📖 Úvod
Krimi, neboli kriminální literatura, je literární žánr s českým názvem Krimi nebo Kriminální literatura, který v anglicky mluvícím světě nese název Crime Fiction, ve Francii roman policier a v Německu Kriminalliteratur. Jeho časové zařazení spadá především od druhé poloviny 19. století, s výrazným rozvojem a popularitou ve 20. a 21. století. Primárně se rozvíjel v anglicky mluvících zemích (Velká Británie, USA), Francii, Německu a severských zemích, avšak jeho vliv a produkce jsou dnes celosvětové.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku krimi literatury je úzce spjato s rozsáhlými změnami, které přinesla industrializace a urbanizace v 19. století. Růst velkých měst vedl k narůstající anonymitě, vzniku nových sociálních vrstev a složitějších forem kriminality, které již nebylo možné řešit tradičními způsoby. Vznik moderních, systematicky organizovaných policejních sborů, jako byl například londýnský Metropolitan Police Service v roce 1829, a postupné rozvíjení forenzních věd, podnítily fascinaci racionálním vyšetřováním a deduktivními metodami. Společnost začala klást důraz na obnovení narušeného řádu a spravedlnosti prostřednictvím logiky a vědeckých poznatků. Filozofické pozadí krimi silně ovlivnil osvícenský racionalismus, víra v lidský rozum a schopnost řešit problémy pozorováním a dedukcí. Příběhy často reflektovaly touhu po objektivní pravdě a morálním řádu, i když s postupem času se objevovaly i temnější vize, kde spravedlnost nebyla vždy dosažitelná. Zároveň existovala hluboká fascinace zlem, temnými stránkami lidské psychiky a motivacemi vedoucími ke zločinu. Politická situace v 19. století, charakterizovaná vzestupem buržoazie a důrazem na osobní vlastnictví a bezpečnost, dále podpořila poptávku po literatuře, která se zabývala ochranou majetku a společenského řádu. Kriminalita byla vnímána jako společenský problém, který vyžadoval systémové řešení. Za zakladatele detektivního žánru je často považován Edgar Allan Poe, který v roce 1841 vytvořil postavu C. Auguste Dupina v povídce „Vraždy v ulici Morgue“, čímž položil základy racionální dedukce v řešení záhad. Jeho následovníci, jako například Wilkie Collins s romány „Žena v bílém“ a „Měsíční kámen“, a zejména Arthur Conan Doyle s ikonickým Sherlockem Holmesem, žánr dále rozvinuli a popularizovali. Kriminální literatura se vymezovala proti předchozím romantickým příběhům, kde zločin často sloužil pouze jako kulisa pro milostné zápletky nebo dobrodružství, aniž by byl kladen důraz na logické odhalení pachatele a jeho motivace. Naopak, navazovala na gotické romány s jejich prvky napětí a tajemství, na dřívější dobrodružné povídky s prvky záhad a na lidové balady o zločincích a zlodějích, přičemž přidala nový prvek intelektuální výzvy a racionálního řešení.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou krimi literatury je široká škála typických témat a motivů. Stěžejní je samotný zločin (vražda, loupež, únos, podvod), tajemství, hledání pravdy, touha po spravedlnosti, pomsta, korupce, morální dilemata, zkoumání lidské psychiky, společenská kritika, otázky identity a klamu. Obraz typického hrdiny se v průběhu času vyvíjel. Původním archetypem byl detektiv – často excentrický intelektuál s mimořádnými pozorovacími a deduktivními schopnostmi, jako Sherlock Holmes nebo Hercule Poirot, který mohl být amatérem nebo profesionálem (policista). Později se objevili „hard-boiled“ detektivové, cyničtí, osamělí a morálně dvojznační hrdinové, kteří se pohybovali na hranici zákona. Oběť je zpravidla nevinná postava, jejíž osud iniciuje vyšetřování. Zločinec může být geniální a prohnaný, nebo naopak motivovaný zoufalstvím; jeho identita je často skryta až do konce (tzv. „whodunit“). Obvyklé prostředí je často urbanistické – velká města jako Londýn, New York nebo Paříž, s jejich anonymními ulicemi, policejními stanicemi, luxusními sídly, temnými uličkami, ale i venkovské usedlosti v případě klasické detektivky. Konflikty se točí kolem dobra a zla, řádu a chaosu, rozumu a iracionality, jednotlivce a společnosti, detektiva a zločince, pravdy a lži. Jazyk a styl se liší podle podžánru. Klasická detektivka tzv. Zlatého věku (Golden Age) se vyznačuje formálním, přesným a popisným jazykem s důrazem na logiku a fakta. Hard-boiled a noir fiction používají strohý, realistický, často hovorový jazyk plný slangu, cynický tón a rychlý spád. Moderní krimi může kombinovat různé styly, často je psychologicky propracovanější a temnější. Kompozice klasické detektivky je obvykle lineární, s přesnou expozicí zločinu, sběrem důkazů, zavádějícími falešnými stopami, vyvrcholením (odhalení pachatele a motivu) a rozuzlením. Často se řídí nepsanými „pravidly fair play“ vůči čtenáři. Moderní krimi a thrillery mohou být nelineární, využívat více perspektiv, retrospektivy a cliffhangery pro udržení napětí. Vyprávěcí postupy zahrnují první osobu (detektiv, jeho pomocník) nebo třetí osobu (vševědoucí či omezená na pohled detektiva/oběti) a postupné dávkování informací a důkazů. Nejčastější literární žánry a podžánry zahrnují detektivní román, který se dále dělí na: whodunit (klasická detektivka zaměřená na odhalení pachatele a motivu, např. Agatha Christie), policejní proceduru (fokus na realistickou práci policie, např. Ed McBain), hard-boiled fiction (drsná škola s cynickým detektivem, např. Raymond Chandler, Dashiell Hammett), noir (temnější, pesimistický, osudový, často s tragickým koncem), špionážní román (zločin v kontextu špionáže, např. John le Carré), forenzní krimi (využití vědeckých metod, např. Patricia Cornwell), psychologický thriller (důraz na psychologii postav a napětí, např. Thomas Harris), soudní drama, příběhy o pohřešovaných osobách a domácí thrillery.
👥 Zastupci
Krimi jako literární směr se vyznačuje řešením zločinu, detektivním pátráním a odhalováním pachatele. Mezi nejdůležitější české autory patří Eduard Fiker, jehož román _Zinková cesta_ (1936) je považován za jeden z prvních skutečně moderních českých detektivních románů, propojující psychologickou hloubku s napínavým dějem, typickým pro ranou českou krimi. Václav Pavel Borovička, proslulý svou plodností, je reprezentován dílem _Smrt má jméno Engel_ (1969), které detailně zobrazuje policejní vyšetřování a soudní proces, což je pro žánr klíčové. Jiří Marek svými _Panoptiky starých kriminálních příběhů_ (1979) mistrně oživil staropražské prostředí a historické kriminální případy, čímž ukázal širokou škálu motivů a detektivních metod v autentickém kontextu. Josef Škvorecký obohatil českou detektivku o humor a filozofické přesahy v díle _Smutek poručíka Borůvky_ (1966), kde detektiv řeší případy spíše intuicí než forenzními vědami. Současnou českou krimi reprezentuje Michal Sýkora s románem _Pět mrtvých psů_ (2014), který se vyznačuje realistickým zobrazením současné policie a moravského prostředí s propracovanými zápletkami a psychologickými prvky. Ze světových autorů je zakladatelem žánru Edgar Allan Poe s povídkou _Vraždy v ulici Morgue_ (1841), která definovala logickou dedukci a strukturu detektivní povídky. Arthur Conan Doyle vytvořil ikonickou postavu Sherlocka Holmese v dílech jako _Studie v šarlatové_ (1887), jehož brilantní dedukční schopnosti a vědecké metody se staly archetypem detektiva odhalujícího zločin na základě zdánlivě nevýznamných stop. Agatha Christie, královna „zlatého věku detektivky“, je známá pro své mistrně propracované zápletky typu „whodunit“, například v románu _Deset malých černoušků_ (1939), kde je čtenář aktivně zapojen do hádání pachatele. Raymond Chandler je klíčovou postavou drsné školy s románem _Hluboký spánek_ (1939), jehož detektiv Philip Marlowe je cynický, ale morální hrdina operující v drsném prostředí Los Angeles, čímž posunul žánr k většímu realismu a sociální kritice. Georges Simenon s komisařem Maigretem v díle _Maigret a moudrost zloděje_ (1942) se zaměřuje spíše na psychologickou analýzu pachatelů a obětí a pochopení motivů zločinu, což přineslo do detektivky hlubší lidský rozměr. Umberto Eco ve svém románu _Jméno růže_ (1980) geniálně propojil historický román s detektivním pátráním po vrahovi v klášterním prostředí, což ukazuje schopnost žánru překračovat hranice a sloužit jako rámec pro složité úvahy. Současnou severskou krimi reprezentuje Stieg Larsson s románem _Muži, kteří nenávidí ženy_ (2005), který přinesl do žánru sociální kritiku, komplexní postavy a temné, realistické zobrazení švédské společnosti, čímž modernizoval severskou krimi a ukázal její potenciál pro řešení závažných společenských témat.
📈 Vývoj
Vývoj krimi jako žánru má kořeny již ve starověkých příbězích s prvky pátrání, ale formálně vznikl v 19. století s Edgarem Allanem Poem a jeho povídkou _Vraždy v ulici Morgue_ z roku 1841, která položila základy pro logickou dedukci a definovala postavu detektiva. Raná fáze pokračovala díly Wilkieho Collinse a Artura Conana Doyla, soustředící se na intelektuální hádanku a deduktivní metodu. Období vrcholu nastalo mezi světovými válkami, známé jako „zlatý věk detektivky„, reprezentovaný autory jako Agatha Christie, Dorothy L. Sayers a G. K. Chesterton, s důrazem na uzavřené prostředí, “fair play“ hádanky typu „whodunit“ a brilantní detektivy. Souběžně, zejména ve 30. až 50. letech 20. století v USA, se rozvinula „drsná škola“ s autory jako Raymond Chandler a Dashiell Hammett, která reagovala na uhlazenost zlatého věku, přesunula se k realističtějšímu, drsnějšímu zobrazení zločinu, korupce a násilí a představila soukromého detektiva jako osamělého rytíře v zkorumpovaném světě. Po druhé světové válce došlo k postupné diverzifikaci a proměně žánru, kdy se objevila psychologická detektivka (Georges Simenon), policejní procedurály a špionážní romány. Moderní krimi se odklání od čisté hádanky k propracovaným psychologickým profilům pachatelů a obětí, silné sociální kritice a realističtějšímu zobrazení forenzních věd a policejních metod, často s tématy sériových vrahů. Pozdní fáze žánru je charakteristická prolínáním s thrillerem, psychologickým románem, historickou fikcí a sci-fi, s menším důrazem na „fair play“ s čtenářem a větším na napětí, emoce a hlubokou psychologii. Regionální a žánrové varianty zahrnují britskou „cosy mystery“, americkou hardboiled fiction, francouzskou noirovou detektivku, italskou detektivku s regionálním koloritem (Andrea Camilleri) a zejména od 90. let 20. století severskou krimi (Stieg Larsson, Jo Nesbø), která se vyznačuje temnou atmosférou, komplexními postavami a silnou sociální kritikou. Česká detektivka, původně ovlivněná německou a anglickou tradicí, si postupně vytvořila vlastní tvář, od raných prací Eduarda Fikera přes historické detektivky Jiřího Marka a Škvoreckého s humorným nadhledem až po současné realistické autory jako Michal Sýkora.
💫 Vliv
Vliv krimi na pozdější literaturu a umění je obrovský; stala se základem pro mnoho dalších žánrů, včetně špionážních a psychologických thrillerů, právnických thrillerů a historických detektivek, a ovlivnila literární techniky jako cliffhanger, point of view a budování napětí. Její prvky jsou využívány i autory mimo žánr k rozebrání společenských témat. V době svého vzniku byla detektivka přijímána s obrovskou popularitou u čtenářů, ale často kritizována ze strany „vysoké“ literatury jako pokleslá literatura pro masové publikum, vnímaná spíše jako zábava než umění. Drsné škole se pro její realismus a sociální kritiku dostalo částečně lepšího přijetí, přestože stále zůstávala v škatulce žánrové literatury. V komunistických režimech se detektivka snažila sloužit ideologii, například v Československu s akcentem na společenskou škodlivost zločinu. Dnes je krimi uznávaným a respektovaným žánrem, který může dosahovat vysokých literárních kvalit, o čemž svědčí existence literárních cen pro krimi a nominace autorů na prestižní ocenění. Je chápána jako médium pro zkoumání společenských problémů, psychologie postav, etických dilemat a kritiky společnosti. Její největší dopad je viditelný ve filmových a televizních adaptacích; kriminální filmy a seriály jsou jedny z nejpopulárnějších žánrů. Ikonické postavy jako Sherlock Holmes a Hercule Poirot se dočkaly nesčetných filmových, televizních a divadelních adaptací, například seriály s Davidem Suchetem jako Poirotem nebo filmy s Benedictem Cumberbatchem jako Holmesem. Adaptace děl Agathy Christie, Raymonda Chandlera (např. film _Hluboký spánek_ s Humphrey Bogartem) a severské krimi (např. seriál _Most_ nebo adaptace _Milénia_ Stiega Larssona) jsou celosvětově úspěšné. Česká krimi se dočkala televizních seriálů jako _Panoptikum města pražského_ a filmových adaptací. Žánr je také populární v rozhlasových hrách, komiksech a videohrách, což dokazuje jeho univerzální přitažlivost a schopnost oslovit široké publikum napříč uměleckými formami.