📖 Úvod
Moderní fantasy, původním názvem Modern Fantasy, se časově zařazuje především od poloviny 20. století až do současnosti. Primárními zeměmi, kde se tento literární směr rozvíjel a rozvíjí, jsou Spojené království a Spojené státy americké, odkud se šířil do celého světa, zahrnujícího Kanadu, Austrálii, Německo, Francii, Japonsko a mnoho dalších.
🌍 Kontext vzniku
Historické pozadí vzniku moderní fantasy je hluboce zakořeněno v otřesech 20. století, zejména v reakci na hrůzy obou světových válek a následné úzkosti spojené s jadernou hrozbou studené války, kdy lidé hledali únik z drsné reality a smysluplné příběhy, které by nabídly naději a smysl v době, kdy tradiční hodnoty erodovaly. Společenské změny zahrnovaly rapidní urbanizaci, rozmach konzumní společnosti, ztrátu spojení s přírodou a hledání nových identit a mytologií v odosobněné moderní době. Filozoficky se moderní fantasy vymezuje proti převažujícímu materialismu, racionalismu a sekularismu, které vládly v západním myšlení, a naopak navazuje na hlubší archetypální struktury, mýty, morální dilemata dobra a zla, smysl života a osud, často s nádechem duchovna či transcendentna. U vzniku tohoto proudu stáli klíčoví autoři jako J.R.R. Tolkien se svým monumentálním dílem Pán prstenů a C.S. Lewis s Letopisy Narnie, kteří položili základy pro tvorbu komplexních, věrohodných sekundárních světů, a na něž v širším kontextu navázali autoři jako Ursula K. Le Guin a Mervyn Peake. Jejich práce byly reakcí na předchozí modernistickou skepsi, nihilizmus a suchý realismus, zároveň však čerpaly inspiraci z prastarých zdrojů: mytologií (keltské, germánské, severské), folklóru, středověkých romancí (Artušovské legendy), hrdinských eposů, gotického románu a pohádek. Významný byl i vliv romantismu s jeho důrazem na imaginaci a emoce. Politická situace poválečné éry s jejími ideologickými konflikty a hledáním nového světového řádu se nepřímo odrážela v tematice boje za svobodu, odporu proti tyranii a hledání spravedlivého vládce či řádu, což moderní fantasy učinilo útočištěm pro komplexní morální otázky, které se v reálném světě zdály neřešitelné, a nabídlo prostor pro znovuobjevení hlubokých, univerzálních lidských hodnot.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika moderní fantasy jsou definovány tvorbou komplexních sekundárních světů s vlastní geografií, historií, kulturami a magií, které často slouží jako kulisa pro epické příběhy, ačkoli existují i formy zasazené do magicky pozměněného našeho světa. Typická témata zahrnují nadčasový boj dobra proti zlu, archetypální cestu hrdiny (monomýtus) od nevinnosti k moudrosti či od obyčejnosti k mimořádnosti, hledání identity, dospívání, osud, svobodnou vůli, přátelství, oběť, zradu, korupci moci a vztah k přírodě. Často se objevují motivy proroctví, prastarých ras (elfové, trpaslíci, orkové, draci), mystických předmětů (magické prsteny, meče, amulety), questů za získáním artefaktu nebo poražením zla. Obraz typického hrdiny je proměnlivý, ale často jde o outsidera, zdánlivě obyčejného jedince, který je povolán k mimořádným činům, musí překonat vnitřní i vnější překážky, prochází morálním vývojem a často se stává vůdcem či spasitelem, často s doprovodem různorodé skupiny společníků. Obvyklé prostředí je fantaskní svět inspirovaný evropským středověkem s bohatou faunou, flórou a architekturou, často zahrnující divoké a neprobádané krajiny, starobylé ruiny, tajemné lesy a majestátní města, ale i metropole v urban fantasy. Konflikty jsou komplexní, od morálních dilemat a bojů dobra se zlem, přes politické intriky a války mezi říšemi či rasami, až po vnitřní boje postav s jejich vlastními démony a pochybnostmi. Jazyk a styl se často vyznačují bohatým, popisným jazykem, který buduje atmosféru a detaily světa, nezřídka s nádechem archaismu, zvláště v epické fantasy, zatímco v modernějších podžánrech může být syrovější a přímočařejší. Kompozice je často rozsáhlá, typicky tvořící série, trilogie či ságy s propracovanými dějovými linkami a víceúrovňovým vyprávěním, kde se mohou střídat pohledy různých postav a časové roviny. Mezi vyprávěcí postupy patří vševědoucí vypravěč, ale i pohledy z první osoby nebo střídání perspektiv, často s použitím flashbacků a dlouhých popisných pasáží sloužících k budování světa (world-building). Nejčastější literární žánry a podžánry zahrnují epickou fantasy (high fantasy), meč a magii (sword & sorcery), urban fantasy, dark fantasy, grimdark, fantasy pro mládež (YA fantasy), heroickou fantasy a mytopoetickou fantasy; každý z těchto podžánrů přináší své specifické nuance, od velkolepých ság o záchraně světa po intimnější příběhy o přežití v temném a cynickém světě, ale všechny sdílejí jádro moderní fantasy – schopnost stvořit uvěřitelný svět, který reflektuje a zkoumá lidskou zkušenost prostřednictvím imaginace a nadpřirozena.
👥 Zastupci
Moderní fantasy, jakožto široký a neustále se vyvíjející literární směr, se pyšní řadou ikonických autorů a děl, které definovaly jeho podobu. Mezi světově nejvýznamnější patří J.R.R. Tolkien s trilogií Pán prstenů, která sice předchází označení „moderní“ v plném smyslu, ale položila základy pro epickou fantasy, komplexní mytologii a propracované fiktivní světy, jež se staly archetypem pro celý směr. Ursula K. Le Guin s cyklem Zeměmoří (např. Čaroděj ze Zeměmoří) proslula hlubokým psychologickým prozkoumáváním morálních dilemat, etiky magie a dospívání, což posunulo žánr za jednoduché dobro a zlo. Terry Pratchett a jeho Zeměplocha (např. Stráže! Stráže!) představují satirickou fantasy, která prostřednictvím humoru a parodie kritizuje společenské fenomény a lidskou povahu, čímž rozšířil možnosti žánru. George R.R. Martin se s Písní ledu a ohně (např. Hra o trůny) stal symbolem temné a realistické fantasy, kde postavy čelí morální nejednoznačnosti a kde se klade důraz na politické intriky a drsné důsledky rozhodnutí, což radikálně změnilo očekávání čtenářů od epického vyprávění. Neil Gaiman svými díly jako Američtí bohové nebo Sandman (komiksová série, ale s hlubokým literárním přesahem) mistrně propojuje staré mytologie s moderním světem a zkoumá podstatu vyprávění a víry, čímž přináší do fantasy literární hloubku a postmoderní přístupy. Brandon Sanderson s rozsáhlým univerzem Cosmere (např. Cesta králů z cyklu Archiv bouřné záře) je uznáván za komplexní a inovativní magické systémy, propracované světy a epické příběhy s pečlivě vybudovanou zápletkou, což reprezentuje současný vrchol promyšlené epické fantasy. Z českých autorů je nutné zmínit Ondřeje Neffa s cyklem Argo Navis (např. Pán vzduchu), který do české fantasy vnesl důraz na dobrodružství a často ji propojoval se science fiction prvky a technologiemi, čímž vytvářel unikátní hybridní svět. Jiří Kulhánek s díly jako Noční klub je představitelem akční a brutální české urban fantasy, která se vyznačuje rychlým tempem, cynickým humorem a anti-hrdiny, což ukazuje specifickou odnož žánru u nás. Miroslav Žamboch pak s cyklem Koniáš (např. Seržant) reprezentuje temnou vojenskou fantasy, kde se soustředí na drsné hrdiny a boj o přežití ve stylizovaných, nekompromisních světech, což je příkladem české „grimdark“ varianty.
📈 Vývoj
Moderní fantasy začala svůj vzestup v polovině 20. století, s J.R.R. Tolkienem jako klíčovou postavou, jehož Hobit (1937) a zejména Pán prstenů (1954-1955) etablovaly koncept „sekundárního světa“ s vlastní propracovanou historií, jazyky a mytologií. Období vzniku se tedy datuje do 50. a 60. let, kdy se žánr začal formovat jako samostatná kategorie odlišná od pohádek a mýtů. Období vrcholu nastalo od 70. let s autory jako Ursula K. Le Guin, Terry Brooks (Meč Shannary) a Stephen R. Donaldson (Kroniky Thomase Covenanta), kteří rozšířili žánr o nové tematické a stylistické přístupy, a poté intenzivně pokračovalo v 80. a 90. letech, kdy se objevily rozsáhlé epické ságy (např. Kolo času Roberta Jordana) a začaly se rozvíjet různé subžánry. Postupný ústup ve smyslu poklesu popularity nenastal, spíše došlo k neustálé proměně a diverzifikaci. Rané fáze se vyznačovaly silným vlivem Tolkiena a důrazem na epické quests a archetypální boj dobra se zlem. Pozdní fáze, od konce 90. let a zejména v 21. století, přináší dekonstrukci žánrových tropů, mnohem větší morální ambivalenci, realističtější zobrazení násilí a politiky (tzv. „grimdark“ fantasy, viz George R.R. Martin), a nárůst rozmanitosti postav a perspektiv. Dnes se žánr neustále vyvíjí, stírá hranice s literární fikcí a jinými žánry. Mezi klíčové žánrové varianty patří: High Fantasy (epické ságy v sekundárních světech, např. Brandon Sanderson), Urban Fantasy (magie a mýty zasazené do moderních městských prostředí, např. Jim Butcher, Ben Aaronovitch), Dark Fantasy (často s hororovými prvky, cynickými protagonisty a pochmurnou atmosférou, např. R. Scott Bakker, Scott Lynch), Historická Fantasy (fantasy prvky v historickém kontextu, např. Naomi Novik), Young Adult Fantasy (často s tématy dospívání a magických škol, např. J.K. Rowling), Portal Fantasy (postavy cestují mezi světy, např. Narnia, ale i moderní variace), New Weird (fantastika mísící prvky hororu a sci-fi, experimentující s formou, např. China Miéville). Národní a regionální varianty se projevují v odlišných kulturních přístupech a tématech; například ve slovanské fantasy jsou často využívány místní folklorní motivy a mytologie (např. Zaklínač Andrzeje Sapkowského z Polska, který je globálním fenoménem, či četní čeští autoři čerpající z našich pohádek a pověstí).
💫 Vliv
Vliv moderní fantasy na pozdější literaturu a umění je obrovský a prostupuje prakticky všemi formami současné kultury. Mnohé literární nebo umělecké směry a autoři z ní přímo vycházejí, nebo se k ní v dialogu vymezují. Inspirovala celou řadu současných fantastických autorů, jako jsou N.K. Jemisin (Broken Earth trilogie), Patrick Rothfuss (Jméno větru), V.E. Schwab, S.A. Chakraborty, a mnoho dalších, kteří dále rozvíjejí témata identity, moci, spravedlnosti a systémové nerovnosti skrze fantastické světy. Kromě literatury ovlivnila především film, televizi, videohry, stolní hry a komiksy. Žánr se stal inkubátorem pro narativní postupy a budování světa, které se promítají do jiných médií. V době svého vzniku, zejména v 50. až 70. letech, byla fantasy literaturou často kriticky přehlížena, považována za „pulp fiction“ nebo čistě žánrovou zábavu bez hlubšího literárního významu. Akademické kruhy a mainstreamová kritika ji přijímaly s despektem, často ji vnímaly jako eskapismus. Pochvaly přicházely spíše od rostoucí fanouškovské základny, která si cenila imaginace a komplexnosti světů. Přímé zákazy či cenzura byly v západním světě vzácné, spíše šlo o ignoraci nebo zařazení do „nižších“ žánrů. Dnes je však vnímání moderní fantasy radikálně odlišné. Žánr je plně akceptován a často i vysoce ceněn, a to jak čtenáři, tak kritiky a akademiky. Je uznáván pro svou schopnost zkoumat komplexní sociální, politické a filozofické otázky metaforickým způsobem, který by v realistické fikci mohl být příliš direktivní. Řada fantasy děl získala prestižní literární ocenění (např. Hugo, Nebula, World Fantasy Awards). Filmové a televizní adaptace dosáhly celosvětové popularity a obřích rozpočtů: Jacksonova trilogie Pán prstenů (počátek 2000s) je považována za milník kinematografie, televizní série Hra o trůny (HBO) se stala globálním fenoménem, a dále sem patří Zaklínač (Netflix), Kolo času (Amazon Prime), Písečný muž (Sandman, Netflix), Američtí bohové (Starz) a nespočet dalších. Videohry jako Zaklínač 3: Divoký hon, Elder Scrolls série nebo Dragon Age demonstrují hloubku a rozsah světa, který moderní fantasy může nabídnout. Tyto adaptace nejen zvýšily viditelnost žánru, ale také přivedly miliony nových fanoušků a ukázaly jeho potenciál pro komplexní vyprávění a vizuální efekty. Moderní fantasy se stala klíčovou součástí globálního zábavního průmyslu a významnou silou v literatuře.