Kniha: Lakomec
Spisovatel(ka): Molière
Přidal(a): Daniel
a) Místo a rok vydání: Francie, 1668
b) Společenský a historický kontext díla: V době vydání této knihy vládl Francii Ludvík , jehož vláda je vrcholem absolutismu. Umělecký směr, který tuto dobu provází je klasicismus. Panovala přísná estetická pravidla. Dramata musela dodržovat trojjednotu (času, děje a místa). Je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu, také zcela schvaluje absolutní moc vládce. Zakrňuje rozvoj poezie a naopak závratného rozmachu se dočkává dramatická tvorba.
c) Další zpracování: Vznikla dokonce tři filmová zpracování, první je československý televizní film z roku 1978, druhý je francouzský komediální film z roku 1980 a poslední je český televizní film, adaptace divadelní hry z roku 2002.
d) Informace o autorovi: Molière byl francouzský dramatik, herec a režisér, zakladatel klasicistní komedie, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Narodil se 15.1. 1622 bohatému měšťanovi, královskému čaouníkovi, po kterém měl převzít živnost, což ale proti vůli své rodiny neudělal. Nejdříve vystudoval práva, ale tomuto povolání se nikdy nevěnoval. V roce 1643 založil kočovnou hereckou družinu a přijal pseudonym, aby ochránil svou rodinu, neboť divadlo bylo ve Francii opovrhováno a církví pronásledováno. Svými hrami se ale brzy proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se hlavně komedií a fraškou. Zemřel na tuberkulózu 17. 2. 1673 na jevišti při výstupu, paradoxně když měl hrát umírajícího ve hře Zdravý nemocný.
Díla: Lakomec, Zdravý nemocný, Tartuffe
Zařazení díla
a) Literární druh: Drama – divadelní hra
b) Literární žánr: Komedie
c) Umělecký směr: Klasicismus – Inspirací byla antická Komedie o hrnci římana Plauta. Pro klasicismus bylo typické insirování se antikou. Dílo obsahuje všeobecnou kritiku společnosti a zkaženosti světa. Dodržuje jednoty místa, času a děje.
d) Funkce díla: Formativní a estetická, dílo nás má poučit i pobavit.
Literární rozbor díla
a) Plán jazykový: Psáno spisovným jazykem, ale občas se objevují vulgarismy a hovorový Nachází se tam metafora, sarkasmus, ironie, nadsázka i hyperbola, personifikace nebo metonymie.
b) Plán kompoziční:
- Forma: Dialogy a monology
- Kompozice: Chronologická
- Členění: 5 dějství s několika výstupy
c) Plán tématický:
- Téma: Hlavní téma této knihy poukazuje na to, že člověka může zničit chamtivost a kritizuje zde chorobnou touhu po penězích.
- Postavy a jejich charakteristika: Harpagon – Lakomý vdovec, který se zajímá jen o své peníze. Jeho největší noční můra je ztráta peněz.
Kleant – Harpagonův syn, je pravým opakem svého otce, šílená láska k penězům se mu příčí. Je zamilován do chudé dívky Mariany.
Eliška – Harpagonova dcera, je stejná jako její bratr Kleant. Ja zamilována do Valéra.
Valér – Harpagonův sluha, snaží se co nejvíce zalíbit Harpagonovi, aby mohl být s jeho dcerou Eliškou.
Anselm – Šlechtic, který si má vzít Elišku proti její vůli, a jak se nakonec ukáže, tak je také otcem Valéra a Mariany.
Ostatní – Frosina, policejní komisař, Jakub, Čipera, Šimon.
- Prostředí: Děj se odehrává v Paříži roku 1670.
- Děj: Příběh pojednává o životě lakomce Harpagona, který žije v domě se svými dvěmi dětmi – Kleantem a Eliškou. Všichni o něm ví, že je velice bohatý, ale zároveň velmi lakomý a pomlouvá ostatní. Jeho největší starostí je to, aby nemusel dětem dávat k svatbě věno, ale aby jej dostaly ony. Tyto řeči stěžují jeho dětem společenský život.
