📖 Úvod
Klimatická fikce, v originále Climate Fiction, zkracováno často jako Cli-fi, je literární směr, který se etabloval především na přelomu 20. a 21. století a je pevně zakotven v literatuře 21. století. Ačkoli kořeny a předzvěsti lze vystopovat i dříve, teprve v novém tisíciletí se vyvinul v rozpoznatelný a významný žánr. Jedná se o globální fenomén, který se rozvíjí prakticky po celém světě, reflektujíc univerzální povahu klimatické krize. Nejvýrazněji se však projevuje v anglicky mluvících zemích, jako jsou Spojené státy americké, Velká Británie, Kanada a Austrálie, odkud se šíří do kontinentální Evropy, Asie, Latinské Ameriky a dalších regionů, kde umělci reagují na lokální i globální dopady klimatických změn.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku klimatické fikce je úzce spjato s prohlubujícím se vědeckým konsensem o antropogenní změně klimatu, což je téma, které začalo nabývat na důležitosti od 70. a 80. let 20. století a bylo vědecky potvrzováno mezivládními panely pro změnu klimatu (IPCC) od počátku 90. let. S tím souvisí i rostoucí veřejné povědomí o globálním oteplování, tání ledovců, zvyšování hladiny moří a nárůstu frekvence a intenzity extrémních povětrnostních jevů, jako jsou hurikány, vlny veder, dlouhotrvající sucha, povodně a rozsáhlé lesní požáry, které se staly hmatatelnou realitou pro miliony lidí po celém světě. Klimatická fikce filozoficky navazuje na environmentální hnutí 20. století, ale posouvá jeho zaměření od lokálních ekologických problémů k celoplanetární, existenciální hrozbě, která vyžaduje globální řešení. Klíčovým konceptem, který ovlivňuje tento směr, je „antropocén“, nová geologická epocha, v níž se lidstvo stává dominantní geologickou silou, což vyvolává hluboké etické a filozofické otázky o zodpovědnosti člověka vůči planetě a budoucím generacím. Zároveň reflektuje hlubokou společenskou úzkost z nejisté budoucnosti, pocit bezmoci tváří v tvář obrovským změnám, ale i volání po akci a změně. Nepřímo se vymezuje i vůči neudržitelnému ekonomickému modelu založenému na nekonečném růstu, nadměrné spotřebě a globálních nerovnostech, které prohlubují environmentální problémy. Zakladatele ve smyslu jednoho umělce tento směr nemá; spíše jde o termín, který se objevil k popisu již vznikajícího proudu literatury. Novinář a aktivista Dan Bloom je často uváděn jako osoba, která v roce 2007 popularizovala a pomohla definovat termín „Cli-fi“ ve snaze dát žánru jasné jméno a zvýšit jeho viditelnost, ačkoli díla s touto tematikou se objevovala již dříve (např. Kim Stanley Robinson, J. G. Ballard). Politická situace je charakterizována značnou globální neschopností efektivně řešit klimatickou krizi na mezinárodní úrovni, což se projevuje v omezených dopadech mezinárodních dohod, jako jsou Kjótský protokol nebo Pařížská dohoda, a v politické polarizaci mezi těmi, kdo popírají klimatické změny, a těmi, kdo na ně naléhavě upozorňují. Společenské změny zahrnují narůstající urbanizaci a industrializaci, pokračující globalizaci, která však neřeší ekologické problémy, ale spíše je šíří, dále ztrátu biodiverzity, ekologické katastrofy a vznik nových, často radikálních, společenských hnutí a aktivistických skupin, jako jsou Extinction Rebellion nebo Fridays for Future. Klimatická fikce se v prvé řadě vymezuje proti antropocentrickému pohledu na svět, který považuje člověka za absolutního pána přírody a zdroje za nekonečné, a proti pasivitě a denialismu. Naopak navazuje na bohatou tradici science fiction, zejména její dystopické a postapokalyptické odnože, environmentální literaturu a katastrofické romány, přičemž do těchto žánrů vnáší specifické, vědecky podložené zaměření na klimatické změny jako hlavní hybnou sílu děje, konfliktu a transformace světa.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika klimatické fikce spočívají v jejím realistickém, ale často i spekulativním zpracování důsledků klimatických změn na lidstvo a planetu, s důrazem na vědeckou věrohodnost, byť s uměleckou licencí, a často funguje jako varování před možnými budoucími scénáři. Typická témata a motivy zahrnují globální oteplování a jeho projevující se efekty, jako jsou extrémní počasí (superbouře, ničivé záplavy, dlouhotrvající sucha, rekordní vlny veder), zvyšování hladiny moří, tání ledovců a kolaps klíčových ekosystémů vedoucí ke ztrátě biodiverzity. Dalšími častými tématy jsou klimatická migrace a vznik milionů uprchlíků, narůstající konflikty o ubývající zdroje (pitnou vodu, potraviny, obyvatelné území), společenský kolaps, anarchie nebo vznik nových, často totalitních režimů v důsledku krize. Mnohá díla se zabývají také technologickými řešeními, jako je geoinženýrství nebo vývoj nových forem energie, často však s nečekanými a katastrofálními vedlejšími důsledky. Důraz je kladen i na etická dilemata v kontextu přežití, otázky viny, odpovědnosti a možnosti naděje nebo rezistence, stejně jako na zobrazení politické korupce a korporátní moci v době krize. Obraz typického hrdiny je často jedinec nebo malá skupina bojující o přežití či smysl v drasticky změněném, nepřátelském světě. Může jít o vědce snažící se najít řešení, o aktivisty usilující o změnu, nebo o „obyčejné“ lidi, kteří jsou konfrontováni s mimořádnými výzvami. Postavy jsou často morálně složité, nucené k obtížným rozhodnutím, přičemž příběhy zdůrazňují lidskou houževnatost, ale i křehkost a zranitelnost. Obvyklé prostředí zahrnuje zdevastovaná města, vyprahlou krajinu, zatopená pobřežní pásma nebo arktické pustiny, často v kontrastu s melancholickými vzpomínkami na „svět předtím“. Konflikty jsou rozmanité: člověk proti přírodě (jež se stala nepřátelskou), člověk proti člověku (o zdroje, území, ideologie), člověk proti společnosti (zkorumpované vlády, lhostejné korporace) a vnitřní konflikty postav bojujících s morálními dilematy přežití. Jazyk a styl jsou velmi rozmanité, od úsporného a drsného stylu realistické prózy po poetický a lyrický, když reflektuje ztrátu přírodní krásy. Často se objevují detailní popisy meteorologických jevů a zničených krajin, stejně jako vědecká terminologie pro zvýšení autenticity. Cílem je vyvolat pocit naléhavosti, úzkosti, ale i probudit naději. Kompozice a vyprávěcí postupy mohou být lineární, sledující postupné zhoršování situace, nebo nelineární s flashbacky do minulosti, případně využívají epizodickou strukturu při putování postav. Často se objevuje střídání perspektiv pro komplexnější zobrazení globálního rozsahu problému a využívají se prvky detektivky, thrilleru a dobrodružného románu. Nejčastější literární žánry či podžánry, do kterých klimatická fikce spadá nebo které ovlivňuje, jsou dystopická a postapokalyptická science fiction, realistická beletrie s ekologickým zaměřením, environmentální thriller, survival příběhy a v menší míře i ekologické utopie, které zkoumají úspěšná řešení klimatické krize. Klíčovým prvkem je, že klimatická změna není jen pozadím, nýbrž ústředním a formativním prvkem světa a zápletky.
👥 Zastupci
Klimatická fikce, známá také jako „cli-fi“, je literární žánr zaměřený na dopady klimatických změn a globálního oteplování, ať už se odehrává v blízké budoucnosti, v přítomnosti nebo reflektuje důsledky minulých událostí. Mezi nejdůležitější světové autory tohoto směru patří “Kim Stanley Robinson“, jehož dílo “New York 2140“ detailně popisuje život v zatopeném New Yorku po výrazném nárůstu hladiny moří, čímž názorně ilustruje přímé dopady klimatické změny na společnost a infrastrukturu. Jeho román “The Ministry for the Future“ zkoumá ambiciózní globální snahy o boj s klimatickou krizí a geopolitické, ekonomické a etické výzvy spojené s adaptací a mitigací. Další významnou autorkou je “Margaret Atwood“ se svou trilogií “MaddAddam“ (např. “Oryx a Crake“), která vykresluje svět po ekologické katastrofě a pandemii způsobené genetickým inženýrstvím, jež je úzce spjata s lidskou neúctou k přírodě a technologickou bezohledností. “Paolo Bacigalupi“ se proslavil dílem “Dívka na steroidech (The Windup Girl)“, románem odehrávajícím se v Thajsku po rozsáhlé ekologické krizi a potravinových válkách, kde je geneticky modifikované jídlo a kontrola nad semeny klíčovou komoditou a zdrojem konfliktů, což silně akcentuje důsledky klimatických a environmentálních změn. Jeho “Potopené světy (Ship Breaker)“ představují dystopický příběh z budoucnosti, kde je svět po klimatických katastrofách rozdělen na bohaté a chudé, kteří se potýkají s následky rostoucí hladiny moří a vyčerpání zdrojů. Americká spisovatelka “Barbara Kingsolver“ ve svém románu “Nesmějte se mi (Flight Behavior)“ se zaměřuje na klimatickou změnu skrze příběh migrace miliard motýlů monarchů do nečekaného údolí a zkoumá dopady na komunitu a vědecké chápání jevu. V českém literárním kontextu se klimatická fikce jako samostatný a prominentní žánr s dedikovanými autory teprve etablují, ačkoliv environmentální témata se objevují v širší spekulativní fikci a dystopických dílech.
📈 Vývoj
Vývoj klimatické fikce má kořeny v dřívější spekulativní a dystopické literatuře 19. a 20. století, která často varovala před environmentálními dopady průmyslového rozvoje nebo zobrazovala post-apokalyptické světy (např. J.G. Ballardův “Potopený svět“ nebo rané ekologické myšlenky ve sci-fi jako Herbertova “Duna“). Termín „klimatická fikce“ (cli-fi) se však začal široce používat až v prvním desetiletí 21. století, popularizovaný kolem roku 2008 novinářem Danem Bloomem, aby popsal literaturu explicitně se zabývající dopady lidmi způsobených klimatických změn. Období vrcholu prožívá žánr od poloviny 2000s a zejména v průběhu 2010s a stále trvá, s rostoucím počtem autorů i děl, jelikož klimatická změna se stává stále palčivějším globálním problémem a tématem veřejné diskuse. Spíše než postupný ústup zažívá klimatická fikce proměnu a rozšiřování; od původně převážně dystopických a katastrofických scénářů se posouvá k nuancovanějším pohledům, včetně snah o hledání řešení, adaptaci, politickou angažovanost a optimistické vize budoucnosti. Raná fáze (před 2000s) zahrnovala předzvěsti v post-apokalyptické a dystopické sci-fi, často zaměřené na globální katastrofy (ledové doby, potopy, pouště), ale bez explicitního odkazu na antropogenní klimatickou změnu v moderním smyslu. Spíše se jednalo o obecné environmentální varování. Pozdní fáze (od 2000s) se vyznačuje exaktnějším zaměřením na důsledky lidmi způsobených klimatických změn, důrazem na vědecké aspekty, politické a sociální dopady, ekonomické nerovnosti a etické dilemata. V této fázi také vznikají subžánry jako solarpunk (optimistické, technologicky vyspělé a udržitelné společnosti) nebo ekotopická fikce. Co se týče národních, regionálních či žánrových variant, klimatická fikce je velmi silná v anglosaské literatuře (USA, Kanada, Velká Británie, Austrálie), ale postupně se rozvíjí i v dalších zemích, přičemž často reflektuje specifické regionální dopady klimatických změn (např. záplavy v Asii, sucha v Africe). Žánrové varianty zahrnují dystopickou cli-fi, post-apokalyptickou cli-fi, ekotopickou cli-fi, climate thrillers, climate mysteries, solarpunk a narativy o klimatické migraci.
💫 Vliv
Klimatická fikce výrazně ovlivnila literaturu tím, že vtáhla téma klimatických změn z okraje do centra zájmu mnoha autorů, nejen žánrových. Podnítila vznik nových subžánrů jako solarpunk, který se zaměřuje na optimistické, udržitelné a technologicky pokročilé společnosti jako alternativu k dystopickým vizím. Téma se stalo integrální součástí širší spekulativní fikce a dokonce i mainstreamové beletrie. Dále ovlivnila umění tím, že poskytla narativní rámec pro vyjádření obav a nadějí spojených s budoucností planety, což se projevuje v environmentálním umění, land artu a aktivistickém umění, které často přímo reaguje na ekologické krize. V době svého prvního výraznějšího výskytu (počátek 21. století) byla klimatická fikce často vnímána jako okrajový žánr science fiction nebo ekologické literatury. Někteří kritici ji oceňovali pro její naléhavost a schopnost varovat, jiní ji ovšem mohli vnímat jako příliš „kazatelskou“, alarmistickou nebo jako literaturu s explicitním politickým či vědeckým poselstvím, což mohlo bránit jejímu přijetí do hlavního proudu. Na rozdíl od některých jiných směrů nebyla v době svého vzniku primárně předmětem zákazů či cenzury, spíše se potýkala s menší literární prestiží ve srovnání s „vysokou literaturou“. Dnes je klimatická fikce vnímána jako jeden z nejdůležitějších a nejrelevantnějších literárních žánrů, který reflektuje jednu z nejpalčivějších globálních krizí. Je uznávána pro svou schopnost přeložit komplexní vědecká data a budoucí scénáře do lidských příběhů, čímž zvyšuje povědomí a podněcuje diskusi i aktivismus. Získává akademické uznání v rámci ekokritiky a environmentálních humanitních věd a její díla jsou často nominována a oceňována prestižními literárními cenami. Mnoho děl klimatické fikce nebo děl s klimatickými tématy bylo adaptováno do jiných uměleckých forem. Filmy jako “Den poté“ (The Day After Tomorrow, 2004), “Interstellar“ (2014) s tématy umírající Země, satirický “Don’t Look Up“ (2021) o nečinnosti tváří v tvář hrozbě, nebo minisérie “Extrapolations“ (2023) přímo zkoumající klimatické dopady, jsou jen některé příklady. Seriály jako “Snowpiercer“ (adaptace komiksu s tématem nové doby ledové) také spadají do tohoto rámce. V divadle existuje mnoho her zabývajících se ekologickými a klimatickými tématy, často v experimentální a angažované formě. Také v hudbě a výtvarném umění se objevují díla reflektující krizi klimatu, od instalací po konceptuální umění, které přímo vizualizují environmentální změny a jejich důsledky.