📖 Úvod
LGBTQ+ literatura, známá též jako queer literatura (původní název LGBTQ+ literature, Queer literature), není jednorázový směr v tradičním slova smyslu, nýbrž rozsáhlá a kontinuálně se vyvíjející oblast literární tvorby, která se tematicky, perspektivně či autorsky soustředí na lesbické, gay, bisexuální, transgender, queer a další identity spadající pod široké spektrum plusových kategorií. Její kořeny sahají sice do vzdálenější minulosti (některé předmoderní texty lze reinterpretovat queer optikou), avšak jako svébytná a rozpoznatelná literární kategorie se výrazněji formuje především od poloviny 20. století, s kulminací a rozkvětem v 20. a 21. století. Rozvíjí se globálně, avšak nejvýraznější a nejčasnější projevy a rozmach zaznamenala v západních zemích, jako jsou Spojené státy americké, Spojené království, Francie, Německo, Kanada a Austrálie, kde byly společenské a politické podmínky (byť často nepřátelské) pro vyjádření těchto identit postupně „příznivější“ nebo alespoň umožňovaly vznik subkultur. V posledních dekádách se však s rostoucí globalizací a šířením informací rozvíjí i v dalších regionech, včetně Latinské Ameriky, Asie a postkomunistických zemí, přičemž v každé z nich nese specifické místní kulturní a historické konotace.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku LGBTQ+ literatury je komplexní a hluboce zakořeněné v dějinách útlaku, mlčení a následného boje za uznání a rovnoprávnost. Nelze jmenovat jednoho zakladatele či ústřední postavu, neboť se jedná o kolektivní a difúzní fenomén, který se rodil z potřeb marginalizovaných komunit vyjádřit své zkušenosti. U zrodu stála spíše řada anonymních i známých autorů, aktivistů a myslitelů, kteří v různých dobách a na různých místech narušovali převládající heteronormativní diskurz. Politická situace v průběhu většiny 20. století byla charakteristická kriminalizací homosexuality a genderové nonkonformity v mnoha zemích, často s doprovodem společenského stigma, lékařské patologizace a násilí. Období McCarthyismu v USA například vedlo k tzv. „Lavender Scare“, což byla vlna perzekucí homosexuálů ve státní správě, která prohloubila strach a nutnost utajení. Zlomovým okamžikem se staly Stonewallské nepokoje v roce 1969 v New Yorku, které jsou považovány za počátek moderního hnutí za práva gayů a leseb. Následovala éra aktivismu, která vyvrcholila v osmdesátých letech s krizí AIDS, jež tragicky postihla především gay komunitu a zároveň posílila její solidaritu a odhodlání k boji za přežití a uznání. V devadesátých letech a na přelomu tisíciletí se postupně prosazovaly společenské změny v podobě dekriminalizace homosexuality, zavádění antidiskriminačních zákonů a později i legalizace partnerství či manželství pro páry stejného pohlaví v mnoha zemích. Filozofické pozadí je silně ovlivněno queer teorií, která vznikla v pozdních 80. a 90. letech z poststrukturalistických myšlenek, feminismu a postkoloniálních studií. Queer teorie zpochybňuje binární opozice (muž/žena, heterosexuál/homosexuál), esenciální pojetí pohlaví a genderu a dekonstruuje koncepty normativity. Navazuje na starší feministickou literaturu, která se zabývala útlakem žen a rolí genderu, a na literaturu menšin, jež se soustředila na rasovou a etnickou identitu. Zároveň se vymezuje proti tradičním heteronormativním a patriarchálním narativům, které buď ignorovaly, nebo démonizovaly neheterosexuální a genderově nonkonformní identity. Vymezuje se také proti cenzuře a mlčení, které dlouho obestíraly tyto životní zkušenosti, a proti představě, že existuje jen jeden „správný“ způsob žití a vyprávění. Tímto způsobem LGBTQ+ literatura nejen reflektuje společenskou realitu, ale aktivně ji formuje a kritizuje, otevírá prostor pro nové způsoby bytí a vyjádření.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika LGBTQ+ literatury jsou neobyčejně rozmanité, ale lze identifikovat několik klíčových, opakujících se prvků. Typická témata se soustředí na “identitu“ (hledání, přijímání, coming out), “lásku a vztahy“ (specifika same-sex vztahů, polyamorie, netradiční rodinné struktury), “diskriminaci, předsudky a násilí“ (homofobie, transfobie, systémový útlak), “komunitu a sounáležitost“ (hledání „vyvolené rodiny“, útočiště v subkulturách), “AIDS krizi a její dopady“ (grief, ztráta, přežití, aktivismus), “genderovou identitu a expresi“ (transgender a nebinární zkušenosti, drag), “sexualitu a touhu“ (osvobození od heteronormativních tabu), a “intersekcionalitu“ (propojení LGBTQ+ identity s rasou, třídou, náboženstvím nebo postižením). Důležitým motivem je často “znovunalezení a reinterpretace historie“, protože queer historie byla dlouho potlačována nebo vymazávána. Obraz typického hrdiny je široký, ale často se jedná o “outsidera“, jednotlivce bojujícího s vnitřními i vnějšími konflikty ohledně své identity, “přeživšího“ či “aktivistu“. Tito hrdinové procházejí procesem sebepoznání a přijetí, často v konfrontaci s nepřátelským prostředím. Mohou být idealizovaní i s chybami, ale vždy reprezentují aspekt LGBTQ+ zkušenosti. Obvyklé prostředí zahrnuje “městská centra“ (velkoměsta jako místa anonymity, svobody a zároveň vzniku komunit), “soukromé, intimní prostory“ (domovy, ložnice jako útočiště), ale také “specifická místa subkultur“ (bary, kluby, undergroundové scény). Konflikty jsou primárně “vnitřní“ (boj s internalizovanou homofobií/transfobií, stud, úzkost z odhalení) a “vnější“ (rodinné odmítnutí, společenský odsudek, právní a institucionální diskriminace, fyzické napadení). Jazyk a styl jsou často “intimní, konfesijní a subjektivní“, zdůrazňující autenticitu prožívané zkušenosti. Autoři se nebojí používat “explicitní popisy sexuality“, slang či specifický jazyk komunity. Může se objevit “ironie, humor a „camp““ jako strategie odporu a přežití. Experimentuje se s narativními formami a jazykem, například s používáním genderově neutrálních zájmen nebo vytvářením neologismů. Kompozice a vyprávěcí postupy často zahrnují “první osobu“ (pro posílení intimity a autentičnosti), “nelineární vyprávění“ (reflektující fragmentovanou identitu, paměť, rekonstrukci historie), “proud vědomí“ nebo “vícehlasné perspektivy“ (ukazující rozmanitost komunity). Časté jsou rovněž “autofikce a memoáry“. Nejčastější literární žánry či podžánry zahrnují “román“ (zejména coming-of-age romány, historické romány, romance, společenské romány a spekulativní fikce), “poezii“ (zejména lyrika, konfesijní poezie, poezie protestu), “drama“ (často se sociálním komentářem), “memoáry a autobiografie“ (klíčové pro sdílení osobních svědectví), a “krátké povídky“. Vzrůstá také popularita “grafických románů a komiksů“ s LGBTQ+ tematikou. Celkově se LGBTQ+ literatura snaží dát hlas těm, kteří byli dlouho umlčováni, a přispět k širšímu pochopení lidské rozmanitosti.
👥 Zastupci
LGBTQ+ literatura je široký a rozmanitý literární směr, který se zabývá tématy identity, sexuality, lásky a zkušeností lesbických, gay, bisexuálních, transgender, queer a dalších sexuálních či genderových menšin. Mezi nejdůležitější světové autory patří: Oscar Wilde, jehož román “Obraz Doriana Graye“ mistrně ilustruje potlačované touhy a společenskou pokryteckost kolem sexuality, která byla v té době tabuizována. Virginia Woolf a její “Orlando“ je průkopnické dílo, které zkoumá genderovou fluiditu a identitu napříč staletími, čímž zásadně zpochybňuje fixní společenské normy. James Baldwin svým románem “Giovanniho pokoj“ otevřeně a s psychologickou hloubkou líčí zápas mladého Američana s jeho homosexualitou v Paříži 50. let, což bylo na svou dobu mimořádně odvážné. Patricia Highsmith pod pseudonymem Claire Morgan vydala “Cenu soli (Carol)“, jeden z prvních lesbických románů s pozitivním a šťastným koncem, který detailně a citlivě zobrazuje komplexní vztah dvou žen. Tony Kushner svým epickým dramatem “Andělé v Americe“ zachytil dopad krize AIDS, politiku a zkušenosti gay mužů v Americe 80. let, poskytujíce komplexní pohled na tragédii a naději. Alison Bechdel v grafickém memoáru “Fun Home: Tragikomiks rodinné ságy“ přelomově zpracovala vlastní coming-out a složitý vztah s jejím tajně homosexuálním otcem, propojujíc osobní příběh s queer teorií a literárními odkazy. André Aciman je autorem románu “Dej mi své jméno“, který s intenzitou a hloubkou zkoumá první lásku, touhu a zrání mladého muže v idylickém italském létě. Bernardine Evaristo za svůj román “Dívka, žena, jiné“ získala Bookerovu cenu a představuje spletitou síť příběhů černošských britských žen, z nichž mnohé jsou queer, a rozšiřuje tak spektrum hlasů a identit v literatuře. Z českých autorů je třeba zmínit Annu Cimu, jejíž román “Probudím se na Šibuji“ citlivě a moderně popisuje sapphický vztah a hledání identity a sounáležitosti v současném světě, čímž představuje důležitý hlas v české LGBTQ+ literatuře.
