👤Albert Camus
Život ❤️
Byl klíčovou postavou existencialismu ⯀ Jeho díla zkoumala absurdní lidské bytí ⯀ Zabýval se morální zodpovědností a lidskou svobodou ⯀ Jeho styl byl charakteristický prostotou a jasností ⯀ Jeho díla vyvolávají silné emoce a dodnes rezonují ⯀ Přinesl nové perspektivy do literatury i filozofie ⯀ Jeho vliv na existenciální myšlení je dodnes patrný ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Cizinec ⯀ Mýtus o Sisyfovi ⯀ Mor
Současníci 👥
Jean-Paul Sartre (Bytí a nicota), Simone de Beauvoir (Druhé pohlaví), Jean Genet (Sluhové), Samuel Beckett (Godot čeká)
📖 Mýtus o Sisyfovi (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Mýtus o Sisyfovi je esej, patřící do literárního druhu próza, žánrově se řadí k filozofickému eseji a jeho výrazová forma je intelektuálně a reflexivně pojatá úvaha.
Téma a motiv 💡
V Mýtu o Sisyfovi Camus zkoumá ústřední téma absurdity lidské existence, tedy propast mezi lidskou touhou po smyslu a řádu a lhostejným, chaotickým vesmírem, který žádný inherentní smysl nenabízí, přičemž hlavní myšlenkou eseje je myšlenka vzpoury proti absurditě, nikoliv rezignaci či sebevraždě, motivy zahrnují absurditu, svobodu, vzpouru, vědomí, smrt a sebevraždu, a námětem je antický mýtus o Sisyfovi, odsouzeném k věčnému valení balvanu do kopce, který Camus interpretuje jako metaforu lidského údělu.
Zařazení díla 🕑
Mýtus o Sisyfovi se řadí k existencialismu, literárnímu a filozofickému směru, který se rozvíjel v první polovině 20. století, v období mezi dvěma světovými válkami, a jeho autorem je Albert Camus, představitel absurdního existencialismu.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor Mýtu o Sisyfovi není explicitně vymezen, esej se zaměřuje na filozofické otázky, které přesahují konkrétní čas a místo, nicméně mýtus o Sisyfovi odkazuje na antické Řecko, zatímco Camusovy úvahy jsou zakořeněny v kontextu 20. století.
Kompozice 📝
Kompozice Mýtu o Sisyfovi je esejistická, text je členěn do kapitol a podkapitol, které se věnují různým aspektům absurdity a vzpoury, a formálně se jedná o souvislý text, který se vyznačuje argumentační a reflexivní strukturou.
Charakteristika díla 📜
Mýtus o Sisyfovi je esej, patřící do literárního druhu próza, žánrově se řadí k filozofickému eseji a jeho výrazová forma je intelektuálně a reflexivně pojatá úvaha.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem Mýtu o Sisyfovi je sám autor, Albert Camus, který se obrací přímo k čtenáři, a vyprávěcí forma je esejistická, založená na úvahách, argumentaci a interpretacích.
Hlavní postavy 🕵️♂️
V Mýtu o Sisyfovi se objevuje Sisyfos, postava z řecké mytologie, odsouzený k věčnému a marnému valení balvanu do kopce, který Camus interpretuje jako symbol absurdního lidského údělu a zároveň jako příklad vzpoury proti tomuto údělu, dále se v eseji objevují literární a filozofické postavy, jako je Don Juan, herec, dobyvatel a tvůrce, které Camus analyzuje jako příklady absurdních hrdinů, kteří si uvědomují absurditu existence a přesto žijí naplno.
Jazyk a styl ✍️
Camus používá spisovný jazyk, s prvky filozofické esejistiky, využívá přímou řeč zejména v citacích jiných filozofů a autorů, a hojně se opírá o metafory a alegorie, jako je právě Sisyfos, ale také o antiteze, paradoxy a rétorické otázky, aby zdůraznil absurditu a propast mezi lidskou touhou po smyslu a jeho neexistencí.
Stručný obsah 🏷
Camusův esej Mýtus o Sisyfovi zkoumá absurditu lidské existence, kdy se člověk snaží nalézt smysl ve světě, který mu žádný nenabízí, a zaměřuje se na postavu Sisyfa odsouzeného k věčnému valení balvanu do kopce, jen aby se vždy skutálel dolů, jakožto metaforu marného lidského úsilí.
Podrobný obsah díla 🗒
Esej začíná úvahou o sebevraždě jakožto jediném skutečně filozofickém problému, kdy si člověk klade otázku, zda má život v absurdním světě cenu žít, a Camus dochází k závěru, že absurdita sama o sobě není důvodem k sebevraždě, ale spíše výzvou k revoltě proti nesmyslnosti; následně analyzuje různé projevy absurdity v lidském životě, ať už je to každodenní rutina, ztráta smyslu v práci, či marná snaha o nalezení absolutní pravdy, a ukazuje, jak se člověk snaží s touto absurditou vyrovnat, buď únikem do náboženství, filozofií, či uměním; Camus pak představuje postavu Sisyfa z řecké mytologie, odsouzeného k věčnému a bezúčelnému valení balvanu na vrchol hory, který se vždy skutálí dolů, jakožto symbol absurdního lidského úsilí, a tvrdí, že právě v tomto vědomí absurdity a v neustálé revoltě proti ní spočívá lidská svoboda a důstojnost; analyzuje Sisyfovo vědomí během sestupu z hory, kdy si uvědomuje marnost svého úsilí, ale zároveň si uvědomuje i svou vlastní sílu a vzdor, a právě v tomto okamžiku, kdy si Sisyfos plně uvědomuje absurditu své situace, nachází Camus jeho tragickou velikost a vítězství nad osudem; Camus zdůrazňuje, že Sisyfos je vědom svého trestu a právě toto vědomí mu umožňuje vzdorovat absurdnímu osudu a nalézt v něm určitou formu smyslu, ačkoli tento smysl není trvalý ani absolutní, ale spočívá v samotném aktu vzpoury a v uvědomění si vlastní svobody; esej končí slavným výrokem „Musíme si představovat Sisyfa šťastného“, který neznamená, že Sisyfos je skutečně šťastný ve smyslu blaženosti, ale že i v absurdní situaci si zachovává svou důstojnost a svobodu tím, že se nevzdává a neustále se bouří proti osudu, a právě v tomto vzdoru nachází smysl svého bytí, i když je tento smysl tragický a paradoxní; Camus tímto zdůrazňuje, že i v absurdním světě, zbaveném inherentního smyslu, si člověk může vytvořit vlastní smysl skrze vzpouru, svobodu a vědomí vlastní existence.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.