📖 Úvod
Nová vlna science fiction (původní název: New Wave science fiction) je literární směr, který se rozvíjel především v 60. a 70. letech 20. století. Geograficky se rozvinula především ve Spojeném království a Spojených státech amerických, ale měla vliv i na science fiction v dalších zemích. Jednalo se o revoluční proud, který usiloval o rozšíření uměleckých a tematických hranic žánru science fiction a o jeho hlubší integraci s hlavními proudy moderní literatury. Toto období představovalo výrazný posun od dřívějších, často technocentrických a na děj zaměřených příběhů směrem k introspektivnějšímu, experimentálnějšímu a sociálně kritičtějšímu vyjádření. Nová vlna se snažila posunout science fiction za hranice pouhé dobrodružné literatury nebo spekulací o budoucích technologiích, zaměřovala se spíše na lidskou psychiku, společenské a kulturní aspekty a vnitřní konflikty postav. V kontextu doby se jednalo o snahu o uměleckou dospělost žánru a o jeho osvobození od dřívějších omezení, často spojených s pulpovou literaturou. Významným centrem Nové vlny se stal britský časopis “New Worlds“, vedený Michaelem Moorcockem, který otevřel své stránky experimentálním textům a autorům hledajícím nové formy vyjádření. Moorcock se stal jednou z klíčových postav celého hnutí, prosazoval radikální změny v pojetí science fiction a podněcoval autory k prolomení zažitých konvencí. Ve Spojených státech se podobné tendence projevovaly v antologiích jako “Dangerous Visions“, editovaných Harlanem Ellisonem, které poskytovaly platformu pro kontroverzní a netradiční příběhy, jež by v mainstreamových časopisech těžko našly uplatnění. Období Nové vlny bylo charakteristické také propojováním s akademickým prostředím a snahou o legitimaci žánru jako vážné umělecké formy, schopné reflektovat složité otázky moderní doby. Časové zařazení se v širším pojetí může překrývat až do počátku 80. let, kdy se její vliv proměnil a částečně se absorboval do hlavního proudu science fiction, nebo dal vzniknout novým subžánrům jako kyberpunk.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku Nové vlny science fiction je komplexní a odráží turbulence 60. a 70. let 20. století. Toto období bylo poznamenáno hlubokými společenskými změnami a otřesy, které se projevily ve všech oblastech kultury a umění. Filozoficky navazovala na existencialismus, který zdůrazňoval individuální svobodu, odpovědnost a úzkost z bezvýznamnosti, a na prvky postmodernismu, které zpochybňovaly objektivní pravdu a velké narativy. Studená válka a hrozba jaderné apokalypsy vytvořily atmosféru úzkosti a skepse vůči pokroku a racionalitě. Válka ve Vietnamu, která eskalovala v 60. letech, podkopala důvěru v autority a vlády, vyvolala masivní protiválečná hnutí a prohloubila společenské rozdělení. Hnutí za občanská práva ve Spojených státech, rozvoj feminismu a ekologického uvědomění proměnily vnímání společnosti, moci a identity. Kontrakultura 60. let, s jejím důrazem na svobodu, experimentování (včetně drog a sexuality) a odpor vůči establishmentu, poskytla ideologické palivo pro autory Nové vlny. Vědecký a technologický pokrok, ačkoliv rychlý, začal být vnímán spíše s obavami z jeho negativních dopadů (znečištění, zneužití moci) než s bezbřehým optimismem, který dominoval v dřívější science fiction. Zakladatele nebo jednu konkrétní osobu, která stála u vzniku, nelze jednoznačně jmenovat. Jednalo se spíše o kolektivní hnutí několika vizionářských autorů a redaktorů. Nicméně, jak již bylo zmíněno, v britském kontextu hrál klíčovou roli Michael Moorcock jako redaktor časopisu „New Worlds“, který aktivně prosazoval nové estetické principy. Ve Spojených státech byl významnou postavou Harlan Ellison, zejména díky svým antologiím “Dangerous Visions“ a “Again, Dangerous Visions“, které sbíraly provokativní a experimentální texty. Mezi další klíčové autory, kteří se podíleli na formování Nové vlny, patří J. G. Ballard, Brian W. Aldiss, Roger Zelazny, Samuel R. Delany, Philip K. Dick (který byl s Novou vlnou často spojován, ačkoliv jeho dílo předcházelo i přesahovalo toto období), Ursula K. Le Guin a Robert Silverberg. Politická situace se vyznačovala rostoucí skepsí vůči autoritářství, mocenské politice a válečným konfliktům. Společenské změny zahrnovaly odklon od tradičních hodnot, hledání nových životních stylů, sexuální revoluci a rozmach alternativních subkultur. Filozoficky se Nová vlna vymezovala proti naivnímu pozitivismu a technokratickému optimismu, který charakterizoval “zlatý věk„ science fiction (zejména díla ovlivněná Johnem W. Campbellem Jr. v časopise “Astounding Science Fiction“). Odmítala jeho často přímočarý narativ, důraz na racionální řešení problémů, heroické, často bílé mužské postavy a idealizaci vědy a pokroku. Vymezovala se také proti rigidním žánrovým konvencím a snaze o kategorizaci. Naopak navazovala na tradici spekulativní literatury, která se zabývala společenskými otázkami a psychologií, a čerpala inspiraci z experimentální literatury, existencialismu, absurdního divadla a moderního umění. Snažila se posunout science fiction blíže k hlavnímu proudu literatury, vnést do ní uměleckou hloubku a stylistickou sofistikovanost. Byla to snaha o “zlidštění“ žánru, o zaměření se na vnitřní prožívání člověka v měnícím se světě, spíše než na technické detaily vesmírných lodí nebo mimozemských civilizací.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika Nové vlny science fiction jsou definovány jejím odklonem od konvencí a důrazem na uměleckou a myšlenkovou hloubku. Typická témata a motivy zahrnovaly především zkoumání vnitřních světů postav, psychologické hloubky a složitosti lidské mysli. Časté byly otázky identity, reality a její relativnosti, vlivu drog a sexuality na lidské vnímání. Autoři se zaměřovali na sociální komentář, dystopické vize, ekologické otázky a kritiku technologie, která namísto spásy přináší hrozby. Objevovala se témata úpadku společnosti, posthumanismu, role umění a kultury v dehumanizovaném světě, a transformace či mutace jako metafora pro změnu a chaos. Zcela klíčový byl také existencialismus a nihilismus. Obraz typického hrdiny se dramaticky změnil. Namísto akčních hrdinů a vynálezců se objevovali antihrdinové – rozpolcené, psychologicky složité postavy, často pasivní, ztracené, alienated, nebo žijící na okraji společnosti. Jejich konflikty byly spíše vnitřní a existenciální než vnější a akční. Byli to spíše „experiencéři“ reality než „řešitelé problémů“. Obvyklé prostředí se posunulo od vesmírných lodí a vzdálených planet k degradovaným, často postapokalyptickým nebo dystopickým městům, vnitřním krajinám mysli (psychogeografie J.G. Ballarda), a alternativním, často nepochopitelným realitám. Méně se zaměřovala na „vesmírnou operu“ a „hard SF“, více na „měkkou“ science fiction s důrazem na sociální vědy a humanitní aspekty. Konflikty byly převážně vnitřní psychologické, střety s represivní společností, krize identity, existenciální dilemata a morální nejednoznačnost, která často neměla jasné řešení. Jazyk a styl byly experimentální, poetické, metaforické a symbolické. Autoři se odkláněli od přímého, funkčního stylu „zlatého věku“ k bohatšímu, introspektivnímu a sofistikovanějšímu výrazu. Často se objevovalo stream-of-consciousness, surrealistické prvky a stylistická hravost. Kompozice a vyprávěcí postupy zahrnovaly nelineární vyprávění, fragmentaci, proud vědomí, metafikci a subjektivní perspektivu. Důraz byl kladen na otevřené konce a ambivalenci, což odráželo nejednoznačnost světa. Vyprávění bylo často mozaikovité, s mnoha vrstvami významů a symboliky. Méně důrazu bylo kladeno na klasickou zápletku s jasným rozuzlením, spíše na zážitkové plynutí a postupné odhalování vnitřního světa postav. Nejčastější literární žánry či podžánry, které Nová vlna ovlivnila nebo vytvořila, zahrnovaly psychologickou science fiction, sociologickou science fiction, dystopii, spekulativní fikci a experimentální prózu. Často se překrývala s fantasy a hororem, záměrně stírala hranice mezi žánry a přispívala k jejich fúzi. Později její vliv vedl k rozvoji kyberpunku, který převzal a rozvinul mnohé z jejích tematických a stylistických prvků, jako je kritika technologie, úpadek společnosti a role identity. Celkově Nová vlna představovala snahu o uměleckou dospělost a filozofickou hloubku science fiction, transformující žánr z populární zábavy na médium pro reflexi komplexních problémů moderního světa.
👥 Zastupci
Nová vlna science fiction (New Wave SF) byla literární hnutí, které se objevilo v polovině 60. let 20. století, usilující o rozšíření tematických a stylistických hranic žánru SF. Klade důraz na vnitřní světy postav, sociální kritiku, experimenty s formou a psychologickou hloubku, často s odklonem od tradičních „hard science“ témat. Světoví autoři: J. G. Ballard: Reprezentativní díla: Potopený svět (The Drowned World), Pád do ráje (Crash), Výšková budova (High-Rise). Ballard hluboce zkoumal psychologické dopady extrémních prostředí a rozpadu civilizace, často s dekadentní a introspektivní estetikou. Michael Moorcock: Reprezentativní díla: Jeremiáš Cornelius: Dekadentní špion (The Dancers at the End of Time). Moorcock, jako editor časopisu New Worlds, zásadně ovlivnil směr celé New Wave, prosazoval experimentální texty a sám tvořil příběhy s dekadentními, morálně ambivalentními hrdiny v chaotických, rozpadajících se světech. Brian W. Aldiss: Reprezentativní díla: Dlouhé odpoledne Země (Hothouse), Report on Probability A. Aldiss je příkladem autora, který kombinoval poetiku a introspekci s rozsáhlými, často postapokalyptickými vizemi, zpochybňujícími lidskou dominanci a přirozenost. Harlan Ellison: Reprezentativní díla: Nebezpečné vize (Dangerous Visions – antologie, kterou editoval), povídky jako Nemám ústa a musím křičet (I Have No Mouth, and I Must Scream), Chlapec a jeho pes (A Boy and His Dog). Ellison se proslavil provokativním, emocionálně intenzivním stylem a tématy, která zkoumala temné stránky lidské povahy a společnosti. Samuel R. Delany: Reprezentativní díla: Dhalgren, Nova. Delany experimentoval s jazykem, nelineární narací, komplexními sociálními a sexuálními tématy, často se zaměřením na okrajové postavy a subkultury. Roger Zelazny: Reprezentativní díla: Pán světla (Lord of Light), Rytíři kulatého stolu (The Dream Master). Zelazny brilantně propojoval mytologii a náboženské motivy s psychologickou hloubkou a komplexními, často nihilistickými hrdiny. Philip K. Dick: Reprezentativní díla: Sní androidi o elektrických ovcích? (Do Androids Dream of Electric Sheep?), Ubik, Tři stigmatu Palmera Eldritche. Ačkoliv Dick začal tvořit před plným rozkvětem New Wave, jeho zkoumání povahy reality, iluze, identity a dopadu drog na psychiku ho činí jejím předchůdcem a klíčovou inspirací. Čeští autoři: Josef Nesvadba: Reprezentativní díla: Einsteinův mozek, Tři detektivové, Vampire Ltd. Nesvadba byl jedním z mála českých autorů, kteří se přiblížili duchu New Wave, když ve svých dílech propojoval science fiction s hlubokou psychologií, filozofickými otázkami a morálními dilematy, často s kritickým pohledem na společnost a lidskou přirozenost. V české literatuře však New Wave ve formě organizovaného hnutí neexistovala a její vliv se projevoval spíše izolovaně nebo jako inspirace pro jednotlivé autory, kteří se v podmínkách komunistického režimu snažili posouvat hranice žánru skrze psychologickou a sociální kritiku, aniž by mohli přímo reflektovat západní experimenty s formou nebo otevřeně tabuizovaná témata.
📈 Vývoj
Nová vlna science fiction vznikla v polovině 60. let 20. století, primárně ve Spojeném království a Spojených státech. Její kořeny sahají k nespokojenosti s tradiční, „zlatou érou“ science fiction, která byla často kritizována za ploché charaktery, zaměření na technologické gadgety a nedostatečnou literární hloubku. Klíčovým katalyzátorem byl britský časopis New Worlds, jehož vedení v roce 1964 převzal Michael Moorcock. Pod jeho redakcí se časopis stal platformou pro radikální experimenty s formou, tématy a stylem, čímž se odklonil od technocentrické SF k „měkké„ SF zkoumající sociologii, psychologii, lingvistiku a filozofii. V Americe se podobné tendence projevily v antologiích jako Dangerous Visions (1967) editované Harlanem Ellisonem, které šokovaly a provokovaly explicitním obsahem a bouráním žánrových konvencí. Období vrcholu New Wave nastalo koncem 60. let a na počátku 70. let. Bylo to období kulturních otřesů, studené války, sexuální revoluce, protestů proti válce ve Vietnamu a rozkvětu kontrakultury. Nová vlna SF reflektovala tyto společenské změny a často se jimi nechala inspirovat, propůjčovala si jejich témata jako drogy, sexualitu, společenský rozklad, nihilismus a existenciální úzkost. Raná fáze se vyznačovala silnou touhou provokovat a šokovat, často na úkor tradiční narace, s důrazem na avantgardní stylistiku a experimentální struktury. Pozdní fáze, zhruba od poloviny 70. let, se začala vyznačovat jistým zjemněním, autoři se sice drželi netradičních témat a hlubší psychologie, ale jejich stylistika se stala rafinovanější a přístupnější, méně explicitně provokativní. Postupný ústup New Wave jako dominantního proudu nastal v polovině 70. let. Její nejradikálnější prvky byly buďto asimilovány do širšího proudu science fiction, nebo se autoři posunuli k novým směrům. Někteří kritici hnutí považovali za slepou uličku, příliš elitářské a vzdálené čtenářům, jiní jej viděli jako nezbytný vývoj, který žánr obohatil. Proměna New Wave vyústila v vznikání nových subžánrů, které z ní čerpaly inspiraci, například cyberpunk, který převzal dystopické vize, experimentální stylistiku a sociální kritiku, ale zasadil je do technologicky pokročilých městských prostředí. Národní a regionální varianty se projevily rozdílně. Britská New Wave, reprezentovaná autory jako Ballard a Aldiss, byla často více introspektivní, existenciální a zabývala se spíše vnitřními krajinami mysli a ekologickými tématy. Americká New Wave, s autory jako Ellison a Delany, byla často více explicitní, provokativní a politicky nabitá, s důrazem na sociální kritiku a experimenty s jazykem a identitou. V kontinentální Evropě, například ve Francii nebo Německu, se objevily literární proudy s podobnými ambicemi, ale nevytvořily tak koherentní hnutí označené jako “New Wave SF“. V Československu a zemích východního bloku byla New Wave SF, s jejími otevřenými sexuálními, drogovými a společenskokritickými tématy, kvůli cenzuře a ideologickým omezením nemyslitelná v plné šíři. Někteří autoři, jako Josef Nesvadba, přejímali psychologickou hloubku a sociální kritiku, ale museli se vyvarovat explicitních prvků a maskovat svou kritiku pod metaforickým obalem.