Když se Eliška zasnoubí s Valérem, tak má oprávněné obavy, že otec jejich svatbě nepožehná. Proto se se svými úmysly nejdříve rozhodne svěřit svému bratrovi Kleantovi. Ten se jí na oplátku svěří se svým trápením. On sám je také zamilovaný, a to do chudé, ale velmi krásné dívky Mariany a chce si ji také vzít. Ani jednomu z nich se však do přiznávání svých citů otci moc nechce. Mají totiž strach z jeho reakce. Nakonec se rozhodnou, že za otcem půjdou společně. Ten ale o svatbě začne hovořit sám. O Marianě mluví hezky a potěší ho, že mu jeho syn dá za pravdu v tom, že by z ní byla dobrá manželka. Poté vyjde najevo, že Harpagon celou dobu mluví o tom, že on sám si chce Marianu vzít za manželku. Na tuto myšlenku přivedla Harpagona dohazovačka Frosina, která pomocí různých úskoků, dvojsmyslných vět a chlácholivých monologů přesvědčí Harpagona, že jej Mariana miluje.
Celá situace se stává pro Harpagonovy děti ještě více nešťastnou, když jim jejich otec oznámí, že pro ně také našel vhodné protějšky. Pro Elišku vybral Anselma, velice bohatého staršího pána a pro Kleanta bohatou vdovu.
Když se Frosina dozví, že Eliška miluje Kleanta, rozhodne se mladému páru pomoci. Plánuje s Eliškou jak se lakomce zbavit. Roli v tom také hraje fakt, že jí Harpagon za její předešlé dohazovačské služby ještě nezaplatil. Kleant se rozhodne jednat sám. Podepíše nevýhodný obchod s neznámým lichvářem, ze kterého se nakonec vyklube jeho otec samotný, jehož tím nesmírně rozčílí. Dojde k hádce mezi Kleantem a Harpagonem, při níž tedy vyjdou najevo Kleantovy city k Marianě, po které touží oba. Zoufalý Kleant odchází do zahrady, kde se střetne se sluhou Štikou. Štika během jejich hádky objeví pohádkový poklad, truhličku s penězi, kterou Harpagon ukrýval v zahradě a později ji předá Kleantovi. Harpagon ale brzy přijde na to, že mu jeho poklad chybí. Rozzuří se a přivolá komisaře. Rozhodne se vyslechnout celou rodinu i služebnictvo. Jakub obviní ze zlosti Valéra, jenž ho v hádce kvůli přípravě večeře uhodil. Harpagon tedy vyslechne Valéra. Při výsclechu však dojde k nedorozumění, Valér si myslí, že ho Harpagon obviňuje nikoliv z krádeže, ale z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přizná. Harpagin je vzteky bez sebe a chce nechat Valéra popravit.
Ještě ten samý večer má dojít k slavnostní večeři, na níž Harpagon pozval svou nastávající Marianu, tak Anselma, kterého určil za ženicha své dceři. Po příchodu pana Anselma se všechno změní. Valér přizná že je synem hraběte Tomase d‘ Alburciho. Řekl, že on jediný přežil, když s celou rodinou ztroskotali na moři. To celé slyší Mariana a Anselm. Děj vyvrcholí přiznáním pana Anselma, který prozradí svůj skutečný původ a ukáže se, že je ztraceným otcem Valéra, ale taktéž i Mariany.
Kleant vrátí otci ukradené peníze s podmínkou, že se bude moci oženit s Marianou a Eliška s Valérem. Harpagon s vidinou navrácených peněz souhlasí a vlastně na tom vydělává, svatební výlohy a náklady za vyšetřování bude platit Anselm. Harpagon je spokojen a zůstává sám se svými penězi.
Ukázka z knihy:
„Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu!“
I na takto krátké ukázce je vidět, že Harpagon je velmi závislý na svých penězích, a že je miluje dokonce více než své děti.
Další podobné články na webu:
