📖 Úvod
Český název tohoto literárního směru je První generace jezerních básníků. Původní anglický název je Lake Poets, přičemž označení „první generace“ se používá k odlišení od pozdějších romantických básníků, kteří byli ovlivněni jejich dílem. Tato skupina básníků působila převážně na přelomu 18. a 19. století, konkrétně od konce 90. let 18. století až po přibližně 30. léta 19. století, což je v rámci literární historie zařazuje do období raného anglického romantismu. Geograficky se jejich tvorba a život úzce pojily s oblastí Lake District (Jezerní oblast) v severozápadní Anglii, což dalo tomuto uskupení jeho charakteristický název. Zde žili a tvořili, čerpajíce inspiraci z divoké, nespoutané, ale i idylické přírody této krajiny.
🌍 Kontext vzniku
Vznik První generace jezerních básníků je neodmyslitelně spjat s bouřlivými historickými, společenskými a filozofickými proměnami, které otřásly Evropou koncem 18. a počátkem 19. století. Klíčovým historickým milníkem byla Francouzská revoluce (1789), jejíž počáteční ideály svobody, rovnosti a bratrství s nadšením přijali i mladí angličtí intelektuálové, včetně budoucích jezerních básníků. Společnost byla v té době svědkem nástupu průmyslové revoluce, která přinášela hluboké společenské změny: masivní urbanizaci, rozpad tradičních venkovských komunit, vznik průmyslového proletariátu a s ním spojenou chudobu a sociální nerovnosti. Tento posun od agrární společnosti k industriální vedl k odcizení člověka od přírody a k dehumanizaci života ve městech. Filozofické pozadí bylo ovlivněno osvícenskými myšlenkami, které sice kladly důraz na rozum, ale zároveň otevřely cestu k individualismu a kritice společenského řádu. Především vliv Jeana-Jacquese Rousseaua s jeho teorií „ušlechtilého divocha“ a ideou návratu k přírodě, stejně jako německý idealismus (zejména Kant) a sentimentalismus, se staly významnými inspiracemi. Důraz na individuální prožitek, autentické emoce a introspekci, stejně jako mystické vnímání přírody jako nositelky transcendentálních pravd, se staly ústředními tématy. U vzniku První generace jezerních básníků stáli především “William Wordsworth“ a “Samuel Taylor Coleridge“, jejichž společné vydání básnické sbírky „Lyrical Ballads“ (Lyrické balady) v roce 1798 je považováno za manifest anglického romantismu a zrození tohoto směru. K nim se posléze připojil “Robert Southey“. Tito básníci, původně nadšenci pro revoluční ideály, byli postupem času konfrontováni s jejím terorem a napoleonskými válkami, což vedlo k jejich postupnému rozčarování a k příklonu ke konzervativnějším postojům, zejména u Wordswortha a Southeyho. Politická situace v Anglii byla poznamenána obavami z šíření revolučních myšlenek z Francie, což vedlo k represivní politice vlády a posílení konzervatismu. Společenské změny, jako byl nárůst populace ve městech a úpadek venkova, posilovaly pocity úzkosti a hledání útočiště v idylickém světě přírody. Jezerní básníci se silně vymezovali proti “neoklasicismu“, který dominoval literatuře 18. století. Odmítali jeho racionalismus, objektivitu, důraz na městskou kulturu, společenská pravidla, konvenční formy a umělý básnický jazyk. Vyzývali k návratu k přirozenosti, k emotivní pravdě a k subjektivnímu prožitku. Neoklasicistní myšlenky o lidské společnosti jako uspořádaném a hierarchickém celku, kde rozum potlačuje emoce, byly pro ně cizí. Naopak navazovali na “předromantické tendence“, které se objevovaly v anglické literatuře již dříve (např. James Thomson a jeho „Roční doby“, básníci hřbitovní školy jako Thomas Gray, nebo mystické vize Williama Blakea). Přijímali jejich zájem o přírodu, melancholii, individualismus a touhu po transcendenci. Také Burkeho estetika Vznešena, která zdůrazňovala strach a úžas jako zdroje estetického prožitku, našla u jezerních básníků své uplatnění, zejména ve vztahu k divoké a nespoutané přírodě.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika První generace jezerních básníků jsou úzce spjaty s jejich filozofickým a společenským pozadím, tvoříce základ anglického romantismu. Typická témata a motivy se soustředí především na “přírodu“. Příroda není jen kulisou, nýbrž živou entitou, duchovní silou, zdrojem inspirace, útěchy, morálního poučení a místem, kde člověk nalézá svou pravou podstatu a spojení s božským. Jezera, hory, lesy a potoky Lake District se staly symboly této mystické krajiny. Dále se věnovali “venkovskému životu“ a “obyčejnému člověku“, jehož jednoduchost a blízkost k přírodě považovali za cennější než komplikovanost a zkaženost městského života. Dalšími klíčovými motivy jsou “dětství“ jako doba nevinnosti a čistého vnímání světa, “vzpomínky“ (zejména vzpomínky na dětství a na přírodu) jako zdroj hlubokých emocí a inspirace, “samota“ jako prostor pro introspekci a duchovní růst, a “imaginace“ jako nejvyšší lidská schopnost, která umožňuje vnímat skryté pravdy světa. Emoce, pocity a subjektivní prožitky jsou povýšeny nad rozum. Tématy jsou i pomíjivost života, smrt a melancholie, ale vždy s nádechem naděje a transcendencí. Obraz typického hrdiny je “citlivý, introspektivní, vnímavý jedinec“, často básník nebo osamělý poutník, který hledá smysl života v přírodě a ve vlastním nitru. Je to postava, která se staví proti společenským konvencím, materialistickým hodnotám a strohému rozumu. Jeho vnímání světa je hluboce subjektivní a emocionální. Není to heroický bojovník, ale spíše meditující a rozjímající duše. Obvyklé prostředí je, jak název napovídá, “anglický venkov“, zejména malebná a divoká oblast Lake District. Je to prostředí idylické, ale zároveň majestátní a vznešené, schopné vyvolat pocity úžasu i pokory. Městské prostředí je naopak často líčeno jako nepřátelské a odcizující. Konflikty se obvykle soustředí na “vnitřní boj hrdiny“ (rozum versus cit, ideály versus realita), “střet člověka s rychle se měnící, industrializovanou společností“ a s jejím tlakem na materialismus. Dále pak “konflikt člověka s přírodou“ (který se ale často proměňuje v harmonické splynutí) a hledání úniku z reality všedního života do světa fantazie a spirituality. Jazyk a styl se vyznačují “prostotou a přirozeností“. Básníci usilovali o jazyk, který by byl blízký „řeči skutečných lidí“, zejména venkovanů, čímž se snažili oživit poezii a učinit ji přístupnější. Zároveň je jejich jazyk bohatý na metafory, symboliku a obrazotvornost, často s náboženským nebo mystickým podtextem. Důraz je kladen na “emocionalitu, subjektivitu“ a smyslové vnímání. Využívají “blankvers“ (nerýmovaný jambický pentametr), baladickou strofu a volné verše, ale i tradiční formy jako sonety, které však naplňují novým obsahem. Kompozice je často “lyrická“, s důrazem na vyjádření osobních pocitů a myšlenek. Setkáváme se s “baladami“ (často inspirovanými lidovou slovesností, ale s hlubším psychologickým rozměrem), “ódami“ (např. Wordsworthova „Óda na náznaky nesmrtelnosti z dětství“), a “delšími narativními básněmi“, které často vypráví o cestách nebo prožitcích v přírodě (např. Wordsworthův „Preludium“). Vyprávěcí postupy jsou dominovány “první osobou“, což umožňuje hluboký vhled do subjektivních prožitků a myšlenek vypravěče/básníka. Častá je “introspekce“, meditativní tón a podrobné “popisy přírody“, které jsou však vždy prodchnuty emocemi a symbolickým významem. Básníci často používají reminiscenci a reflexi. Nejčastější literární žánry a podžánry jsou především “lyrická poezie“ (sonety, ódy, elegie, básně o přírodě, meditativní básně), “narativní poezie“ (balady, epické básně s filozofickým podtextem), a ve spojení s Coleridgem i “filozofické eseje a úvahy“ o literatuře a estetice. Drama je u nich méně zastoupeno.
👥 Zastupci
První generace jezerních básníků je unikátní anglický literární směr počátku 19. století, jehož hlavní představitelé se soustředili v malebné oblasti Lake District v severozápadní Anglii. V českém kontextu nemají tito básníci přímé protějšky, neboť se jedná o specificky anglický fenomén formující se v reakci na tamější literární a společenské poměry, nicméně jejich vliv na evropský romantismus je nezpochybnitelný. Klíčovými postavami tohoto směru jsou William Wordsworth, Samuel Taylor Coleridge a Robert Southey. William Wordsworth (1770–1850) je často považován za ústřední postavu, jehož dílo „Lyrical Ballads“ (1798), napsané ve spolupráci s Coleridgem, se stalo manifestem romantismu a obhajovalo použití prostého jazyka a zaměření na běžný život a přírodu; jeho poéma “Tintern Abbey„ dokonale ilustruje mystickou kontemplaci přírody a její regenerační sílu pro lidskou duši, zatímco epické dílo “The Prelude“ (dokončeno 1805, vydáno 1850) představuje autobiografický vývoj básníkova ducha a jeho vztahu k přírodě a umění. Samuel Taylor Coleridge (1772–1834) je druhým pilířem, jehož přínos do “Lyrical Ballads“ zahrnoval básně s nadpřirozenými a exotickými motivy, jako je “The Rime of the Ancient Mariner“ (1798), která svou temnou alegorií o vině, vykoupení a respektu k přírodě dokonale ztělesňuje romantickou fascinaci tajemstvím a morálními otázkami, a fragmentární “Kubla Khan“ (1816) je zase mistrovským dílem představivosti a snových vizí, které objevují možnosti nevědomí. Robert Southey (1774–1843), ačkoliv méně známý než jeho dva kolegové, byl ve své době velmi uznávaný, a jeho díla jako “Thalaba the Destroyer“ (1801) a “The Curse of Kehama“ (1810) ukazují zájem o exotické kultury a epickou naraci, přičemž jeho rozsáhlé vyprávěcí básně s východními motivy reprezentují romantickou touhu po úniku z všednosti a objevování nových světů. Tito autoři se v anglickém kontextu vymezovali vůči osvícenskému racionalismu a neoklasicistnímu formalismu, zdůrazňovali význam emocí, subjektivity, imaginace a neomezené krásy divoké přírody.
📈 Vývoj
Vznik první generace jezerních básníků se datuje na konec 18. století, konkrétně k vydání „Lyrical Ballads“ Williamem Wordsworthem a Samuelem Taylorem Coleridgem v roce 1798, což je považováno za iniciační moment anglického romantismu. Tato sbírka poezie, která záměrně porušovala zavedené poetické konvence, se stala manifestem nového přístupu k literatuře, zdůrazňujícího prostý jazyk, běžné lidské pocity a přírodu jako zdroj inspirace a duchovní obnovy. Období vrcholu jejich tvorby spadá do prvních dvou dekád 19. století, kdy Wordsworth tvořil svá nejvýznamnější díla jako “The Prelude“ a “Ode: Intimations of Immortality„, a Coleridge se potýkal se svými psychologickými a filozofickými díly. Žili blízko sebe v oblasti Lake District (v hrabství Cumbria), což jim nejen poskytovalo přímou inspiraci pro jejich přírodní tematiku, ale také upevnilo jejich identitu jako “jezerních básníků“ – termín, který byl zpočátku používán pejorativně kritiky. Postupný ústup a proměna směru byly spíše výsledkem individuálního vývoje básníků než kolektivního zániku. Wordsworthova raná fáze byla charakteristická revolučním duchem a experimentováním s formou a obsahem, ale jeho pozdní fáze se přiklonila k jisté konzervativnosti, ačkoli jeho dílo zůstalo monumentální. Coleridge se po období intenzivní poetické tvorby stáhl do filozofických úvah a literární kritiky, ovlivněn závislostí na opiu. Southey se stal Poet Laureate a jeho politické názory se staly výrazně konzervativními, což ho vzdálilo od počátečních radikálních ideálů. Jezerní básníci neměli striktní národní nebo regionální varianty v jiných zemích, ale jejich myšlenky o roli přírody, emocí a představivosti hluboce ovlivnily širší evropský romantismus. Jejich odkaz položil základy pro druhou generaci anglických romantiků (Byron, Shelley, Keats), kteří sice rozvíjeli vlastní témata a styl, ale vycházeli z poetických revolucí jezerních básníků. Raná fáze byla poznamenána nadšením a touhou po společenské změně (ovlivněné Francouzskou revolucí), zatímco pozdní fáze u některých autorů, zejména Wordswortha, přinesla introspekci, melancholii a návrat k tradičnějším hodnotám, často s nádechem nostalgie po ztracené mladistvé vizi.
💫 Vliv
Vliv jezerních básníků na pozdější literaturu a umění je obrovský a dalekosáhlý, a to nejen v anglickojazyčném světě. Jejich důraz na individuální emoce, sublimní přírodu, imaginaci a obyčejný život jako zdroj poetické inspirace položil základy pro celý romantismus. Z jejich odkazu čerpali autoři druhé generace anglického romantismu, jako byli John Keats s jeho smyslovou krásou a zájmem o antiku, Percy Bysshe Shelley s jeho politickým idealismem a lyrickou virtuozitou, a George Gordon Byron s jeho rebelskou a vášnivou postavou „byronského hrdiny“, ačkoli se od nich často i vymezovali. Viktoriánští básníci jako Alfred, Lord Tennyson a Robert Browning se rovněž inspirovali jejich zkoumáním vztahu člověka k přírodě a psychologické hloubky. Jejich poetika ovlivnila také transcendentalistické hnutí v Americe (např. Ralph Waldo Emerson a Henry David Thoreau), které rovněž zdůrazňovalo duchovní sílu přírody a individuální intuici. Vliv se promítl i do jiných uměleckých forem, zejména do krajinomalby, kde se snaha zachytit divokou a majestátní přírodu v dílech malířů jako J.M.W. Turner nebo John Constable dá vysledovat k romantickému vnímání krajiny jezerními básníky. V době svého vzniku byly „Lyrical Ballads“ přijímány velmi smíšeně až kriticky. Recenzenti, zejména ti z “Edinburgh Review“ (např. Francis Jeffrey), často útočili na jejich jednoduchý jazyk a nekonvenční témata, označovali je za “školu absurdity„ a obviňovali je z “infantilismu„. Mnozí je považovali za radikály, kteří podkopávají společenské a literární normy, což bylo vzhledem k počátečním sympatiím Wordswortha a Coleridge k ideálům Francouzské revoluce částečně pravda. Postupem času, jak se romantismus stal dominantním směrem, jejich dílo získávalo na uznání. Dnes jsou William Wordsworth a Samuel Taylor Coleridge považováni za pilíře anglické literatury a zakladatele anglického romantismu. Jejich básně jsou součástí povinné četby a jsou předmětem intenzivního akademického studia. Oblast Lake District, kde žili a tvořili, se stala národním parkem a světovým dědictvím UNESCO, a je poutním místem pro milovníky literatury a přírody. Jejich životy a díla se staly námětem pro řadu filmových a divadelních adaptací. Příkladem může být film “Pandaemonium“ (2000), který se zaměřuje na turbulentní přátelství a tvůrčí partnerství Coleridge a Wordswortha. Existují také dokumentární filmy o jejich životě a o Lake District, a četné hudební kompozice inspirované jejich poezií, například mnohé orchestrální a vokální díla evokující atmosféru “The Rime of the Ancient Mariner“ nebo Wordsworthovy přírodní ódy. Jejich odkaz je živý i v současném environmentálním hnutí, které často čerpá z jejich hlubokého respektu k přírodě a jejímu spirituálnímu významu.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem První generace jezerních básníků na Rozbor-dila.cz →