👤Šimon Lomnický z Budče
Život ❤️
Byl autorem rozsáhlého díla zahrnujícího prózu, drama a eseje ⯀ Jeho tvorba se vyznačovala hlubokým ponorem do české historie a kultury ⯀ Často se zabýval tématy morálky, víry a lidských vztahů ⯀ Jeho styl je charakteristický lyrismem a ironií ⯀ Zaměřoval se na tradiční hodnoty a lidskou psychiku ⯀ Přispěl k obohacení české literatury originálním stylem a nezaměnitelným hlasem ⯀ Jeho dílo reflektuje turbulentní historické období ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Písně chval božských ⯀ Zrcadlo starého a nového zákona ⯀ Písně o svatých
Současníci 👥
Ivan Klíma (Sedm dní na útěku), Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky), Ludvík Kundera (Nesnesitelná lehkost bytí), Josef Škvorecký (Zbabělci)
📖 Písně o marnosti světa (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Písně o marnosti světa od Šimona Lomnického z Budče patří k lyrickoepickému žánru, konkrétně se jedná o didaktickou skladbu s alegorickými prvky, psanou ve veršované formě.
Téma a motiv 💡
V Písních o marnosti světa Lomnický zkoumá pomíjivost a marnost pozemského života, kritizuje lidskou honbu za majetkem, mocí a slávou, zdůrazňuje křehkost lidské existence a nevyhnutelnost smrti, přičemž motivy pomíjivosti, smrti, marnosti a pokání se prolínají celým textem, tvořící námět básně o hledání smyslu života uprostřed pomíjivosti světa a uvědomění si duchovních hodnot.
Zařazení díla 🕑
Renesanční humanismus, konkrétně období pozdní renesance v českých zemích, silně ovlivnil Lomnického tvorbu, projevující se v Písních o marnosti světa.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor Písní o marnosti světa není konkrétně určen, odehrává se v alegorickém, nadčasovém prostoru, kde lidské konání a jeho důsledky jsou univerzální a platné pro všechny doby.
Kompozice 📝
Písně o marnosti světa jsou komponovány cyklicky, sestávají z dvaceti písní s nestejným počtem strof a veršů, přičemž každá píseň představuje samostatnou úvahu nad marností konkrétního aspektu lidského života, a jsou propojeny motivy pomíjivosti, smrti, marnosti a pokání.
Charakteristika díla 📜
Písně o marnosti světa od Šimona Lomnického z Budče patří k lyrickoepickému žánru, konkrétně se jedná o didaktickou skladbu s alegorickými prvky, psanou ve veršované formě.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Lyrický subjekt, moudrý a zkušený vypravěč, se obrací k čtenáři v první osobě, reflektuje vlastní zkušenosti i obecné lidské úděly, vede s ním dialog a nabádá ho k zamyšlení nad smyslem bytí, používá er-formu.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Písních o marnosti světa jsou spíše alegorické, než realisticky vykreslené: Městský člověk představuje typického obyvatele města, hnaného touhou po bohatství a moci, slepého vůči duchovním hodnotám; Světská paní ztělesňuje pýchu, marnivost a povrchnost; Rolník symbolizuje těžký úděl venkovského lidu, závislého na přírodních podmínkách, zároveň ale představuje i blízkost k přírodě a pokoru; Poutník putuje životem a hledá smysl bytí, uvědomuje si marnost světských hodnot a obrací se k duchovním; Smrt je nevyhnutelnou postavou, která se objevuje v různých podobách a připomíná pomíjivost lidského života; Bůh není přímo přítomnou postavou, ale je implicitně přítomen jako nejvyšší instance, k níž se lyrický subjekt i poutník obracejí.
Jazyk a styl ✍️
Píseň je psána spisovnou, archaickou češtinou s použitím biblických obratů a rýmů, bohatě využívá metafory, alegorie, přirovnání a další básnické prostředky pro zdůraznění pomíjivosti a marnosti světa, a často se obrací k Bohu v modlitbách a proslovuje k čtenáři s poučením.
Stručný obsah 🏷
Šimon Lomnický z Budče ve své Písni o marnosti světa líčí pomíjivost a nicotnost pozemského života, ukazuje marnost lidského snažení o bohatství, slávu a moc, a nabádá k obrácení se k Bohu a k životu v podle jeho učení.
Podrobný obsah díla 🗒
Lomnický z Budče detailně popisuje marnost lidského snažení v různých oblastech života, začíná od mládí, kdy člověk promarňuje čas hrami a pošetilostmi, a postupuje přes dospělost, kdy se honí za bohatstvím, slávou a mocí, které jsou však pomíjivé a nevedou ke štěstí, až ke stáří a smrti, kdy člověk ztrácí vše, co nashromáždil, a uvědomuje si marnost svého snažení; autor ukazuje, jak bohatství může být ztraceno v okamžiku, jak sláva je prchavá a jak moc je jen dočasná, a poukazuje na to, že pravé štěstí se nenachází v materiálních věcech, ale v Bohu a v životě podle jeho učení; popisuje marnost světských radovánek, jako jsou hostiny, tance a hudba, které sice přinášejí dočasné potěšení, ale nevedou k trvalému štěstí, a nabádá k obrácení se k duchovním hodnotám; v průběhu básně autor používá řadu metafor a přirovnání, například přirovnává lidský život k stínu, k dýmu, k trávě, která rychle uschne, a k květině, která brzy zvadne, čímž zdůrazňuje jeho pomíjivost a křehkost, a také přirovnává svět k moři plnému bouří a nebezpečí, v němž se člověk snaží marně najít pevnou půdu pod nohama; opakovaně se obrací k Bohu v modlitbách a proslovuje k čtenáři s poučením, nabádá ho, aby se odvrátil od světských lákadel a obrátil se k Bohu, který jediný může dát člověku pravé štěstí a smysl života; Lomnický z Budče poukazuje na to, že smrt je nevyhnutelná a čeká na každého bez ohledu na jeho postavení či majetek, a zdůrazňuje, že po smrti bude člověk souzen za své činy, a proto by se měl v životě snažit žít podle Božích přikázání a konat dobro; v závěru básně autor shrnuje své poselství a nabádá čtenáře k pokání a k obrácení se k Bohu, aby tak dosáhl věčného života v nebeském království, a zdůrazňuje, že pouze v Bohu se nachází pravé štěstí a smysl života, a všechno pozemské je jen marnost a pomíjivost.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.