👤Jean Paul Sartre
Život ❤️
Byl klíčovým představitelem existencialismu ⯀ Jeho filozofie zdůrazňovala svobodu a zodpovědnost člověka ⯀ Vytvořil rozsáhlé a vlivné dílo v oblasti románů, her a esejů ⯀ Jeho práce se zaměřovala na analýzu lidské existence, morálky a svobody ⯀ Napsal romány jako „Nevolnost“ a „Za zavřenými dveřmi“ ⯀ Jeho hry, například „Mouchy“ a „Za zavřenými dveřmi“, jsou dodnes uváděny ⯀ Odmítl Nobelovu cenu za literaturu ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Bytí a nicota ⯀ Nevolnost ⯀ Mouchy
Současníci 👥
Albert Camus (Mor, Doba vzteku), Simone de Beauvoir (Druhé pohlaví), Maurice Merleau-Ponty (Fenomenologie vnímání), Gabriel Marcel (Tajemství být), Jean Genet (Sluhové)
📖 Nevolnost (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Nevolnost je próza, konkrétně román existenciálního charakteru, psaný formou deníku.
Téma a motiv 💡
V Nevolnosti se autor zabývá tématem existence a její absurdity, hlavní myšlenkou je prožívání existenciální úzkosti a nevolnosti, kterou prožívá hlavní hrdina Antoine Roquentin v důsledku uvědomění si vlastní existence a její nahodilosti, motivy zahrnují odcizení, svobodu, odpovědnost, hledání smyslu života a konfrontace s nicotou, námětem je pak Roquentinův pobyt v Bouville a jeho zápas s existenciální krizí, kterou dokumentuje ve svém deníku.
Zařazení díla 🕑
Existencialismus, literární směr, do kterého Nevolnost spadá, se objevil v první polovině 20. století a Sartre je jedním z jeho hlavních představitelů.
Časoprostor 🕰️
Děj Nevolnosti se odehrává ve fiktivním francouzském městě Bouville, pravděpodobně inspirovaném Le Havrem, v blíže neurčeném období, avšak lze předpokládat, že se jedná o dobu poměrně nedávnou autorovi.
Kompozice 📝
Kompozice Nevolnosti je chronologická s občasnými retrospektivami a úvahami, formálně se text člení na jednotlivé deníkové zápisy, které tvoří ucelený celek.
Charakteristika díla 📜
Nevolnost je próza, konkrétně román existenciálního charakteru, psaný formou deníku.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je Antoine Roquentin, hlavní hrdina, který vypráví v ich-formě, deníkovou formou, a čtenář má tak přímý přístup k jeho myšlenkám a pocitům.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Antoine Roquentin je historik, intelektuál, který prožívá hlubokou existenciální krizi, charakterizuje ho odcizení od společnosti, skepse, cynismus a neustálé hledání smyslu existence; Anny, Roquentinova bývalá milenka, je nezávislá a svobodomyslná žena, která se snaží najít smysl života v umění a prožitcích, její postava symbolizuje Roquentinovu minulost a jeho neschopnost navázat trvalý vztah; Autodidakt je muž, který se snaží vzdělávat a stát se lepším člověkem, jeho úsilí je však marné, neboť nedokáže překonat svou podstatu a zůstává uvězněn ve svém vlastním světě; Doktor je postava, která představuje racionalitu a vědu, Roquentin ho však vnímá jako povrchního a neschopného pochopit jeho existenciální úzkost; ostatní postavy, jako například majitelka kavárny nebo různí obyvatelé Bouville, dokreslují atmosféru města a Roquentinův pocit odcizení.
Jazyk a styl ✍️
Kniha je napsána spisovným jazykem, avšak s prvky vnitřního monologu a proudu vědomí, které odrážejí Roquentinovy myšlenky a pocity; Sartre využívá přímou řeč v dialozích, ale dominantní je Roquentinův introspektivní pohled, prokládaný popisy a úvahami; co se týče tropů a figur, Sartre se nevyhýbá metaforám (např. srovnání existence s lepkavou hmotou), personifikaci (např. když připisuje věcem vlastní život), a využívá i ironii a sarkasmus k vyjádření Roquentinova postoje ke světu a společnosti.
Stručný obsah 🏷
Antoine Roquentin, historik žijící v Bouville, se potýká s nevysvětlitelným pocitem nevolnosti, který ho odcizuje od světa a vede k existenční krizi, v níž zpochybňuje smysl existence a podstatu věcí.
Podrobný obsah díla 🗒
Antoine Roquentin, historik usazený v městečku Bouville, se noří do psaní biografie o markýzovi de Rollebon, ale jeho práci narušuje sílící pocit nevolnosti, který ho přepadá v nečekaných okamžicích, ať už při pohledu na kořen kaštanu, doteku kliky dveří, nebo při poslechu jazzové melodie; tento pocit, který popisuje jako fyzický i psychický, ho odcizuje od okolního světa a vede ho k zpochybňování smyslu existence a podstaty věcí; Roquentin se snaží pochopit příčinu své nevolnosti, analyzuje své vztahy s ostatními lidmi, s milenkou Anny, se Samoukem, který se vzdělává v městské knihovně, a s Autodidaktem, majitelem kavárny; postupně si uvědomuje, že jeho nevolnost pramení z konfrontace s absurdní a nahodilou povahou existence, z poznání, že svět nemá žádný předem daný smysl a že člověk je vržen do bytí bez vlastního přičinění; Roquentin se potýká s pocitem zbytečnosti a bezvýznamnosti, ztrácí zájem o své dosavadní životní cíle a hodnoty, a propadá se do hluboké existenční krize; v průběhu svého vnitřního boje Roquentin zkoumá různé způsoby, jak se vyrovnat s absurdní realitou, uvažuje o útěku z Bouville, o návratu k Anny, ale nakonec si uvědomuje, že skutečná svoboda spočívá v přijetí absurdity a v aktivním vytváření vlastního smyslu existence; klíčovým momentem v Roquentinově cestě k sebepoznání je poslech jazzové písně v kavárně, která mu ukazuje možnost transcendence absurdity skrze uměleckou tvorbu; Roquentin se rozhoduje opustit psaní biografie a místo toho napsat román, v němž by zachytil svou zkušenost s nevolností a sdílel ji s ostatními; v závěru knihy nachází Roquentin určitou útěchu v myšlence, že ačkoliv existence sama o sobě nemá smysl, člověk může skrze své činy a tvorbu dát svému životu smysl a překonat tak absurditu bytí; kniha končí Roquentinovým odchodem z Bouville a s nadějí na nový začátek, v němž bude svobodně tvořit a žít v souladu se svým nově nabytým pochopením existence.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.