Lakomec – rozbor knihy (8)

 

   Kniha: Lakomec

   Spisovatel(ka): Molière

   Přidal(a): Pavlína

 

 

Téma: lakota, touha po dědictví, pokrytectví

Motiv: lakota lidí, kteří mají radši peníze než lidský život a jak peníze mohou změnit charakter člověka

Čas: 17. Století (1670)

Prostor: Paříž

 

Kompoziční výstavba:

  • Je to drama, které má 5 dějství s několika výstupy (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa)

 

Kompozice:

  • chronologická (události jsou vyprávěné v časovém sledu)

 

Lit. druh:

  • Drama (je určené k předvádění na jevišti a je tvořeno promluvami postav -monologem a dialogem).

 

Žánr:

  • Komedie (je forma dramatu s veselým obsahem, zesměšňuje špatné lidské vlastnosti)

 

Forma:

  • poezie – forma básně

 

Vypravěč / lyrický subjekt:

  • Drama je psáno v er – formě.

 

Vyprávěcí způsoby:

  • Monology (samomluva), dialogy (promluvy dvou a více postav).

 

Typy promluv:

  • Přímá řeč, archaismy

 

Postavy:

Harpagon – Bohatý vdovec a lichvář, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.

Čipera – ( La Fleche) Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.

Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.

Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.

Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.

Eliška – Harpagonova dcera, která je zamilovaná do jeho sluhy Valéra

Anselm – otec Valéra a Mariany. Štědrý a dobrosrdečný šlechtic co si má vzít Elišku proti její vůli.

Frosina – pletichářka, vychytralá, domlouvá sňatek mezi Marianou a Harpagonem

Kmotr Jakub – Harpagonův kočí a sluha

Panna Klaudýnka – Harpagonova služka

 

Jazykové prostředky:

  • spisovná čeština
  • Personifikace (oživování neživých věcí)
  • Archaismy (zastaralá slova)
  • Citoslovce
  • Hyperbola (nadsázka, přehání skutečnost)
  • Zdrobnělina
  • Metafora (přenesení významu)
  • Anafora (opakování slov na začátku verše)

 

Kontext (autorovy doby)

  • Narodil se v roce 1622 v Paříži a zemřel v roce 1673
  • Nejslavnější francouzský herec, spisovatel a dramatik v období francouzského klasicismu
  • Vlastnil kočovnou divadelní společnost se kterou jezdil po Francii
  • Získal místo ředitele královského divadla v Paříži.
  • Napsal celkem 33 her a záměrně v nich narušil zásady vyžadované klasicistním dramatem
  • Psal frašky, veselohry, zápletkové i charakterové komedie. K jejich hlavním námětům patří otázka mravnosti, přetvářky, pokrytectví a touha po majetku a penězích
  • Typické pro jeho hry: kritizuje lidské vlastnosti, postavy odpovídají skutečným, zápletka má rychlé a překvapivé rozuzlení, nevelký počet postav
  • Má bohatý slovník
    • Díla: Lakomec, Tartuffe, Misantrop, Don Juan, Zdravý nemocný, Škola pro muže, Škola pro ženy, Lékařem proti své vůli, Učené ženy

 

Literární kulturní kontext

  • Klasicismus je umělecký směr konce 17. a 18. století, který vychází z antiky.

 

Znaky:

  • klade důraz na rozum
  • jde podle řádu a normy

 

Dramata se dělí na žánry:

  • Vysoké – oda, epos, tragédie, hymnus
  • Nízké – komedie, fraška, bajka, satira

Klasicistí drama musí dodržovat jednotu místa, času a děje

 

Klasicismus:

Francie

  • Piere Corneille – nejslavnější tragédie Cid
  • Jean De La Fontaine – bajky

 

Itálie

  • Carlo Goldovi – psal typ komedie – commedia delt arte
  • Sluha dvou pánů, Poprask na laguně

 

Anglie

  • Daniel Defoe – Robinzon Crussoe
  • Jonathan Swift – Gulliverovy cesty


Další podobné články na webu: