📖 Úvod
Poválečná literatura pro mládež je literární směr či období, které se rozvíjelo primárně ve 20. století, zejména v období po druhé světové válce, tedy přibližně od poloviny 40. let až do konce 80. let 20. století. Ačkoli se jedná o globální fenomén, kdy se literatura pro mládež rozvíjela prakticky ve všech zemích světa zasažených či ovlivněných válkou a následnými společenskými změnami, výrazného a specifického charakteru nabyla především v Evropě, s klíčovými regiony jako je Československo, Sovětský svaz a ostatní země východního bloku, ale i západní Německo, Francie, Velká Británie a Spojené státy americké. V českém prostředí se používá název „poválečná literatura pro mládež„, který je deskriptivní a nemá specifický „původní„ název v jiném jazyce, jelikož se jedná spíše o časové a tematické vymezení než o hnutí s manifestem. Lze však hovořit o “post-war youth literature„ nebo “children’s literature of the post-war era“ v angličtině, či obdobných výrazech v jiných jazycích, které přesně označují toto období a jeho zaměření. V Československu tento proud představoval výraznou součást celkové literární produkce a hrál klíčovou roli ve výchově mladé generace.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku poválečné literatury pro mládež je neoddělitelně spjato s koncem druhé světové války a jejími hlubokými dopady na celou společnost. Válečné trauma, zkušenosti s násilím, ztrátami a utrpením, stejně jako euforie z osvobození a touha po míru a obnově, se staly ústředními tématy, která bylo třeba zpracovat i pro dětské čtenáře. Filozofické pozadí bylo v zemích západního bloku často ovlivněno humanismem, snahou o prevenci budoucích konfliktů, důrazem na individuální svobodu, ale i na sociální spravedlnost a porozumění mezi národy. Naopak v zemích východního bloku, včetně Československa, bylo filozofické a ideologické pozadí silně ovlivněno marxismem-leninismem a principy socialistického realismu. Po roce 1948, kdy se v Československu chopila moci Komunistická strana, došlo k zásadní reorganizaci kultury a literatury. Stát se stal hlavním mecenášem a zároveň cenzorem veškeré literární tvorby. U vzniku poválečné literatury pro mládež nestál jeden zakladatel, nýbrž celá síť institucí, nakladatelství (např. Albatros v ČSSR, který vznikl z někdejšího Státního nakladatelství dětské knihy), pedagogů, spisovatelů a ideologů, kteří se snažili formovat mladou generaci v duchu nových společenských a politických požadavků. Politická situace v Československu byla charakterizována nástupem totalitního režimu, kolektivizací, industrializací a neustálou ideologickou výchovou. Společenské změny zahrnovaly rapidní urbanizaci, proměnu venkova, masivní zapojení žen do pracovního procesu a celkovou restrukturalizaci rodinného a společenského života. Literatura pro mládež se vymezovala proti předválečné „brakové“ literatuře, která byla označována za buržoazní, dekadentní a škodlivou pro socialistickou výchovu. Kritizovány byly také některé individualistické a nerealistické tendence předválečné tvorby. Na co navazovala, bylo především pedagogické a výchovné pojetí literatury, které mělo tradici už v meziválečném období (např. odkaz na Eduarda Basse nebo Karla Čapka v určitých aspektech, ale ideologicky přeinterpretovaných), a především na vzory sovětské socialistickorealistické literatury pro děti a mládež, která zdůrazňovala kolektivismus, práci, hrdinství a budování socialismu. Na Západě navazovala spíše na realistické tradice, humanistické ideály a na rozvíjející se psychologickou hloubku v literatuře.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika poválečné literatury pro mládež se lišily v závislosti na politickém a ideologickém kontextu dané země, nicméně existovaly i společné rysy. V Československu a východním bloku byla typická silná výchovná a didaktická funkce. Literatura měla aktivně formovat „nového socialistického člověka“. Mezi typická témata a motivy patřila válka a její následky (často idealizované hrdinství partyzánů, odbojářů a sovětských vojáků), budování socialismu, radost z práce (zejména kolektivní), pionýrský a svazácký život, přátelství, kolektivismus, obětavost, spravedlnost, boj proti nespravedlnosti a „pozůstatkům minulosti“. Častým motivem bylo také dětství prožité bez otce (padlého ve válce nebo nespravedlivě odsouzeného) a snaha o nahrazení otcovské role společností nebo kolektivem. Obraz typického hrdiny byl idealizovaný: statečné, pracovité, optimistické, uvědomělé dítě či dospívající, často člen pionýrské organizace, které se aktivně podílí na budování společnosti, pomáhá slabším, odhaluje chyby dospělých nebo se postaví proti nespravedlnosti. Nebál se práce ani obětí pro kolektiv. Na Západě byl hrdina