📖 Úvod
Secese je český název pro literární a výtvarný směr, jehož původní názvy se lišily v závislosti na zemi – nejznámější jsou francouzský Art Nouveau (Nové umění), německý Jugendstil (Styl mládí), italský Stile Liberty nebo Stile Floreale, anglický Modern Style a v Rakousku-Uhersku, odkud se vzešel termín „secese“ (latinsky secessio – odštěpení, odchod), pak Wiener Secession. Časově je zařazena na přelom 19. a 20. století, přibližně v letech 1890 až 1910, s vrcholem kolem roku 1900. Rozvíjela se po celé Evropě a v Severní Americe, s významnými centry ve Francii (Paříž a Nancy), Belgii (Brusel), Velké Británii (Londýn, Glasgow), Německu (Mnichov, Darmstadt), Rakousku-Uhersku (Vídeň, Praha, Budapešť), Španělsku (Barcelona), Itálii (Turín, Palermo), Skandinávii, Rusku a Spojených státech (Chicago, New York).
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku secese je hluboce zakořeněno v atmosféře „konce století„ (fin de siècle), kdy se Evropa nacházela na prahu velkých změn. Období Belle Époque přinášelo relativní politický klid a ekonomický růst, ale zároveň pod povrchem doutnalo napětí vedoucí k první světové válce. Společnost zažívala prudký rozvoj průmyslu, vědy a techniky, což vedlo k urbanizaci a vzniku nové, majetné střední třídy, která hledala nové formy uměleckého vyjádření. Tradiční hodnoty byly zpochybňovány, objevovala se touha po novosti, originalitě a úniku od uniformity masové výroby. Filozoficky se secese vymezovala proti převládajícímu pozitivismu a materialismu 19. století, které vnímala jako příliš racionální a omezující. Inspiraci naopak čerpala z filozofie Friedricha Nietzscheho (kritika morálky, vůle k moci, životní optimismus), Arthura Schopenhauera (pesimismus, vůle jako základ světa) a Henriho Bergsona (důraz na intuici, životní elán). Významný vliv měl také zájem o okultismus, mystiku, spiritismus a nově se rozvíjející psychoanalýzu Sigmunda Freuda, která otevírala dveře do nevědomí a snů. Vznik secese nestál u jednoho zakladatele, spíše se jednalo o soubor nezávislých uměleckých skupin a jednotlivců, kteří se odštěpili od konzervativního akademismu. V Rakousku to byla právě “Vídeňská secese“ založená v roce 1897, s výtvarníky jako Gustav Klimt v čele, která dala směru jméno. V Anglii byli předchůdci secese Pre-rafaelité a hnutí Arts and Crafts. Secese se v literatuře vymezovala proti suchopárnému a popisnému realismu a naturalismu, které považovala za esteticky nedostatečné a zaměřené na pouhé kopírování skutečnosti bez hlubšího smyslu. Odmítala také prvoplánovou morálku a didaktismus. Naopak navazovala na symbolismus (důraz na náznaky, evokaci, tajemství, hudebnost jazyka), dekadenci (kult krásy, propracovaný styl, zájem o tabu, úpadek, erotiku) a v menší míře i na romantismus (individualismus, zájem o sny a emoce). Usilovala o syntézu umění, kde se literatura, výtvarné umění, architektura a užité umění prolínaly do harmonického celku. Politická situace v Evropě, ač relativně klidná, skrývala nárůst nacionalismu a imperialismu, což přispívalo k pocitu nejistoty a hledání úniku v umění a estetice. V monarchiích, jako bylo Rakousko-Uhersko, se objevovaly pocity úpadku a hledání nových forem vyjádření pro pomalu se rozpadající svět.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou literární secese je především její estetismus a důraz na krásu, stylizaci a ornamentálnost. Umění je často pojímáno jako autonomní hodnota – umění pro umění. Typická je syntéza umění, kdy se literatura inspiruje vizuálními uměními a naopak. Projevuje se v ní křehkost, elegance, fluidní linie, smyslovost a lyrizace. Obraznost je bohatá, plná symbolů a náznaků. Typickými tématy jsou krása (často pomíjivá a tragická), láska (většinou nešťastná, osudová, destruktivní, fatalistická, někdy dekadentní nebo perverzní), smrt, úpadek, melancholie, stesk, úzkost, osamělost, marnost, sny, tajemství, mystika, okultismus, exotika, noc, město (jako místo osudových setkání, ale i samoty a odcizení), pocity nepochopení a hledání smyslu života. Důležitým tématem je také žena, často zobrazovaná jako femme fatale, éterická bytost, múza, sfinga nebo anděl s démonickými rysy. Motivy jsou často přírodní (lilie, kosatce, orchideje, paví pera, labutě, štíhlé rostlinné ornamenty), ale i mytické (víly, nymfy, andělé), snové a symbolické (voda, zrcadla, drahé kameny, opojné vůně, bledé barvy). Obraz typického hrdiny je citlivý, přecitlivělý, melancholický, estét, umělec, básník, snílek, který je často nepochopen světem, izolován ve svém vnitřním světě a zmítán vnitřními konflikty. Bývá pasivní, fatalistický, posedlý krásou nebo osudovou láskou. Obvyklé prostředí jsou stylizované interiéry plné drahocenných předmětů, ateliéry, zahrady, exotická nebo snová krajina, městské vily, kavárny, salony, noční ulice, často ponořené do tajemné a atmosférické noci, soumraku, mlhy či deště. Konflikty se odehrávají převážně uvnitř jedince – střet ideálů s realitou, touhy s osudem, umění s životem, krásy s ošklivostí. Častá je také nešťastná láska a osudovost, proti které se hrdina nemůže bránit. Jazyk a styl jsou vybroušené, bohaté, rafinované, estetizované, rytmické a hudební. Využívá se množství metafor, symbolů, synestézií (spojování smyslových vjemů), oxymórónů, eufemismů, zvukomalby. Důraz je kladen na formu, zvuk a rytmus slov, jejich melodii. Objevují se archaismy, neologismy a subjektivizace výrazu. Kompozice bývá volnější, epizodická, fragmentární, s důrazem na náladu a atmosféru spíše než na lineární děj. Častá je lyrizace prózy, monologické pasáže, vnitřní promluvy a náznaky proudu vědomí. Vyprávěcí postupy jsou evokativní, popisné pasáže jsou detailní a propracované do obrazů. Nejčastějšími literárními žánry jsou poezie (především lyrická, baladická, báseň v próze), dekadentní román, povídka a lyrické či symbolistické drama. Důraz na formu a styl umožňoval umělcům experimentovat i s menšími žánry.
👥 Zastupci
Secese, neboli Art Nouveau, je literární a umělecký směr konce 19. a začátku 20. století, který usiloval o celkovou estetizaci života, krásu, ornamentálnost a individualismus, často s prvky symbolismu a dekadence. Mezi nejdůležitější české autory secese patří: Karel Hlaváček s díly “Pozdě k ránu“ a “Mstivá kantiléna“, jehož melancholická, dekadentní a hudební poezie, plná symbolů a vnitřních stavů, je charakteristickou ukázkou secesního esteticismu a subjektivismu. Antonín Sova s díly “Z mého kraje“ a “Lyrika lásky a života“, který ztělesňuje secesi spojením impresionistických přírodních motivů s hlubokou emocionalitou, lyrickou hudebností a symbolickým vyjádřením vnitřního prožitku. Otokar Březina s díly “Tajemné dálky“ a “Svítání na západě“, jehož mystická, metafyzická poezie s bohatým, ornamentálním jazykem a hlubokými filozofickými vizemi představuje spirituální a estetickou vrcholnou fázi secese. Mezi přední světové autory secese se řadí: Oscar Wilde (Irsko/Anglie) s díly “Obraz Doriana Graye“ a “Salome“, jehož estetizace života, kult krásy, umění pro umění a dekadentní témata v literatuře jsou esenciálními prvky literární secese a symbolistického dramatu. Maurice Maeterlinck (Belgie) s díly “Pelléas a Mélisanda“ a “Modrý pták“, jehož symbolistická dramata s tajemnou atmosférou, pohádkovými motivy a zkoumáním podvědomí dokonale zapadají do secesní touhy po mystice, náladovosti a estetickém zážitku. Rainer Maria Rilke (Rakousko) s díly “Kniha hodinek“ a “Zápisky Malta Lauridse Briggeho“, jehož lyrická poezie a próza se vyznačuje intenzivní citlivostí, introspekcí, hledáním krásy v detailech a melancholickým tónem, což jsou klíčové aspekty secesní literatury. Gabriele D’Annunzio (Itálie) s díly “Triumf smrti“ a “Nevinný“, jehož díla jsou prodchnuta esteticismem, smyslovostí, kultem krásy a dekadentními motivy, což z něj činí předního představitele italské secese. Hugo von Hofmannsthal (Rakousko) s díly “Jezdec na bílém koni“ a “Pohádka 672. noci“, jehož lyrika a dramata se vyznačují jemnou stylizací, estetikou snu a melancholickým zkoumáním duše, což je typické pro vídeňskou secesi a symbolismus.