📈 Vývoj
Vývoj LGBTQ+ literatury je úzce spjat s proměnami společenského vnímání a práv sexuálních a genderových menšin, což ovlivňuje jak vznik, tak i podobu děl. Počátky lze spatřovat již v antice u básnířky Sapfó či v Platónových dialozích, kde se objevují pasáže o stejnopohlavní lásce, avšak jako samostatný směr se začíná formovat až v pozdním 19. století s autory jako Oscar Wilde, jehož dílo signalizovalo nástup moderního pojetí homosexuální identity, často ovšem vedoucí k společenské perzekuci a cenzuře. Raná fáze ve 20. století, zahrnující autory jako Virginia Woolf, Marcel Proust či André Gide, často využívala kódovaný jazyk, subtext, alegorie nebo filozofické úvahy k prozkoumání genderu a sexuality, aby obešla cenzuru a společenské tabu; v této době se také objevovala tzv. „pulp fiction“, která i přes často stereotypní a melodramatické zobrazení přinášela určitou viditelnost pro lesbické a gay postavy. Období vrcholu je silně spojeno s hnutím za osvobození gayů a leseb po Stonewallských nepokojích v roce 1969, které otevřelo cestu k otevřenějšímu vyjádření; v 70. a 80. letech vznikaly specializované gay a lesbické nakladatelství a autoři jako James Baldwin nebo Gore Vidal mohli explicitněji zobrazovat stejnopohlavní vztahy a identity. Krize AIDS v 80. letech pak silně ovlivnila literaturu, vedla k vlně děl, která reflektovala ztrátu, aktivismus a komunitu, a posunula diskusi o homosexualitě do mainstreamu. V 90. letech se s nástupem queer teorie rozšířilo chápání sexuality a genderu, což vedlo k rozmanitější literatuře zahrnující transgender, bisexuální a nebinární identity. V současnosti, v 21. století, dochází k postupnému začleňování LGBTQ+ témat do běžné literatury, klesá jejich „nišovost“ a naopak se zvyšuje akceptace a rozmanitost; objevují se žánrové varianty v podobě grafických románů, young adult literatury, fantasy či sci-fi s LGBTQ+ postavami a tématy, a sílí důraz na intersekcionalitu, tedy propojení sexuality s rasou, třídou a jinými identitami. Co se týče národních a regionálních variant, v západních zemích se literatura rozvíjela dříve a otevřeněji, zatímco v zemích s totalitními režimy (jako v Československu za komunismu) byla explicitní LGBTQ+ témata silně potlačována a vyžadovala kódované vyjádření, což vedlo k jejich pozdějšímu a postupnému rozkvětu po společenských změnách.
💫 Vliv
LGBTQ+ literatura měla a stále má hluboký vliv na pozdější literaturu a umění, neboť rozšířila chápání identity, sexuality a lidské zkušenosti a otevřela dveře pro zkoumání marginalizovaných perspektiv. Z jejího odkazu vycházejí literární a umělecké směry jako queer teorie, postmoderní literatura, feministická literatura a literatura zabývající se identitární politikou, které dále rozvíjejí témata nekonformity, fluidity a kritiky společenských norem. Příkladem jsou autoři, kteří se inspirují dekonstrukcí genderu a sexuality, psychologickou hloubkou postav v netradičních vztazích nebo kritickým pohledem na mocenské struktury. V době svého vzniku byla LGBTQ+ literatura, pokud vůbec prošla cenzurou a byla publikována, často přijímána s velkou kritikou, moralistickým odsouzením a společenským pohrdáním; díla jako “Obraz Doriana Graye“ byla cenzurována nebo vedla k soudním procesům s autory, mnohá díla byla zakazována, tištěna soukromě nebo pod pseudonymy. James Baldwin se potýkal s kontroverzí kvůli explicitním gay tématům v “Giovanniho pokoji“ a Patricia Highsmith musela “Cenu soli“ vydat pod pseudonymem kvůli strachu z kariérního poškození. Většina raných děl byla označována za nemravná, deviantní nebo patologická. Dnes je LGBTQ+ literatura vnímána diametrálně odlišně; je uznávána jako plnohodnotná a důležitá součást světové literární scény, je studována na univerzitách, získává prestižní literární ocenění a je předmětem kritické reflexe. Její témata a příběhy se staly součástí mainstreamové kultury prostřednictvím četných filmových, divadelních a jiných uměleckých adaptací. Mezi nejznámější filmové adaptace patří “Dej mi své jméno“, “Carol“, “Moonlight“, “Brokeback Mountain“, “Dánská dívka“ nebo “Love, Simon“. Divadelní scénu výrazně ovlivnily hry jako “Andělé v Americe“, která zažila četná oživení a byla adaptována do televizní minisérie, nebo muzikál “Fun Home“. V televizi se objevily úspěšné seriály jako “Pose“, “Looking“ nebo “Heartstopper“, které přibližují LGBTQ+ životy širokému publiku a normalizují diverzitu. Současně probíhá i kritická reevaluace starších děl optikou queer teorie, odhalující dříve přehlížené nebo kódované LGBTQ+ podtexty. I přes značný pokrok však stále existují výzvy, jako je otázka adekvátní reprezentace, vyhýbání se stereotypům a boj proti zpětným reakcím v některých konzervativních regionech světa.