👤Geoffrey Chaucer
Život ❤️
Je považován za otce anglické literatury ⯀ Jeho dílo zásadně ovlivnilo vývoj anglického jazyka a literatury ⯀ Jeho „Canterbury Tales“ je sbírka povídek s realistickým zobrazením středověké společnosti a různorodými postavami ⯀ Mistrně ovládal jazyk a jeho styl je inovativní ⯀ Bohatě zobrazoval život tehdejší doby ⯀ Jeho dílo ovlivnilo vývoj prózy i poezie ⯀ Dodnes inspiruje literární kritiku a výzkum ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Canterburské povídky ⯀ Kniha o vévodkyni ⯀ Dům slávy
Současníci 👥
John Gower (Confessio Amantis), William Langland (Piers Plowman)
📖 Kniha o vévodkyni (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Kniha o vévodkyni je epická báseň, konkrétně elegie s alegorickými a snovými prvky, psaná ve veršované formě.
Téma a motiv 💡
Kniha o vévodkyni se zabývá tématem smutku, ztráty a útěchy, s hlavní myšlenkou, že i přes bolest ze smrti milované osoby je nutné najít cestu k přijetí a smíření, a to skrze filozofické úvahy o pomíjivosti, osudu a smyslu života; motivy snu, alegorie, smrti, lásky, filozofie, útěchy a přijetí prolínají příběh o princi, jenž truchlí nad ztrátou své manželky, vévodkyně Blanche, a hledá útěchu ve snu, kde se setká s postavami ztělesňujícími abstraktní pojmy, které mu pomáhají pochopit smrt a smířit se s ní; námět básně vychází z úmrtí Blanche Lancaster, manželky Johna Gaunta, vévody z Lancasteru.
Zařazení díla 🕑
Středověká literatura, konkrétně anglická literatura období Chaucerova života, se řadí k pozdnímu středověku, který je ovlivněn francouzskou i italskou literární tradicí a vyznačuje se dvorskou lyrikou, rytířskými eposy a náboženskými texty, přičemž Chaucer v Knize o vévodkyni inovativně využívá formu snovové vize a alegorie.
Časoprostor 🕰️
Snový rámec Knihy o vévodkyni vytváří neurčitý časoprostor, kde se realita prolíná se snem, a děj se odehrává v mysli truchlícího vypravěče, nejspíše v lesní krajině, kde se odehrává hon, a v komnatě, kde usíná a prožívá svůj sen.
Kompozice 📝
Kniha o vévodkyni má složitou kompozici, která je rámována snovou vizí a obsahuje alegorické postavy a události, a je formálně členěna do veršovaných strof s pravidelným rýmem, konkrétně v tzv. „královské strofě“ (rhyme royal), která se skládá ze sedmi veršů s rýmovým schématem ABABBCC.
Charakteristika díla 📜
Kniha o vévodkyni je epická báseň, konkrétně elegie s alegorickými a snovými prvky, psaná ve veršované formě.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěč v Knize o vévodkyni je autodiegetický, neboť je součástí příběhu, který vypráví v ich-formě, a zároveň se jedná o nespolehlivého vypravěče, jehož perspektiva je ovlivněna smutkem a snem, a proto se realita a fikce prolínají a není vždy jasné, co se děje v reálném světě a co ve snu.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Knize o vévodkyni zahrnují Černého rytíře, ztělesnění smutku a ztráty, který představuje truchlícího prince Johna Gaunta, a alegoricky znázorňuje jeho hlubokou bolest a zoufalství z úmrtí manželky; vypravěče, který je rovněž zasažen smutkem a snem se ocitá v alegorickém světě, kde se setkává s různými postavami; Ottavia, římská bohyně a ztělesnění štěstěny a osudu, symbolizuje pomíjivost pozemského života a nevyhnutelnost smrti; a další alegorické postavy, jako například Filozofie, Útěcha a Přijetí, které v rámci snovového dialogu pomáhají Černému rytíři vyrovnat se s jeho smutkem a přijmout ztrátu, přičemž každá z těchto postav zastupuje jiný aspekt procesu truchlení a uzdravování.
Jazyk a styl ✍️
Kniha je psána středověkou angličtinou, konkrétně londýnským dialektem, který se vyznačuje bohatou, zdobnou a poetickou formou s využitím aliterace, rytmických veršů a rýmovaných dvojverší, dále se v textu objevuje přímá řeč, metafory, personifikace, alegorie a sny, které vytvářejí snový a symbolický rámec vyprávění.
Stručný obsah 🏷
Kniha o vévodkyni vypráví alegorický příběh o Černém rytíři, který truchlí pro smrt své milované manželky Blanche, a o Bílé paní, která ho utěšuje a nakonec mu pomůže najít útěchu v přijetí osudu a Boží vůle.
Podrobný obsah díla 🗒
Příběh začíná snovou vizí Černého rytíře, který se ocitl v komnatě s malbami zobrazujícími příběhy z Ovidiových Proměn, kde se oddává svému zármutku nad ztrátou Blanche; poté potkává Bílou paní, která ho vede rozhovorem o povaze smutku, osudu a útěchy a postupně ho přivádí k přijetí smrti jeho ženy jako součásti přirozeného řádu; Černý rytíř vypráví o své lásce k Blanche a o jejich šťastném manželství, přičemž alegoricky popisuje její krásu, ctnosti a vznešenost a Bílá paní ho poslouchá s empatií a trpělivostí a odpovídá mu filozofickými argumenty inspirovanými Boëthiem, které zdůrazňují pomíjivost pozemského štěstí a nutnost přijmout Boží vůli; během jejich rozhovoru se prolínají sny a reality, symboly a alegorie, které prohlubují filozofický rozměr textu a vytvářejí atmosféru melancholie a kontemplace; Černý rytíř postupně nachází útěchu v slovech Bílé paní, uvědomuje si, že smrt je nevyhnutelnou součástí života a že jeho smutek ho spoutává v minulosti a brání mu v dalším životě; na konci knihy Černý rytíř konečně přijímá smrt Blanche a nachází útěchu v Bohu a v naději na věčný život, opouští svůj smutek a otevírá se novému pochopení života a smrti; Kniha o vévodkyni je tedy alegorickým ztvárněním procesu truchlení a hledání útěchy, kde Černý rytíř představuje truchlícího člověka a Bílá paní ztělesňuje rozum a filozofii, které vedou k přijetí ztráty a k nalezení smyslu v utrpení.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.