📈 Vývoj
Secese vznikla koncem 19. století (kolem 1880-1890) jako reakce na historismus, realismus a naturalismus, s touhou po novém, moderním a celistvém uměleckém výrazu, který by sjednotil umění a život. Období vrcholu secese spadá přibližně do let 1890-1910, kdy se rozšířila po celé Evropě a USA, zdůrazňovala estetiku, krásu, ornamentálnost, symbolismus, dekadenci, individualismus a v literatuře se projevovala lyrizací prózy, hudebností poezie, zájmem o podvědomí, mystiku, exotiku, erotiku a melancholii. Postupný ústup a proměna secese nastala kolem roku 1910 s nástupem avantgardních směrů jako expresionismus, futurismus a kubismus, které se od secesní ornamentálnosti a estetismu odvracely k razantnějším formám, funkcionalitě a sociální angažovanosti, a secese začala být vnímána jako příliš dekorativní a dekadentní. Raná fáze secese byla často inspirována přírodními formami, vlnovkami, asymetrií a florálními motivy (např. francouzské Art Nouveau, belgický symbolismus), zatímco pozdní fáze se v některých regionech (např. Vídeňská secese) posunula k větší geometrizaci, zjednodušení a robustnějším formám, anticipující modernu. Mezi národní a regionální varianty patřilo francouzské Art Nouveau s výrazným vlivem symbolismu a dekadence, německý Jugendstil a rakouská Wiener Secession směřující k větším geometriím, anglický esteticismus a dekadence, belgický symbolismus s fantastickými prvky a česká secese, která kombinovala melancholii, hudebnost a symbolismus s českými motivy. V žánrových variantách dominovala lyrika, lyrická próza a symbolistické drama, zaměřující se spíše na nálady a vnitřní prožitky než na děj.
💫 Vliv
Vliv secese na pozdější literaturu a umění je značný; položila základy pro moderní lyriku s důrazem na hudebnost jazyka, introspekci a individualismus, ovlivnila expresionismus zájmem o vnitřní svět a spiritualitu a surrealismus zkoumáním podvědomí a snů. Její estetika výrazně ovlivnila design, užité umění, architekturu a výtvarné umění (Klimt, Mucha) až do současnosti, a to nejen vizuálně, ale i v přístupu k tvorbě „celkového uměleckého díla“. V době svého vzniku byla secese oceňována pro svou originalitu, esteticismus a snahu o únik z všednosti, ale zároveň byla kritizována za dekadenci, morbiditu, eskapismus, zženštilost a přílišnou ornamentálnost, a některá díla s erotickými či kontroverzními motivy čelila zákazům a odsouzení. Dnes je secese plně uznávána a ceněna jako důležitý přechod mezi historismem a modernou, pro svou originalitu, vizuální krásu a komplexní estetiku, a je hojně zastoupena v muzeích a galeriích. Literární díla secese jsou stále součástí repertoáru divadel (např. Maeterlinck) a její estetika slouží jako vizuální inspirace pro filmové a divadelní adaptace historických období a témat (např. filmy o Klimtovi či Wildeovi), zatímco secesní motivy jsou neustále využívány v moderním designu a grafice.