Kytice – rozbor knihy

 

   Rozbor knihy Kytice

   Spisovatel(ka): Karel Jaromír Erben

   Přidal(a): Michaela Šrámková

 

 

Autor:

Karel Jaromír Erben- narodil se roku 1811 v Miletíně

Po studiu filozofie a práv se seznámil s Františkem Palackým

Svou neuvěřitelnou pracovitostí se zařadil mezi nejvýznamnější Čechy.

Český básník, prozaik, jazykovědec, historik, folklorista, sběratel lidové slovesnosti, představitel romantismu

-Studoval právnickou Fakultu v Praze a do konce svého života spolupracoval s Františkem Palackým

Erben neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád, proto se v jeho básních opakují témata viny a trestu.

Řadíme ho do třetího období národního obrození → romantismus 30.léta 19.stol.

Myšlenkové hnutí biedermeier-Víděň, Praha, Mnichov (spojeno s měšťanskou společností, důraz na rodinu, křesťanské hodnoty)

 

Křesťanské hodnoty → provinění→trest→důraz na rodinu (když to nefunguje je to špatný) – vodník, polednice, dceřina kletba

 

Morální provinění→pokání→odpuštění-Poklad, svatební košile

 

Jediné autorovo originální dílo.

Další díla: Prostonárodní písně a říkadla, Nedokončený soubor českých pohádek (Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda)

Zemřel 21.11. 1870

 

1.ČÁST

Druh: lyriko- epická skladba, tragédie

Žánr: Balada, objevují se zde i legendy, pověsti, pohádky

Kontext: Následky za hrůzný čin (jsou potrestání, nebo je jim čin odpuštěn)

Téma: Každá balada má nějaký hrůzný děj, vycházející většinou z hrůzného činu, kterého se postavy dopustili

 

Kompozice: soubor 11 baladických básní (+ Kytice a Věštkyně),  jenž na sebe navazují.

bez určitého času se básně většinou odehrávají na místech jako je třeba chalupa, rybník,jeskyně, les, vesnice, hřbitov atd..

tragédie- smrt, rychlý spád

 

Charakteristika:  PRVOTNÍ MYŠLENKA- vina a trest

Po každém provinění následuje trest

Víra v posmrtný život

Mezilidské vztahy

Víra v osud

Střet reálného světa s nadpřirozeným

 

Hlavní myšlenka: ukázka lidské společnosti, že většinou si za své následky hříchů mohou sami

Svůj osud nemohou změnit a pokud se o to snaží, jsou potrestáni

 

Motiv: strach z nadpřirozených bytostí, mezilidské vztahy většinou mezi matkou a dcerou, vina a vysoký trest

 

Jazykový plán: básně psány formou lidové poezie (výrazné rýmy, přirovnání, zvukomalba)

Umělecky básnický- popis postav a přírody, živé dialogy, personifikace) popisy postav a prostředí, někdy i romantické prvky

 

2.ČÁST

Vyprávěcí způsoby: běžná slova, ne složitá, časté metafory, strohý jazyk, načrtnutí postav pár slovy, časté citoslovce často neslovesné věty bez spojek, naléhavost a mystičnos

Postavy: Hlavní role hrají dívky a ženy, které jsou kladné, slušné, poctivé. Také svou roli hrají děti, rodiny většinou na vesnicích.

Vypravěč: er-forma, ich-forma

Typy promluv: Veršová výstavba: gnomický verš (typická krátkost a hutnost), sdružený a střídavý rým, obkročný, přerývaný; přízvučný; trochej

 

3.ČÁST

Jazykové prostředky: dějová zkratka, zkratka v popisech přírody, úsporný jazyk, stručné dialogy, dokonalá zvukomalba

 

Tropy a figury: –Kde’s má Dorničko! Kde jsi? Kde Jsi? / Kde’s má roztomilá? – anafora, Zlatý kolovrat, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů

-Mateřídouško vlasti naší milé, … – apostrofa

-Co to máš na té tkaničce, / na krku na té tkaničce? – epifora

 

zvukomalba, přirovnání, metafory, epiteta, personifikace

-Mlč synáčku, mlč, mlč hochu – epizuexis (bezprostřední opakování téhož výrazu ve verši nebo větě)

zvukosled, opakování shodných hláskových skupin ve více slovech ve verši

a na topole podlé skal / zelený mužík zatleskal“ – zvukomalba

 

– elipsa, výpustka, vynechání slov nebo vět v textu

metafora

 

Obsah básní:

Kytice– spojení matky s mateřídouškou, symbol českého národa

Poklad– chamtivá matka nechává své děťátko v kouzelné jeskyni  kvůli zlatu. Jejím trestem je to, že své děťátko celý rok nevidí.

Svatební košile– Mladá dívka se modlila pro svého milého, který před lety odešel do ciziny. Zůstala na světě sama, rodiče a její sourozenci zemřeli. Pro svého milého šila svatební košile, které jsou dávno hotové. Milý se však nevrací. V tom uslyší hlas svého milého a ťukání na okno. Chce ji hned ještě v noci, odvést do svého příbytku. Dívka netuší, že její milý je umrlec, kterého svými prosbami povolala ze hrobu. Bere s sebou košile, modlitební knížky, růženec a křížek po matce. Cestou se vyptává svého milého na jeho rodiče a dům. Umrlec se však zbaví modlitebních knížek, růžence i křížku a velikými skoky se s dívkou blíží k hřbitovu. Dívka poznává strašnou pravdu a ukryje se v umrlčí komoře kde na márách leží mrtvý člověk. Mrtvý několikrát vstává, aby otevřel dveře umrlci, který se do nich zvenčí dobývá. Dívka ho však utišila a v hrůze se dočkala rána, kdy kokrhání kohouta končí rejdy umělců. Když jsou lidé ráno na mši, užasnou nad otevřeným hrobem, dívkou v umrlčí komoře a nad tím, že na hrobech jsou útržky z nových košil.

Polednice– Matka, kterou zlobí dítě při vaření oběda, varuje ho, že na něj přivolá Polednici. Dítě si však nedalo říci a pořád zlobilo. Matka tedy na něho zavolala polednici. Polednice přichází ,,malá hnědá, tváře divé pod plachetkou osoba, o berličce , hnáty křivé hlas vichřice podoba! Matka má strach o své dítě. Když udeří poledne vrací se otec k obědu a nalezne matku v mdlobách a dítě udušené v její náruči.

Zlatý kolovrat– Král zabloudil na lovu a zaklepal na dveře chaloupky, kde prosil o vodu. Přinesla mu ji krásná dívka, pak usedla ke kolovratu a předla len. Králi se dívka zalíbila a chce si ji vzít za manželku. Musí však počkat do druhého dne, až se její nevlastní matka a sestra vrátí z města. Druhý den hovoří z macechou, ta mu nabízí za ženu vlastní dceru, která je nevlastní dceři k nerozeznání podobná. Král se rozhněval a nařizuje, aby splnila  jeho vůli a přivedla svou nevlastní dceru na královský hrad. Matka a nevlastní sestra vedou Dorničku na hrad, v lese jí však vyloupnou oči, useknou nohy a ruce a odnesou je s sebou. Král nepozná klam a koná se svatba. V lese nalezne Dorničku kouzelný stařeček, který posílá chlapce do zámku prodávat zlatý kolovrat. Král odjel do boje a královna, které se kolovrat líbí se diví, že chlapec za něj požaduje dvě nohy. Posílá matku pro nešťastné nohy Dorničky. Chlapcova cesta do zámku se opakuje ještě dvakrát. Za ruce prodává zlatou přeslici, za oči zas zlatý kužel. Dědeček v lese přiloží všechny údy k tělu a pokropí tělo živou vodou. Dornička se probouzí, ale nikoho v lese nevidí. Král se vrací z boje a paní se mu chlubí, že za jeho nepřítomnosti koupila zlatý kolovrat. Když začne příst, kolovrat zpívá píseň, která králi prozradí, jak byl oběma ženami podveden. Jede ihned hledat Dorničku, koná se nová svatba a obě zlé ženy jsou potrestány tím, co ony sami udělaly Dorničce. Zlatý kolovrat pak zmizel a už ho nikdy nikdo neviděl.

Štědrý den- Dvě mladé dívky Hana a Marie, které chtějí znát svůj osud jdou na Štědrý den k jezeru, prosekají díru v ledu a podle staré pověsti mají ve vodě vidět, co je čeká v příštím roce. Hana uviděla svého milého Václava. Marii se zjevila rakev a černý kříž. Věštba se vyplnila. Jaro přineslo Hně šťastnou svatbu s Václavem a na podzim Marie zemřela. V adventní době sedí opět děvčata a stará babička ve světnici, předou a vzpomínají, že uplynul rok a dvě mezi nimi chybějí. Jedna, které má hlavu zavitou a košiličky šije a druhá již 3 měsíce v černé zemi hnije. Autor na závěr uvádí ponaučení: Že lépe v mylné naději sníti, než poznat budoucnost strašnou

Holoubek– Vdova dlouho neoplakávala svého muže a do měsíce šila nové svatební šaty. Tíží ji však vina, otrávila svého muže, aby si mohla vzít svého milence. Na hrobě mrtvého vyrostl zelený doubek, na něm vysedává a smutně vrká bílý holoubek. Svým hlasem připomíná ženě její hrozný čin. Žena neunese svou vinu a vrhá se do řeky. Jako sebevražedkyně nemá právo být pohřbena na hřbitově, ale je zahrabána. Její tělo tlačí veliký kámen, který však není tak těžký, jako prokletí spočívající na jejím jménu.

Záhořovo lože– Mladý smutný poutník přišel na rozcestí, kde Kristus na kříži svýma rukama naznačoval dvě cesty. Směrem na východ vede cesta k nebeské bráně. Směrem na západ zase vede cesta do pekel. Mladík se vydal cestou na západ. Přichází na opuštěné místo, kde v dutém stromě má již čtyřicet let hrozný člověk, oblečený v medvědích kůžích, zlý loupežník přepadávající kolemjdoucí. Mladík mu vyprávěl, že putuje do pekla, aby vymohl od Satana úpis svého otce. Věří, že boží moc je velká a znamení kříže přemůže i ďábla. Loupežník ho propustí na další cestu, když mu mladík slíbí, že mu podá věrnou zprávu o tom, co v pekle viděl. Po roce se poutník vrací a vypráví o pekelných mukách, z nichž nejhorší je Záhořovo lože, toho se obává i sám Ďábel. Loupežník Záhoř, který má na svědomí mnoho vražd, prosí poutníka o pomoc. Poutník zarazil Záhořův kyj do země a loupežníkovi přikazuje klečet  prosit Boha o milost. Záhoř klečí mnoho let, ale poutník se stále nevrací. Až po devadesáti letech přichází poutník jako vetchý stařeček doprovázen chlapcem na ono místo. Z kyje vyrostla jabloň a klečící Záhoř obrostl mechem jako pařez. Poutník Záhořovi odpouští a oba umírají. Z jejich těl odlétají k nebi dvě bílé holubice.

Vodník– Vodník seděl na topole nad jezerem, těší se na svou svatbu, která má být následující den, v pátek. Mladá dívka jde v pátek k jezeru prát prádlo. Nedbala na varování své matky, které se v noci zdálo, že dívku oblékla do bílých šatů (znamení smutku) a vybírala jí perly (znamení slz).  S dívkou se u jezera prolomila lávka a vodník se raduje,ze svého zlého činu. Ve vodní říši vodníkova žena chová malé dítě a stěžuje si na svůj smutný osud. Žádá vodníka, aby jí dovolil navštívit matku. Vodník se obával, že by se nevrátila zpět, ale nakonec jí to dovolil. Klad si však podmínky: žena neměla nikoho objímat, musí se vrátit před klekáním a dítě jako zástavu musí nechat vodníkovi. Žena porušila obě podmínky. Objala při setkání svou matku a po klekání na radu své matky se nevrací do jezera. Je to těžký boj mezi láskou k matce a svého malého dítěte. Vodník je třikrát za sebou volal, matka ji však stále přemlouvala, aby zůstala. Po třetí se vodník odvolával na plačící děťátko, chtěl aby mu matka šla dát pít. Když ani potřetí žena neuposlechla, vodník dítě usmrtil a obě ženy najdou dítě mrtvé na prahu svého domu.

Vrba– Mladý muž vyčítal své mladé paní, že ve dne je čilá a svěží, ale  noci její tělo leží jako mrtvé. Neprobudí ji ani pláč dítěte. Šel tedy pro radu ke kouzelnici a ta mu prozradila, že duše jeho paní v noci přebývá ve stromě (ve vrbě s bílou kůrou). Muž se nechce dělit o svou paní se stromem. Rozhodne se vrbu pokácet. Když to učiní, dozvídá se, že jeho paní náhle zemřela. Lituje svého činu a z padlé vrby nechává zhotovit kolíbku, aby synka kolébala jeho matka. Proutí zasazuje kolem vody, aby chlapec, až vyroste, mohl z něho dělat píšťalky a rozmlouvat tak se svou matkou.


Podobné rozbory děl: