👤Albert Camus
Život ❤️
Byl klíčovou postavou existencialismu ⯀ Jeho díla zkoumala absurdní lidské bytí ⯀ Zabýval se morální zodpovědností a lidskou svobodou ⯀ Jeho styl byl charakteristický prostotou a jasností ⯀ Jeho díla vyvolávají silné emoce a dodnes rezonují ⯀ Přinesl nové perspektivy do literatury i filozofie ⯀ Jeho vliv na existenciální myšlení je dodnes patrný ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Cizinec ⯀ Mýtus o Sisyfovi ⯀ Mor
Současníci 👥
Jean-Paul Sartre (Bytí a nicota), Simone de Beauvoir (Druhé pohlaví), Jean Genet (Sluhové), Samuel Beckett (Godot čeká)
📖 Kaligula (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Drama, konkrétně absurdní drama s tragickými prvky, je napsáno ve formě divadelní hry s dialogy jakožto primárním výrazovým prostředkem.
Téma a motiv 💡
Kaligula, zpočátku spravedlivý a milovaný římský císař, se po smrti své sestry Drussilly, kterou pravděpodobně miloval incestní láskou, propadá do existenciální krize a začíná si uvědomovat absurditu a pomíjivost života, což ho vede k touze po absolutní moci a svobodě, kterou se snaží dosáhnout prostřednictvím krutosti, zvůle a nihilismu, přičemž tématy hry jsou absurdita existence, hledání smyslu života, vztah moci a svobody, hranice lidskosti a dopad neomezené moci na jedince i společnost, s motivem vzpoury proti zavedenému řádu, ztráty iluzí a hledání vlastní identity, přičemž námětem je příběh římského císaře Caliguly, jehož vláda se po smrti sestry mění v tyranii.
Zařazení díla 🕑
Absurdní drama, které spadá do období po druhé světové válce, reflektuje existencialistické a absurdní myšlenky typické pro Camusovu tvorbu.
Časoprostor 🕰️
Děj Kaliguly se odehrává v Římě, v císařském paláci a jeho okolí, v neurčitém období po smrti Drussilly, s časovým rámcem zhruba tří let Kaligulovy vlády.
Kompozice 📝
Hra je komponována chronologicky, i když s určitými časovými skoky mezi jednotlivými scénami, a je formálně členěna do čtyř dějství, která se dále dělí na kratší scény, s využitím dialogů, monologů a občasných scénických poznámek.
Charakteristika díla 📜
Drama, konkrétně absurdní drama s tragickými prvky, je napsáno ve formě divadelní hry s dialogy jakožto primárním výrazovým prostředkem.
Vypravěč 🧙🏻♂️
V Kaligulovi není explicitně přítomen vypravěč, děj je zprostředkováván divákovi skrze dialogy a jednání postav, s občasnými monology, které odhalují jejich vnitřní myšlenky a pocity, přičemž vyprávěcí forma je dramatická, s důrazem na akci a konflikt.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Kaligula je komplexní postava, zpočátku idealistický císař, po smrti sestry se stává krutým tyranem, poháněným touhou po absolutní svobodě a poznání nemožného, Caesonia je Kaligulova milenka, cynická a realistická žena, která ho miluje i přes jeho šílenství a snaží se ho chránit, Helicon je Kaligulaův osvobozený otrok, pragmatický a loajální, ale zároveň znepokojený císařovým chováním, Cherea je patricij a intelektuál, představitel opozice proti Kaligulově tyranii, který nakonec zosnuje císařovu vraždu, Scipio je mladý básník, zpočátku obdivovatel Kaliguly, později znechucen jeho krutostí, a nakonec Metellus je starý senátor, představitel tradičních římských hodnot, který se stává obětí Kaligulových zvůlí, přičemž ostatní postavy, jako jsou senátoři, patricijové, vojáci a otroci, dokreslují obraz tehdejší římské společnosti a fungují jako svědci Kaligulova šílenství.
Jazyk a styl ✍️
Camusova hra je psána spisovným jazykem s využitím přímé řeči, dialogů, monologů, a autor pracuje s metaforami, symboly, ironií a sarkasmem k vykreslení absurdity Kaligulova počínání a jeho vnitřního boje s nesmyslností existence.
Stručný obsah 🏷
Camusova hra Kaligula sleduje římského císaře Kaligulu, který se po smrti své sestry Drusily, s níž měl incestní vztah, propadá do existenciální krize a začne vládnout s krutostí a absurdní logikou, čímž terorizuje svůj dvůr a lid a snaží se dosáhnout nemožného – absolutní svobody a moci nad životem a smrtí.
Podrobný obsah díla 🗒
Po smrti své sestry a milenky Drusily si Kaligula uvědomí pomíjivost a absurditu života a propadá se do hluboké existenciální krize, která ho vede k radikální proměně a touze po absolutní svobodě a moci, a začíná vládnout s krutostí a despotismem, konfiskuje majetky, popravuje senátory a zavádí bizarní zákony, čímž si znepřátelí nejen svůj dvůr, ale i lid, přičemž jeho činy jsou motivovány touhou dokázat nesmyslnost existence a ukázat lidem prázdnotu jejich hodnot, a ačkoliv někteří, jako například Caesonia, jeho chování chápou a snaží se ho zmírnit, jiní, včetně Cherea, Scipia a Helicona, spřádají plány na jeho svržení, Kaligula si mezitím hraje s myšlenkou vlastní nesmrtelnosti a božství, požaduje, aby ho uctívali jako boha, a jeho činy se stávají stále absurdnějšími a krutějšími, čímž se prohlubuje propast mezi ním a jeho okolím, ale Kaligula si je vědom svého konce a v závěrečných scénách hry přijímá svou smrt s cynismem a zároveň s jistým uspokojením, že dokázal alespoň na chvíli narušit zavedený řád a ukázat lidem absurditu jejich existence, a nakonec je zavražděn spiklenci, kteří ho vnímají jako hrozbu pro Řím, přičemž jeho poslední slova „Ještě jsem živ!“ podtrhují jeho vzdor vůči smrti a jeho přesvědčení, že i v absurditě života lze nalézt určitou formu svobody.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.