📖 Úvod
Nová vlna science fiction, anglicky New Wave Science Fiction, je literární směr, který se rozvíjel především v druhé polovině 20. století, s největším rozkvětem v 60. a 70. letech. Tento směr měl své kořeny a nejvýznamnější projevy ve Spojeném království a ve Spojených státech amerických, ale ovlivnil i science fiction v dalších anglicky mluvících zemích a následně se projevil i v mezinárodním měřítku.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku New Wave Science Fiction je hluboce zakořeněno v bouřlivém a transformačním období po druhé světové válce, zejména pak v 60. letech 20. století. Svět se nacházel ve stínu studené války, hrozby jaderného konfliktu a probíhající vietnamské války, což vedlo k hlubokému pesimismu a zpochybňování dříve neotřesitelných hodnot a autorit. Společenské změny zahrnovaly nástup kontrakultury, hnutí hippies, studentské revolty roku 1968, rozvoj feminismu a hnutí za občanská práva. Tyto události vedly k hlubokému přehodnocení tradičních společenských struktur, politických systémů a morálních kodexů. Filozoficky se New Wave opírala o existencialismus, který zdůrazňoval ztrátu smyslu, odcizení a úzkost jedince ve světě bez inherentních hodnot, a také o rodící se postmodernismus, který zpochybňoval velké narativy, objektivní pravdu a fragmentoval realitu. Psychologické teorie, zejména ty zaměřené na nevědomí a vnitřní prožívání, se staly klíčovým inspiračním zdrojem. U vzniku tohoto směru nestál jeden zakladatel, nýbrž skupina vizionářských autorů a redaktorů, kteří cítili potřebu redefinovat žánr science fiction. Klíčovou roli sehrál britský časopis „New Worlds“, jehož redaktor Michael Moorcock se stal hlavním hybatelem a kurátorem britské New Wave. V USA pak k proměně přispěli redaktoři jako Judith Merril a autoři jako Harlan Ellison, a samozřejmě osobnosti jako J.G. Ballard, Brian Aldiss, Samuel R. Delany, Roger Zelazny a Philip K. Dick, jejichž díla často experimentovala s formou i obsahem. New Wave Science Fiction se vymezovala především proti “zlatému věku„ (Golden Age) science fiction z 30. až 50. let, který byl často charakterizován optimismem, vírou v technologický pokrok jako řešení všech problémů, hrdinskými archetypy, dobrodružnými zápletkami a relativně jednoduchou morálkou. Stejně tak se vymezovala proti tzv. “hard science fiction“, která kladla důraz na vědeckou přesnost, technické detaily a průzkum vesmíru. Místo toho New Wave navazovala na literární modernismus s jeho důrazem na psychologickou hloubku, experimentální formy a introspekci, a také na existenciální a filozofickou literaturu, která se zabývala složitostí lidské existence.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika New Wave Science Fiction se vyznačují radikálním odklonem od konvencí žánru. Typická témata a motivy zahrnují především hluboký ponor do vnitřních světů postav, zkoumání psychologických stavů, proměn identity, pocitu odcizení a úzkosti. Velmi silná je sociální kritika zaměřená na kapitalismus, konzum, byrokracii a ničení životního prostředí. Časté jsou dystopické a post-apokalyptické vize Země, sexualita (která je zobrazována otevřeněji a komplexněji než dříve), drogy a změněné stavy vědomí jako prostředky k úniku nebo prozkoumání vnitřní reality. Důležitým motivem je také dekonstrukce mýtů, včetně mýtů o vědeckém pokroku a hrdinském individualismu. Obraz typického hrdiny se dramaticky mění – namísto statečného průzkumníka vesmíru se objevuje antihrdina, outsider, osamělý jedinec, často psychicky zranitelný, morálně ambivalentní, neschopný se přizpůsobit chaotické společnosti a hledající smysl v absurdním světě. Jeho síla nespočívá ve fyzických činech, ale ve schopnosti introspekce a přežití vnitřních krizí. Obvyklé prostředí již nejsou jen daleké planety nebo utopická futuristická města, ale spíše rozpadající se urbanistické metropole, postindustriální pustiny, alternativní reality a často i vnitřní krajiny mysli, které slouží jako zrcadlo psychického stavu postav. Konflikty se přesunuly z vnějších střetů (boj s mimozemšťany, dobývání vesmíru) na vnitřní konflikty – boj se sebou samým, s vlastní identitou, s psychologickými démony, ale také sociální konflikty (jedinec versus systém) a etická či filozofická dilemata. Jazyk a styl jsou často experimentální, poetické, metaforické, symbolické a výrazně odlišné od přímočarého, funkčního jazyka předchozích období. Autoři často využívají subverzivní, ironický a cynický tón. Kompozice je typicky nelineární, fragmentární, mozaikovitá, často s prolínáním časových rovin a hojným využíváním aluzí a intertextuality. Vyprávěcí postupy zahrnují subjektivní pohled, proud vědomí, zaměření na psychologické detaily namísto dějové linie. Často jsou přítomny nejednoznačné závěry a otevřené konce, ponechávající velký prostor pro interpretaci čtenáři. Nejdůležitější je popis vnitřního světa a prožívání postav, nikoli vnější akce. Nejčastější literární žánry či podžánry, ve kterých se New Wave projevila, jsou science fiction, která se ale často prolíná s prvky psychologického románu, dystopie, antiutopie a obecně s experimentální prózou, čímž rozšiřuje a transformuje hranice žánru. New Wave Science Fiction položila základy pro pozdější proudy, jako je například cyberpunk.
👥 Zastupci
New Wave Science Fiction představuje revoluční směr, který se vymanil z konvencí tradiční žánrové literatury, zaměřil se na vnitřní svět, společenskou kritiku a stylistické experimenty. Mezi nejvýznamnější světové autory tohoto směru patří J.G. Ballard, jehož díla jako „Potopený svět“ (The Drowned World), “Crash“ a “Výškový dům“ (High-Rise) prozkoumávají psychologickou odezvu člověka na apokalyptické změny prostředí, fascinaci katastrofou a temné stránky lidské povahy v urbanistických dystopiích, což dokonale ilustruje posun od vnějších k vnitřním krajinám SF. Michael Moorcock, jako klíčová postava a redaktor magazínu “New Worlds“, byl hnací silou směru a jeho série “Tanečníci na konci času“ (The Dancers at the End of Time) či “Kroniky Jerryho Cornelia“ (Cornelius Chronicles) se vyznačují hravým nihilismem, experimentální strukturou a prolínáním žánrů, což ztělesňuje snahu o literární osvobození SF. Brian Aldiss svými romány jako “Frankenstein nezatížený“ (Frankenstein Unbound) a “Bosé hlavy“ (Barefoot in the Head) reflektuje entropii, podstatu vědomí a využívá nekonvenční narativní techniky, čímž rozostřuje hranice mezi SF a mainstreamovou literaturou. Harlan Ellison byl známý svým konfrontačním stylem a povídky jako ““Nemám ústa a musím křičet„“ (I Have No Mouth, and I Must Scream) či ““Chlapec a jeho pes„“ (A Boy and His Dog) se bez kompromisů zabývají temnou lidskou povahou, psychologickým hororem a sociální kritikou, čímž se odklání od technologického optimismu. Ursula K. Le Guin svými díly “Levá ruka Tmy“ (The Left Hand of Darkness) a “Vydědění“ (The Dispossessed) sice není čistokrevnou New Wave autorkou, ale její práce z tohoto období zásadním způsobem zpochybňovaly genderové role, zkoumaly antropologické a sociologické koncepty a anarchistické ideály s hlubokým psychologickým vhledem, což se dokonale snoubí s touhou New Wave po hlubší společenské a filozofické reflexi. Philip K. Dick, ačkoli jeho kariéra začala dříve, svými romány “Sní androidi o elektrických ovcích?“ (Do Androids Dream of Electric Sheep?), “Ubik“ a “VALIS“ mistrně zpochybňoval realitu, identitu a percepci, často mísil banální s bizarním a předjímal mnoho New Wave témat svým existenciálním tázáním. V českém prostředí přímá a plně rozvinutá obdoba angloamerické New Wave Science Fiction neexistovala v důsledku politické izolace a odlišných literárních tradic. Čeští autoři sice často pracovali s filozofickými, satirickými nebo společensky kritickými prvky, avšak radikální formální experimenty, psychologická intenzita a temný, někdy nihilistický tón angloamerické New Wave se neprosadily v takové míře. Nicméně, Josef Nesvadba je autorem, jehož díla se tematicky blížila některým prvkům New Wave. Jeho romány “Einsteinův mozek“ nebo sbírka povídek “Výprava opačným směrem“ zkoumaly etické dilemy, psychologické proměny a sociální komentář prostřednictvím SF premis, často s filozofickým podtextem, a jeho zaměření na lidskou povahu a společenské důsledky místo čisté technologie rezonuje s odklonem od tradiční “hard SF“, přestože jeho styl nebyl tak experimentální. Ludvík Souček se svou sérií “Cesta slepých ptáků“ sice směřoval spíše k dobrodružné a mysteriózní SF, ale jeho hluboký zájem o záhady, alternativní historie a zpochybňování konvenční reality ukazuje ochotu jít za hranice pouhého technologického pokroku. Tito čeští autoři představovali domácí variantu posunu k hlubšímu zamyšlení nad lidským rozměrem science fiction, byť se nejednalo o plně identické hnutí s angloamerickou New Wave.
📈 Vývoj
New Wave Science Fiction vznikla v polovině 60. let 20. století, především ve Velké Británii a Spojených státech amerických, jako reakce na tehdejší převládající formu „pulpové“ science fiction a na optimistický, technocentrický pohled tzv. Zlatého věku SF. Byla silně ovlivněna literárním modernismem, kontrakulturou 60. let a rostoucími obavami z éry studené války, jaderné hrozby, environmentální degradace a společenských nepokojů. Klíčovým katalyzátorem byl Michael Moorcock, který jako redaktor britského magazínu „New Worlds“ poskytl platformu pro radikální stylistické a tematické experimenty. Období vrcholu New Wave SF nastalo na konci 60. let a v průběhu 70. let, kdy byly publikovány mnohé z jejích stěžejních děl a hnutí získalo značnou kritickou pozornost, a to jak pozitivní, tak i negativní. Raná fáze New Wave (přibližně od poloviny do konce 60. let) se soustředila především na stylistické experimentování, prolomování konvenčních narativních struktur, zkoumání vnitřních psychologických krajin a explicitní zpochybňování žánrových norem. Důraz byl kladen na náladu, symboliku a charakter spíše než na zápletku a vědeckou přesnost, s magazínem “New Worlds“ jako epicentrem této literární revoluce. Pozdní fáze (začátek 70. let) zaznamenala rozšíření témat, která často zahrnovala hlubší politickou a společenskou kritiku, ekologické obavy a intenzivnější zkoumání lidské identity a vědomí. Autoři jako Ursula K. Le Guin vnesli do žánru antropologickou a filozofickou hloubku, čímž se prvotní šok a provokace přetavily v zralejší tematický rozvoj. Postupný ústup New Wave SF jako definovaného hnutí nastal od poloviny 70. let. Mnozí autoři se buď vzdálili od extrémního experimentalismu, nebo se jejich inovativní styly a témata integrovaly do širšího proudu mainstreamové science fiction. Termín “New Wave“ jako takový sice ztratil svou naléhavost, ale jeho vliv přetrval a zásadním způsobem transformoval žánr. Jako přímý potomek New Wave lze vnímat Cyberpunk (začátek 80. let), který převzal psychologické, dystopické a společensky kritické prvky a zasadil je do nového technologického kontextu digitalizace a globalizace. Existovaly i národní a regionální varianty New Wave. Britská New Wave byla často otevřenější experimentům, literárnější a ovlivněna evropskou avantgardou, což je patrné u autorů jako Ballard, Moorcock a Aldiss. Americká New Wave, ač sdílela podobná témata jako britská, si často udržela tradičnější narativní struktury (např. Ellison, Le Guin, Dick), byť s revolučními zápletkami. Zároveň se překrývala s širšími americkými kontrakulturními hnutími. Žánrové varianty se projevovaly stíráním hranic s psychologickým hororem, literární fikcí a dokonce i fantasy, což dokazovala například Moorcockova díla, která neváhala mísit prvky SF s mytologií a snovými krajinami.
💫 Vliv
Vliv New Wave Science Fiction na pozdější literaturu a umění je nezměrný a trvalý. Přímo z ní vychází literární směr Cyberpunk, který se objevil na začátku 80. let a převzal od New Wave zaměření na temné dystopické budoucnosti, odcizené protagonisty, radikální sociální kritiku a zpochybňování reality, avšak zasadil je do digitálního věku a éry informačních technologií; za jeho zakladatele jsou považováni William Gibson a Bruce Sterling. Dalším vlivným potomkem je tzv. Slipstream, volnější literární žánr, který rozostřuje hranice mezi science fiction, fantasy a mainstreamovou literaturou, často začleňuje surrealistické nebo znepokojivé prvky a je přímým výsledkem experimentálního a psychologického přístupu New Wave. Celkově New Wave trvale rozšířila tematický a stylistický záběr science fiction, dodala jí literární důvěryhodnost a učinila ji přijatelnější pro „vážné“ literární zkoumání. Moderní science fiction dnes běžně zahrnuje psychologickou hloubku, společenskou kritiku a kritický pohled na technologii, což jsou prvky, které New Wave popularizovala. Její experimentální povaha a zaměření na lidskou kondici ovlivnily i širší literární trendy a podpořily žánrové prolínání. Mezi autory, kteří byli New Wave přímo ovlivněni, patří například William Gibson, Neal Stephenson, China Miéville nebo Jeff VanderMeer, a mnozí současní autoři píšící spekulativní fikci s literárními ambicemi. V době svého vzniku byla New Wave přijímána s velmi rozporuplnými reakcemi. Na jedné straně byla chválena některými kritiky jako revitalizace science fiction, která žánru přinesla literární respekt a učinila ho relevantním pro soudobé společenské problémy. Byla vnímána jako inteligentní, odvážná a vyzrálejší forma spekulativní fikce. Na straně druhé se setkala s ostrou kritikou ze strany tradičních fanoušků a autorů „hard SF“, kteří se domnívali, že New Wave opouští základní principy vědecké extrapolace, racionální zápletky a optimistického průzkumu. Byla hanlivě označována jako „literatura vnitřního vesmíru“ (inner space), „literární manýrismus“ nebo „dekadentní“. Někteří ji vnímali jako příliš nihilistickou nebo explicitně sexuální či násilnou; samotný termín „New Wave“ se pro některé stal pejorativním označením. Ačkoliv se nejednalo o rozsáhlé zákazy, některá díla posouvala hranice obscénnosti, zejména ve Spojeném království (například Ballardův „Crash“), a jejich explicitní témata a provokativní obsah se někdy setkávaly s odporem vydavatelů a knihkupců. Dnes je New Wave SF široce uznávána jako klíčové období, které žánr science fiction dozrálo a rozšířilo jeho umělecké možnosti. Mnoho děl New Wave je dnes považováno za klasiku žánru a je studováno v literárních kurzech. Její vliv je patrný i v adaptacích. Philip K. Dick, ačkoliv jeho vztah k New Wave byl komplexní, je autorem s největším počtem filmových adaptací, které přímo nebo nepřímo vycházejí z jeho témat blízkých New Wave: “Blade Runner“ (z “Sní androidi o elektrických ovcích?“), “Total Recall“, “Minority Report“ nebo “A Scanner Darkly“. Tyto filmy mistrně zachycují existenciální úzkost, zpochybňování reality a korporátní dystopie. Ballardův román “Crash“ byl v roce 1996 kontroverzně adaptován Davidem Cronenbergem, a “Výškový dům“ (High-Rise) se dočkal filmového zpracování v roce 2015, které skvěle vystihlo psychologický rozklad v izolovaném, společensky rozvrstveném prostředí. Díla Ursuly K. Le Guin, jako je “Levá ruka Tmy“, byla adaptována pro rozhlas a divadlo a její témata silně rezonují v současných diskusích o genderu a společnosti. Harlan Ellisonova povídka ““Chlapec a jeho pes„“ byla adaptována do kultovního filmu z roku 1975, a jeho povídka ““Nemám ústa a musím křičet““ inspirovala populární videohru. Vliv New Wave je hluboký a její témata a styly se staly běžnými i v mainstreamových blockbusterech, které nejsou přímými adaptacemi.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem New wave science fiction na Rozbor-dila.cz →