📖 Úvod
Kritický realismus je literární směr, který se rozvíjel především v druhé polovině 19. století a jehož kořeny sahají i do poloviny století. V českém kontextu je označován jako Kritický realismus, zatímco v původních jazycích se často mluví o Realismu, ale s důrazem na jeho kritickou funkci vůči společnosti. Tento směr se rozvíjel v mnoha zemích, zejména ve Francii (Honoré de Balzac, Gustave Flaubert), Velké Británii (Charles Dickens, William Makepeace Thackeray), Rusku (Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Lev Nikolajevič Tolstoj, Ivan Sergejevič Turgeněv), Německu (Theodor Fontane), Spojených státech amerických (Mark Twain, Henry James), severských zemích (Henrik Ibsen) a samozřejmě i v českých zemích (Jan Neruda, Alois Jirásek, Karel Václav Rais). Jeho působení se protáhlo až do počátku 20. století v některých oblastech, nicméně jeho vrchol spadá do období po roce 1848.
🌍 Kontext vzniku
Vznik kritického realismu je úzce spjat s dynamickými historickými, společenskými a filozofickými změnami 19. století. Není spojen s jedním konkrétním zakladatelem, nýbrž představuje fázi vývoje realismu, která akcentuje jeho kritickou funkci. U jeho zrodu stáli autoři, kteří se snažili o co nejvěrnější zobrazení skutečnosti. Politickou situaci ovlivňovala průmyslová revoluce, která vedla k hlubokým společenským transformacím. Vzrůstala moc buržoazie a kapitalismu, což s sebou přinášelo rozsáhlou urbanizaci, masovou migraci venkovského obyvatelstva do měst a vznik početné dělnické třídy. Společnost se polarizovala na bohaté a chudé, což vyvolávalo značné sociální napětí a revoluční hnutí (např. revoluce roku 1848). Státní moc se často projevovala jako represivní vůči sociálním nepokojům a individuálním svobodám. Filozofické pozadí silně ovlivnil pozitivismus Augusta Comta, který zdůrazňoval empirické poznání a vědecké metody jako jediný platný zdroj poznání, čímž potlačoval idealismus a subjektivismus. Další vliv měly materialistické a sociálně-kritické myšlenky (např. Karla Marxe a Friedricha Engelse), které analyzovaly třídní boj a nespravedlnosti kapitalistického systému. Kritický realismus se vymezoval především proti romantismu, který byl kritizován za svou idealizaci skutečnosti, únik do fantazie, subjektivismus, přehnaný emocionalismus a tvorbu nereálných, často patetických hrdinů. Romantické ztvárnění světa se jevilo jako nedostatečné pro pochopení složitých a často krutých reálií moderní doby. Naopak navazoval na osvícenskou tradici důrazu na rozum a objektivní pozorování a na rané formy realismu, které se objevovaly již v literatuře předchozích období, ale kritický realismus je systematizoval a prohloubil s explicitním cílem kritiky.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou kritického realismu je především snaha o objektivní, věrné a komplexní zobrazení skutečnosti, včetně jejích negativních a problematických stránek. Typická témata a motivy zahrnují sociální nerovnost, chudobu, úpadek morálky, pokrytectví, korupci a zneužívání moci v buržoazní společnosti, dopad kapitalismu na jedince, kritiku měšťanské společnosti a jejích hodnot. Dále se autoři zabývali vlivem prostředí na charakter a osud člověka, konflikty mezi jednotlivcem a společností, rodinnými a mezilidsk vztahy, životem ve velkoměstech i na venkově a psychologickými problémy postav. Obraz typického hrdiny je komplexní a neidealizovaný. Často jde o „obyčejného“ člověka, který se potýká s obtížnými životními situacemi, oběť společenských poměrů nebo aktivního kritika. Hrdina má své klady i zápory, vnitřní konflikty a je zobrazen ve své plné psychologické hloubce. Není glorifikován, nýbrž je studován jako reprezentant určité společenské vrstvy či typu. Obvyklé prostředí je pečlivě a detailně popsáno, často je to urbanistické prostředí velkoměst (chudinské čtvrti, továrny, obytné domy, buržoazní salony), nebo drsný život na venkově, úřady, soudy. Prostředí není jen kulisou, ale aktivně spoluutváří charakter a osud postav. Konflikty jsou převážně sociální (jednotlivec vs. instituce, třídní boj, boj o přežití), psychologické (vnitřní rozervanost, morální dilemata) a mezilidské (rodinné tragédie, milostné vztahy ovlivněné společenskými konvencemi). Jazyk a styl je charakterizován objektivitou, věcností a precizností. Autoři se snažili o co nejpřesnější jazykové vyjádření, často s využitím hovorového jazyka, nářečí, argotu či sociální diferenciace řeči postav, aby podpořili autenticitu. Důraz je kladen na detailní popisy (exteriéry, interiéry, fyzický vzhled postav), realistické dialogy a psychologické analýzy. Kompozice je obvykle chronologická, logická, srozumitelná a často rozsáhlá, zejména u románových cyklů (romány-řeky). Děj je propracovaný, s mnoha odbočkami, které detailně vykreslují společenské souvislosti. Vyprávěcí postupy zahrnují především vševědoucího vypravěče v 3. osobě, který má přehled o všech událostech, myšlenkách a pocitech postav. Tento vypravěč sice zachovává zdání objektivity, ale často se projevuje i jeho kritický postoj k popisované realitě prostřednictvím komentářů, ironie či satiry. Nejčastějšími literárními žánry a podžánry jsou román (společenský, psychologický, generační, historický), povídka a novela. Drama se projevuje zejména v sociálních dramatech, kde se autoři soustředili na konflikty jednotlivce se společností. Všechny tyto prvky směřovaly k vytvoření uceleného a kritického obrazu společnosti a lidského údělu v moderní době.
👥 Zastupci
Kritický realismus, významný literární směr 19. století, se zaměřoval na objektivní zobrazení reality a kritiku společenských poměrů. Mezi jeho nejvýznamnější světové autory patří Honoré de Balzac (Otec Goriot, Lidská komedie), který mistrně odhaluje krutost pařížské společnosti, vliv peněz a morální úpadek, čímž kritizuje společenské mechanismy doby. Charles Dickens (Oliver Twist, David Copperfield) s pronikavou sociální citlivostí zobrazuje chudobu, útlak a zneužívání dětí v raně viktoriánské Anglii, poukazujíc na selhání sociálního systému. Nikolaj Vasiljevič Gogol (Revizor, Mrtvé duše) satirizuje korupci, hloupost a pokrytectví ruské byrokracie a provinční správy, čímž podává ostrý obraz tehdejších poměrů. Gustave Flaubert (Paní Bovaryová) kriticky analyzuje maloměšťáckou morálku, romantické iluze a nespokojenost žen ve společnosti 19. století, čímž přesahuje pouhý popis. Z českých autorů je třeba zmínit Jana Nerudu (Povídky malostranské), jehož povídky s jemnou ironií a kritickým pohledem vykreslují charaktery a osudy obyvatel pražské Malé Strany, odhalujíc jejich malosti i lidskost. Svatopluk Čech (Pravý výlet pana Broučka do Měsíce) satiricky kritizuje maloměšťáctví, sobectví a omezenost české společnosti konce 19. století. Alois a Vilém Mrštíkové (Maryša, Rok na vsi) drasticky zobrazují venkovskou realitu, útlak žen, společenské konvence a tragické dopady sňatků z rozumu na Moravském Slovácku. Karel Václav Rais (Zapadlí vlastenci, Kalibův zločin) realisticky líčí život na venkově, boj o české školství a sociální problémy chudého lidu v Podkrkonoší, se silným vlasteneckým podtextem a psychologickou hloubkou.
📈 Vývoj
Kritický realismus se zformoval v Evropě v průběhu 30. a 40. let 19. století jako reakce na subjektivismus romantismu, s cílem objektivního zobrazení skutečnosti, často s důrazem na společenské problémy, třídní rozdíly a psychologickou analýzu. Vznikl v období rychlé industrializace a sociálních změn, které poskytovaly bohatý materiál pro kritickou reflexi. Vrcholné období prožil v druhé polovině 19. století, zhruba od 50. do 80. let, kdy se stal dominantním literárním proudem. Raná fáze (např. Balzac) se soustředila na rozsáhlé společenské panoramy a typizaci postav v kontextu nástupu kapitalismu. Pozdní fáze prohloubila psychologickou analýzu a detailnější zobrazení sociálních problémů (Flaubert, Tolstoj, Dostojevskij). Postupný ústup nastal koncem 19. století, kdy se transformoval do naturalismu (Émile Zola), který šel dál v objektivitě a vědeckém determinismu, zobrazujíc drsnější stránky života, a zároveň připravil půdu pro psychologický realismus a modernismus. Principy kritického realismu však ovlivnily další proudy, jako je například socialistický realismus. Na národní úrovni se projevily specifické varianty: ve Francii Balzacova gigantická freska společnosti a Flaubertův pečlivý styl; v Anglii Dickensův fokus na městskou chudobu a sociální reformy; v Rusku Gogolova satira byrokracie, Tolstého epický rozsah a Dostojevského hluboká psychologická explorace; v české literatuře byl směr spjat s národním obrozením, vykreslujíc život na venkově a v malých městech, národní identitu a sociální otázky (Neruda, Mrštíkové, Rais, Světlá). V Německu se objevuje Bürgerlicher Realismus (Fontane), v Americe autoři jako Mark Twain kombinující sociální pozorování s psychologickou hloubkou a regionálními specifiky.
💫 Vliv
Kritický realismus zásadně proměnil literaturu, etabloval román jako seriózní nástroj pro komplexní společenskou analýzu a psychologickou sondu. Položil základy pro naturalismus (Zola), socialistický realismus (Gorkij), psychologický realismus (Henry James) a ovlivnil i modernismus, stávajíc se základním kamenem moderní narativní prózy. V době svého vzniku byl přijímán smíšeně: oceňován za objektivní zobrazení reality a morální odvahu v řešení sociálních problémů, ale zároveň kritizován konzervativními kruhy za „nemorálnost“ či „pesimismus“. Autoři jako Flaubert (Paní Bovaryová) čelili soudním procesům pro obscénnost, Dickensova sociální satira a Gogolův Revizor vyvolávaly debaty a pobouření. Důsledkem byla i cenzura a zákazy některých děl. Dnes je kritický realismus považován za jedno z nejdůležitějších období v dějinách literatury, studuje se globálně a jeho díla jsou světovou klasikou ceněnou pro literární hodnotu, historický vhled a nadčasovost lidských témat. Autoři jako Dickens, Balzac, Tolstoj patří mezi pilíře světové literatury. Díky své silné dějové linii a dramatickému potenciálu se mnohá díla stala předmětem nesčetných filmových, televizních, divadelních a operních adaptací. Dickensovy romány (Oliver Twist), Tolstého (Anna Karenina) či Dostojevského (Zločin a trest) mají desítky zpracování. Flaubertova Paní Bovaryová byla mnohokrát zfilmována. Z českých děl se pravidelně adaptují Mrštíkovi (Maryša) i Neruda (Povídky malostranské), což dokazuje trvalou relevanci tohoto směru pro současné publikum skrze různé umělecké formy.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Kritický realismus na Rozbor-dila.cz →