📖 Úvod
Muckrakers, v češtině se název často ponechává jako Muckrakers nebo lze volně přeložit jako „přehazovači špíny“ či „čmuchalové špíny“, představovali významné hnutí v americké žurnalistice a literatuře, které se rozvíjelo především na přelomu 19. a 20. století, s vrcholem v letech 1902 až 1912. Toto hnutí bylo plně ukotveno ve Spojených státech amerických a jeho cílem bylo odhalovat korupci a nespravedlnost v americké společnosti.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku Muckrakers bylo pevně spjato s bouřlivým obdobím Gilded Age (Pozlaceného věku) a následnou érou Progresivismu v USA. Konec 19. a začátek 20. století byl charakterizován masivní industrializací, rychlou urbanizací, obrovskou vlnou imigrace a bezprecedentním nárůstem ekonomických nerovností. Politická situace byla poznamenána rozbujelou korupcí na všech úrovních vlády – od městských politických mašin, které kontrolovaly místní samosprávu a využívaly ji k osobnímu obohacení, až po federální úroveň, kde velké korporace, známé jako „trasty“ nebo „monopoly“, získávaly obrovský vliv na legislativu a ekonomiku. Tyto trasty, jako například Standard Oil Johna D. Rockefellera, často potlačovaly konkurenci, stanovovaly neférové ceny a zneužívaly své postavení, což vedlo k obrovské koncentraci bohatství v rukou několika málo jedinců. Společenské změny zahrnovaly drastické zhoršení pracovních podmínek v továrnách, dětskou práci, vznik přelidněných a nehygienických slumů ve velkých městech, znečištění životního prostředí a nedostatečnou bezpečnost potravin. Filozofické pozadí bylo zakořeněno v myšlenkách progresivismu, který věřil v možnost lidského pokroku, schopnost reformovat společnost prostřednictvím vědeckého přístupu a aktivní role vlády, a v ideály sociální spravedlnosti. Progresivisté odmítali laissez-faire kapitalismus a sociální darwinismus, které ospravedlňovaly obrovské majetkové rozdíly a utrpení chudých. Termín „Muckraker“ neboli „přehazovač bláta“ poprvé použil prezident Theodore Roosevelt v roce 1906 v souvislosti s postavou z knihy Johna Bunyana “Poutníkova cesta“ (Pilgrim’s Progress), která neustále hleděla k zemi a přehazovala hnůj, aniž by si všimla koruny nad hlavou. Ačkoli Roosevelt chtěl původně kritizovat ty, kteří se zaměřovali pouze na negativní aspekty společnosti, termín se rychle ujal jako čestné označení pro investigativní novináře, kteří odhalovali skryté nešvary. Mezi zakladatele a klíčové postavy, které stály u zrodu tohoto hnutí, patřily osobnosti jako Ida Tarbell (jejíž série článků o Standard Oil Company odhalila bezohledné praktiky trustu), Lincoln Steffens (který se zaměřoval na korupci ve městské politice s dílem “The Shame of the Cities“), Upton Sinclair (jehož román “The Jungle“ odhalil otřesné podmínky v chicagských masokombinátech a vyvolal veřejné pobouření vedoucí k legislativním změnám), Ray Stannard Baker (zabývající se železničními monopolními praktikami a rasovou segregací), David Graham Phillips (s románem “The Treason of the Senate“ kritizujícím senátní korupci) a Jacob Riis (průkopník fotožurnalistiky, který v “How the Other Half Lives“ zdokumentoval chudobu v newyorských slumech). Muckrakers se vymezovali proti tehdejšímu establishmentu, zkorumpovaným politikům a bezohledným korporacím, které profitovaly na úkor veřejného blaha. Navazovali na tradici investigativní žurnalistiky a sociálních reformních hnutí konce 19. století, přičemž pozvedli žurnalistiku na novou úroveň detailního a systematického odhalování problémů.