📖 Úvod
Pražská německá literatura, německy Prager deutsche Literatur, je označení pro specifickou literární tvorbu německy píšících autorů působících v Praze na přelomu 19. a 20. století, zejména pak v první třetině 20. století, tedy přibližně v letech 1890 až 1938. Tento literární fenomén se rozvíjel především v Praze a širších Českých zemích, které byly nejprve součástí Rakouska-Uherska a posléze Československé republiky.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku této literatury je úzce spjato s multikulturním a mnohojazyčným prostředím tehdejší Prahy, kde vedle sebe žili Češi, Němci a Židé, což často vedlo k národnostnímu napětí a sociálním konfliktům, včetně sílícího antisemitismu. Filozofické pozadí bylo hluboce ovlivněno moderními myšlenkovými proudy jako byl existencialismus, psychoanalýza Sigmunda Freuda a filozofie Friedricha Nietzscheho, které vedly k pocitům odcizení, osamělosti a krizi identity tváří v tvář rozpadu tradičních hodnot a nástupu moderní doby. Ačkoliv nelze hovořit o jednom zakladateli, u zrodu této literatury stála skupina významných osobností, mezi nimiž Max Brod sehrál klíčovou roli jako literární kritik, organizátor a objevitel mnoha talentů, včetně Franze Kafky. Dále k předním představitelům patřili Franz Kafka, Gustav Meyrink, Rainer Maria Rilke (zejména v rané fázi), Egon Erwin Kisch a Franz Werfel. Politickou situaci ovlivňoval rozpad Rakouska-Uherska, vznik Československa a s ním spojené společenské změny, které pražským Němcům, často židovského původu, přinášely novou, nejistou identitu menšiny v českém státě, vzdálené od „říšských“ Němců, což prohlubovalo pocit „trojího“ exilu a blížící se hrozbu nacismu v pozdějších letech. Pražská německá literatura se ostře vymezovala proti povrchnímu realismu, idealizujícímu romantismu a jakémukoli národnímu patosu, zatímco naopak navazovala na symbolismus, dekadenci, raný expresionismus a existenciální filozofii, často s využitím prvků fantaskna, grotesky a absurdity pro zobrazení vnitřních stavů a společenských neduhů.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou tohoto směru jsou hluboká reflexe odcizení, samoty a izolace, hledání smyslu života v absurdním světě a krize identity jedince, jenž je zmítán úzkostí a pocitem bezmoci tváří v tvář byrokratickému aparátu či nesrozumitelné moci. Častými tématy a motivy jsou strach, vina, trest, tajemství podvědomí, sny a iracionální prvky, dále pak ambivalentní obraz města Prahy jako labyrintu, hrozby i inspirace, a specifická problematika židovské identity a antisemitismu. Obraz typického hrdiny je charakteristický svou pasivitou, nerozhodností a vnitřní rozervaností; je to často intelektuál, úředník nebo umělec, který se marně snaží pochopit okolní svět a vlastní existenci, trpí úzkostí a často končí tragicky nebo v rezignaci, bez možnosti skutečného štěstí či naplnění. Obvyklé prostředí je městské, převážně pražské, často stísněné, ponuré, labyrintické a klaustrofobické, kde se realistické prvky prolínají s fantaskními a snovými vizemi. Konflikty se soustředí na střet jedince s absurdním a nepřátelským systémem, s vlastními vnitřními démony a komplexy, nebo se společenskými předsudky a náboženskými či národnostními tenzemi, vytvářejícími složitý vnitřní konflikt identity. Jazyk a styl jsou precizní, často chladné a věcné, paradoxně sloužící k popisu iracionálních jevů; je bohatý na symboly, alegorie a metafory, s důrazem na detail a psychologický rozbor, často využívající ironii, sarkasmus a grotesku, ačkoliv větná skladba bývá složitá, zachovává logiku a gramatickou přesnost. Kompozice a vyprávěcí postupy často zahrnují nelineární vyprávění, retrospektivy, subjektivní perspektivu Ich-formy a nespolehlivého vypravěče, s prolínáním reality a snu, a často s otevřenými či nejednoznačnými konci, což zdůrazňuje existenciální nejistotu a pomalé tempo vnitřního monologu. Nejčastějšími literárními žánry jsou psychologický a existenciální román s prvky fantaskna, krátká, hutná a symbolická povídka, novela, esejistika a v raných fázích také poezie (Rilke, Werfel), či specifická forma reportáže s literárními ambicemi (Kisch), přičemž groteska a satira jsou častými podžánry.
👥 Zastupci
Pražská německá literatura, fenomén přelomu 19. a 20. století, představuje jedinečný literární proud, který se zrodil v multikulturním prostředí Prahy, kde se střetávaly německé, české a židovské vlivy. Mezi nejdůležitější autory tohoto směru patří: Franz Kafka, jehož díla Proměna, Proces a Zámek mistrně ztvárňují úzkost, odcizení a byrokratický absurdismus moderního člověka v kontextu pražského židovského prostředí, což jsou klíčová témata této literatury. Rainer Maria Rilke, který ve svých raných dílech, jako je Kniha obrazů a Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka, zpracovává lyrické a symbolistické obrazy inspirované atmosférou Prahy, jejími legendami a duchovními prožitky, čímž položil základy pro poetické vnímání města. Gustav Meyrink svými díly Golem a Zelená tvář s mystickými, okultními a fantastickými motivy, často zasazenými do tajemných pražských uliček a židovského ghetta, dokonale reprezentuje esoterickou a fantaskní stránku tohoto literárního proudu. Max Brod, autor románů jako Tycho Brahes Weg zu Gott a Zámek Nornenburg, byl jako spisovatel a především jako objevitel a ochránce Kafkova díla ústřední postavou pražské německé literatury, jehož vlastní tvorba se často dotýká témat židovské identity a morálních dilemat. Franz Werfel, jehož raná lyrika a později prozaická díla, například Čtyřicet dnů Musa Dagh a Píseň o Bernardetě, s hlubokým humanistickým poselstvím a výraznými expresionistickými rysy odrážejí duchovní hledání a etické otázky, které byly nedílnou součástí pražského literárního prostředí.
