📖 Úvod
Literární období nazývané “preromantismus“, v češtině se označuje shodně jako “preromantismus“, případně jako období předcházející romantismu. Nejde o jednotný směr s pevně stanoveným původním názvem platným pro všechny země; spíše se jedná o přechodnou fázi a soubor myšlenek, které se formovaly na sklonku 18. století (přibližně od 70. let 18. století do počátku 19. století, tj. cca 1770-1800/1810). Rozvíjel se zejména v “Německu“ (kde se projevoval například jako hnutí Sturm und Drang – Bouře a vzdor), v “Anglii“ a ve “Francii“, ale jeho vliv byl patrný i v dalších evropských zemích, jako například ve Švýcarsku či Itálii. Je to éra, kdy se začaly projevovat první silné tendence k odklonu od osvícenského racionalismu a klasicistních norem, připravující půdu pro plnohodnotný nástup romantismu. Preromantismus tak představuje most mezi osvícenstvím/klasicismem a romantismem, charakterizovaný rostoucím důrazem na individualitu, cit a subjektivní prožitek.
🌍 Kontext vzniku
Historické pozadí preromantismu je hluboce spjato s epochálními změnami na konci 18. století. Bylo to období, kdy se začaly hroutit staré společenské struktury a politické systémy. Klíčovou událostí, která otřásla celou Evropou, byla „Velká francouzská revoluce (1789)“, která s sebou přinesla ideály svobody, rovnosti a bratrství, ale zároveň i teror a následné napoleonské války, které destabilizovaly kontinent. Tyto události vedly k pocitu nejistoty, zklamání z osvícenských ideálů pokroku a racionálního uspořádání světa a k hledání nových hodnot. Společenské změny zahrnovaly nástup “měšťanstva“ jako nové společenské vrstvy s rostoucí ekonomickou a politickou silou, což narušilo dominanci aristokracie. S tím souviselo i posílení “individualismu“ a kritika stavovské společnosti. Lidé se cítili odcizeni, hledali smysl v rychle se měnícím světě, který se začal industrializovat a urbanizovat. Filozofické pozadí je charakterizováno kritikou a vyčerpáním “osvícenského racionalismu“, který přestal nabízet uspokojivé odpovědi na existenciální otázky a projevoval se jako příliš chladný a mechanistický. Místo rozumu se začal klást důraz na “cit, intuici, subjektivní prožitek a vášeň“. Významnou postavou, která stála u vzniku preromantického myšlení, i když nebyl literátem v pravém slova smyslu, byl švýcarský filozof “Jean-Jacques Rousseau“. Jeho myšlenky o “návratu k přírodě“, o vrozené dobrotě člověka a o důležitosti citu a prožitku (např. v dílech “Emil aneb O výchově“ či “Julie aneb Nová Heloisa“) se staly duchovním základem preromantismu. V Německu se pak kolem “Johanna Gottfrieda Herdera“ a mladého “Johanna Wolfganga Goetha“ a “Friedricha Schillera“ formovalo hnutí “Sturm und Drang“, které bylo konkrétním literárním projevem preromantických myšlenek. Politická situace se vyznačovala rostoucím nacionalismem a touhou po národní identitě, boji proti absolutismu a hledáním nové formy státního uspořádání. Preromantismus se “vymezuje především proti klasicismu“ a jeho rigidním pravidlům, normám, antickým vzorům, důrazu na racionální krásu a potlačování originality a individuálního výrazu. Dále se staví “proti dogmatickému racionalismu osvícenství“, který opomíjel lidskou citovost a vnitřní svět. Naopak “navazuje na sentimentalismus“ (senzibilitu), který již dříve zdůrazňoval cit, ale často ho pojímal spíše povrchně a afektovaně. Přebírá také osvícenský důraz na lidskou individualitu, ale přesouvá ho z racionální do emocionální sféry. Určité kořeny lze spatřovat i v barokní zálibě v existenciálních otázkách a v tajemnu “gotického románu“.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika preromantismu jsou silně ovlivněny důrazem na individualitu a cit. Typická témata a motivy zahrnují “individualismus, citovost, melancholii, smutek, osamělost a zklamání“. Častý je “útěk do přírody“, která je vnímána jako útočiště před civilizací a zdroj inspirace. Objevuje se “fascinace minulostí“, zejména středověkem a jeho tajemnými zříceninami, gotikou a folklórem. Dalšími motivy jsou “noc, hřbitovy, tajemno, neklid, svoboda, smrt a pomíjivost“ života, často i nešťastná láska. Klíčový je “subjektivní prožitek“ a vyjádření vnitřního světa autora či hrdiny. Obraz typického hrdiny je komplexní: je to postava “citlivá, osamělá, vnitřně rozervaná a nespokojená“ se světem. Často je to “outsider, melancholik, umělec“ nebo člověk hledající smysl života, který se bouří proti společenským konvencím a nespravedlnosti. Jeho osud bývá často tragický. Obvyklé prostředí je “divoká, nespoutaná příroda“ (hory, lesy, moře, jezera), která odráží duševní stav hrdiny. Oblíbené jsou “zříceniny, hřbitovy a osamělá místa“, jež evokují minulost, pomíjivost a tajemno. Kontrastem k chladné racionalitě měst je idylický venkov. Konflikty se obvykle soustředí na “jedince proti společnosti“, “cit proti rozumu“, “svobodu proti konvencím“, “ideál proti realitě“ a “život proti smrti“. Typický je i vnitřní konflikt hrdiny, jehož silné vášně a touhy se střetávají s vnějšími překážkami. Jazyk a styl jsou “emocionální, expresivní a bohaté na metafory a symboly“, často s lyrizujícími prvky. Texty jsou méně formální než v klasicismu, využívají silných obrazů a evokativního jazyka, někdy se objevuje i lidový jazyk nebo archaismy k vyjádření hlubokých citů nebo evokaci minulosti. Kompozice je “volnější, méně svázaná přísnými pravidly“, klade důraz na spontánnost a originalitu. Objevuje se fragmentárnost, dopisová forma nebo deníkové záznamy. Vyprávěcí postupy jsou charakterizovány “subjektivním pohledem“, často v ich-formě, a silnou lyrizací prózy, kde je důraz kladen na pocity, myšlenky a prožívání postav. Nejčastější literární žánry či podžánry zahrnují “lyriku“ (elegie, balady, ódy s tématy lásky, smrti, přírody), “román“ (zejména sentimentální román, román v dopisech, jako je Goethův “Utrpení mladého Werthera“, a gotický román s prvky tajemna a hrůzy), a “drama“ (historické hry s důrazem na charaktery a vášeň, ovlivněné Shakespearovskou tradicí). Objevují se i lyrické povídky a epika s výraznými lyrickými prvky.
👥 Zastupci
Preromantismus, literární směr konce 18. století, představoval most mezi racionalismem osvícenství a citovou intenzitou romantismu, kladoucí důraz na individualitu, subjektivitu, přírodu a emocionální prožitek. Mezi nejvýznamnější světové autory tohoto období patří Jean-Jacques Rousseau (Francie), jehož dílo “Julie aneb Nová Heloisa“ s důrazem na cit, přírodu a kritiku společenských konvencí tvoří základ preromantického myšlení. Johann Wolfgang von Goethe (Německo) se svým románem “Utrpení mladého Werthera“ stvořil archetyp preromantického hrdiny, jehož sebezničující láska a pocity osamění v kontrastu s přírodou silně rezonovaly dobou. Friedrich Schiller (Německo) v raném dramatu “Loupežníci“ ztělesňuje preromantickou vzpouru proti společenským normám a idealismus v boji za svobodu. James Macpherson (Skotsko) prostřednictvím svých údajných starých keltských eposů “Ossianovy zpěvy“ inspiroval celou Evropu melancholií, majestátností přírody a zájmem o mýty, ačkoliv se později ukázaly jako podvrhy. William Blake (Anglie) se svými “Zpěvy nevinnosti a zkušenosti“ kombinuje mystiku, symbolismus a kritiku sociálních konvencí, čímž hledá nový duchovní a umělecký výraz. Edward Young (Anglie) v básnické sbírce “Nox boreales (Noční myšlenky)“ ilustruje anglickou hřbitovní poezii plnou melancholie a úvah o smrti, zkoumající vnitřní svět jedince. Lord Byron (Anglie) a jeho epická báseň “Childe Haroldova pouť“, ačkoliv je již často řazen k vrcholnému romantismu, svými ranými projevy melancholie, osamělosti a vzpoury tzv. byronského hrdiny pevně zakotvil v preromantických tendencích. V českém prostředí se čistě vymezený preromantismus rozvíjel spíše jako součást národního obrození, a jeho prvky lze nalézt ve zvýšeném zájmu o národní historii, lidovou slovesnost a emocionální prožitek, často ovlivněný německým Sturm und Drang. Nejvýraznějšími zástupci, kteří se dotýkají preromantických tendencí, jsou tvůrci “Rukopisu královédvorského“ a “Rukopisu zelenohorského“, Václav Hanka a Josef Linda (ačkoliv se jedná o falza), kteří s mystifikací a zájmem o dávné hrdinské časy, boj proti tyranii a silné emoce představují vliv preromantických tendencí na české prostředí. Karel Hynek Mácha, ačkoliv je vnímán jako vrcholný český romantik, ve své rané tvorbě a v některých prvcích “Máje“ s jeho temnou melancholií, fascinací smrtí, osamělostí a prožitkem vznešené a drsné přírody vykazuje silné preromantické znaky.
📈 Vývoj
Preromantismus jako literární směr se zrodil v druhé polovině 18. století, přibližně v letech 1740-1800, především v Anglii a Německu, jako reakce na striktní pravidla a chladný racionalismus osvícenství a klasicismu. Jeho raná fáze byla charakterizována především filozofickým odklonem od rozumu k citu, jak jej formuloval Jean-Jacques Rousseau s důrazem na přirozeného člověka, svobodu a význam přírody. Období vrcholu spadá do poslední třetiny 18. století, kdy se preromantické myšlenky promítly do konkrétních literárních děl. V Německu se v této době prosadilo hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), jehož hlavními představiteli byli mladý Goethe a Schiller, kteří zdůrazňovali genialitu, individuální vzpouru, silné emoce a hluboký prožitek přírody. V Anglii se rozvinula takzvaná hřbitovní poezie (např. Edward Young, Thomas Gray), která se zaměřovala na melancholii, smrt, ruiny a introspekci, a také romány gotické hrůzy (Horace Walpole, Ann Radcliffe), jež prozkoumávaly tajemno a nadpřirozeno. Důležitou součástí anglického preromantismu byl i kult vznešeného a díla jako „Ossianovy zpěvy“, jež se těšily obrovské popularitě pro svůj temný, melancholický a mýty prodchnutý svět. Postupný ústup preromantismu nastal s nástupem 19. století, kdy jeho témata a estetika plynule přešla do plně rozvinutého romantismu, jehož byl logickým předstupněm a který převzal a dále rozvinul jeho klíčové myšlenky – individualismus, důraz na emoce, fascinaci přírodou, historií, exotikou a nadpřirozenem. Neexistují jasné rané a pozdní fáze preromantismu jako samostatného hnutí, spíše se jedná o fázi přechodnou, kde se rané projevy postupně zahušťovaly a transformovaly v úplný romantismus. Národní a regionální varianty byly značné: německý Sturm und Drang byl plný vášnivé vzpoury a idealizace génia, anglický preromantismus tíhnul k melancholii, gotickému hororu a mystice, zatímco francouzský se soustředil na citovost a přírodní idyly Rousseauova typu. V českých zemích se preromantické tendence projevovaly specificky v rámci národního obrození, kde se zájem o lidovou slovesnost, staré mýty, jazyk a idealizovanou národní minulost mísil s probouzejícím se nacionalismem a touhou po vytvoření moderní české literatury. České prostředí nepřijalo preromantismus jako samostatný “ismus“, ale spíše absorbovalo jeho podněty, které se staly součástí širšího proudu národního obrození a později vyústily v romantismus Karla Hynka Máchy. V žánrových variantách dominovala poezie (lyrická, epická), romány (sentimentální, gotické) a dramata (Sturm und Drang).
💫 Vliv
Vliv preromantismu na pozdější literaturu a umění je obrovský, neboť přímo předznamenal a zásadně ovlivnil romantismus, který z něj čerpal většinu svých ideových a estetických základů. Všechny klíčové romantické motivy – kult individuality, hluboké emoce, uctívání přírody, zájem o mystiku, středověk, exotiku a národní identitu – mají své kořeny právě v preromantismu. Z preromantických zdrojů se dále vyvinula gotická literatura, jež se soustředila na hrůzu, tajemno a vznešené aspekty strachu, což ovlivnilo autory jako Edgar Allan Poe. Důraz na subjektivní prožitek a vnitřní svět člověka se později odrazil v symbolismu, dekadenci a v určitých aspektech modernismu, které zkoumaly hlubiny lidské psychiky. Preromantismus ovlivnil i hudbu, kde se promítl do zvýšené citovosti a dramatičnosti v dílech skladatelů jako Ludwig van Beethoven nebo raný Franz Schubert, kteří zhudebňovali preromantické a raně romantické básně. Ve výtvarném umění inspiroval krajinomalbu (zvláště sublinní krajiny), historické malířství s emocionálním nábojem a zájem o ruiny a melancholické výjevy. V době svého vzniku byl preromantismus přijímán s rozporuplnými reakcemi. Díla jako „Utrpení mladého Werthera“ se setkala s obrovskou popularitou a vyvolala vlnu “wertherovských horeček“, kdy se mládež oblékala a chovala jako hrdina, což vedlo i k některým napodobeninám sebevražd; román byl proto v některých oblastech dokonce zakázán či cenzurován kvůli jeho údajnému morálnímu úpadku a podněcování k revoluci proti společenským normám. Rousseauovy myšlenky o přirozeném člověku a společenské smlouvě byly revoluční a zároveň kontroverzní, což vedlo k pochvalám i ostré kritice a zákazům kvůli jejich politické a náboženské radikálnosti. Tradiční klasicisté a osvícenci kritizovali preromantismus za jeho přehnanou sentimentalitu, nedostatek formy a odklon od racionálních principů. Naopak, nová generace v něm viděla osvobozující výraz pro svou nespokojenost se starým řádem a touhu po svobodě a autenticitě. V českém kontextu byly tendence k idealizaci národní historie (např. v “Rukopisech“) zpočátku nadšeně přijímány jako důkaz dávné slávy a kultury, ačkoliv pozdější zpochybnění jejich pravosti vyvolalo vášnivé debaty. Dnes je preromantismus vnímán jako klíčové přechodné období, které zásadně formovalo moderní literární a umělecké cítění a položilo základy pro romantismus. Jeho díla jsou stále široce studována a mnohé z nich si udržují popularitu pro svou nadčasovost v zobrazení lidských emocí, konfliktu s dobou a fascinace přírodou. Existuje řada filmových, divadelních a hudebních adaptací preromantických děl. Goetheho “Werther“ byl mnohokrát zpracován ve filmech, operách (např. Massenetova opera “Werther“) a divadelních hrách, což svědčí o jeho trvalém vlivu. Schillerovi “Loupežníci“ zůstávají stálicí divadelních repertoárů a jsou často adaptováni. Témata preromantismu, jako je melancholický hrdina, síla osudové lásky, vznešená příroda a gotické tajemno, se opakovaně objevují v nejrůznějších uměleckých dílech, včetně současné populární kultury, která z nich čerpá inspiraci pro vyjádření citové hloubky a dramatických konfliktů. Debata kolem českých “Rukopisů“ se stala předmětem mnoha dokumentárních filmů, knih a divadelních her, což podtrhuje složité vnímání preromantických tendencí v národním kontextu.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Preromantický básník na Rozbor-dila.cz →