Lakomec – rozbor knihy [12]

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

 

   Kniha: Lakomec

   Spisovatel(ka): Molière

   Přidal(a): Eliska

 

Životopis:

  • Vlastním jménem Jean Batiste Poquelin (1622-1673)
  • francouzský klasicistní dramatik, herec a divadelník
  • ve 21 letech vytvořil divadelní soubor v překladu „skvělé divadlo“, to v Paříži neuspělo
  • tak se rozhodl, že začne kočovat, jeho kočovná společnost se nakonec dokázala prosadit u krále a nesla označení „divadelní společnosti královy“
  • zabýval se tzv. nízkým dramatem a to především komedií a fraškou, a aby nepošpinil jméno rodiny, vytvořil si pseudonym Moliére
  • zemřel při hře Zdravý nemocný

Tvorba:

  • zpočátku psal tragédie, ke konci tvorby přešel ke komediím
  • věnoval se hlavně nižším literárním žánrům jako satira, bajka, komedie, fraška parodie a podobně, především na téma šlechtického života
  • ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost a později i církev, šlechtu a její snobskou morálku – dostával se často do sporů s královským dvorem, církví
  • jeho díla jsou velmi rozsáhlá – lakota, hloupost, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti
  • Dramata: Lakomec, Tartuffe, Don Juan aneb Kamenná hostina, Misantrop, Zdravý nemocný, Škola žen

 

Klasicismus:

  • vznikl ve Francii v 17. stoleté za vlády krále Ludvíka XIV (,,stát jsem já“)
  • návaznost na antiku
  • smysl umění je v napodobení přírody – v tom, co je v přírodě podstatné a neměnné
  • zdůrazňování řádu, harmonie, nadčasovosti
  • rozdělení literatury na: vysokou (tragédie, esej, epos, óda) a nízkou (komedie, satyra, romány, bajky)
  • literatura respektovala pravidla tří jednot – času, místa a děje (jednoduchý děj, na 1 místě, během 24h – převzato z antiky)

 

Další představitelé:

 

Forma:

  • Literární druh: divadelní hra (drama)
  • Literární žánr: klasická komedie
  • Literární směr: klasicismus; vydáno r. 1668 – vrcholné období autorovy tvorby;
  • Námět: nepůvodní, převzal z antiky od Plauta – Komedie o hrnci (hlavně, ale i další vzory např. komedie dell´arte – Komedie dell’arte je založena na pevném a ustáleném charakteru postav, který je typický pro určitou společnost, kterou postava prezentuje, a herecké improvizaci. Postavy mívali vlastní masku, herec hrával danou postavu někdy i celý život, tudíž s charakterem byl velmi dobře obeznámen. Před vystoupením se dohodla jen jakási osnova děje, které se všichni drželi, ale dialogy samotné byly dílem herců přímo na jevišti.)
  • Téma: vliv peněz na lidský charakter a mezilidské vztahy, láska
  • Motivy: špatných lidských vlastností jako lakoty, hamižnosti, sobectví
  • Časoprostor: Paříž, 1670, děj se odehrává během jednoho dne, v době autorovy současnosti
  • Kompozice: prozaická komedie o 5 dějstvích, chronologický postup, dodržuje Aristotelovu zásadu tří jednot

 

  • Typ vypravěče: není, drama, er forma?
  • Jazyk: převažuje spisovný jazyk (některá slova dnes už archaismy), živé dialogy, přímá řeč, jasné a stručné věty, občas hovorové výrazy, expresivní slova
  • Záměr autora/hl. myšlenky: Kritika chorobné touhy po penězích – peníze jsou vášní, která člověka vylučuje ze života, mění jeho charakter a deformuje přirozené mezilidské vztahy. Člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na city, lásku ani své děti – výsměch lidské chamtivosti.
  • Aktuálnost tématem, dílo je nadčasové

 

Vnitřní výstavba děje:

  • expozice: Harpagonova láska penězům a zároveň k Marii.
  • kolize: Kleantes se dozvídá o tom, že si má Harpagon vzít Marii, kterou miluje on sám.
  • krize: Harpagon je okraden o své peníze.
  • peripetie: Kleantes donutí Harpagona, aby se vzdal Marie, a dostane své peníze zpět.
  • katastrofa: Původ Valéra a Mariany, navrácení peněz Harpagonovi, svatba Kleanta a Marie, Elišky a Valéra.

 

Umělecké prostředky:

  • satirické podobenství, ironie, sarkasmus, nadsázka, metafory, epiteton
  • personifikace (Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé! Spravedlivé nebe!)
  • archaismy (kdokolivěk, taškáři, dráby, profousy)
  • apostrofa (Ó sprave­dlnosti! Spravedlivé nebe! Penízky, mé chudinky,… )
  • hyperbola (umírám, jsem mrtev, jsem pohřben!)
  • výstižná psychologie postav

 

Charakteristika postav:

  • Harpagon – bohatý lakomý lichvář, chorobně závislý na penězích, schopný pro ně vše obětovat, i štěstí svých dětí a vlastní důstojnost, ztráta peněz = tragédie, ztráta smyslu života
  • Kleant – syn Harpagona, miluje Marianu
  • Eliška – dcera Harpagona, miluje Valéra
  • Mariana – krásná dívka, miluje Kleanta, stará se o svoji nemocnou matku;, má si vzít Harpagona, kterého nechce
  • Valér – zamilovaný do Elišky, pracuje v Harpagonově domě, aby byl nablízku Elišce
  • Anselm – otec Valéra a Mariany, štědrý a dobrosrdečný šlechtic, který svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem, měl být ženichem Elišky
  • Frosina – dohazovačka, chytrá intrikářka, hodná
  • Štika  – Kleantův sluha, je si vědom Harpagonových vlastností
  • Mistr Jakub (kuchař, kočí) a Šimon (H. pravá ruka), panna Klaudie (H. služka), Bumbal a Treska (H. lokaji), policejní komisař, písař

 

Děj:

Harpagon je bohatý, dětem to tají, šetří na nich, na zahradě si zakope truhlu s velkou sumou peněz. Eliška a Kleant se bojí říct otci o svých láskách (Mariana ani Valér nejsou bohatí).

Harpagon chce Kleanta provdat nejlépe za nějakou bohatou vdovu, Elišku za bohatého starce Anselma (nevyžaduje po Haarpagona věno). Sám se rozhodne oženit s Marianou (ta je Harpagonem zhnusená) → přijde do Harpagonova domu na návštěvu → setkává se s Kleantem → oba jsou šokováni, Kleant se jí dvoří → Harpagonovi je to podezřelé → ptá se Kleanta na jeho názor → Kleant zapře své city, Marianu zkritizuje → Harpagon naoko tvrdí, že ji chtěl dát jemu za ženu, ale když se mu nelíbí, nechce ho nutit → Kleant přiznává, že ji miluje → Harpagon se na Kleanta rozzlobí a zarputile se rozhodne s Marianou oženit. Štika – ukradne Harpagonovi truhlu s penězi → Harpagon přichází o smysl života, z krádeže viní Valéra → vyčítá mu tento hřích, ale Valér si myslí, že je kárán za lásku k Elišce → Harpagon se dozví o jejich vztahu, ale stále ji chce provdat za Anselma. Kleant má teď v rukou Harpagonovy peníze → vrátí je, pokud mu Harpagon dovolí vzít si Marianu. Valér prozradí, že není chudý, ale je synem hraběte Tomáše d’Alburciho, který ztroskotal na moři → Mariana v něm pozná svého bratra → Anselm prozradí, že on je hrabě Tomáš d’Alburci (zachránil se) → Harpagon nic nenamítá proti svatbám svých potomků s dětmi bohatého hraběte a dostává od Kleanta své peníze.


Podobné rozbory děl: