👤Pierre Corneille
Život ❤️
Byl zakladatelem klasické francouzské tragédie ⯀ Jeho díla se vyznačují promyšlenou strukturou a vznešeným jazykem ⯀ Silně ovlivnily vývoj francouzského dramatu a světové literatury ⯀ Jeho hry často zobrazují konflikt mezi osobní vášní a občanskou povinností ⯀ Explosuje morální dilemata svých postav ⯀ Definoval standardy klasicismu ve francouzské literatuře ⯀ Zanechal hlubokou stopu v evropské dramatické tradici ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Cid ⯀ Horatius ⯀ Cinna
Současníci 👥
Molière (Tartuffe, Mizantrop), Jean Racine (Phaedra, Andromacha), Jean de La Fontaine (Bajky)
📖 Polyeucte (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Polyeucte je literárním druhem drama, žánrově tragédie s pěti dějstvími, psaná ve veršované formě alexandrínů.
Téma a motiv 💡
V Polyeuctovi se střetává křesťanská víra s pohanstvím a politickou mocí, hlavní myšlenkou je pak triumf víry nad pozemskými zájmy a motivy zahrnují náboženské obrácení, mučednictví, lásku, žárlivost a konflikt mezi osobní vírou a společenskými povinnostmi; námět čerpá Corneille z raně křesťanské legendy o svatém Polyeuctovi, arménském šlechtici, který se obrátil na křesťanství.
Zařazení díla 🕑
Klasicismus, ve kterém Corneille tvořil, spadá do období 17. století a vyznačuje se důrazem na rozum, řád a harmonii, což se projevuje i v Polyeuctovi dodržováním tří jednot – místa, času a děje.
Časoprostor 🕰️
Děj Polyeucta se odehrává ve městě Mélitène v Arménii, v průběhu jednoho dne.
Kompozice 📝
Kompozice Polyeucta je chronologická s retrospektivními prvky, formálně se skládá z pěti dějství psaných ve verších, převážně alexandrínech, s dodržováním tří aristotelských jednot.
Charakteristika díla 📜
Polyeucte je literárním druhem drama, žánrově tragédie s pěti dějstvími, psaná ve veršované formě alexandrínů.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěč v Polyeuctovi není explicitně přítomen, jedná se o drama, kde děj je zprostředkováván divákovi skrze dialogy a monology postav, tedy jde o formu dramatického vyprávění bez přímého autorského komentáře.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Polyeuctovi zahrnují Polyeucta, arménského šlechtice, nově obráceného na křesťanství, hnaného silnou vírou a odhodláním šířit evangelium i za cenu vlastního života; Pauline, jeho manželku, rozpolcenou mezi láskou k manželovi a povinnostmi vůči svému otci, Félixovi, a obavami o Polyeuctův život v důsledku jeho nově nabyté víry; Sévère, římského šlechtice a Polyeuctova přítele, zamilovaného do Pauline, který reprezentuje pozemskou lásku a čest; Félixe, Paulina otce a místodržitele Arménie, oddaného pohanským bohům a římskému císaři, který se snaží potlačit šíření křesťanství; Néarque, Polyeuctova přítele a křesťana, který ho přivedl k nové víře a poskytuje mu duchovní vedení; a Stratonice, důvěrnice Pauline, která jí poskytuje podporu a radu v jejích těžkých chvílích. Každá postava symbolizuje určitý aspekt konfliktu mezi křesťanstvím a pohanstvím, mezi vírou a pozemským životem, láskou a povinností.
Jazyk a styl ✍️
Psaný je alexandrínem, spisovným jazykem 17. století, s využitím přímé řeči pro dramatické dialogy a monology, s bohatým užitím rétorických figur jako jsou apostrofy, hyperboly, metafory, a antiteze pro zdůraznění konfliktů víry, lásky a povinnosti, a s důrazem na vznešenost a patos klasické tragédie.
Stručný obsah 🏷
V tragédii Polyeucte se arménský šlechtic Polyeucte, čerstvě konvertovaný ke křesťanství, otevřeně vzpírá římskému guvernérovi Sévèrovi, odmítá uctívat římské bohy a ničí jejich sochy, což vede k jeho zatčení, mučení a nakonec k popravě, zatímco jeho manželka Pauline, rozpolcená mezi láskou k manželovi a povinností k otci Félixovi, se nakonec také obrátí ke křesťanství a přijme mučednickou smrt po boku Polyeucta.
Podrobný obsah díla 🗒
Polyeucte, arménský šlechtic, se tajně nechá pokřtit křesťanem, čímž znepokojí svou ženu Pauline, která se obává o jeho bezpečnost pod římskou nadvládou, a zároveň se potýká s vlastními pocity k Sévèrovi, římskému guvernérovi a jejímu bývalému snoubenci, který do Arménie přijíždí a znovu v ní probouzí dávné city, zatímco Polyeucte, inspirován svou nově nabytou vírou, se rozhodne otevřeně vzbouřit proti římskému útlaku a odmítá uctívat římské bohy, a v záchvatu náboženské horlivosti ničí jejich sochy, což Sévèra rozzuří a přinutí ho Polyeucta zatknout a odsoudit k smrti, Pauline se zoufale snaží manžela zachránit, apeluje na Sévèra a prosí ho o milost, a ten, stále do ní zamilovaný, je ochotný Polyeucta ušetřit, pokud se zřekne své víry, avšak Polyeucte, neochvějný ve svém přesvědčení, odmítá a volí mučednictví, čímž Pauline hluboce dojme a inspiruje, a když je svědkem Polyeuctovy neochvějné víry a odvahy tváří v tvář smrti, sama se obrátí ke křesťanství, rozpozná pravou sílu a krásu této víry a přijme ji za svou, a nakonec, když vidí Sévèrovu bezmocnost a jeho neschopnost pochopit hloubku Polyeuctovy víry, se rozhodne sdílet manželův osud a dobrovolně se k němu připojí v mučednické smrti, čímž triumfuje víra nad pozemskou láskou a mocí, a Sévère, otřesený jejich neochvějností a silou jejich víry, začne pochybovat o vlastních hodnotách a uvědomuje si sílu křesťanství, a ačkoliv se sám neobrátí, uznává vznešenost jejich oběti a tragédie končí jeho tichým rozjímáním nad mocí víry a lásky.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.