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou Muckrakers byla především nekompromisní snaha o odhalování pravdy a dokumentování sociálních, politických a ekonomických nespravedlností. Typická témata a motivy zahrnovaly korupci ve státní správě (od komunální po federální úroveň), neetické a predátorské praktiky velkých korporací (monopoly, zneužívání dětské práce, nebezpečné pracovní podmínky), vykořisťování dělníků a imigrantů, otřesné hygienické podmínky v městských slumech, skandály v potravinářském průmyslu (např. falšování potravin, nehygienické zpracování masa), environmentální devastaci a celkovou moc peněz nad spravedlností a demokracií. Obraz typického „hrdiny“ není tradiční romantický či akční typ, nýbrž samotný investigativní novinář či spisovatel, který s mravenčí pílí a osobní odvahou shromažďuje fakta, svědectví a důkazy, aby odhalil skryté zločiny a nespravedlnosti. Hrdinou je také často „obyčejný člověk“ – dělník, imigrant, spotřebitel – který trpí důsledky těchto praktik. Obvyklé prostředí zahrnovalo temné a nehygienické továrny, přelidněné městské chudinské čtvrti, luxusní, ale zkorumpované vládní kanceláře a sídla korporací, soudní síně a zasedací místnosti, kde se spřádaly intriky. Konflikty byly zpravidla mezi morálně čistým jedincem (často novinářem) a všemocným, zkorumpovaným systémem, mezi pravdou a snahou ji zakrýt, mezi spravedlností a bezohlednou chamtivostí. Jazyk a styl byly charakterizovány precizností, věcností a objektivitou, nicméně často s výrazným emotivním podtextem a snahou vyvolat u čtenářů morální pobouření. Muckrakers používali přímý, srozumitelný jazyk, aby oslovili co nejširší publikum. Jejich texty byly bohaté na detailní popisy, statistiky, rozhovory, citace z úředních dokumentů a svědectví, což dodávalo jejich zprávám na věrohodnosti. Kompozice a vyprávěcí postupy často zahrnovaly seriály článků publikovaných v populárních časopisech (např. “McClure„s Magazine“, “Collier“s“), které postupně odhalovaly celou šíři problému. Struktura byla často narativní, i když šlo o non-fiction, s cílem vtáhnout čtenáře do děje a usnadnit pochopení složitých společenských mechanismů. Nejčastějšími literárními žánry a podžánry byla investigativní žurnalistika (dlouhé články, reportáže, seriály v časopisech), non-fiction knihy (exposés, dokumentární próza), sociálně realistické romány (které se inspirovaly žurnalistickými objevy a fikcionalizovaly je, jako zmiňovaný “The Jungle“), a do jisté míry i fotožurnalistika, která vizuálně doplňovala psané texty a přidávala na jejich drtivosti.
👥 Zastupci
Muckrakers byli především američtí investigativní novináři a spisovatelé na přelomu 19. a 20. století, kteří odhalovali korupci a společenské nespravedlnosti. V české literatuře neexistuje přímá paralela s hnutím Muckrakers, jelikož se jednalo o specifický americký fenomén spojený s progresivní érou a jejími politickými a ekonomickými podmínkami. Mezi nejdůležitější světové autory a jejich díla patří: Ida Tarbellová se svou knihou “The History of the Standard Oil Company“ (1904), která detailně odhalovala monopolistické a často neetické praktiky společnosti Standard Oil a jejího zakladatele Johna D. Rockefellera, což ji činí jedním z nejvlivnějších příkladů investigativní žurnalistiky. Upton Sinclair proslul románem “The Jungle“ (1906), který drasticky popsal otřesné hygienické podmínky v chicagských masokombinátech a vykořisťování přistěhovalců, což vedlo k významným změnám v potravinové legislativě. Lincoln Steffens je známý svou sbírkou článků “The Shame of the Cities“ (1904), kde odhaloval rozsáhlou korupci v městských správách po celých Spojených státech, čímž poukázal na systémové selhání lokální politiky. Ray Stannard Baker, autor díla “Following the Color Line“ (1908), se zaměřil na rasovou segregaci a nespravedlnost na jihu Spojených států, čímž demonstruje rozšíření muckrakerských témat za hranice ekonomiky a politiky. Jacob Riis, fotograf a novinář, se svým dílem “How the Other Half Lives“ (1890) vizuálně i textově dokumentoval zoufalé životní podmínky chudých přistěhovalců v newyorských slumech, čímž zdůraznil sociální dopady industrializace a urbanizace. David Graham Phillips odhalil korupci v americkém senátu v románu “The Treason of the Senate“ (1906), poukazující na propojení politiky a velkého byznysu. Frank Norris, ačkoliv spíše naturalista, se dotkl témat muckrakerů v románu “The Octopus: A Story of California“ (1901), který kritizoval moc a vliv železničních monopolů na život farmářů a komunit. Theodore Dreiser v “Sister Carrie“ (1900) zkoumal sociální mobilitu a morální korupci v městském prostředí, čímž nepřímo přispěl k muckrakerské kritice společnosti.
📈 Vývoj
Hnutí Muckrakers se zrodilo na přelomu 19. a 20. století v USA jako součást širší Progresivní éry, která usilovala o sociální a politické reformy. Název „Muckraker“ (rejpal v hnoji) byl původně pejorativně použit prezidentem Theodorem Rooseveltem v roce 1906, aby kritizoval novináře, kteří se zaměřovali na negativní aspekty společnosti, avšak novináři a spisovatelé tento termín hrdě přijali. Vznik hnutí byl úzce spojen s rostoucí industrializací, urbanizací, masovou imigrací a nárůstem korporátní moci, což vedlo k řadě sociálních problémů a korupci. Období vrcholu Muckrakerské žurnalistiky a literatury spadá zhruba do let 1900 až 1917, kdy docházelo k publikaci klíčových investigativních děl v populárních časopisech jako McClure„s, Everybody„s Magazine nebo Collier’s Weekly, které dosahovaly milionových nákladů a ovlivňovaly veřejné mínění. Raná fáze se často zaměřovala na odhalování korporátních monopolů, neetických obchodních praktik a korupce v komunální politice. Postupem času se tematika rozšířila i na širší sociální otázky, jako je dětská práce, rasová segregace, nedostatečné hygienické podmínky, chudoba a postavení žen. Postupný ústup vlivu Muckrakers začal kolem vstupu USA do první světové války v roce 1917, kdy se veřejná pozornost přesunula k válečnému úsilí a vlastenectví. Dále k ústupu přispěly zpřísněné zákony o pomluvách, tlaky ze strany korporací a vlády, a také paradoxně úspěch některých reforem, které Muckrakers pomohli prosadit, čímž částečně ztratili svůj hlavní cíl. Mnozí z původních Muckrakers se následně přesunuli do oblasti public relations, akademické sféry nebo vládních služeb. Hnutí nemělo výrazné národní či regionální varianty mimo USA, protože bylo úzce spjato s americkým kontextem Progresivní éry a spíše se jednalo o žánrovou variantu investigativní žurnalistiky a sociálně kritické literatury. Důležité je však zmínit, že ačkoli název “Muckrakers“ vymizel, duch investigativní žurnalistiky a sociálního kritiky přetrvával v americké literatuře a žurnalistice.
💫 Vliv
Vliv Muckrakers na pozdější literaturu a umění je obrovský a trvalý. Přímo ovlivnili vznik a rozvoj moderní investigativní žurnalistiky a dokumentaristiky, které se dodnes drží principů odhalování korupce a sociálních nespravedlností, a jejich přístup k systematickému sběru faktů a prezentaci veřejnosti položil základy pro etickou a společensky angažovanou žurnalistiku. V literatuře se z jejich odkazu čerpaly a nadále čerpají směry jako sociální realismus a literatura faktu, přičemž autoři jako John Steinbeck, zejména v románech jako “Hrozny hněvu“, navazovali na Muckrakers v kritice vykořisťování a chudoby, byť jinými literárními prostředky. Jejich dílo inspirovalo generace spisovatelů, kteří se zaměřují na sociální a politickou kritiku, například v době Velké hospodářské krize, a principy Muckrakers se projevily i v rozvoji sociální fotografie a dokumentárního filmu, které se snažily vizuálně zachytit a upozornit na společenské problémy. V době svého vzniku byli Muckrakers přijímáni velmi rozporuplně: na jedné straně získali širokou podporu veřejnosti, která toužila po odhalení korupce a zlepšení životních podmínek, a jejich články a knihy vyvolávaly pobouření a vedly k volání po reformách, což mnohdy skutečně vyústilo v přijetí nových zákonů (např. zákon o čistých potravinách a lécích či zákon o inspekci masa po vydání “The Jungle“). Na druhé straně čelili silné kritice ze strany korporací, politiků a finančních elit, které je obviňovaly ze senzacechtivosti, zkreslování faktů a podkopávání důvěry ve státní instituce, a docházelo k pokusům o cenzuru, zákazy distribuce některých publikací a k soudním sporům o pomluvu, což často Muckrakery finančně i kariérně poškozovalo; prezident Roosevelt, ačkoli zpočátku jejich práci podporoval, později kritizoval jejich údajné přehánění a nekonstruktivní přístup, čímž jim dal pejorativní nálepku. Dnes jsou Muckrakers vnímáni s velkým respektem a úctou jako klíčoví aktéři Progresivní éry a zakladatelé moderní investigativní žurnalistiky, studovaní na univerzitách jako příklad žurnalistické etiky a společenské odpovědnosti, a jejich práce je považována za esenciální pro fungování demokracie a ochranu občanských práv. Odkaz Muckrakers je živý i v moderním umění: kniha “The Jungle“ byla mnohokrát adaptována pro divadlo i film, což znovu a znovu přináší její poselství o vykořisťování a boji za spravedlnost k novým generacím, a témata korupce, zneužívání moci a boje za sociální spravedlnost, která Muckrakers prozkoumali, jsou neustále zpracovávána v současné literatuře, dokumentárních filmech (např. “Spotlight“, “All the President’s Men“ a mnoho dalších investigativních snímků), televizních seriálech a divadelních hrách, což potvrzuje jejich trvalou relevantnost a inspirativní sílu pro umělce a novináře po celém světě.