Kniha: Máj
Spisovatel(ka): Karel Hynek Mácha
Přidal(a): m
Doba vzniku, umělecký směr
Karel Hynek Mácha byl nejvýznamnějším českým romantikem a jedním z největších českých básníků. Je pokládán za zakladatele moderní české poezie. Jeho dílo bylo vykládáno mnoha různými způsoby a stal se inspirací dalším básníkům. On sám se nechal inspirovat Shakespearem, Byronem, Goethem a dalšími.
Doba národního obrození probíhala v letech 1770 – 1848. Jejím hlavním cílem bylo oživit samotný český jazyk. Náš stát byl součástí mnohonárodnostní habsburské monarchie. Pojem jako takový poprvé použil až v r. 1895 T. G. Masaryk v díle Česká otázka. Národní obrození je tradičně členěno do 3 etap: obranná, ofenzivní a vyvrcholení obrozeneckých snah. Dle knihy Literatura: přehled středoškolského učiva se doba Národního obrození člení do etap čtyř: obranná, ofenzivní, doba romantismu a biedermeieru (1830 – 1848), etapa potlačení národních snah (Bachův absolutismus). Podle ní spadají osobnosti jako Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben a Karel Hynek Mácha právě do třetí zmíněné etapy. V této době zaujala přední místo literatura krásná a převažoval zájem o českou literaturu, začal se rozvíjet český romantismus, který byl ale oproti světovému velice specifický – důležitý byl stále důležitý ideál národa, národní kultury a literatury. Samozřejmě byl kladen důraz na city a fantazii. Jedinec zažíval pocit osamění a odcizení.
Život, tvorba autora
Karel Hynek Mácha se narodil v r. 1810 na Malé Straně v Praze. Jeho otec byl mlynářským pomocníkem. Po své matce zdědil hudební vnímavost, jelikož pocházela z muzikantské rodiny. Jeho mladší bratr se i přes své postižení (měl srostlé 4 prsty) také živil jako mlynář. Mácha byl podivín, drsný člověk a samotář.
Studoval na gymnáziu, později také filozofii a práva, stejně jako Karel Jaromír Erben. Byl žákem Josefa Jungmanna. Vynikal především v matematice, kresbě a velice dobře ovládal němčinu. Ostatně jeho první básnické pokusy byly psány v němčině. Vyšly v roce 1829 pod názvem Versuche des Ignaz Macha (Pokusy Ignace Máchy). Díky již zmíněnému vlivu svého profesora Josefa Jungmanna posléze začal psát české texty, které vycházely v časopisech. Jeho velikou zálibou bylo cestování, dokonce se vydal pěšky až do Itálie. Také velice rád četl.
V době svého studia se věnoval i hraní divadla v ochotnické skupině Josefa Kajetána Tyla (Kajetánské divadlo), kde se také seznámil se svojí osudovou láskou Lori – Eleonorou Šomkovou. S ní měl nemanželského syna Ludvíka. Měsíc po jeho narození však zemřel (v roce 1836) a byl pochován v den plánované svatby s milovanou Lori. Syn Ludvík se nedožil ani jednoho roku. V Máchově životopise je uvedeno, že zemřel na zápal plic. V novějších teoriích se uvádí, že mohl zemřít na tyfus, choleru či úplavici. Onemocněl zřejmě při hašení požáru splaškovou vodou jednoho z litoměřických domů. Měl žízeň a této vody se napil.
Mezi jeho nejznámější dílo patří lyrickoepická básnická sbírka Máj, která byla vydána několik měsíců před jeho smrtí. Za svůj poměrně krátký život vytvořil mnoho děl. Psal poezii, prózu i drama. Jeho nejrozsáhlejším dílem je román Cikáni. Dále soubor autobiograficky pojatých povídek Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu, Marinka), básnická próza Pouť krkonošská. Mácha měl v plánu i zpracovat románovou skladbu Kat o 4 dílech, která měla být nazvána podle hradů, uskutečnil ale pouze první část nazvanou Křivoklad.
Máj
Počátky tohoto Máchova nejslavnějšího díla spadají do roku 1834, napsáno bylo od podzimu 1835 do jara 1836. Máj byl vydán krátce před Máchovou smrtí. Máj vznikal v době autorova těžkého životní situace, říká se, že se jedná o jeho odraz nitra. Toto dílo nebylo nejprve kritiky přijato, vyčítali mu kopírování poezie Byrona, nedostatečné národní cítění. Inspirací mu byl legendární příběh o mladíku Schiffnerovi, který prý zabil otce, protože mu bránil v lásce.
Děj je zde pouze nastíněný, není až tak důležitý, hlavní jsou filozofické úvahy a popis přírody. Odehrává se v okolí Doks u Máchova jezera. Vystupují zde tři postavy, přičemž s jednou z nich se sám autor ztotožnil. Dívka Jarmila – ta miluje Viléma. Vilém – miluje Jarmilu, ale je obávaný vůdce loupežníků. Hynek – poutník, otřesen Vilémovým osudem, v posledním zpěvu ho lituje, je to samotný autor. Tato tragédie není pouze tragédií postav ale tragédií lidstva.
Jarmila vyhlíží svého milého, jak přijíždí na loďce, avšak v šeru nepozná, že se jedná o někoho jiného a vrhne se mu kolem krku. Že se jedná o někoho jiného, zjistí až v okamžiku, kdy mu do obličeje zasvítí paprsky měsíce. Vilém to vše sleduje z povzdálí. Myslí si, že je do tohoto člověka Jarmila zamilovaná a zavraždí ho. Neví, že to byl jeho pravý otec, který ho v dětství vyhodil z domu. Za tento čin je potrestán a druhý den má být popraven. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do vody. Ve druhém zpěvu Vilém při čekání na smrt rozjímá, vzpomíná na Jarmilu, přemýšlí o tom, zda je vinen či nevinen, a přemýšlí o krásách přírody. Intermezzo je pojato jako rozjímání duchů, kteří čekají na Viléma na popravišti. Vyvrcholením celého děje je poprava Viléma ve třetím zpěvu. Ještě před svojí popravou stále obdivuje krásnou přírodu. Druhé intermezzo je plné nářků Vilémovo blízkých nad jeho smrtí. Ve čtvrtém zpěvu se objevuje poutník Hynek, který přijde na popraviště a lituje Viléma. Přemýšlí nad strašným osudem člověka.
Obsah:
- Předzpěv – básník opěvuje statečnost a laskavost českého lidu.
- 1. zpěv – Jarmila čeká na svého milého Viléma, čeká však marně, posel připlouvá se zprávou, že Vilém bude zítra popraven za to, že zabil svůdce Jarmily (netušil, že je to jeho otec). Jarmila se žalem vrhá do vody.
- 2. zpěv – Vilém přemýšlí o smyslu svého života a jeho smyslu jako samotném. Přemýšlí o smrti a vzpomínání na svou rodinu.
- 1. intermezzo – Zde vystupuje příroda a zvířata a připravují se na příchod Viléma.
- 3. zpěv – Poslední chvíle Vilémova života, který se loučí se svou zemí a krásami přírody.
- 2. intermezzo – Zde vystupují duchové, kteří truchlí nad ztrátou svého vůdce
- 4. zpěv – Do děje vstupuje básník a sám prochází místa, kde se tento příběh odehrál a Vilémově lebce svěřuje své pocity
Jazyk, jazykové prostředky
Máj je rozdělen do čtyř zpěvů, mezi která jsou vložena dvě intermezza. Je psán spisovnou češtinou, jazykem tehdejší doby. Příroda je popisována velice barvitě. Je zde využito kontrastů, např. jarní příroda x poprava, život x smrt. V hudebnosti verše se projevilo muzikální cítění autora. Autor použil mnoho přirovnání (slzy lásky), oxymórony (mrtvé milenky cit, umřelé hvězdy svit, mrtvá labuť zpívá), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), metafor (bledá tvář luny, lesů věnec objímá, jasné jezero dřímá). Dále se zde objevují přirovnání, personifikace. Dokonce se zde objevil neologismus truchloroušky, kterého Mácha dosáhl spojením dvou slov. Slova, hlásky, i celé verše jsou často opakována. Základem metra je jamb.
Zdroje:
MÁCHA, Karel Hynek. Máj. Praha – St. Strašnice: Vojtěch Šeba, knihkupec a nakladatel v Praze.
POLÁŠKOVÁ, Taťána, Dagmar MILOTOVÁ a Zuzana DVOŘÁKOVÁ. Literatura: přehled středoškolského učiva : [včetně současné literatury. 2. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006, 207 s. Maturita. ISBN 80-902-5716-X.
SLANAŘ, Otakar. Obsahy a rozbory děl: k Literatuře – přehledu SŠ učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006, 255 s. Maturita (Petra Velanová). ISBN 80-902-5717-8.
Internetové zdroje:
<http://www.spisovatele.cz/karel-hynek-macha>
<http://www.onlinevyukacestiny.cz/2012/02/09/rozbor-dila-karla-hynka-machy-maj/>
<http://maturita.strzibny.name/karel-hynek-macha-maj-rozbor>
<http://www.rozbor-dila.cz/maj-rozbor-dila-k-maturite-5/>
<http://ld.johanesville.net/macha>
<http://www.eucebnice.cz/literatura/macha.html>
<http://galaktis.cz/clanek/karel-hynek-macha-maj/>
<http://www.imaturita.cz/maturitni-otazky/cesky-jazyk/k.h.macha-a-romantismus-v-ceske-lit.-%28iii.obdobi-no%29*/330/>
<http://www.lupomesky.cz/maj/>
Další podobné články na webu:
