Otec Goriot – rozbor knihy (2)

 

   Kniha: Otec Goriot

   Spisovatel(ka): Honoré de Balzac

   Přidal(a): Tereza

 

Otec Goriot

– autor: Honoré de Balzac

– název originálu: Le Père Goriot

– překlad: Božena Zimová

– literární směr: francouzský realismus

– původní jazyk díla: francouzský

– počet stran: 370

– nakladatelství: Petit Press

– rok vydání českého překladu: 2006

– číslo vydání: první

– rok vydání originálu: 1835

– literární druh: epika

– literární žánr: společenský realistický román

– Otec Goriot je dílo pocházející z cyklu Lidská komedie (97 románů); část volně spjaté trilogie s romány Ztracené iluze (1837 – 1843), Lesk a bída kurtizán (1838 – 1847)

– chronologický děj

– er forma

– autor je vypravěčem

– čas děje: 1. polovina 19. století

– místo děje: historická Paříž

– časté dialogy

 

– jazyk díla:

– spisovná čeština

– občasný výskyt nespisovných výrazů (míň)

– častý výskyt hovorových výrazů (žvásty)

– častý výskyt přechodníků (postoupiv)

– občasný výskyt historismů (louisdor)

 

– dílo je detailní analýzou soudobé francouzské společnosti (Balzac ironizuje měšťanstvo)

– text díla není členěn do kapitol, nýbrž se jedná o jeden souvislý text (souvislý celek)

– obsah: zbohatlý obchodník Goriot rozdal veškerý svůj majetek dcerám, aby se provdaly do vznešené pařížské společnosti, poté byl jimi opuštěn a všemi považován za směšného podivína a samotáře, Goriot umírá v osamění

– motivy: tragika obětavosti, otcovská láska k dcerám, motiv ztracených iluzí (iluze, které měl Goriot o svých dcerách)

– značná část příběhu se odehrává v penzionu Vauquer, který vytváří jakýsi miniaturní svět

– kritika tehdejší francouzské společnosti vyznávající materialistické hodnoty, kritika úpadu morálky (u dcer Goriotových)

– Otec Goriot vytváří pravý opak k Lakomci od Moliéra, jelikož Goriot nestřádal všechen svůj majetek, ale naopak všechen svůj majetek rozdal

– dílo vytváří pravý opak i k básni Dceřina kletba z knihy Kytice od Karla Jaromíra Erbena

– hlavní hodnoty: peníze, postavení, majetek (pro toto vše opustí Goriota jeho dcery)

– Balzac chtěl dílem poukázat na špinavé praktiky pařížského lidu té doby, na přetvářku, naivitu a chtíč po penězích

 

Rozbor díla:

– velmi časté jsou popisy (například popisy prostředí):

„ …, a to žluté kalikové záclony, dřevěná lakovaná křesla, vyčalouněná utrechtským sametem, několik usmolených obrázků a tapet, které si nevybrali už ani předměstské hospody.“

 

– výskyt charakteristik:

„ Byl zpravidla oblečen v chrpově modré šaty, každý den si bral bílou pikovou vestu, pod níž se kolíbalo jeho hruškovitě vystupující břicho.“

„ Jeho tvář, kterou tajné starosti ponenáhlu naplňovaly smutkem den ze dne větším, vypadala nejubožejší ze všech tváří u stolu.“

 

– velmi často se vyskytují dlouhá souvětí:

„ Snad bezstarostná velkodušnost, jež přiměla otce Goriota, který tou dobou byl uctivě zván panem Goriotem, že se dal na to nachytat, že byl považován za hlupáka, který se vůbec nevyzná v obchodech.

„ Když mladí medici zpozorovali pokles jeho dolního rtu a změřili vrchol jeho lícního úhlu, když se ho vyptávali, ale nic z něho nedostali, prohlásili o něm, že je stižen kretenismem.“

 

– řečnické otázky (zejména v závěru díla):

„ Ach mé peníze, kde jsou?“

„ Na mou duši, kdopak ví?“

 

– ponaučení a úvahy, která jsou zejména v závěru díla, kdy už otec Goriot pochopil, jak moc se zmýlil ve svých dcerách:

„ Ach, kdybych byl bohat, kdybych si ponechal své jmění, kdybych jim je nebyl dal, pak by tady byly, olizovaly by mi tváře svými polibky!“

„ Kdybych měl po sobě zanechat poklady, balily by mě do obkladů, ošetřovaly by mě.“

 

Hlavní postavy:

– Otec Goriot – stařec, bývalý výrobce nudlí, který rozdá všechen svůj majetek dcerám, aby se mohly dobře provdat, nakonec umírá opuštěný a bez peněz; nadevše miluje své dcery, je dobrosrdečný, poctivý a naivní

– Evžen de Rastignac – student práv, který žije také v penzionátu Vauquer stejně jako Goriot; cílevědomý, chudý, ctižádostivý, svědomitý; ke konci díla ztrácí zásady morálky a iluze

– Bianchon – mladý obětavý a citlivý lékař; nejlepší přítel Evžena de Rastignaca, kterému pomáhá pečovat o Goriota

– Vautrin – bývalý, zlý galejník; je zběhlý ve společnosti

– Delfína – dcera Goriota, je úspěšnější než její sestra, ale svého otce také využívá, a to ve svůj prospěch, i přesto, že k němu má lepší vztah

– Anastázie – dcera Goriota, která využívá svého otce pouze pro peníze, je méně úspěšná než její sestra

 

Citace:

„Za peníze je všechno, i dcery. Kdybych měl po sobě zanechat poklady, balily by mě do obkladů.“

 

Tato citace pochází ze samotného závěru díla, kdy už pan Goriot běduje nad svým životem. Uvědomuje si, jakou chybu udělal, když dal všechen svůj majetek dcerám. A v závěru svého života dožívá osamocen. Když ho jediní jeho příbuzní, a to jeho dcery, opustily.

 

Vlastní hodnocení:

Dílo Otec Goriot mne oslovilo. Jedinou věcí, kterou bych tomuto dílu vytkl je to, že je psané v jednom souvislém textu. Jelikož není dílo psané v kapitolách, tak na mne místy působilo velmi nepřehledně. Ovšem tuto jedinou věc, kterou bych knize vytkl, nahrazuje její nadčasovost. Protože i v dnešní moderní době žijí lidé, kteří jsou pro peníze a majetek udělat cokoliv (dokonce i opustit své vlastní rodiče).


Podobné rozbory děl: