📖 Úvod
Literatura pro děti a mládež je široce pojatá kategorie písemnictví, jejíž český název je totožný s jejím obsahem. Nejedná se o literární směr v tradičním slova smyslu s pevným původním názvem, nýbrž o specifickou oblast literatury vymezenou cílovou skupinou čtenářů – dětmi a dospívajícími. Její počátky lze sice sledovat již v raném novověku, kdy se objevovaly první didaktické texty a zjednodušené adaptace pro mladé, nicméně jako samostatný žánr či literární odvětví se začala výrazněji formovat a rozvíjet od 17. století, s explozivním růstem a profesionalizací v 19. a 20. století. Tato oblast literatury se rozvíjela a rozvíjí globálně, prakticky ve všech zemích s rozvinutou gramotností a vydavatelskou činností. Mezi země, které významně přispěly k jejímu rozvoji a kde má bohatou tradici, patří zejména Velká Británie (např. pohádky, dobrodružné romány), Francie (např. pohádky Charlese Perraulta), Německo (např. sbírky pohádek bratří Grimmů, rané didaktické texty), Dánsko (Hans Christian Andersen), Spojené státy americké a v neposlední řadě i Česká republika, kde má dlouhou tradici s autory jako Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, Josef Lada, Vladislav Vančura, Jan Karafiát, Karel Poláček, Eduard Petiška, Ondřej Sekora, Marie Majerová, Václav Čtvrtek, Zdeněk Miler, Miloš Macourek, Alois Mikulka, Jiří Žáček, Iva Procházková, Petr Sís a mnoho dalších.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku literatury pro děti a mládež je komplexní a úzce spjaté s proměnou pohledu na dětství a vzdělávání. V raných fázích, před formováním specifické dětské literatury, byly dětem často předkládány zjednodušené verze dospělých textů, náboženské spisy (např. katechismy) nebo moralizující bajky a pohádky z ústní lidové slovesnosti. Významným impulsem pro vznik a rozvoj dětské literatury se stalo osvícenství v 18. století, které kladlo důraz na rozum, vzdělání a výchovu. Filozofové jako John Locke se svou teorií tabula rasa (dítě jako nepopsaný list, formovaný zkušenostmi a výchovou) nebo Jean-Jacques Rousseau se svými myšlenkami o přirozené výchově a významu dětství pro lidský rozvoj (popsané v díle Emile, aneb O výchově, 1762) zásadně ovlivnili pedagogické myšlení. Rousseauovy myšlenky naznačovaly, že děti by měly být vychovávány způsobem přiměřeným jejich věku a schopnostem, což vedlo k potřebě speciálních textů. Ačkoliv nelze jmenovat jednoho jediného „zakladatele“ literatury pro děti a mládež v moderním smyslu, mezi průkopníky a ty, kteří stáli u vzniku jejího raného institucionálního vývoje, patří pedagogové jako Johann Bernhard Basedow a Joachim Heinrich Campe v Německu, kteří se snažili o tvorbu účelné didaktické literatury, jež by zároveň děti bavila. V širším kontextu pak samozřejmě Charles Perrault se svými sbírkami pohádek (Pohádky matky Husy, 1697) a bratři Grimmové (Dětské a domácí pohádky, 1812), kteří shromáždili a literárně zpracovali lidové příběhy, čímž položili základy moderní pohádky. Na české půdě je pak nutné zmínit odkaz Jana Amose Komenského, jehož díla jako Orbis Pictus (1658) s ilustracemi pro výuku jazyků představují raný příklad vizuální didaktické literatury pro děti. Politická situace v Evropě, charakterizovaná vznikem národních států a posilováním národního povědomí v 19. století, přispěla k zájmu o sběr a uchovávání lidové slovesnosti (pohádky, písně, pověsti), která se stala důležitým zdrojem pro dětskou literaturu. Společenské změny jako industrializace, urbanizace a následné proměny rodinných struktur, spolu s postupným zaváděním povinné školní docházky, zvýšily poptávku po čtení a vzdělávání dětí. Rodiny střední třídy si mohly dovolit knihy a měly zájem o výchovu svých dětí. Zvyšovala se také gramotnost žen, které se stávaly častými čtenářkami a posléze i autorkami dětských knih. Literatura pro děti a mládež se vymezovala proti dřívější praxi, kdy děti četly buď pouze náboženské či morální texty, nebo zjednodušené dospělé romány bez ohledu na jejich psychiku a zájmy. Často také proti přílišné moralistní nudě a suchopárnosti, snažíc se nabídnout zábavu a dobrodružství vedle výchovného obsahu. Navazovala však na bohatou tradici ústní lidové slovesnosti (pohádky, mýty, legendy, bajky), na didaktické texty a rané školní pomůcky a na křesťanskou etiku, kterou se snažila předávat v přístupnější formě. Postupně se emancipovala od pouhé didaxe směrem k imaginaci a umělecké hodnotě.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika literatury pro děti a mládež jsou úzce spjaty s jejím pedagogicko-výchovným a zábavním posláním, přičemž se v průběhu historie proměňovaly a rozšiřovaly. Jedním z klíčových aspektů je přiměřenost věku a psychickému vývoji čtenáře. Typická témata a motivy jsou velmi rozmanité, zahrnují dobrodružství, fantasy, přátelství, rodinné vztahy, objevování světa, dospívání, hledání identity, odvahu, spravedlnost, ekologická témata, šikanu, první lásky, sociální problémy (chudoba, migrace) a etické dilema. Časté jsou motivy cesty, proměny, překonávání překážek, magie, mluvících zvířat, boje dobra se zlem, hledání pokladu, objevování tajemství. Obraz typického hrdiny je často komplexní. Pro mladší děti je to obvykle archetypálně dobrá postava, která se učí, objevuje, je zvědavá a statečná. Může to být lidské dítě, zvíře s lidskými vlastnostmi nebo pohádková bytost. Pro starší děti a mládež (Young Adult – YA) je hrdina často složitější, s vnitřními rozpory, chybující, procházející náročnými životními situacemi, hledající své místo ve světě. Je aktivní, iniciativní, často se musí vyrovnat s nespravedlností nebo společenskými tlaky. Obvyklé prostředí je široké: od známého a bezpečného domova a školy, přes lesy, louky a přírodu, po exotické krajiny, fantastické světy plné magie, futuristické nebo postapokalyptické vize či historická prostředí. Konflikty mohou být vnitřní (strach, pochybnosti, hledání sebe sama), mezilidské (s rodiči, přáteli, učiteli, antagonistou) nebo vnější (přírodní katastrofy, sociální nespravedlnost, boj s monstrem). Jazyk a styl jsou klíčové pro čtivost a srozumitelnost. Pro nejmenší je charakteristická jednoduchá, rytmická věta, často se opakujícími prvky, rýmy, onomatopoickými výrazy a bohatou imaginací. Pro starší děti a mládež se styl stává komplexnějším, ale stále zůstává přístupný, srozumitelný a poutavý, často plný dialogů a dynamických popisů. Styl bývá živý, emotivní a plný obrazotvornosti. Kompozice je většinou lineární, s jasným začátkem, prostředkem a koncem, ale v YA literatuře se objevují i složitější struktury s retrospektivami či více pohledy. Často se využívá epizodická struktura, zejména v knihách pro mladší čtenáře. Vyprávěcí postupy zahrnují er-formu (vševědoucí vypravěč) i ich-formu (vypravěč v první osobě), zejména v YA literatuře, která umožňuje hlubší ponoření do psychiky hrdiny. Důležitou roli hraje napětí, gradace děje a překvapivé zvraty. Nejčastější literární žánry a podžánry zahrnují obrazové knihy (picture books), leporela, pohádky (klasické i moderní), bajky, povídky, dobrodružné romány, fantasy literaturu (urban fantasy, high fantasy), science fiction, realistickou prózu (často s tématy dospívání), historické romány, detektivky, horory, poezii, komiksy a grafické romány, a také non-fiction literaturu (encyklopedie, biografie, populárně-naučné knihy). Specifickým a velmi rozvíjejícím se podžánrem je Young Adult (YA) literatura, která se zaměřuje na teenagery a řeší témata typická pro období dospívání.
👥 Zastupci
Literatura pro děti a mládež je svébytný literární směr, který je primárně určen mladým čtenářům, ale často oslovuje i dospělé díky svým univerzálním tématům a uměleckým kvalitám. Vyznačuje se přizpůsobeným jazykem, často didaktickým nebo výchovným záměrem, ale především rozvíjí fantazii, empatii a poznávání světa. Mezi nejdůležitější české a světové autory tohoto směru patří: “Karel Jaromír Erben“ s dílem “Kytice“, souborem baladických pohádek a pověstí, které skrze folklórní motivy ukazují morální dilemata a jsou základem české slovesnosti. “Božena Němcová“ s “Babičkou“ a “Národními báchorkami a pověstmi“ založila moderní českou pohádkovou tvorbu, která čerpá z lidové tradice a zdůrazňuje hodnoty sounáležitosti a dobra. “Josef Lada“ s “Kocourem Mikešem“ a “O chytré kmotře lišce“ přibližuje dětem venkovský život a zvířecí svět s humorem a charakteristickými ilustracemi. “Jan Karafiát“ a jeho “Broučci“ představují alegorický příběh o životě broučků, který děti učí pokoře, pracovitosti a křesťanským hodnotám. “Vladislav Vančura“ s “Kubulou a Kubou Kubikulou“ napsal hravý, jazykově bohatý příběh o přátelství, který rozvíjí dětskou fantazii a lásku k češtině. “Karel Poláček“ s knihou “Bylo nás pět“ nabízí humorný a nostalgický pohled na dětství z klukovské perspektivy, zachycující esenci dětských dobrodružství. “Eduard Petiška“ se svými “Starými řeckými bájemi a pověstmi“ a “Pohádkovým dědečkem“ zpřístupnil dětem klasické mytologické příběhy a vytvořil laskavé pohádky. “Vojtěch Steklač“ a “Boříkovy lapálie“ přináší zábavné a autentické vyprávění o partě kluků z pražského sídliště, reflektující dětský svět 70. a 80. let. “Miloš Macourek“ se svými díly jako “Mach a Šebestová“ a scénáři pro “Arabelu“ přinesl do dětské literatury a televize absurdní humor a fantastické prvky. Ze světových autorů je třeba zmínit “Astrid Lindgrenovou“ s “Pippi Dlouhou punčochou“ a “Ronjou, dcerou loupežníka“, jejíž hrdinové jsou nezávislí a učí děti odvaze a toleranci. “Lewis Carroll“ a jeho “Alenka v říši divů“ je průkopnické dílo, které dělalo divy s logikou a fantazií a zásadně ovlivnilo přístup k absurdní literatuře. “Antoine de Saint-Exupéry“ s “Malým princem“ napsal filosofickou pohádku, která se zdánlivou jednoduchostí oslovuje jak děti, tak dospělé, a učí o lásce a přátelství. “J. R. R. Tolkien“ s “Hobitem“ položil základy moderní fantasy, která oslovuje široké publikum a rozvíjí složité světy. Konečně, “Joanne K. Rowlingová“ s celou sérií “Harry Potter“ je moderním fenoménem, který propojil fantasy se světem dospívajících, oslovil miliony čtenářů po celém světě a vrátil děti k četbě.
📈 Vývoj
Počátky literatury pro děti a mládež lze vysledovat v lidové slovesnosti, ústních pohádkách a bajkách, které byly původně určeny pro všechny věkové skupiny. Písemná forma se objevuje ve středověku s didaktickými a mravoučnými texty. Jako samostatný žánr se literatura pro děti začíná formovat v 17. a 18. století s díly jako „Ezopské bajky“ nebo “Robinson Crusoe“ Daniela Defoea, ačkoliv tyto nebyly původně psány primárně pro dětské čtenáře. Klíčovým pro rozvoj byla osvícenecká myšlenka vzdělávání dětí. Vrchol přichází v 19. století, tzv. “zlatý věk pohádky„, kdy bratři Grimmové shromažďují lidové pohádky a Hans Christian Andersen tvoří umělé, originální příběhy. V Anglii Lewis Carroll s “Alenkou v říši divů“ boří konvence a otevírá dveře fantazii a nonsensu. V Čechách se v této době prosazují Karel Jaromír Erben a Božena Němcová, kteří sbírají a autorsky zpracovávají lidovou slovesnost, čímž kladou základy české dětské literatury a národní identity. Vznik škol a rostoucí gramotnost vedly k poptávce po tištěných materiálech, které kombinovaly zábavu s morální výchovou. První polovina 20. století přinesla rozvoj ilustrace (např. Josef Lada, Artuš Scheiner), dobrodružné literatury (Jaroslav Foglar, Jules Verne) a příběhů ze života dětí (Karel Poláček). Vznikají první časopisy pro děti. Po druhé světové válce a během socialistického režimu v Československu byla dětská literatura silně ovlivněna ideologií, docházelo k cenzuře a důraz byl kladen na kolektivismus a budování socialismu, přesto vznikla řada kvalitních a dodnes oblíbených děl jako “Ferda Mravenec“ Ondřeje Sekory nebo “Pohádky z mechu a kapradí“ Václava Čtvrtka. Rozvinula se také bohatá animovaná tvorba propojená s literaturou, známé jsou Večerníčky. Ve druhé polovině 20. století se na světové scéně objevují autoři jako Astrid Lindgrenová a Roald Dahl, kteří přinášejí do dětské literatury nespoutanou fantazii, humor a nebojí se řešit i složitější, někdy kontroverzní témata. Koncem 20. a počátkem 21. století dochází k globálnímu rozmachu, zejména díky sériím jako “Harry Potter“ Joanne K. Rowlingové, které revitalizují žánr fantasy a přitahují k četbě miliony dětí a dospívajících. Vzniká žánr “young adult“ (YA) literatura, který se zaměřuje na teenagery a řeší témata identity, sociálních problémů, fantasy i dystopie. Současná dětská literatura reaguje na moderní výzvy – ekologii, diverzitu, digitální technologie, psychologické problémy dospívajících, a stává se platformou pro reflexi současného světa, propojuje se s audiovizuálními médii a digitálním prostředím. Národní varianty se projevují v preferenci témat: česká literatura často inklinuje k pohádkám a laskavému humoru, skandinávská k nezávislým postavám a sepětí s přírodou, zatímco anglosaská klade velký důraz na fantasy a dobrodružství.
💫 Vliv
Literatura pro děti a mládež měla a stále má obrovský vliv na pozdější literaturu a umění. Není pouhou „přípravou“ na dospělou literaturu, ale sama je zdrojem inspirace a inovací. Díla jako Tolkienův „Hobit“ položila základy moderního žánru fantasy, který se stal jedním z nejpopulárnějších literárních směrů pro dospělé i mládež. Lewis Carrollův nonsens a absurdita v “Alence v říši divů“ ovlivnily surrealistickou tvorbu a obecně přístup k experimentům s jazykem a logikou v literatuře pro dospělé. Filosofické pohádky jako “Malý princ“ se staly inspirací pro autory hledající hluboké myšlenky v jednoduchých příbězích. Mnoho autorů dospělé literatury se k dětským knihám vrací pro inspiraci nebo je přímo adaptují do nových děl. V době svého vzniku byla dětská literatura přijímána různě. Rané pohádky Erbena, Němcové nebo bratří Grimmů byly vítány jako nástroj pro morální výchovu a budování národní identity, i když některé byly kritizovány za přílišnou “drsnost„ nebo strašidelnost. Díla Lewise Carrolla byla obdivována pro svou originalitu, ale zároveň vyvolávala kontroverze kvůli svému odklonu od tehdejších didaktických norem. V Československu během socialistické éry musela dětská literatura často balancovat mezi uměleckou kvalitou a ideologickými požadavky. Autoři čelili cenzuře, pokud jejich díla neodpovídala oficiální linii (např. náboženské motivy nebo přílišný individualismus byly potlačovány). Přesto se i v této době podařilo vytvořit mnoho kvalitních a dodnes milovaných knih. Autoři jako Astrid Lindgrenová nebo Roald Dahl byli zpočátku kritizováni za “rebelský„ duch svých postav, které bořily autority a ukazovaly nekonvenční způsoby chování, avšak dnes jsou považováni za klasiky, kteří dětem dodávali odvahu k samostatnému myšlení. V současnosti je literatura pro děti a mládež vnímána jako plnohodnotný literární žánr s vysokou uměleckou hodnotou. Již není považována za “méněcennou“ a autoři získávají prestižní ocenění (např. Cena Hanse Christiana Andersena). Je chápána jako klíčová pro rozvoj dětské osobnosti, fantazie, empatie a kritického myšlení, a také jako prostředek pro řešení aktuálních společenských témat. Komerční úspěch fenoménů jako “Harry Potter“ ukázal obrovský potenciál tohoto žánru a jeho schopnost ovlivnit celé generace. Filmové, divadelní a jiné umělecké adaptace hrají klíčovou roli v udržování relevance děl. Prakticky každé významné dílo dětské literatury se dočkalo adaptace: od animovaných filmů Walta Disneyho (“Alenka v říši divů“, “Pinocchio“), přes velkofilmy (“Harry Potter“, “Letopisy Narnie“, “Pipi Dlouhá punčocha“, “Malý princ“) až po české ikonické večerníčky (“Maxipes Fík“, “Bob a Bobek“, “Pohádky z mechu a kapradí“, “Krkonošské pohádky“). Tyto adaptace nejenže rozšiřují dosah literárních děl k širšímu publiku, ale také pomáhají utvářet a udržovat kulturní identitu a sdílené příběhy napříč generacemi, čímž potvrzují trvalý význam literatury pro děti a mládež.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Literatura pro děti a mládež na Rozbor-dila.cz →