📈 Vývoj
Vznik pražské německé literatury je spojen s atmosférou konce 19. století a počátku 20. století v Praze, která byla tehdy významným centrem Rakouska-Uherska a místem střetu tří kultur – české, německé a židovské. Německy hovořící komunita, která se v česky hovořícím prostředí cítila stále více izolovaná, začala pěstovat intenzivní literární život, často inspirovaný místními specifiky, historií a legendami. Raná fáze, zhruba od 90. let 19. století do prvních desetiletí 20. století, byla charakterizována vlivy symbolismu, neoromantismu a raného impresionismu, s autory jako Rilke, kteří se zaměřovali na lyrické vyjádření, mystické prvky a fascinaci starou Prahou. Období vrcholu nastalo přibližně v letech 1910 až 1930, kdy se do popředí dostaly expresionistické tendence a nová objektivita, což se projevilo v dílech Kafky, Meyrinka a Werfela. Tato éra se vyznačovala hlubokými psychologickými vhledy, existenciální úzkostí, kritikou byrokracie a společnosti, a také prozkoumáváním fantastických a groteskních prvků. Výrazným rysem bylo i silné téma židovské identity, které se proplétalo s univerzálními tématy odcizení a hledání smyslu. Praha se stala jakousi mikrokosmem moderny a tradice, místem, kde se rodily hluboké reflexe lidské existence. Postupný ústup pražské německé literatury začal ve 30. letech 20. století s nástupem nacismu a rostoucího antisemitismu, který vedl k nucené emigraci většiny židovských autorů, čímž byla rozbita jádrová literární komunita. Mnozí autoři jako Brod nebo Werfel pokračovali v tvorbě v exilu, ale pražský literární fenomén jako takový zanikl. Národní, regionální či žánrové varianty v rámci tohoto proudu se projevovaly především v rozmanitosti témat a stylů. Existoval zde tzv. „Prager Kreis“ (Pražský kruh), neformální skupina přátel a intelektuálů kolem Maxe Broda, kteří se vzájemně inspirovali a podporovali. Žánrově se pohybovalo od lyrické poezie (Rilke, Werfel) přes filozofickou a existenciální prózu (Kafka, Brod) až po fantastické a okultní romány (Meyrink). Specifickou regionální variantou je samotná Praha jako literární postava – tajemná, snová, ale i svazující a zneklidňující.
💫 Vliv
Vliv pražské německé literatury na pozdější literaturu a umění je obrovský a dodnes rezonuje napříč světovou kulturou. Především dílo Franze Kafky se stalo pilířem moderní literatury a ovlivnilo širokou škálu autorů a směrů, včetně existencialismu (Albert Camus, Jean-Paul Sartre), absurdního dramatu (Samuel Beckett, Eugène Ionesco) a postmodernismu, které z Kafkovy tvorby čerpaly témata odcizení, bezmocnosti jednotlivce tváří v tvář byrokratickému systému a absurdity existence. Termín „kafkaeský“ se stal běžným označením pro tíživou, úzkostnou a absurdní atmosféru. Gustave Meyrink svými fantastickými a mystickými romány předznamenal prvky magického realismu a ovlivnil autory jako Jorge Luis Borges nebo Italo Calvino, kteří sdíleli fascinaci tajemstvím a prolínáním reality s mýtem. Také v českém prostředí rezonoval odkaz, například v díle Milana Kundery, který se s Prahou a jejími specifickými problémy vyrovnával. V době svého vzniku byla pražská německá literatura přijímána různě. Kafka byl za života prakticky neznámý a jeho díla byla vydána posmrtně díky Maxu Brodovi proti Kafkově poslední vůli. Meyrinkovy romány si získaly značnou popularitu pro svou esoteričnost a napětí. Werfel byl uznávaným a úspěšným autorem. Celá skupina však fungovala spíše jako intelektuální kruh. S nástupem nacismu byla díla židovských autorů zakázána, pálena a cenzurována, a autoři sami byli nuceni emigrovat, čímž došlo k fyzické likvidaci komunity. Dnes je pražská německá literatura vnímána jako jeden z nejdůležitějších a nejoriginálnějších proudů evropského modernismu. Kafka je globální literární ikonou a jeho díla jsou neustále předmětem filmových, divadelních a jiných uměleckých adaptací. Příkladem jsou ikonické filmové adaptace Procesu Orsonem Wellesem nebo Stevenem Soderberghem (film Kafka), četné divadelní inscenace Proměny a dalších děl, které neustále zkoumají hloubku jeho poselství. Meyrinkův Golem byl několikrát zfilmován, nejznámější jsou němé filmy Paula Wegenera. Werfelova Píseň o Bernardetě se dočkala úspěšné hollywoodské adaptace. Odkaz Pražské německé literatury žije i v populární kultuře a cestovním ruchu, kdy Praha je často prezentována jako „město Kafky“, což přitahuje literární turisty z celého světa. Její vliv je patrný i ve výtvarném umění a hudbě, kde umělci čerpají inspiraci z jejích temných, mystických a existenciálních motivů.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Pražská německá literatura na Rozbor-dila.cz →