Lakomec – rozbor knihy (4)

 

   Kniha: Lakomec

   Spisovatel(ka): Molière

   Přidal(a): Radka Chaloupková

 

Lakomec

 

místo a doba děje: Paříž roku 1670, skupina měšťáků

  • námět: Předlohou byla Plautova hra O hrnci. Děj se odehrává v polovině 17. století ve Francii, v Paříži. Ústřední postavou je vdovec Harpagon (lakomec), který uznává jen peníze a udělá pro ně cokoliv. Jeho syn se zamiluje do Mariany a chce si ji vzít, i když je chudá. Ví, že na to otec nepřistoupí, ale zjišťuje, že si ji Harpagon chce vzít sám. Kleanta pak hodlá oženit se starší bohatou vdovou. Mariana se zasnoubí s Valérem, který je Harpagonův správce, ale otec ji chce provdat za Anselma, bohatého muže, který nepožaduje věno.Kleant se rozhodne sehnat nějaké peníze a oženit se s ní jinde. Chce si je půjčit od lichváře, přijme jeho nekřesťanské podmínky, ale jak při setkání zjišťuje, je to jeho otec, který si takto vydělává.Harpagon uspořádá (pravda: skromnou) zásnubní hostinu. Těsně před ní mu ale Kleantův sluha vezme peníze, které si Harpagon zakopal na zahradě . Ten začne šílet, zavolá policii – podezřívá všechny, hlavně Valéra. Ten se přizná, že se zasnoubil s Eliškou. Do hry vstupuje Anselm. Valér odhalí, že je syn hraběte Tomáše d´Alburciho a jak se vzápětí ukáže, je to Anselm a Mariana je Valérova sestra.Kleant vrací ukradené peníze s podmínkou, že se bude moct oženit s Marianou a Eliška s Valérem. Harpagon s vidinou navrácených peněz přijímá a vlastně na tom vydělá: svatební výlohy bude platit Anselm.

 

postavy:

Harpagon – otec Kleantův a Eliščin; jeho jediným cílem jsou peníze, bohatství, který chce získat co nejlaciněji. Život bez peněz pro něj nemá cenu. Miluje Marii; tragikomická postava

Valerius – patolízal, správce, šikanuje služebnictvo, miluje Elišku

  Eliška – bojuje za své štěstí, chce raději zemřít než by se provdala za muže, k němuž necítí náklonost

Marie – skromná, bojácná, plachá, miluje Kleantees, který ji taky miluje

 

myšlenka díla: zesměšnění maloměšťáctví, odsuzoval morálku založenou na tyranství a slepé poslušnosti. Vysmíval se výchově. Můžeme i vidět vliv z jeho vlastních zkušeností z rodiči. Slouží k pobavení. Moliére dokazuje, že peníze deformují charakter a mezilidské vztahy.

 

jazyk: hovorový

 

stavba díla: 5 dějství (antika – expozice, kolize, krize, peripetie-posun děje, katastrofa-vyřešení)

 

umělecké a kompoziční prostředky: satira, ironie, přes veškerý humor je komedie chmurným obrazem měšťáka; patos

 

hra se setkala s úspěchem diváků, protože předstihla svámi názory dobu.

 

KLASICISMUS:

17a 18. stol.; Velká francouzská revoluce – lidé chtěli konstituční monarchii ale část i republiku, 1 rok byla republika – jakobínský teror, Ludvík XVI., Napoleon;tento směr aristokracie vznikl ve Francii, reaguje na baroko; vzor: antické umění, pevný řád, rozumová kázeň , krása je v přírodě, účelnost a střízlivost. Literární žánry: – vysoké: óda, epos, trsgédie – o životě vysokých vrstev

– nízké: komedie, fraška, bajka – neurození lidé

Francie: Pierre Corneille

Moliére

Jean de la Fontaine – Bajky

Itálie: COMMEDIA DELL´ARTE: profesionální herci improvizovali dialogy, vulgární jazyk, postavy charakterizovány stálými kostými

Carlo Goldoni – omezil pantomimu, zrušil masky; Sluha dvou pánů

 

MOLIÉRE: 1622 – 1673

Vlastním jménem Jean – Baptiste Poquelin. Byl herec. Narodil se v Paříži v rodině královského čalouníka, studoval práva ale rozhodl se pro divadlo. Ve 20 letech založil s hereckou rodinou divadlo. Z jižní Francie se se společností dostal do Paříže, kde se stal organizátorem dvorních slavností. Zemřel v Paříži.

Napsal přes 30 her, v nichž navázal na tradici lidového divadla, středověkou frašku, italskou comedii dell´arte. Ve svých hrách zdůrazňoval zdravý rozum, přirozenou lidskou morálku. Vysmíval se nepřirozené přepjatosti, náboženskému pokrytectví, hamižnosti, hypochondrii. Nastolil otázky žen v rodine a společnosti. Na scénu uvedl psychologii

-Tartuffe, Učené ženy, Zdravý nemocný, Škola žen, Lakomec


Podobné rozbory děl: