👤Patrick Süskind
Život ❤️
Je autorem světového bestselleru „Parfém“ ⯀ Jeho díla se vyznačují psychologickou hloubkou ⯀ Mistrovsky ovládá jazyk a fascinuje ho smyslové vnímání, zejména čich ⯀ Kombinuje historický kontext s temnou fikcí ⯀ Prozkoumává morálku a lidskou přirozenost ⯀ Jeho unikátní styl vyprávění významně ovlivnilo literaturu ⯀ Inspiroval řadu umělců ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Parfém ⯀ Kontrabasista ⯀ Holub
Současníci 👥
Günter Grass (Plechová bubínek), Thomas Mann (Čarokraj), Hermann Hesse (Siddhartha)
📖 Kontrabasista (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Kontrabasista je drama, konkrétně monodrama patřící k absurdnímu dramatu, jehož výrazovou formou je divadelní hra.
Téma a motiv 💡
Téma Kontrabasisty je osamělost, frustrace a nenaplněný umělecký potenciál hudebníka, hrajícího na kontrabas, s hlavní myšlenkou poukazující na odcizení jedince v moderní společnosti a neschopnost komunikace, přičemž motivy zahrnují hudbu, kontrabas jako symbol zátěže a omezení, lásku k sopranistce Sarah, alkohol jako únik z reality a kritiku hudebního establishmentu, s námětem spočívajícím v monologu kontrabasisty, který během přípravy na koncert odhaluje své pocity, myšlenky a životní zklamání.
Zařazení díla 🕑
Postmodernismus, do kterého Süskindova tvorba spadá, je literární směr charakterizovaný skepsí vůči velkým narativům, fragmentací a ironií, přičemž autor tvořil v druhé polovině 20. století.
Časoprostor 🕰️
Děj Kontrabasisty se odehrává v nevelkém bytě kontrabasisty, pravděpodobně v Německu, v neurčeném současném čase, během jednoho večera, kdy se připravuje na koncert.
Kompozice 📝
Kompozice Kontrabasisty je lineární s retrospektivními pasážemi, kdy vypravěč vzpomíná na minulé události, formálně se text člení na monolog bez dělení na scény a akty, tvořící jeden souvislý proud myšlenek a asociací.
Charakteristika díla 📜
Kontrabasista je drama, konkrétně monodrama patřící k absurdnímu dramatu, jehož výrazovou formou je divadelní hra.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je sám kontrabasista, tedy ich-forma, která nám umožňuje proniknout do jeho vnitřního světa, s vyprávěcí formou monologu, který je adresován imaginárnímu publiku, ačkoliv je pronesen v soukromí jeho bytu.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Jedinou postavou v Kontrabasistovi je sám kontrabasista, muž středního věku, zatrpknutý a osamělý, pracující jako orchestrální hudebník, hrající na kontrabas, který vnímá jako symbol své profesní i osobní frustrace, je zamilovaný do sopranistky Sáry, ale jeho láska je neopětovaná a platonická, a utápí se v alkoholu a ve svých snech o slávě a uznání, přičemž se vyznačuje komplexem méněcennosti, ironickým a sebekritickým pohledem na sebe a svět, a zároveň neschopností vymanit se ze své situace.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk hry je spisovný, s využitím hovorových prvků a sarkasmu, protagonista často přechází do přímé řeči, v níž se obrací ke svému kontrabasu, k imaginárnímu publiku i k sobě samému, využívá metafory, hyperboly a ironii k vyjádření své frustrace a osamělosti.
Stručný obsah 🏷
Kontrabasista, osamělý a frustrovaný orchestrální hudebník, uvězněný ve svém malém bytě, vede monolog, v němž odhaluje svou nenávist k titulu nástroji, svou nešťastnou lásku k sopranistce Sarah a svou hlubokou nespokojenost se životem a světem.
Podrobný obsah díla 🗒
Kontrabasista, muž středního věku, uvízlý v podřadném postavení v orchestru, tráví večer ve svém bytě, kde se připravuje na koncert, a zároveň se noří do hořkosladkých úvah o svém životě a kariéře, v monologu, který je určen jakoby imaginárnímu publiku, ale ve skutečnosti je spíše zpovědí a sebezpytováním, se vyznává ze své ambivalentní lásky ke kontrabasu, nástroji, který zároveň obdivuje pro jeho moc a hloubku, ale i nenávidí za jeho těžkopádnost a neohrabanost, která mu brání v dosažení hudebního virtuozství, pohrdá svými kolegy v orchestru, které považuje za méně talentované a méně citlivé, a sarkasticky komentuje hierarchii v hudebním světě, kde kontrabas, ačkoliv je základem harmonie, zůstává v pozadí a je přehlížen, jeho skrytá láska k sopranistce Sarah, hvězdě orchestru, je dalším zdrojem jeho frustrace, neboť se neodvažuje k ní přiblížit, a jeho sny o romantickém vztahu se mísí s pocity méněcennosti a strachu z odmítnutí, v průběhu monologu se postupně odhaluje jeho osamělost a izolace, která je umocněna jeho neschopností navázat skutečný kontakt s okolním světem, kontrabas se stává symbolem jeho uvěznění a nenaplnění, a jeho hořké úvahy o smyslu života a umění se prolínají s ironickými komentáři o všedních starostech a absurditách moderního světa, nakonec se rozhodne, že na koncert nepůjde, a v závěrečné scéně symbolicky „popraví“ svůj kontrabas tím, že ho zadusí polštářem, což lze interpretovat jako akt vzpoury proti jeho osudu, ale zároveň i jako akt sebezničení a rezignaci na naději.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.