé hnutí vnímáno jako ideologicky závadné kvůli své nezávislosti na státní moci a svým hodnotám, které byly v rozporu s oficiální ideologií. Následovaly proto “zákazy a cenzura“ knih, což vedlo k jejich vydávání v exilu nebo v samizdatu a v tajnosti mezi čtenáři. “Dnes“ je skautská literatura vnímána jako “klasika literatury pro mládež“, která si udržela svou nadčasovou hodnotu. Je oceňována pro své poselství o přátelství, odvaze, cti, vztahu k přírodě a hledání smyslu života. Dřívější kritika je do značné míry upozaděna a nahrazena nostalgií a uznáním jejího významu. Skautské knihy jsou stále čteny a inspirovaly řadu “filmových, divadelních a jiných uměleckých adaptací“. Nejznámější jsou filmové a televizní adaptace Foglarových děl, jako například film “Záhada hlavolamu (1993)“ nebo televizní seriály “Záhada hlavolamu (1969)“ a “Rychlé šípy (1993)“. Mnoho divadelních souborů, včetně amatérských, pravidelně uvádí jevištní adaptace Foglarových příběhů. Vznikají také nové komiksové verze, audio nahrávky a dokumenty o autorech a historii skautingu, což svědčí o trvalém zájmu a vlivu tohoto literárního směru na českou kulturu a generace čtenářů.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Skautská literatura na Rozbor-dila.cz →