👤Jan Neruda
Život ❤️
Byl mistrem českého jazyka a stylu ⯀ Jeho povídky, zejména cyklus Arabesky, jsou dodnes čteny a oceňovány pro jejich lyrismus, psychologickou hloubku a melancholickou atmosféru ⯀ Zanechal bohaté dílo zahrnující poezii, romány, fejetony a překlady ⯀ Jeho dílo se vyznačuje jemnou ironií a citlivým zobrazováním pražského prostředí a jeho obyvatel ⯀ Jeho práce se staly součástí českého kulturního dědictví ⯀ Neruda je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů 19. století ⯀ Jeho vliv na českou literaturu a umění přetrvává dodnes ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Povídky malostranské ⯀ Hřbitovní kvítí ⯀ Balady a romance
Současníci 👥
Karel Havlíček Borovský (Křest sv. Vavřince), Božena Němcová (Babička), Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka), Svatopluk Čech (Romance o Janu Žižkovi)
📖 Písně kosmické (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Lyrickoepická báseň s prvky filozofické reflexe, řadící se k žánru básnické skladby, využívá výrazovou formu verše a strofy.
Téma a motiv 💡
V Písních kosmických se Neruda zamýšlí nad postavením člověka ve vesmíru, jeho malostí v porovnání s nekonečnem kosmu, a zároveň s jeho schopností poznávat a chápat tento vesmír; hlavní myšlenkou je hledání smyslu lidské existence v kontextu obrovského a tajemného vesmíru, motivy zahrnují úžas nad krásou a rozlehlostí kosmu, vědecké poznání, pochybnosti o lidském poznání, osamělost člověka ve vesmíru, kontrast mezi věčností vesmíru a pomíjivostí lidského života, hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, a námětem je autorův vnitřní monolog, inspirovaný vědeckými objevy a filozofickými úvahami o vesmíru.
Zařazení díla 🕑
Realismus s prvky romantismu, spadá do období tvorby Jana Nerudy, které je poznamenáno společenskými změnami a vědeckými objevy.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Písních kosmických je spíše abstraktní a symbolický, odehrává se v mysli básníka, který cestuje vesmírem a rozjímá nad jeho tajemstvím; děj se neodehrává v konkrétním čase a místě, ale spíše v rovině filozofické úvahy o vesmíru a lidském bytí.
Kompozice 📝
Kompozice Písní kosmických je cyklická, báseň se skládá z několika částí (písní), které na sebe volně navazují a rozvíjejí ústřední téma; formálně je báseň členěna do strof a veršů s pravidelným rytmem a rýmem.
Charakteristika díla 📜
Lyrickoepická báseň s prvky filozofické reflexe, řadící se k žánru básnické skladby, využívá výrazovou formu verše a strofy.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je lyrický subjekt, ztotožnitelný s autorem Janem Nerudou, který se obrací k čtenáři a sdílí s ním své myšlenky a pocity; vyprávěcí forma je v první osobě a kombinuje lyrické vyjádření s filozofickou reflexí.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v tradičním slova smyslu v Písních kosmických nevystupují, ale spíše se objevují symbolické postavy a personifikace, jako je například personifikovaný vesmír, věda, nebo lidský duch, které představují různé aspekty lidského poznání a vztahu k vesmíru; samotný lyrický subjekt prochází proměnou od úžasu a fascinace vesmírem k pochybnostem a hledání smyslu lidské existence v tomto nekonečném prostoru.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk Písní kosmických je spisovný, s občasným užíváním archaismů a knižních výrazů, které dodávají básním patos a vznešenost, a Neruda v nich mistrně využívá metafor, personifikací a dalších básnických prostředků, jako jsou například apostrofy a enumerace, k vyjádření komplexních myšlenek a emocí, které v něm vesmír vyvolává, přičemž se nevyhýbá ani přímé řeči, která dodává básním dynamičnost.
Stručný obsah 🏷
Sbírka básní Písně kosmické vyjadřuje Nerudův úžas nad vesmírem, od úvah o nekonečnosti a poměrnosti lidské existence v jeho rámci, přes oslavu jednotlivých planet a hvězd, až po zamyšlení nad vědeckým poznáním a jeho limity.
Podrobný obsah díla 🗒
V úvodní básni „Zpěv o hvězdách“ Neruda oslavuje nekonečnost vesmíru a jeho tajemství, která se lidskému chápání vymykají, a zároveň si uvědomuje malost člověka v porovnání s kosmickými rozměry, načež v dalších básních věnovaných jednotlivým planetám sluneční soustavy, jako je například „Venuše“, „Mars“ či „Jupiter“, autor personifikuje tyto nebeské tělesa, propůjčuje jim lidské vlastnosti a charaktery, a skrze ně reflektuje pozemské záležitosti, jako jsou láska, válka či moc, a v básních věnovaných hvězdám, například „Slunce“ či „Sirius“, se Neruda zamýšlí nad jejich podstatou a vlivem na život na Zemi, obdivuje jejich sílu a krásu a zároveň si uvědomuje jejich pomíjivost, zatímco v básni „Proxima Centauri“ se Neruda obrací k nejbližší hvězdě mimo sluneční soustavy s otázkami o existenci života a civilizací v jiných světech, přičemž vyjadřuje touhu po poznání a kontaktu, a v závěrečné básni „Malý člověk míní, velký Pán Bůh mění“ autor shrnuje své myšlenky a pocity z putování vesmírem a zdůrazňuje, že i přes veškeré vědecké poznání zůstávají mnohá tajemství vesmíru neodhalena a lidský úděl je v konečném důsledku v rukou vyšší moci, a celou sbírkou se prolíná Nerudův obdiv k vědě a vědeckému poznání, které mu otevírá brány k pochopení vesmíru, ale zároveň si uvědomuje meze lidského poznání a zdůrazňuje, že i s rozvojem vědy zůstávají mnohé otázky nezodpovězeny a vesmír si uchovává své tajemství, které podněcují lidskou fantazii a touhu po poznání.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.