často více individuální, bojující s poválečnými traumaty, hledající svou identitu v měnícím se světě, nebo se zabýval sociálními problémy a mezilidskými vztahy. Obvyklé prostředí v československé literatuře zahrnovalo školu, pionýrský tábor, pracovní brigády (např. při sklizni), vesnici (s důrazem na kolektivizaci) nebo město (s důrazem na industrializaci a urbanizaci). Konflikty byly často morální, ideologické (boj dobrého se zlým, správného s nesprávným z pohledu ideologie), generační, nebo se týkaly řešení problémů v kolektivu. Jazyk a styl byl obvykle přístupný, realistický, srozumitelný, často jednoduchý, ale mohl být i patetický nebo tendenční. Vyprávěcí postupy byly většinou chronologické, s jasným dějem a zřetelným morálním poselstvím. Kompozice byla přehledná, často s jasně vymezenými postavami „dobra“ a „zla“. Nejčastějšími literárními žánry byly výchovný román, dobrodružný román (často s detektivními prvky, ale bez složité psychologizace), povídka, poezie pro děti a mládež, a pro mladší čtenáře také pohádky a zvířecí příběhy, které měly často skryté didaktické poselství. Na Západě se rozvíjely i žánry jako psychologický román pro dospívající, realistické příběhy o dospívání a sociálních problémech. Specifickou kapitolou byla i historická próza, která reinterpretovala dějiny z pozice dominantní ideologie, a vědeckofantastická literatura, která sloužila k oslavě vědeckého pokroku. V průběhu let se tento proud vyvíjel, v 60. letech se v Československu objevovaly tendence k větší psychologické hloubce a kritičtějšímu pohledu na realitu, které však byly potlačeny po roce 1968, kdy se literatura pro mládež opět vrátila k ideologickému důrazu.
👥 Zastupci
Poválečná literatura pro mládež představuje bohatou mozaiku příběhů, které se snažily děti po traumatickém období války znovu navést k naději, fantazii a lidským hodnotám, a to jak v Československu, tak po celém světě. Mezi nejdůležitější české autory tohoto směru patří: “Eduard Petiška“ (1924–1987) s díly “Staré řecké báje a pověsti“, “Pohádky pro Alenku“, která poutavě převyprávěl a vytvořil, čímž dětem nabídl přístup k nadčasovým příběhům a morálním ponaučením. “František Hrubín“ (1910–1971) s knihami “Špalíček veršů a pohádek“, “Říkejte si se mnou“ prostřednictvím své lyrické poezie a pohádek otevíral dětem svět krásy jazyka a citlivého vnímání přírody. “Václav Čtvrtek“ (1911–1976) proslul “Pohádkami z mechu a kapradí“ (Křemílek a Vochomůrka) a “Rumcajsem“, ve kterých s nezaměnitelným humorem a osobitými postavami vytvářel originální české pohádkové světy. “Ota Hofman“ (1928–1989) se svými příběhy jako “Pan Tau“ nebo “Chobotnice z Čertovky“ spojoval fantazii s realitou a ukazoval dětem, že kouzla se skrývají v každodennosti. “Vojtěch Steklač“ (1945–2018) a jeho “Boříkovy lapálie“ s humorem a lehkostí popisovaly dobrodružství party kluků, což rezonovalo s prožitky dětství mnoha čtenářů. “Zdeněk Adla“ (1910–1990) s díly “Kouzelná zahrádka“, “Trpaslík Hrompac a princezna Malenka“ přinášel laskavé a imaginativní příběhy pro nejmenší, které podporovaly dětskou fantazii. Ze světových autorů se proslavili: “Astrid Lindgrenová“ (1907–2002) s “Pipi Dlouhou punčochou“, “Dětmi z Bullerbynu“ a “Ronjou, dcerou loupežníka“, jejichž hrdinové ztělesňovali svobodu, odvahu a nezávislost, inspirujíce k nekonformnímu myšlení. “Tove Janssonová“ (1914–2001) vytvořila jedinečný svět “Muminků“, který prostřednictvím laskavých postav a hlubokých myšlenek učil o toleranci, komunitě a kráse přírody. “Roald Dahl“ (1916–1990) svými knihami “Karlík a továrna na čokoládu“, “Matylda“ s černým humorem a nadsázkou kritizoval dospělý svět a oslavoval dětskou vynalézavost a spravedlnost. “C.S. Lewis“ (1898–1963) v “Letopisech Narnie“ stvořil epický fantasy svět plný alegorií, které pomáhaly dětem zpracovávat pojmy dobra a zla. “Michael Ende“ (1929–1995) s “Nekonečným příběhem“ a “Momo“ inspiroval k zamyšlení nad silou fantazie a důležitostí času v uspěchaném světě. “Antoine de Saint-Exupéry“ (1900–1944) a jeho “Malý princ“, ač vydaný těsně před koncem války, se stal v poválečné éře univerzálním poselstvím o přátelství, lásce a smyslu života, které oslovuje všechny generace. “Maurice Sendak“ (1928–2012) s “Kde bydlí divočina“ vizuálně a psychologicky hluboce zkoumal dětské emoce a fantazii, pomáhaje dětem vyrovnat se s pocity strachu a zlosti. “René Goscinny“ (1926–1977) a “Jean-Jacques Sempé“ (1932–2022) s “Mikulášovými patáliemi“ přinesli humoristické a laskavé příběhy o školních trampotách, které s láskou a ironií zrcadlily dětský svět. “Philippa Pearce“ (1920–2006) s knihou “Tomova půlnoční zahrada“ napsala okouzlující příběh o přátelství a cestování časem, který poeticky zkoumá témata samoty a sounáležitosti.
📈 Vývoj
Poválečná literatura pro mládež vznikla bezprostředně po druhé světové válce, kdy bylo zásadní vštípit dětem hodnoty míru, naděje a lidskosti. „Raná fáze (40.-50. léta)“ se v Československu soustředila na socialistické ideály, obnovu a budovatelská témata, zatímco na Západě převládaly příběhy o svobodě a fantazii (Pipi Dlouhá punčocha). “Období vrcholu (60.-70. léta)“ přineslo diverzifikaci a kvalitativní skok, s autory jako Čtvrtek, Hofman, Hrubín v ČSSR a Lindgrenová, Dahl, Janssonová ve světě. Vznikaly komplexnější fantasy (Lewis, Ende) a psychologicky hlubší realistické příběhy. V Československu se rozvinul fenomén večerníčků. “Pozdní fáze (80.-90. léta)“ se více zaměřila na realismus a sociální témata, jako jsou rozvody, šikana, identita, a formoval se žánr “young adult“ literatury, reflektující výzvy dospívání. Po roce 1989 došlo k otevření trhu a přílivu nových děl. “Národní a žánrové varianty“ byly významné: východní blok často zdůrazňoval kolektivní hodnoty, zatímco Západ individualismus. Žánrově se rozvíjely pohádky, dobrodružné, realistické, sci-fi a fantasy příběhy, často s významnými ilustracemi a s rostoucím propojením s filmem a animací. Poválečná literatura pro mládež se neustále proměňuje a dynamicky adaptuje na nové generace a jejich témata.
💫 Vliv
Vliv poválečné literatury pro mládež na pozdější literaturu a umění je obrovský a trvalý. Položila základy moderní literatury pro děti a dospívající, formovala žánry jako fantasy a sci-fi a zavedla hlubší psychologickou propracovanost a komplexnost témat. Autoři jako J.K. Rowlingová („Harry Potter“), Philip Pullman (“Jeho temné esence“) nebo Rick Riordan (“Percy Jackson“) z ní nepřímo vycházejí, rozvíjejí fantasy světy, morální dilemata a hrdiny, kteří se potýkají s dospíváním. Poválečná literatura pro mládež zdůraznila důležitost imaginace, kritického myšlení a schopnosti empatie, což ovlivnilo i směřování moderní pedagogiky. V době svého vzniku byla přijímána s nadšením a pochvalami, neboť naplňovala potřebu po naději, útěše a morálním vedení pro děti poznamenané válkou. Výchovní pracovníci a rodiče oceňovali její humanismus a výchovný potenciál. Kritika se objevovala především v zemích východního bloku, kde byla některá díla (i ta od českých autorů) cenzurována nebo zakazována, pokud se odchylovala od oficiální socialistické ideologie nebo byla považována za příliš “západní„ či “pesimistickou„. Na Západě se občas objevovala kritika kvůli “rebelujícím“ postavám (Pipi) nebo tmavšímu humoru (Dahl), ale obecně byla přijata kladně. Dnes je poválečná literatura pro mládež vnímána jako klasické a formativní období, jehož díla jsou stále vysoce ceněna pro svou literární kvalitu, nadčasové hodnoty a imaginativní sílu. Mnoho z těchto knih se stalo součástí kánonu dětské literatury a jsou stále čteny novými generacemi. Jejich význam je umocněn nesčetnými “filmovými, divadelními, televizními a jinými uměleckými adaptacemi“. V Československu se z děl Čtvrtka, Hofmana či Macourka staly ikonické večerníčky (“Křemílek a Vochomůrka“, “Rumcajs“, “Pan Tau“, “Arabela“), které formovaly několik generací diváků. Na světové scéně byly adaptovány “Pipi Dlouhá punčocha“, “Mumínci“, “Karlík a továrna na čokoládu“, “Matylda“, “Letopisy Narnie“ a “Malý princ“ do podoby úspěšných filmů, seriálů, muzikálů a divadelních her, což dokazuje jejich trvalou popularitu a kulturní rezonanci napříč médii.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Poválečná literatura pro mládež na Rozbor-dila.cz →