📖 Úvod
Poetismus je výhradně český avantgardní literární a umělecký směr, který se formoval v Československu, primárně v českých zemích, a spadá do 20. století, konkrétně do období 20. let. Nemá odlišný původní název, protože termín „Poetismus“ vznikl v českém prostředí a označuje specifický jev české meziválečné avantgardy.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku poetismu je neodmyslitelně spjato s poválečnou euforií a vznikem samostatné Československé republiky v roce 1918. Konec první světové války znamenal pro mladou generaci nejen úlevu od válečných hrůz, ale i vlnu optimismu, naděje a touhy po novém začátku, po radostném a hravém životě. Společnost procházela rychlými změnami; industrializace, urbanizace a rozvoj nových technologií (film, rozhlas, automobil) měnily každodenní život a otevíraly nové perspektivy. Politická situace v mladé republice byla poměrně stabilní a liberální, což umožňovalo svobodný rozvoj uměleckých a kulturních experimentů. Filozoficky se poetismus vyznačoval touhou po úniku z tíživé poválečné reality, odmítáním pesimismu a tragiky, a naopak se orientoval na oslavu života, fantazie, hravosti a krásy všedního dne. U jeho vzniku stála především levicově orientovaná umělecká skupina Devětsil, založená v roce 1920. Mezi klíčové postavy a „zakladatele“ poetismu patří Karel Teige, který směr teoreticky definoval v roce 1924, a dále básníci Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Artuš Černík, a výtvarníci Jindřich Štyrský a Toyen. Poetismus se programově vymezoval proti patosu, vážnosti, tragice a existenciálním úzkostem typickým pro předchozí směry jako byl expresionismus, symbolismus či poválečné reakce na válečné hrůzy. Odmítal i pouhé zrcadlení sociální reality nebo moralizování. Naopak navazoval na avantgardní směry, které usilovaly o proměnu umění a života: na francouzský kubismus (multiple view, fragmentace), futurismus (dynamika, oslava techniky a pohybu), dadaismus (hravost, provokace, absurdita, volná asociace, rozbíjení konvencí), a konstruktivismus (funkčnost, jasnost, moderní formy). Velký vliv měl také Guillaume Apollinaire a jeho „pásma“ a výzva k novému duchu umění (L’Esprit Nouveau), který by dokázal nalézt poezii ve všedním životě a moderním světě. Poetismus se stal jakousi „národní“ českou syntézou těchto podnětů, jejímž cílem bylo vytvořit umění radostné, hravé, zábavné a povznášející, které by bylo přístupné a srozumitelné pro širokou veřejnost.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou poetismu je především důraz na lyrismus, obrazotvornost a smyslovost, s cílem proměnit život v poezii. Typická témata a motivy zahrnují radost ze života, exotiku a cestování (daleké krajiny, přístavy, vlaky, lodě), městský život (kavárny, ulice, lunaparky, biografy), cirkus, pouťové atrakce, kouzla, snění, hravost, lásku, smyslové požitky, spontánnost a oslavu techniky a moderní civilizace. Poetismus hledal krásu ve všedních a obyčejných věcech. Obraz typického hrdiny není tradiční epický hrdina, nýbrž spíše „flaneur“ – procházející se pozorovatel, snílek, dítě s otevřenýma očima, který vnímá svět skrze zázračnou a hravou optiku, nezatížený minulostí ani složitými filozofickými problémy. Je to člověk plný fantazie, který si užívá okamžik. Obvyklé prostředí je často kosmopolitní město, bohémské prostředí kaváren, ale také snové krajiny nebo exotické přístavy, kde se střetávají různé kultury a dojmy. Konflikty nejsou dramata ve vnějším světě, nýbrž spíše vnitřní boj proti nudě, stereotypu, šedi a racionalitě; poetismus se snaží život „odkouzlit“ a přinést do něj radost a vzrušení. Jazyk a styl jsou charakteristické svou lehkostí, hudebností, bohatstvím metafor a přirovnání, synestézií (míchání smyslových vjemů), volným veršem, často bez interpunkce, s důrazem na eufonii a rytmus. Je časté používání volné asociace („řetězce asociací“), kde jedna představa volně přechází v druhou, podobně jako v proudu vědomí nebo ve snu, bez pevné logické návaznosti. Kompozice je často fragmentární, připomínající koláž nebo montáž, s důrazem na lyrické obrazy a dojem. Chybí zde epická dějovost, prim hraje spontánní tok představ. Vyprávěcí postupy jsou spíše popisné a evokativní než narativní; básník se snaží spíše vyvolat atmosféru a pocit, než vyprávět příběh. Nejpoužívanějším literárním žánrem je lyrická poezie, často ve formě delších skladeb označovaných jako „pásmo“ (poème-collage, což je volný sled obrazů, dojmů a vzpomínek, inspirovaný Apollinairem), které kombinuje různé, často nesourodé, elementy do jednoho proudu. Poetismus se neomezoval jen na literaturu, ale projevoval se i ve výtvarném umění, divadle, typografii a filmu, a usiloval o syntézu umění a života.
👥 Zastupci
Poetismus, ryze český literární směr, se zrodil v 20. letech 20. století z touhy po radosti, hravosti a osvobození od tíživé poválečné reality, přičemž jeho estetika čerpala inspiraci z cirkusu, exotických cest a moderní techniky. Mezi jeho nejvýznamnější české autory patří Vítězslav Nezval, jehož sbírka „Pantominima“ (1924) je esencí poetistické hravosti a imaginativní lehkosti, zatímco báseň “Edison“ (1928) dokonale ilustruje fascinaci moderní civilizací a technikou jako zdrojem poetického úžasu. Jaroslav Seifert, další klíčová postava, ve své rané tvorbě jako například ve sbírce “Město v slzách“ (1921) a “Na vlnách TSF“ (1925), zachycuje lyrické obrazy městského života a opojení z nových technologií, což jsou stěžejní motivy poetistické vize světa. Konstantin Biebl ve sbírce “S lodí, jež dováží čaj a kávu“ (1927) přináší exotické motivy a smyslové obrazy z cest, které dokonale ztělesňují poetistickou touhu po dálkách a životní plnosti. Teoretik Karel Teige se stal jedním z hlavních ideologů směru a jeho “Manifest poetismu“ (1924) představuje klíčový text, který definoval estetické principy a program hravého, nonšalantního a život milujícího umění, čímž zásadně ovlivnil podobu celého směru. Poetismus jako takový je primárně českým fenoménem a nemá přímé “světové autory“ ve smyslu příslušnosti k tomuto konkrétnímu hnutí, ačkoliv čerpal inspiraci z mezinárodní avantgardy jako byl dadaismus či futurismus.
📈 Vývoj
Vývoj poetismu začal s ustavením uměleckého svazu Devětsil v roce 1920, který se stal kolébkou tohoto směru, jehož raná fáze byla charakterizována hledáním nových forem a estetických principů v reakci na poválečnou úzkost a vážnost umění, přičemž kladla důraz na osvobození imaginace a radost z tvorby. Období vrcholu poetismu spadá do let 1924 až 1929, kdy se jeho principy plně rozvinuly a byly teoreticky ukotveny především v díle Karla Teigeho a prakticky aplikovány v rozsáhlé tvorbě Vítězslava Nezvala a dalších, přičemž Revue Devětsilu (ReD) sloužila jako hlavní platforma pro publikaci poetistických textů a manifestů, šířících estetiku „umění života“ a „poezie všedního dne“ skrze témata jako je cirkus, film, sport, cestování a exotika. Charakteristická byla víra v utopický ideál harmonické společnosti a absolutní svobodu tvůrčího ducha, projevující se v kolážích, typografii a experimentální poezii. Postupný ústup poetismu se začal projevovat na konci 20. let, kdy se vnitřní vývoj směru, stejně jako měnící se společensko-politická situace, propojil s prohlubujícím se zájmem o psychoanalýzu a s vlivem francouzského surrealismu. Tato proměna vedla k postupnému přechodu řady poetistů, zejména Nezvala a Teigeho, k surrealismu, který nabízel hlubší možnosti reflexe podvědomí a společenských problémů, čímž poetismus v jeho původní podobě pomalu zanikl, nicméně jeho hravý a lyrický odkaz přetrvával. Raná fáze se vyznačovala spontaneitou, experimentem a silným optimismem, zatímco pozdní fáze, před přechodem k surrealismu, se stávala propracovanější, ale zároveň již nesla zárodky hlubšího zamyšlení, které vyústilo v posun k novému směru. Poetismus je téměř výhradně českým fenoménem, vzniklým v pražském prostředí, a proto nemá výrazné národní či regionální varianty mimo Československo, ale v rámci žánrové diverzity se kromě lyriky objevoval i v dramatu (Nezvalova “Manon Lescaut“), filmových scénářích, užitém umění a typografii, čímž propojoval různé umělecké disciplíny.
💫 Vliv
Vliv poetismu na pozdější literaturu a umění byl zásadní a mnohostranný, neboť představoval most mezi prvorepublikovou avantgardou a dalšími moderními směry, především pak českým surrealismem, na který přímo navázal, neboť mnoho jeho klíčových osobností (Nezval, Teige) se stalo zakladateli československé surrealistické skupiny. Směr ovlivnil následující generace básníků důrazem na lyrickou svobodu, bohatou imaginaci, hravost jazyka a experimentální přístup k formě, což se projevilo v rozvoji moderní české poezie. Z poetismu vychází inspirace pro propojování uměleckých disciplín, což vedlo k rozvoji mezioborových projektů v divadle, filmu a vizuálním umění, a jeho estetika, zaměřená na radost z běžného života a krásu techniky, rezonovala v pozdějším designu a užitém umění. V době svého vzniku byl poetismus přijímán s velkým nadšením mladou generací, která v něm viděla osvobození od tíživých tradic a příslib nového, optimistického umění, což se projevovalo zejména v kruzích kolem Devětsilu a v kulturních časopisech. Zároveň se však setkával s kritikou konzervativních kruhů, které mu vytýkaly povrchnost, hedonismus, únik od vážných společenských problémů a nedostatečnou ideologickou hloubku, zejména v kontrastu s proletářským uměním, které bylo v té době též silně angažované. Přes tyto výhrady však poetismus nikdy nečelil plošným zákazům či cenzuře, spíše byl předmětem literárních debat a polemik. Dnes je poetismus vnímán jako jeden z nejoriginálnějších a nejvýznamnějších směrů české meziválečné avantgardy, ceněný pro svou jedinečnou kombinaci hravosti, lyrismu a progresivního myšlení, která mu zajistila trvalé místo v dějinách české kultury. Je považován za klíčový krok ve vývoji moderní české poezie, který ukázal cestu k nekonvenčnímu vnímání světa a umění. Jeho odkaz se projevuje nejen v literárních studiích a historických reflexích, ale i v kulturním povědomí; například Nezvalova dramatizace “Manon Lescaut“ se dočkala mnoha divadelních a operních adaptací a stále je součástí repertoárů, zatímco jeho básně a Teigeho teoretické práce jsou předmětem akademického zájmu a inspirují nové generace umělců k hledání krásy v každodennosti a k mezioborové spolupráci, přičemž jeho vizuální estetika ovlivňuje grafický design a typografii.