💫 Vliv
Vliv Nové vlny science fiction na pozdější literaturu a umění je obrovský a dodnes patrný. Byla klíčovým mostem, který převedl žánr SF od čisté žánrové zábavy k literatuře s velkým L, uznávané pro svou uměleckou hodnotu a hlubokou společenskou relevanci. Z New Wave přímo vychází mnoho pozdějších literárních směrů a subžánrů. Nejdůležitější je bezesporu cyberpunk, který převzal její dystopické vize, stylistickou preciznost, důraz na sociální komentář a vnitřní světy postav, jen je zasadil do hi-tech, low-life prostředí (autoři jako William Gibson, Bruce Sterling). Dále ovlivnila slipstream literaturu, která se pohybuje na pomezí žánrů a věnuje se snovým, surreálným nebo metafyzickým tématům bez ohledu na striktní žánrové škatulky. Její důraz na experiment s formou a jazykem se promítl do širší postmoderní literatury a také do moderního hororu, který často čerpá z psychologického rozkladu a tělesného hororu, který Ballard a další představili. Mnoho autorů mimo striktní SF žánr, ale i v jeho rámci (např. China Miéville, Jeff VanderMeer), se inspiruje její odvahou k experimentu a ochotou zkoumat nepříjemná témata. V době svého vzniku byla Nová vlna SF přijímána velmi rozporuplně. Pochvaly: Mladší generace čtenářů, progresivní kritici a autoři ji vítali jako osvěžující, intelektuálně stimulující a nezbytnou inovaci, která posunula science fiction z okrajové zábavy k vážné literatuře schopné reflektovat složitost moderního světa. Oceňovali její literární kvality, odvahu k sociální kritice a zkoumání tabuizovaných témat, jako je sexualita, drogy nebo vnitřní rozklad. Byla vnímána jako pokus o „humanizaci“ SF. Kritika: Konzervativní část SF komunity, zejména fanoušci tzv. „hard SF“ a starší autoři, ji ostře kritizovali. Obviňovali ji z „neliterárnosti“ navzdory jejím ambicím, z nedostatku „skutečné“ vědy, z přílišného důrazu na styl na úkor smysluplného příběhu, z nihilismu, dekadence a z toho, že „kazí“ žánr. Často byla posměšně označována za „pornografii“ nebo „SF proti SF“ kvůli explicitnímu obsahu a temným vizím. Mnohým vadilo, že autoři New Wave se často zaměřovali na destrukci, chaos a dysfunkci místo na budování budoucích světů. Zákazy a cenzura: Přímé zákazy a cenzura byly časté zejména v zemích s represivními režimy, jako bylo Československo, kde explicitní sociální a sexuální témata nebo otevřená kritika společnosti byla nepřijatelná. I v západních zemích se však některé kontroverzní publikace potýkaly s problémy, ačkoliv k plošným zákazům nedocházelo. Dnes je Nová vlna SF vnímána jako jedno z nejvýznamnějších a nejvlivnějších období v historii science fiction. Její autoři jsou kanonizováni a jejich díla jsou studována na univerzitách a považována za klasiku moderní literatury. Uznává se, že New Wave zásadně proměnila žánr, otevřela jej novým tématům a umožnila mu dosáhnout vyšší umělecké úrovně. Bez New Wave by dnešní podoba SF, a potažmo celé fantastiky, byla radikálně odlišná. Filmové, divadelní a jiné umělecké adaptace: Díla autorů Nové vlny se dočkala řady úspěšných adaptací. Nejznámější jsou filmové adaptace J.G. Ballarda: Crash (režie David Cronenberg, 1996) je věrnou a kontroverzní adaptací jeho románu, která mistrně zachycuje psychologickou morbiditu a fascinaci destrukcí; High-Rise (režie Ben Wheatley, 2015) rovněž úspěšně převedla na plátno Ballardovu kritiku společnosti a rozpadu v luxusním výškovém domě. Přestože Philip K. Dick nebyl přímo členem New Wave, jeho díla silně rezonují s jejími tématy a jeho adaptace, jako Blade Runner (1982) a Blade Runner 2049 (2017), Total Recall (1990, 2012) nebo Minority Report (2002), představují vrchol filmové science fiction, která zkoumá realitu, identitu a společnost způsobem silně ovlivněným New Wave. Harlan Ellisonova povídka Chlapec a jeho pes (A Boy and His Dog) byla adaptována do kultovního filmu v roce 1975. Vliv New Wave se projevuje i v estetice a tématech mnoha dalších filmů a seriálů, které se zabývají dystopií, psychologickými experimenty nebo rozkladem společnosti, byť nemusí být přímými adaptacemi konkrétních děl (např. Black Mirror by se dala vnímat jako duchovní dědic). V hudbě a výtvarném umění se vliv projevoval v psychedelic artu a obálkách knih, které vizuálně ztělesňovaly snovou a experimentální povahu textů. V herním průmyslu pak žánr cyberpunkových videoher (např. Cyberpunk 2077, Deus Ex) silně čerpá z vizí New Wave a cyberpunku.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Nová vlna science fiction na Rozbor-dila.cz →