Na západní frontě klid – rozbor knihy

 

   Kniha: Na západní frontě klid

   Spisovatel(ka): Erich Maria Remarque

   Přidal(a): Aneta Břízová

 

Druh: Epika
Žánr: Román (psaný prózou)

 

Téma:

Válka a její skutečné vyobrazení – utrpení a bída nevinných lidí (vojáků), kteří bojují kvůli rozporům ve vyšších kruzích, ztráta lidskosti (jde jen o přežití), změna morálních hodnot (co je v životě nejdůležitější) ale také obětavost a opravdová přátelství ,,na život a na smrt“

 

Prostředí: Západní válečná fronta (Francie a Německo), 1.světová válka

 

Charakteristické prvky:

– použita ich-forma, jen konec je psán v er-formě
– spisovná a dobová čeština
– přímá i nepřímá řeč (,,Jak ti chutná,Katczo?“)
– hovorové a slangové výrazy (brajgl, ešus)
– časté dialogy mezi vojáky
– dlouhé a podrobné popisování prostředí (chvíle na frontě) a pocitů z války
ironie (,,Na západní frontě klid“)
– úvahové prvky (smysl války aj.)
– vulgarismy ( ,,A chceš vědět, co seš? Seš svině, abys věděl!“)
– cizí jazyky (,,La guerre – grand malheur – pauvres garcons“)

 

Obsah díla:
Hlavní postavou díla je student Paul Bäumer, který se spolu se svými kamarády na popud svého třídního učitele přihlásí jako dobrovolník na frontu. Paul a jeho přátelé absolvují výcvik pod vedením krutého poručíka Himmelstosse, jehož metody leckdy hraničí až s šikanou. Po výcviku jsou Paul a jeho kamarádi vysláni do zákopů. Díky svému pevnému přátelství a radám zkušeného vojáka Stanislava Katczinského (,,Katczy“) se jim daří ve válce přežívat a zpočátku si i držet myšlenku na ,,normální“ život, až se vrátí domů. Postupně se však jejich názory vlivem krutosti války mění a stávají se zcela otupělými k hrůzám, kterým musí každý den čelit. Když se Paul během své dovolené krátce vrátí do svého rodného města, zjišťuje, jak se mýlil. Dochází mu jak je těžké se po událostech, které prožil ve válce, vrátit k běžnému životu. S otcem si nerozumí, u matky nachází pochopení, ale ne porozumění. Po návratu na frontu se situace zhoršuje. Přátele mu jeden po druhém umírají a všechno trápení vrcholí smrtí jeho nejbližšího přítele Katczinského. Sám pak umírá v říjnu 1918, měsíc před koncem války.

 

Postavy:

Paul Bäumer – student gymnázia, který v mladém věku narukuje do armády
– původně plný nadějí, představ a iluzí, o které ho však válka připraví
– pochází z chudé rodiny
– velmi mu záleží na svých kamarádech, obětoval by pro ně i život
– snaží se přijít na smysl války
– obětavý a soucitný, zároveň ale díky válce tvrdší a silnější než byl
– konec knihy je psán er-formou = pasáž, kde se popisuje jeho smrt

Albert Kropp – spolužák Paula
– spolu s Paulem vstoupí do armády
– chytrý, rád diskutuje
– ke konci knihy mu po zranění amputují nohu a on život vzdává

Stanislav Katczinsky – polák
– velitel roty, nejstarší
– veselý, vtipný, přátelský a obětavý
– bývalý švec
– pro Paula je vzorem a současně je to jeho nejlepší kamarád
– pro rotu je něco jako ,,táta“, vždy sežene jídlo (i v největší nouzi a
v místech, kde nic není)
– zemře na konci knihy

Himmelstoss – vedl výcvik Paula a jeho kamarádů
– krutý a bezohledný
– válka ho změní, po čase, kdy se opět setkává s chlapci ,,změknul“

Kemmerich, Leer, Deterding, Müller, Tjaden, Westhus – Paulovi kamarádi, někteří i bývalí
spolužáci
– postupem času všichni umírají

 

Autor: 

Erich Maria Remarque (22.6. 1898 Osnabrück, Německo – 25.9. 1970 Locarno, Švýcarsko)
– německý spisovatel
– roku 1916 odešel jako dobrovolník do 1. světové války
– v roce 1918 byl raněn
– po 1. svět. byl účetním, obchodním cestujícím, agentem se hřbitovními náhrobky,
varhaníkem i automobilovým závodníkem
– v letech 1923 – 1934 působil Remarque jako redaktor v Hannover
– r.1931 byl nominován na Nobelovu cenu za mír od válečného zpravodaje profesora
Sigismonda Cybichowskeho a od N.M.Butlera
– po nástupu fašismu v Německu v roce 1933 se dostal na index zakázaných autorů a v roce
1938 byl zbaven německého občanství
– roku 1939 odjel do New Yorku, kde získal americké občanství
– po válce se vrátil do Švýcarska, kde i umírá na aortenaneurisma

 

Díla:

Tři kamarádi, Na západní frontě klid, Vítězný oblouk, Čas žít,čas umírat, Černý obelisk…

 

Kontext:

Dílo je inspirováno skutečným příběhem autora (autobiografie), který se zde ztotožňuje právě s hlavním hrdinou Paulem. Sám byl totiž účastníkem 1.světové války, ve které (stejně jako Paul) přichází o iluze  a po skončení války má problém se začlenit do běžného života. Jeho dílo bylo považováno za protifašistické a společensko kritické, což vedlo k jeho vyhoštění ze země. Základní myšlenka díla je totiž uvědomit si váhu skutečného přátelství a zároveň nám má ukázat krutost a nelidskost války jako takové, což se nelíbilo vládě tehdejší doby.
E.M. Remarque současně patřil do skupiny spisovatelů tzv. Ztracené generace. Mezi tu se řadil i např. Ernest Hemingway (Sbohem armádo) nebo Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby), kteří mohli být pro Remarque inspirací v psaní jeho děl.
Po přečtení díla se ani nedivím, že se kniha tak rychle stala bestsellerem. Můžete si lépe uvědomit, jak válku prožívali ti leckdy nevinní pěšáci, co válčili kvůli roztržkám lidí ,,tam nahoře“. Jak pro ně trpěli, hladověli a umírali. Všechno je tak skutečné a živé, až vás to vtáhne do děje a vám přijde, jako byste to prožívali také. A o to víc je tohle všechno realističtější, když knihu napíše někdo, kdo to zažil na vlastní kůži. Pak už lze jen doufat, že se lidstvo poučilo a tohle už nebude muset nikdo zažívat.

 

Ukázka z knihy:

Zhruba  ¾ knížky
– Kropp i Paul jsou raněni a nemohou už skoro ani chodit
– Řebřiňák je odváží do lazaretu
– Baví se o životě a o tom, co bude následovat

Konečně dostihneme maličkého krytu. Kropp se do něho svalí a já ho obvazuji. Rána sedí těsně nad kolenem. Pak prohlížím sám sebe. Kalhoty jsou krvavé, paže taky.

Albert mě obváže rány svým obinadlem. Nemůže nohou už pohybovat, a oba se divíme, jak jsme se vůbec dostali až sem. To udělal jenom strach; utekli bychom i kdyby nám ustřelili nohy – na pahýlech.

Mohu ještě trochu lézt a zavolám kolemjedoucí řebřinák, který nás naloží. Je plný raněných, je s nimi frajtr od sanity, který nám vbodne do prsou stříkačku s tetanovou injekcí.

V polním lazaretu si to zařídíme, abychom dostali postele vedle sebe. Dostaneme řídkou polévku, kterou žádostivě a s opovržením splivnem, ježto jsme sice zvyklí na lepší časy, ale máme přece jen hlad.

„Teď plavém domů, Alberte,” povídám.

,,Doufejme,” odpoví. ,,Kdybych jen věděl, co vlastně mám.”

Bolesti rostou. Obvazy pálí jako oheň. Pijeme a pijeme, sklenici vody za sklenicí.

„Jak vysoko nad kolenem je má rána?” zeptá se Kropp.

,,Aspoň deset centimetrů, Alberte,” odpovídám. Ve skutečnosti jsou to nanejvýš tři.

„To jsem si umínil,” říká po chvíli, „pakliže mi uříznou kousek kosti, tak udělám konec. Nechci běhat po světě jako mrzák.”

Tak ležíme se svými myšlenkami a čekáme.

 

Rozbor ukázky:

– spisovný a srozumitelný jazyk
– přirovnání (,,Obvazy pálí jako oheň“)
– přímá řeč („Jak vysoko nad kolenem je má rána?” zeptá se Kropp.)
– hrubé výrazy (mrzák)
dialog mezi vojáky
– slangové/hovorové výrazy (splivnem)
– psané ich-formou (,,Tak ležíme se svými myšlenkami a čekáme.“)
– Kropp utrpí vážné zranění nohy v přestřelce a Paul se mu snaží pomoct, aniž by si
všimnul, že je sám zraněn. Mají štěstí, že kolem jede zrovna řebřiňák, který je
odveze do lazaretu, kde jsou hospitalizováni a kde také čekají, co bude dál.


Podobné rozbory děl: