📖 Úvod
Literární směr známý jako Ruralismus, v češtině často překládaný jako ruralismus nebo též venkovská literatura či regionalismus se silným důrazem na venkov, nemá jednoznačný původní název, jelikož se jedná spíše o široký literární proud a tematické zaměření než o striktně definované hnutí s manifestem. V románských jazycích se často používá „ruralismo“ (španělsky, portugalsky) nebo jednoduše „literatura rural“. Časově se nejvýrazněji rozvíjel od konce 19. století, s vrcholným obdobím v první polovině 20. století, ačkoli prvky ruralismu lze nalézt již dříve a doznívá i v současné literatuře. Geograficky byl nejsilnější a nejcharakterističtější v zemích s výraznou agrární tradicí a silnými regionálními identitami, především ve Španělsku (zejména v Kastilii a Galicii), Portugalsku a Latinské Americe (zejména Brazílie s „sertão“ literaturou, Argentina s „gauchesní“ literaturou, Mexiko a Kolumbie). Prvky ruralismu se však objevily i v literaturách dalších zemí, jako je Rusko (s důrazem na mužiky a život na vesnici), severské země či některé oblasti střední a východní Evropy, kde venkov hrál klíčovou roli v národní identitě.
🌍 Kontext vzniku
Historické pozadí vzniku ruralismu je hluboce provázáno s bouřlivými společenskými změnami, které přinesla průmyslová revoluce a nástup modernity od konce 19. století. Klíčovým faktorem byla masivní urbanizace a exodus venkovského obyvatelstva do měst, což vedlo k postupnému úpadku tradičního venkovského způsobu života a pocitu ztráty kulturní a národní identity, která byla v mnoha zemích silně spojena s venkovem a půdou. Společenské pozadí je charakterizováno rostoucí nostalgií po „starých dobrých časech“, ideologickými proudy, které spatřovaly ve venkově a jeho obyvatelích autentickou duši národa, nezatíženou dekadencí a materialismem velkoměst. Filozoficky se ruralismus opírá o romantickou tradici idealizace přírody a „ušlechtilého divocha“, avšak často ji kombinuje s drsným realismem až naturalismem v popisu těžkostí a drsné reality venkovského života. Není spojen s jedním konkrétním zakladatelem, nýbrž vyvstal jako přirozená reakce na dobové tendence. Ve Španělsku se k jeho ideovým kořenům řadí myslitelé jako Joaquín Costa, který volal po „evropanizaci“ Španělska, ale zároveň zdůrazňoval potřebu pochopit a řešit problémy venkova. V literatuře pak k jeho rozvoji přispěli autoři Generace 98, kteří se obraceli k vnitrozemí a krajině Kastilie jako k symbolu španělské identity. V Latinské Americe se ruralismus formoval skrze snahu o definování národní identity v protikladu k evropským vlivům, s důrazem na specifické místní reálie. Politická situace byla často poznamenána nacionalistickými tendencemi, které hledaly oporu v tradičních hodnotách a venkovské kultuře jako protikladu k cizím vlivům a modernímu kosmopolitismu. Ruralismus se tak někdy stával nástrojem k posílení národního cítění a konzervativních ideologií, jindy naopak kritickým zrcadlem sociální nespravedlnosti a zaostalosti venkovských oblastí, opomíjených centrálními vládami. Společenské změny, jako byl pokles zemědělské produkce, chudoba, negramotnost a nedostatek moderní infrastruktury na venkově, poskytovaly bohatý materiál pro literární zpracování. Ruralismus se vymezuje především proti přehnané urbanizaci, materialismu velkoměst a odcizenosti moderní společnosti. Často také stojí v opozici k umělosti a povrchnosti některých estetických směrů, které se odvracely od reality. Naopak navazuje na romantickou fascinaci přírodou, na realismus a naturalismus v detailním popisu prostředí a života, a na širší proud regionalismu, který se zaměřoval na specifika konkrétních oblastí a jejich obyvatel.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou ruralismu je detailní a často velmi realistické zobrazení venkovského života, který je vnímán buď jako idylické útočiště před moderním světem, nebo jako drsné prostředí plné dřiny a utrpení. Typická témata a motivy zahrnují cyklický život přírody a ročních období, těžkou zemědělskou práci, boj člověka s přírodními živly (sucho, záplavy, neúroda), chudobu, sociální nespravedlnost, tradiční venkovské zvyky a rituály, rodinné vazby, komunitní život, ale i izolaci, pověrčivost, zaostalost a konzervatismus. Častým motivem je i nostalgie po mizejícím světě a kritika dopadů modernizace na venkov. Obraz typického hrdiny ruralismu je obvykle spjat s venkovským prostředím – je to sedlák, zemědělec, pastevec nebo jiný venkovský pracující. Tito hrdinové jsou často zobrazováni jako houževnatí, trpěliví, stoici, hluboce zakořenění v půdě a tradicích, téměř jako prodloužení samotné země. Mohou být jednoduchými, ale často disponují praktickou moudrostí a úctou k přírodním zákonům. Jejich osudy jsou předurčeny prostředím a často čelí beznadějnému boji proti nepřízni osudu, společenské nespravedlnosti nebo moderním vlivům. Obvyklým prostředím jsou vesnice, statky, pole, lesy, hory, ale i konkrétní, charakteristické regiony, které jsou popisovány s velkou precizností, stávají se téměř samostatnou postavou díla a formují charaktery postav. Konflikty se nejčastěji točí kolem vztahu člověka a přírody (přežití, úroda, katastrofy), člověka a společnosti (sociální rozdíly, vykořisťování, venkovská hierarchie), tradice a modernity (střet starých zvyků s novými vlivy z měst) a vnitřních konfliktů postav (samota, identita, touha po změně, rezignace). Jazyk a styl se vyznačuje vysokou mírou deskriptivnosti, bohatými smyslovými detaily a živým zobrazením krajiny a každodenních činností. Často je využíván regionalismus v jazyce, dialekty a lidová mluva, což dílům dodává autentičnost a blízkost realitě. Styl může být drsně realistický, až naturalistický, v popisu těžkých životních podmínek, ale zároveň i lyrický a poetický při idealizaci krásy přírody nebo vzpomínkách na dětství. Kompozice bývá často lineární a chronologická, s důrazem na pozvolné plynutí času v souladu s přírodními cykly a rytmem venkovského života. Vyprávěcí postupy zahrnují převážně er-formu vševědoucího vypravěče, který poskytuje podrobný vhled do vnitřního světa postav i do sociálních mechanismů venkovské komunity. Dialogue je často stylizován, aby odrážel autentickou mluvu venkovanů a jejich myšlenkové pochody. Nejčastějšími literárními žánry jsou román (zejména regionalistický román, společenský román, román o zemi), povídka a novela. Objevuje se i poezie s pastorálními motivy a dramata zasazená do venkovského prostředí, ale próza dominuje. Podžánry zahrnují například „román o gauchos“ v Argentině nebo „román o sertão“ v Brazílii, které jsou úzce spjaty s ruralismem a představují vrcholné ukázky tohoto proudu.
👥 Zastupci
Český ruralismus je literární směr, který se zaměřuje na život venkovského lidu, jeho hodnoty, tradice, práci a vztah k půdě, často s prvky idealizace, ale i realismu či naturalismu, zdůrazňující morální pevnost a autenticitu venkovského prostředí v kontrastu s modernizující se společností. Mezi významné české autory ruralismu patří: “Karel Václav Rais“ (1859–1926), jehož romány a povídky vykreslují život v Podkrkonoší a východních Čechách. Jeho díla jsou například “Zapadlí vlastenci“ a “Kalibův zločin“. “Zapadlí vlastenci“ ilustrují boj za udržení české identity a kultury v odlehlém venkovském prostředí s důrazem na tradiční hodnoty. “Kalibův zločin“ zase ukazuje tragické důsledky lidských vášní a bídy v rámci uzavřené vesnické komunity, pevně usazené v daném prostředí. Dále “Teréza Nováková“ (1853–1912), která se zaměřovala na venkovský život ve východních Čechách, často s psychologickým vhledem, což reprezentují díla “Jan Jílek“ a “Drašar“. “Jan Jílek“ výborně reprezentuje ruralismus skrze osud jedince svázaného venkovskými zvyky a vírou, odhalující zároveň i temnější stránky života na venkově. Dalším klíčovým autorem je “Josef Holeček“ (1853–1929), jehož monumentální dílo “Naši“ zobrazuje život na jihu Čech. Tato epická sága detailně a s velkým citem pro krajinu a lidi popisuje život jihočeských sedláků, jejich práci, zvyky a silné sepětí s půdou, což je pro ruralismus stěžejní. Ve světové literatuře se ruralismus projevoval v dílech autorů, kteří se soustředili na regionální specifika a venkovský život: “Thomas Hardy“ (1840–1928, Anglie), proslulý svými romány z fiktivního hrabství Wessex, jehož díla “Tess z d„Urbervillů“ a “Daleko od hlučícího davu“ jsou příkladem. “Tess z d“Urbervillů“ je tragický příběh venkovské dívky, který silně ilustruje úpadek tradičního venkovského života a střet s pokryteckou společností. Dále “Knut Hamsun“ (1859–1952, Norsko), nositel Nobelovy ceny, jenž oslavoval návrat k přírodě a prostému životu ve svém díle “Matka Země“ (též “Plody země“). Toto dílo je esencí ruralismu, neboť oslavuje tvrdou práci, soběstačnost a hluboké spojení člověka s půdou jako základní smysl života. Další významnou autorkou je “Pearl S. Buck“ (1892–1973, USA/Čína), americká spisovatelka, která většinu života prožila v Číně, a jejíž dílo “Dobrá země“ skvěle vykresluje drsnou realitu života čínského rolníka, jeho rodiny a jejich neúnavný boj o přežití v závislosti na úrodnosti země. Nakonec “Giovanni Verga“ (1840–1922, Itálie), představitel verismu, italské varianty naturalismu, zaměřeného na chudé vrstvy a venkovský jih Itálie. Jeho díla “Cavalleria rusticana“ a “Rodina Malavogliů“ sugestivně líčí těžký život sicilských rybářů a jejich marný boj s osudem, pevně usazený v drsné realitě venkovského prostředí. “
📈 Vývoj
„ Ruralismus se začal formovat v 19. století, zejména v jeho druhé polovině, jako reakce na sílící industrializaci, urbanizaci a s tím spojenou modernizaci společnosti. Spisovatelé cítili potřebu zachytit mizející svět venkova, jeho tradice a hodnoty, které vnímali jako ohrožené. Období jeho vrcholu nastalo na přelomu 19. a 20. století a pokračovalo do meziválečného období. V této době se projevoval silný zájem o etnografii, lidové zvyky a jazyk, přičemž autoři se snažili zachytit autentický život venkovského člověka, jeho vztah k půdě, víru a morálku. Raná fáze (polovina 19. století – konec 19. století) ruralismu byla často poznamenána romantickými a idealizujícími tendencemi, zdůrazňujícími idyličnost venkova, jeho mravní čistotu a národní charakter. Klade důraz na tradici a patriarchální řád. Pozdní fáze (konec 19. století – meziválečné období) se vyznačovala posunem k realismu a naturalismu, kde se již neidealizovalo, ale spíše zobrazovaly drsné podmínky života, chudoba, sociální nerovnosti, zaostalost a předsudky venkova, často s prvky kritiky. Po druhé světové válce a zejména s nástupem socialismu ve východním bloku se ruralismus proměnil. V socialistických zemích byl venkov často zobrazován v kontextu kolektivizace a budování socialistického zemědělství, což posunulo jeho původní zaměření. Obecně však zájem o “čistý„ ruralismus, jak byl definován dříve, slábl, protože se venkovský život stále více propojoval s městským a ztrácel svou dřívější izolovanost a specifika. Přesto se motivy venkova a vztahu k půdě objevují i v moderní literatuře, ale již ne jako dominantní proud, spíše jako součást širších společenských nebo existenciálních témat. Národní a regionální varianty ruralismu jsou rozmanité. Český ruralismus byl silně spojen s regiony jako Podkrkonoší (Rais, Nováková) nebo jižní Čechy (Holeček), často s akcentem na obranu národní identity, jazyka a kultury. Anglický ruralismus, reprezentovaný Thomasem Hardym, se soustředil na fiktivní Wessex, který se stal symbolem mizejícího venkova. Skandinávský ruralismus (Norsko) Knuta Hamsuna oslavoval agrární život a individualismus, často s protimodernistickým nádechem. Italský verismus Giovanniho Vergy se zaměřoval na detailní, naturalistické zobrazení chudoby a drsného života na venkově jižní Itálie. Americký agrarianismus a regionalismus (Jih USA), ač širšího záběru, zkoumal specifika života na americkém Jihu, často s gotickými prvky. Žánrově se ruralismus prolínal s realismem, naturalismem, v některých případech i s romantismem a později s psychologickým románem. V modernější literatuře se projevuje jako “country noir„ nebo “Southern Gothic“, které přinášejí temnější a kritičtější pohled na venkovský život. “
💫 Vliv
“ Ruralismus, ačkoliv jako samostatný směr ustoupil, zásadně ovlivnil pozdější literaturu a umění. Jeho důraz na detailní vykreslení prostředí, psychologie postav a sociálních vztahů na venkově položil základy pro sociální román, regionální prózu a literaturu zabývající se menšinami či specifickými komunitami. Inspiraci z něj čerpala literatura, která se vracela k tématům půdy, domova, kořenů a identity v kontextu moderního světa. Autoři jako Bohumil Hrabal (v některých povídkách z venkovského prostředí) nebo Vlastimil Vondruška (historické romány s venkovskými kulisami) částečně navazují na snahu zachytit lidové tradice a život mimo velkoměsto. V globálním kontextu ovlivnil řadu regionálních literatur a podnítil zájem o ekologické, environmentální a agrární témata. Jeho vliv je patrný i v dokumentární literatuře, etnografických studiích a folklorních sbírkách. V době svého vzniku byl ruralismus často vnímán pozitivně, zejména pro svůj důraz na národní hodnoty, tradice a mravní čistotu. V zemích, které bojovaly za národní identitu (např. Česko), byl ruralismus ceněn jako nástroj pro uchování a propagaci národního ducha a jazyka. Dával hlas obyčejným lidem a jejich každodenním starostem, což rezonovalo u širokého čtenářstva. Kritika se objevovala zejména z řad modernistů, kteří ruralismus považovali za zpátečnický, konzervativní a esteticky zaostalý. Vyčítali mu často sentimentalismus, idealizaci nebo naopak přehnaný naturalismus a pesimismus. Někteří kritici poukazovali na jeho omezenou perspektivu a nedostatečnou reflexi dynamiky moderního světa. Ruralismus nebyl většinou přímo předmětem cenzury, pokud se neprolínal s politicky nepohodlnými tématy. V některých případech však mohly být kritizovány nebo odmítány naturalistické prvky, které zobrazovaly venkovskou bídu nebo sociální problémy příliš drsně. V pozdějších totalitních režimech, například v socialistickém Československu, bylo zobrazení venkova ideologicky korigováno – původní ruralistické tendence byly potlačeny ve prospěch idealizovaného obrazu kolektivizovaného zemědělství. Dnes je ruralismus vnímán jako důležitá součást literární historie, která pomohla uchovat cenné svědectví o zanikajícím či proměňujícím se venkovském životě. Je ceněn pro svou etnografickou hodnotu, pro zachycení jazyka, zvyků a sociálních struktur. Moderní kritika ho vnímá jako komplexnější fenomén, než jen jako jednoduchou idealizaci; oceňuje se jeho schopnost reflektovat sociální změny, vliv modernity na tradiční společnosti a existenciální otázky spojené s identitou a příslušností. Díla ruralistických autorů se často dočkala filmových, divadelních a jiných uměleckých adaptací. Například “Kalibův zločin“ od Karla Václava Raise byl několikrát zfilmován, nejznámější je asi filmová adaptace z roku 1937 nebo televizní inscenace, které oživují drsný příběh a silné charaktery venkovského prostředí. Romány Thomase Hardyho jsou oblíbeným námětem pro filmové a televizní adaptace, například “Tess“ (režie Roman Polanski, 1979), “Daleko od hlučícího davu“ (např. 2015) nebo “Jude“ (1996), které vizuálně ztvárňují krásu i krutost anglického venkova. “Matka Země“ Knuta Hamsuna byla zfilmována v Norsku (např. 1921), což podtrhuje její význam pro národní kinematografii. “Dobrá země“ Pearl S. Buck byla úspěšně zfilmována v Hollywoodu v roce 1937, získala Oscary a představila širokému publiku život čínských rolníků. “Cavalleria rusticana“ Giovanniho Vergy je především známá operní adaptací Pietra Mascagniho, která přenesla dramatické venkovské prostředí na operní jeviště a stala se klasikou, mnoho jeho děl bylo také předlohou pro italské neorealistické filmy. Ruralismus také ovlivnil výtvarné umění, kde se objevovaly scény z venkovského života, portréty sedláků a krajinomalby. V hudbě se projevil inspirací lidovými motivy a folklorizací, zejména v národních školách.